Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Sci-Fi

Recenze (446)

plakát

Sting (2024) 

5/10 | Samouk Roache-Turner dokázal v minulosti pobavit dvojicí šílených post-apo akčních béček za pár korun s hordou nemrtvých (pokud se mu v budoucnu podaří zkompletovat trilogii, tak bych se nezlobil:-)), tentokrát to zkouší s monstr hororovým béčkem za pár korun s jedním pavoukem, přičemž dopadl víceméně podobně. To znamená žádná strhující jízda se nekoná, ale podmínky pro nenáročnou žánrovou jednohubku na víkendový večer to víceméně splňuje. | Víceméně proto, že Roache-Turner opakuje stejné chyby, kterých se dopustil kolega Vaniček s konkurenčním Infested. Expozice vyplněná povinnou seznamkou s postavami a následně rodinnou/sousedskou vztahovkou jednak trvá zbytečně moc dlouho a jednak sama o sobě příliš nefunguje, protože se během ní nic zábavného nestane a samotné postavy jsou snad až na hlavní dětskou hrdinku (Browne je fajn stejně jako v nedávné Furiose) nezajímavé figurky, jejichž osud je divákovi ukradený. Roache-Turner se v průběhu filmu párkrát blýskne docela stylovou kamerovou jízdou a některým scénám nechybí prvek napětí a náznak hutné atmosféry (pavoučí procházky spletí bytů, chodeb a ventilací, doprovázený hromadami slizu, připomenou trojku Critters), ale skutečně strašidelných momentů je ve filmu pomálu a na nějaké "výživné" gore efekty při pavoučí čistce mezi obyvateli činžáku moc často taktéž nedojde (navzdory eRkovému ratingu). | PeZet

plakát

Furiosa: Sága Šíleného Maxe (2024) 

8/10 | SPOILERY | Miller dodržel zavedenou a svým způsobem unikátní tradici v téhle sérii a prequelový spin-off Fury Road je koncepčně znovu jiný film než byly všechny dosavadní díly (doplňkové pravidlo co film, to delší stopáž je taktéž splněno, obdobné pravidlo co film, to vyšší tržby bude s největší pravděpodobností bohužel poprvé porušeno (velká nespravedlnost):-(). Což je rozhodně chvályhodný počin, protože zopakovat podobně nekompromisní audiovizuální inferno nabité syrovou akcí, vysokooktanovým benzínem, filmařskou energií a doslova hmatatelným pocitem rychlosti, jakým je Fury Road, dost dobře nešlo (respektive možná šlo, ale Millerem vymyšlený svět má mnohem větší narativní potenciál, což Furiosa jednoznačně ukazuje a proč natočit znova totéž, když je možné natočit něco jiného a mnohem zajímavějšího:-)). | Zatímco Fury Road stála prakticky výhradně na excelentních akčních sekvencích, tudíž na nic moc jiného už nezbylo příliš prostoru, Furiosa je paradoxně odkládá po většinu stopáže stranou a vrací se zpět ke kořenům značky (tj. k původní trilogii), ale současně se celkovým estetickým stylem nadále odvolává k Fury Road. Což znamená, že důraz je tentokrát kladen na poctivý worldbuilding (konečně dojde řada i na zbylé "pevnosti") a budování post-apo atmosféry (tak jako se tomu dělo v Road Warriorovi) a zároveň hlubší vykreslení jednotlivých postav (hlavní záporák má na poměry série až nečekaně propracovaný charakter) a především samotný příběh, který nepředstavuje nějaký ucelený děj, ale spíše historky z podsvětí pustiny, provázané skrze hlavní postavu (což je pojetím pro změnu podobné Beyond Thunderdome). | Také proto Miller stráví značnou část už tak velkorysé stopáže dětstvím titulní hrdinky (čehož důsledkem je, že Taylor-Joy  se na scéně objeví až v polovině filmu, wow:-)), celý hnací motor příběhu v podobě motivu pomsty a návratu domů je tady až na úplný závěr tak trochu do počtu (důvod proč se hlavní postava po likvidaci záporáka nevrátila domů (ve Fury Road to i bez ztracené končetiny s vytetovanou mapou zvládla), ale dalších kdoví kolik let prožila v roli imperátorky, není pro jistotu vysvětlen vůbec) a po Fury Road novodobý trademark značky, tj. velkolepé akční sekvence, tvoří minoritní část filmu (divácky očekávaný klimax - finální bitva v rámci rozpoutané války gangů - je vyřešen stručnou retrospektivní montáží s doprovodným komentářem, wow:-)), čemuž odpovídá i nezvykle komorní finále. Nicméně když už na akční scény dojde, měřítkem, stylovostí i technickým provedením se mohou se svými protějšky z Fury Road směle rovnat a navíc jsou tentokrát příhodně vylepšeny o leteckou složku, což je další sympatický odkaz na původní trilogii. | Produkční hodnoty jsou znovu prvotřídní a zejména to platí o kostýmech, výpravě (na unikátní zakázkové vehikly je znovu radost pohledět a lokacemi nezbývá než se jen požitkářsky kochat, nehledě na to, jak moc si filmaři vypomohli triky), kameře (epické krajinářské záběry na písečné duny se poetikou blíží Dune) a hudbě (OST je znovu totéž a je to dobře). Po trailerech všeobecně kritizovaná triková stránka nepředstavuje žádný problém. Jistě, nevypadá to tady na pixel přesně tak, jako "poctivá ruční práce" ve Fury Road, ale kritikům doporučuji zkontrolovat závěrečné titulky tamtéž, protože i ve Fury Road jsou vyloženě tuny cgi a stejně tak v "předigitalizované" Furiose je spousty rukodělných efektů. Navzdory pár kvalitativním zakolísáním jde na poli současné blockbusterové konkurence o jasný trikový nadstandard. | Stejně špičkovou práci odvádí i casting. Taylor-Joy důstojně navazuje na svou předchůdkyni a hlavní postavě propůjčuje podobný mix odhodlání, zarputilosti a obětavosti jako Theron. Hemsworth naštěstí nepůsobí v samotném filmu tak nepatřičně šaškovsky jako v trailerech a dokáže svým hereckým výkonem zejména v závěru, ve kterém jeho postava dostává určitý nový rozměr, příjemně překvapit (i proto jde o charakterově nejkomplexnějšího protivníka v celé sérii, wow:-)). Snad jediná podstatnější výtka spočívá v opravdu nadměrné stopáži, vinou čehož tempo v prostřední části filmu občas přeřadí na nižší rychlostní stupeň (zkrácení alespoň o čtvrt hodiny by filmu prospělo). Celkově spolu s pokračováním Dune prozatímní filmařský vrchol letošního roku (dosáhnout něčeho takového v Millerově věku, wow:-)). | PeZet

