Ej Hlemýžď

Film bych nenazýval válečným, jak je uvedeno v záhlaví, pouze se odehrává v době 2. svět. války, žádné bojové scény tu nejsou.Jde spíše o melodrama. Děj se odehrává v jednom přístavním závodě na Volze, kde pracují prakticky jen ženy, jelikož muži jsou na frontě, a kam přijíždí nějaký novinář napsat o jeřábnici Anně, která v dětství osiřela a vyrůstala v dětském domově, ale která přesto věří ve šťastnější osud. V hlavních rolích hrají Světlana Žgun a Oleg Jankovskij.

Natočeno podle stejnojmenného románu I. S. Turgeněva. Šlechtic Fjodor Ivanovič Lavreckij se rozešel se svou nevěrnou ženou a vrací se z Itálie na svoji usedlost, své rodné hnízdo, kde ho vždy čekali a milovali,ale...Na návštěvě u sestřenice se zamiluje do její dcery Lízy. Na filmu bylo v době vzniku vyzdvihováno, že Turgeněvův námět byl natočen (kamera Georgij Rerberg) se skutečnou uměleckou věrohodností, čímž se na dlouhou dobu stal film etalonem filmařských ztvárnění ruské literatury. Musím se přiznat, že příběh mě nějak extra nezaujal, navíc celkový dojem kazil mizerný zvuk (příliš často velmi tichá řeč na úkor dobré srozumitelnosti), ale možná, že to byla jen chyba té vysílané kopie, avšak ta kamera byla fakt dobrá, to se musí uznat, takže dávám alepoň dvě hvězdičky.

Čtyři přátelé přijíždí na dovolenou z Moskvy trochu si zalovit do zapadlého sibiřského městečka. Ale v tu dobu tam pět banditů přepadlo, zabilo a okradlo o velké peníze inkasistu, takže si ti dovolenkáři užili úplně jiného lovu, když se zapojili k vyhledávání a zneškodnění nebezpečných pachatelů. Dějová linie je vcelku jednoduchá a očekávatelná, ale příběh nepostrádá napětí, je tam hezká příroda - to by člověk neřekl, co je v tajze stromů :-). Je zajímavé, že tam samoty měly vysílačky, což bych v SSSR nepředpokládal vzhledem k politické situaci, ale byly asi jen s nějakými místnmi frekvencemi a s malým dosahem v regionu.

V posledních dnech 2. sv. války na území Německa přichází k jednotce čerstvý podporučík Ivlev toužící se vyznamenat v boji, ale je poslán jako doporovod odvozu zraněného vojáka a těhotnou Němku do týlu. Zdánlivě se ve filmu jakoby nic až tak zvláštního a překvapivého neděje, není to však veselý film, lze ho zařadit mezi válečná dramata, ale trochu se obvyklým snímkům tohoto typu v sovětské tvorbě vymyká. Zvláště se divím, že nebyly cenzurou vyřazeny scény, kdy jim pomáhá z bryndy a odváží v závěru filmu americký voják na náklaďáku americké armády, přestože film byl podroben přepracování. Kdoví, zda kvůli tomu nebyl pak zakázán, protože za rok po uvedení filmu nastala karibská krize a o nějakých vřelých vztazích mezi SSSR a USA nemohlo být ani řeči. Skoro po celou dobu kromě pár minut na začátku a na konci tam leje jako z konve, což taky není zrovna v každém filmu běžné. Na filmovém festivalu v Benátkách v r. 1961 dostal dvě ceny, ale v Moskvě byl nařčen z naturalizmu, umělecké a expresionistické lži na téma války.

Letuška Nataša se zamiluje do chlapíka Elektrona Jevdokimova. Pořad má pocit, že od toho vztahu nedostává všechno to, co očekává. Je to jakési romantické melodrama, dle mého soudu s poněkud patetickým projevem Nataši. Její představitelka Taťána Doroninová byla dle ankety časopisu Sovětský ekran vyhlášena nejlepší herečkou v r. 1968.

Na loď Děržavnyj je jmenován nový velitel Andrej Vysotin, který je čerstvým absolventem akademie. Sledujeme určité potíže se sžíváním s posádkou, trochu do toho pletou i náznaky milostných vztahů a kromě toho se dozvíme, že by sovětský důstojník neměl nosit licousy.

Válečný film s údajně komickými situacemi, do nichž měl nastoupivší branec, zařazený v kategorii neschopen nějakého kloudného výcviku, Vladimir Danilin, upadat. Nějak zvlášť humorné mi to nepřipadalo. Film je možno bez výčitek svědomí nespatřit.

Hsitorickobiografický film o jednom hlavních stratégů vítězství nad fašismem, maršálu Žukovovi. Jsou zde sestřihy z válečných filmů a dokumentární vsuvky a výpovědi. Žukova hraje jako snad ve všech Ozerovových filmech Michail Uljanov, který je mu fyzicky velmi podoben.

Začátkem války provádí eskortu vězňů mladý poručík NKVD, při přestřelce zůstanou jen tři - poručík, jeden politický vězeň a jeden zločinec. Teprve nyní vlastně začíná ta poněkud podivná eskorta. V záhlaví je uvedeno, že jde o akční film, což bych si příliš tvrdit nedovolil.

Skutečný příběh sovětského rozvědčíka Nikolaje Kuzněcovova v době 2. světové války.