plakát

Atlas (2024) 

5/10 | Tak nakonec to není taková mizérie, jak napovídaly trailery (v kategorii "tragická sci-fi od Netflixu" nadále dominuje Snyderovo opus magnum Rebel Moon), ovšem na uznalé poplácávání po ramenou to také není (v kategorii "tohle jsem už někde viděl" se film dostává na přední příčky) a navíc to trvá úmorné dvě hodiny. Lopez v hlavní roli nepředvádí nic extra (tradiční klišé "chytrá postava se pozná podle toho, že nosí brýle a hraje šachy s počítačem" samozřejmě přítomno:-)), akce v neškodném ratingu je sice poměrně dost, ale žádné body za originalitu ani provedení nedostane, humor funguje tak na půl a tempo má v průběhu filmu občasné výpadky. | Peyton si navíc půjčuje celé části filmu odjinud, jak po stránce narativu (válka lidstva proti vzbouřené umělé inteligenci, personifikované v osobě androida, nemá daleko k loňskému Creatorovi, instruktáž vojáků s "expertem" před výsadkem jako by vypadla z Aliens, rozhovory hlavní postavy s nápomocnou umělou inteligencí v mechu připomenou Upgrade), tak audiovizuálního zpracování (souboj mechů s rojem dronů během volného pádu se podobá bitvám v prequelových SW, samotný design mechů vypadá jako v Avatarovi a v rámci finální bitky s hlavním záporákem dojde (tak jako u Snydera) i na použití napodobeniny světelného meče) a jedinou polehčující okolností jsou na poměry Netflixu vcelku obstojné produkční hodnoty (triky se stran zamoření digibordelem docela drží na uzdě). | PeZet

plakát

The Last Stop in Yuma County (2023) 

7/10 | Jedno zaprášené bistro uprostřed pouště někdy v 70s, několik charakterově skvěle namixovaných postav, které svedla dohromady náhoda a k tomu jeden balík peněz, tudíž dříve nebo později i spousta problémů, končících pro mnohé z přítomných krvavě a bolestně:-). A také sympatická hodina a půl příjemné retro zábavy ve stylu žánrových klasik z 90s z rukou šikovného debutanta, který dokazuje, že má filmografie Tarantina či Coenů z té doby opravdu poctivě nakoukány. | Galluppi jde ve stopách svého kolegy Atkinsona v nedávném LaRoy, Texas a servíruje divákovi podobné filmové menu. Což znamená skromné produkční hodnoty (pochvala za stylovou kameru, která si vyloženě pohrává se svým pohybem v prostoru), neznámý, ovšem typově přesně vybraný casting, v rámci kterého všichni zúčastnění podávají výborné herecké výkony, nehledě na velikost role, poctivá atmosféra typického amerického zapadákova, konverzační tempo s pomalu gradovaným napětím a příběhová linka, která stran premisy sice neohromí počátečním rozestavěním jednotlivých figurek na šachovnici, ale v rámci následující partie (mexican standoff included:-)) dokáže některými tahy diváka příjemně překvapit (kdo se ne/dožije závěrečných titulků je vyřešeno nečekaným způsobem) a celou hru zakončit příznačně "symbolickým" finále. Celkově sebevědomá debutová práce a Galluppiho je záhodno do budoucna sledovat. | PeZet

plakát

Mars Express (2023) 

6/10 | Neo-noirových detektivek ze staré školy v atraktivních sci-fi kulisách s příměsí cyberpunku tady už pár bylo. Neo-noirových detektivek ze staré školy v atraktivních sci-fi kulisách s příměsí cyberpunku v animované podobě taktéž. Tohle je další takový pokus, který na nehollywoodské (a neasijské) poměry dopadl poměrně obstojně, ale v rámci žánru nejde o nic zásadního, natož převratného. | Příběhová linka opakuje všechny zažité žánrové vzorce (to vážně nebylo na skladě nic originálnějšího než předvídatelné spiknutí vedoucí ke vzpouře/osvobození androidů?) a totéž se týká worldbuildingu (takže nechybějí všichni obvyklí podezřelí - robotika, umělá inteligence, kybernetika, hackeři, impostoři, syntetika, atd.), ale ze strany tvůrců se k nim nedodává nic nového nebo alespoň zajímavého nad rámec kopírování slavnějších předloh od I Robot, přes Blade Runnera, až po Ghost in the Shell (samotný Mars je totálně nevyužitý). | Pár potenciálně slibných nápadů by se tady sice našlo (téma alkoholismu, motiv nového života po smrti otce od rodiny po vzoru RoboCopa), ale nemají v ději žádnou podstatnější úlohu a slouží jen pro efekt. Akce je ve filmu dostatečné množství, bohužel ovšem nad konkurencí nevyniká v žádném ohledu a totéž lze prohlásit o animaci jako takové, která představuje takový neurážející standard. Celkově na evropskou produkci slušná práce, ale totéž viděno už mnohokráte předtím a v mnohem lepším provedení (jak v animované, tak hrané formě). | PeZet

plakát

Rivalové (2024) 

7/10 | Po téhle švédské tenisové trojce je jedna věc jistá. Dokud bude mít Zendaya ve svých smlouvách klauzule o tom, že se na place neukáže bez spodního prádla, budou všechny její milostné scény s polonahými hereckými kolegy/němi vypadat nadmíru žhavě, protože Zendaya, ovšem jaksi … trestuhodně nedotaženě:-). | Naštěstí v případě Guadagninova nejnovějšího počinu je veškeré ne/pikantní laškování mezi postavami jen taková třešnička na dortu (komediální romance je ve filmu jen stopové množství), stejně tak příběhové ukotvení do tenisového prostředí by se dalo nazvat pouze polevou (prvky sportovního dramatu film sice disponuje, ale nikterak výrazně). Hlavní ingredienci Guadagninova receptu představuje hutné vztahové/rodinné drama ústředního milostného trojúhelníku v průběhu času, ve kterém se ke slovu dostanou zejména charakterové vady, toxické chování, chorobné ambice, citové závislosti a jiné podobné (divácky vděčné) atributy. | A ke slovu se dostávají v podobě několika úderných dialogových přestřelek v dramaticky vypjatých konfrontačních scénách, které mají díky castingu (Zendaya znovu dokazuje, že kromě hezké tvářičky disponuje i hereckým talentem, dvojka O'Connor a Faist je na tom stejně) slušný tah na branku, přičemž tepající OST dodává názorovým výměnám ještě silnější náboj. Bohužel se tak ovšem děje v nechronologicky strukturovaném vyprávění, které je jednak matoucí a jednak v závěru postrádá nějaké významnější příběhové překvapení, které by tento koncept ospravedlňovalo, protože prakticky celý děj je pojatý jako flashback, tudíž jak to nakonec dopadne je zřejmé od samého počátku. Náplastí na to pak je audiovizuálně opulentní zápasové finále, doprovázené efektní kamerovou exhibicí (škoda, že podobných hrátek s pov záběry a snímáním scény skrze zem není ve filmu více). | PeZet

plakát

Andělé mezi námi (2024) 

8/10 | Historka o dobrotě prostého lidu, navíc založena na skutečné události a poctivé HLP (aneb hluboce-lidsky-příběhový doják:-)) v jednom, tudíž vydatná dávka emocí zdarma v ceně. Nicméně jednou za čas podobná filmová terapie neuškodí, obzvláště v případě, kdy je slovy klasika práce odvedena dobře, což se Gunnovi a spol. podařilo. | Po příběhové stránce se tady samozřejmě nikdo do žádných větších akcí nepouští a jak se bude děj dále vyvíjet, respektive jak to ve finále dopadne, je jasné nejpozději na konci úvodních titulků. Tudíž to celé stojí na castingu, hromadě cituplných lomeno humorných scén a skoro až "pohádkové" atmosféře (umocněné zasněženým závěrem) a v tomto směru to funguje od smutného začátku až do dojemného konce na jedničku. | Ritchson o svých slušných hereckých schopnostech přesvědčil už v Reacherovi, tady si vyzkoušel zase trochu jinou dramatickou polohu a zvládl ji bez problémů, Swank balancuje přesně na hraně zábavnosti/otravnosti jakou její postava potřebuje a dětská dvojka Mitchell a Hughes zaujme sympaticky přirozeným projevem. Celkově poctivá žánrová záležitost a slibný příslib, že Ritchson nemusí svou kariéru nezbytně nutně postavit jen na hláškách a muskulatuře. | PeZet

plakát

Království Planeta opic (2024) 

7/10 | Dobrá věc se podařila a kvalita i na počtvrté zvítězila, ale tentokrát ne tak přesvědčivě jako v předchozích případech. Kouskování obsahu není ve filmech nic nového, bohužel tomu nakonec podlehla i tahle značka. Jako (dvouapůlhodinový) pilot k televizní minisérii, ve kterém se primárně představí postavy, načne se příběhová linka a na konci se ukáže titulek "pokračování příště", to funguje výborně. Jako samostatný film bez případného "pokračování příště" už o něco méně. | Samotná příběhová linka je ve své podstatě dost jednoduchá (to samo o sobě není na závadu - podobně přímočarých putování post-apo světem byly v minulosti spousty), ovšem trpí pomalým rozjezdem (povinná expozice - než se na scéně objeví Allan a dojde na pátrání po MacGuffinu - trvá zbytečně dlouho) a nedostatkem výraznějších diváckých atrakcí (mimo vlastních opic), což v kombinaci s nadstandardní stopáží způsobuje, že tempo v průběhu celého filmu s výjimkou úplného finále nepatří k nejsvižnějším (minimálně čtvrthodina děje mohla bez problémů skončit na podlaze střižny). | Palec nahoru za překvapení stran identity Allan a její agendy ve filmu, jelikož většina fanouškovských teorií o jejím původu s ohledem na předchozí díly, respektive Schaffnerův originál, se netrefila. Současně ale palec dolů za nakonec použitou variantu, protože pointa filmu je mnohem triviálnější, než by se na sérii s takhle propracovaným kánonem slušelo. Trilogie si s napojením narativu na původní filmy dokázala vyhrát a retcony navíc dávaly smysl (úpadek lidstva skrze vir a nikoliv atomovky, inteligence opic pomocí experimentálního léku namísto evoluce, atd.). Čtyřka na podobnou snahu bohužel rezignuje a vyjma stejného světa a pár odkazů na Serkisovu postavu si jde vlastní cestou. | Potěšila nejednoznačnost postav (jak Allan, tak Durand nejsou vyloženě kladné/záporné figury), herecké výkony opičích aktérů (Allan je fajn, ale moc příležitostí se předvést nedostane) a přízemní, přesto napínavé, finále, nekončící obligátní bitvou, ale potopou a nápaditou likvidací hlavního záporáka. Pochvala za působivou post-apo výpravu, v některých scénách připomínající TLOU (pozůstatky lidské civilizace zarostlé přírodou), v jiných pro změnu Waterworld (základna ve ztroskotaném tankeru) a v dalších zase nedávný Fallout (podzemní bunkr) a v neposlední řadě za trikovou stránku v čele se samotnými opicemi, které na poli digitálních charakterů, schopných uvěřitelných hereckých výkonů, opět nemají konkurenci (na rozdíl od ptáků, kteří obecně nepůsobí moc realisticky a v mnoha scénách z nich cgi přímo křičí). | PeZet

plakát

LaRoy, Texas (2023) 

7/10 | Jedna z těch nenápadných levných žánrovek, které se jednou za čas objeví odnikud a faktorem zábavnosti v mnoha ohledech dorovnávají své slavnější žánrové vzory. Co v nedávné době s podobnou šablonou nezvládli Glass ani jeden z Coenů osobně, to se podařilo debutantovi Atkinsonovi, který natočil parádní "coenovku" se vším, co k tomu patří. | S čestnou výjimkou Zahna prakticky neznámý, ale typově dokonale vybraný casting, který předvádí kvalitní herecké výkony i v rámci těch nejmenších roliček, skupinka zábavných charakterů v čele s ústřední dvojicí loserů, přičemž každá z postav dostane v průběhu děje prostor nějakým způsobem "zazářit" (ať už v pozitivním nebo negativním světle), povedená atmosféra typického amerického zapadákova, všechny obvyklé žánrové ingredience (mrtvola, vydírání, balík peněz, podrazy, atd.) na svém místě, slušná dávka humoru a především jednoduchý, ale chytře napsaný příběh, ve kterém se šikovně propletou osudy jednotlivých postav v sérii ne/šťastných náhod, nevinných/fatálních omylů a absurdních/bizarních situací, kulminující v souladu s Murphyho zákony v "realistickém" finále:-). Další žánrová klasika z toho sice nebude, ale celkově moc příjemné překvapení a jsem zvědavý, s čím Atkinson vyrukuje příště. | PeZet

plakát

The Ministry of Ungentlemanly Warfare (2024) 

6/10 | Za prvé - pokud někdy v dohledné době vznikne adaptace Wolfensteina (a to by sakra měla), hlavní role musí připadnout mlátičce Ritchsonovi, protože lepší volba momentálně neexistuje:-). Za druhé - podobné dobrodružně-válečné žánrovky, zasazené do období WW2, jsou v současnosti akutně nedostatkovým zbožím a tím pádem kudos Ritchiemu a především Bruckheimerovi, že se do projektu pustili, přestože jim oběma muselo být předem jasné, že to finančně šťastným koncem nedopadne (a taky že nedopadlo). Za třetí - Ritchie se bohužel nepoučil z předchozích nezdarů a znovu opakuje naprosto stejné chyby jako v minulé "operaci", jen Stathama vyměnil za Cavilla, Plaza za González, smyšlenou hereckou celebritu za reálnou politickou a bandu teroristů za bandu nácků. | Příběhová linka se na jednu stranu snaží držet historických faktů, na druhou stranu v mnoha aspektem zcela fabuluje. Film se snaží působit stylově, hravě a vtipně, ale jedno vyznívá samoúčelně, druhé strojeně a třetí vyloženě nuceně. Hlášky sice nechybějí, ale málokdy jsou opravdu humorné. Nějaká opravdu zapamatovatelná scéna (ať už po dějové nebo filmařské stránce) není ve filmu ani jedna. Všechny postavy a zejména to platí pro jednotlivé členy komanda jsou zaměnitelné figurky bez jakékoliv osobnosti (nejlépe z toho vychází González, ale to jen proto, že v průběhu děje vystřídá její postava více poloh). Moderní "vyleštěný" audiovizuál v kontrastu s dobovou výpravou a kostýmy tomu po stránce navození retro atmosféry taktéž příliš nepomáhá (přímo se nabízelo použít nějaký obrazový filtr). | Kapitolou samou pro sebe je samotná akce, která je sice přítomna v eRkovém ratingu a dostatečném množství, ale celkovým podáním připomíná spíše nenucený videoherní průchod s automatickým zaměřováním a hordami anonymních NPC (což v tomto případě označuje "Neschopný Postradatelný Charakter") k odpravení, než obdobné, nervy drásající, průnikové/útěkové sekvence ze slavných žánrových předchůdců z 60s a 70s. Napětí a gradace děje, pramenící z náročnosti mise, obtížnosti zdolávání protivníků a časového limitu, tak ve filmu prakticky neexistuje. Reputaci filmu tak zachraňuje jen casting (Cavill je fajn, Ritchson je parádní, González je sexy a Schweiger trademarkově zlý:-)). Což na novodobou žánrovou pecku, jakou je na seriálovém poli nedávný SAS: Rogue Heroes, bohužel nestačí. | PeZet