Polux

6/10 | Neoficiální král akčních béček za pár korun Neeson má v kolonce pro napínavou nízkonákladovou žánrovku, situovanou na palubu linkového letadla, už nějakou dobu vyplněnou poznámku "absolvováno", takže nastal nejvyšší čas, aby se do oblak v rámci akčních béček za pár korun vydal rovněž neoficiální korunní princ Butler a srovnal tak se svým seniornějším kolegou vzájemné skóre:-). A srovnal jej více než slušným způsobem, protože zatímco Neeson při zachraňování posádky a cestujících zůstal zbaběle sedět v turistické třídě a navíc zápolil jen s párem šílenců, Butler tady odvážně usedl rovnou za knipl a kromě povětrnostních podmínek čelí při záchranně veškerého osazenstva letadla celé bandě povstalců, občasně si vydělávajících na živobytí únosy nebohých turistů. | Premisa si žádala pokud možno skutečné letadlo a natáčení na skutečných a k tomu atraktivních lokacích, což se při skromném rozpočtu muselo na výsledné podobě filmu nějakým způsobem podepsat a také že ano. Peněz neměli tvůrci příliš nazbyt a (pokud se pomine vlastní letadlo a odpovídající prostředí) je to bohužel poznat. Od castingu (až na Butlera jsou všichni ostatní jedna velká neznámá), přes lokace (kterých je nemnoho a navíc, vzhledem k zasazení děje, vypadají všechny stejně) a měřítko (stran exteriérových záběrů na letadlo ve vzduchu je splněno jen nejnutnější minimum, při nebezpečném přistání se nic moc dramatického nestane (tedy kromě toho, že v jednu chvíli se letadlo řítí vstříc konci ranveje a ve zlomku sekundy zastavuje na pětníku:-)) a na nějaké výbuchy nebo spektakulární destrukci čehokoliv může divák rovnou zapomenout), až po samotnou akci (které je taktéž nemnoho a svým provedením jde, až na jednu světlou výjimku, o takový neurážející standard podobných filmů). | Na druhou stranu hlavní postava a její nedobrovolný pomocník se v dané situaci chovají vcelku pragmaticky a racionálně (pochopitelně na filmové poměry), s čímž souvisí fakt, že Butler zde nevystupuje v roli dalšího neporazitelného hrdiny v řadě (právě naopak) a tuto civilnější polohu zvládá s přehledem, děj se příležitostně dokáže stočit předem ne vyloženě očekávatelným směrem a potenciálně tak diváka při sledování filmu dovede překvapit, místní povstalecká skupinka vystupuje vůči posádce i cestujícím vítaně nekompromisně, praktická ukázka, jaký dopad má na člověka zásah z velkorážní odstřelovačky určené pro ničení techniky, rovněž potěší, zmiňovaná výjimka na poli akčních sekvencí v podobě drsné hand to hand bitky snímané z ruky je hodně povedená (škoda, že takových vychytávek není ve filmu více) a obecně na první pohled patrná snaha tvůrců o přízemní přístup a realistické pojetí (byť vynucená produkčními omezeními) chvályhodně přidává snímku na uvěřitelnosti. Celkově se tak jedná o slušný příspěvek do žánru a další poctivý zářez do Butlerovy filmografie. | PeZet

8/10 | Po neplánované "vzpomínkové" zastávce na cestě v minulém díle představuje čtvrtá epizoda návrat zpět do zajetých kolejí v podobě opětovného sledování strastiplného putování ústřední nesourodé dvojice skrze zdejší nehostinný svět (což je, přes kvality třetí epizody, rozhodně pozitivní zpráva), ovšem i tentokrát došlo ze strany Mazina a Druckmanna k určité změně perspektivy, byť ne tak zásadní jako v předchozím díle a oba tvůrci zde odhalují divákům další příběhovou vrstvu, týkající se jak jednání samotných postav, tak fungování prostředí, ve kterém se pohybují. | Každý dosavadní díl se prozatím soustředí na něco trochu jiného a díky tomu mají diváci příležitost si z jednotlivých epizod pokaždé odnést tu více, tu méně odlišný divácký zážitek stran vykreslení daného fikčního světa. Po ustanovující úvodní epizodě s představením charakterů přišlo na řadu smrtelně nebezpečné setkání s nakaženými (prostřednictvím ve hře obávaného clickera), v následujícím díle diváci dostali neobvyklý vhled na nelehké osudy vedlejších postav a v nejnovější epizodě se hlavní postavy střetávají s dalším nebezpečím v tomto světě, které není o nic méně smrtelné (právě naopak) a totiž s ostatními přeživšími. | Podstatná část čtvrté epizody se tentokrát věnuje vážnému tématu (nutného vs zbytečného) násilí a jeho negativního dopadu na lidskou (dětskou) psychiku. Dialogové výměny mezi Pascalem a Ramsey, týkající se ne-až-tak-příjemných zážitků z minulosti obou postav stran jejich násilného chování vůči svému okolí, výborně ilustrují jednu z nejsilnějších stránek hry, která se snažila vykreslit všechny (přeživší) postavy nikoliv jen tradičně prvoplánově na úrovni jednoznačné dobro vs absolutní zlo, ale nezvykle komplexně s cílem předat hráči tezi, že v tomto světě vůbec nejde o to, kdo co komu násilného ne/provedl a proč, ale jen o jednu jedinou věc - přežít a to za jakoukoliv cenu, přičemž ona cena závisí na úhlu pohledu. Tento motiv prostupuje celou hrou (o to více pak v neméně zdařilém herním pokračování) a Mazinovi s Druckmannem se jej podařilo do čtvrté epizody s pomocí několika rozhovorů a intenzivní akční scény věrně přenést. | Prozatím poslední díl tak názorně dokazuje klasické žánrové pravidlo ze všech post-apokalyptických akčních/hororových filmů/sérií, tj. ať už se v daném fikčním světě bojuje s jakýmkoliv nezastavitelným (nadpřirozeným) zlem, nakonec to vůbec nejhorší jsou vždy jen samotní (přeživší) lidé, což zde výmluvně demonstruje na scénu nově nastupující postava vůdkyně revolučního hnutí, která byla Mazinem a Druckmannem vytvořena specificky pro potřeby série. | Čtvrtá epizoda se kromě toho soustředí na pokračující vývoj vzájemného vztahu ústřední dvojice a další poodhalení minulosti obou postav. V průběhu děje tak divák sleduje, jak se postupně dále proměňuje Joelův, původně zcela neosobní, postoj k Ellie, který sice sám, směrem k ní, popisuje jako stále vysloveně účelový a Ellie staví do role pouhého "zavazadla", které je potřeba bezpečně přepravit z jednoho bodu do druhého, ovšem čím více času Joel s Ellie tráví, tím více začíná být zřejmé, že svůj přístup Joel přehodnocuje a pomalu, ale jistě se z něj opět stává starostlivá otcovská figura, jakou v minulosti, do úmrtí své vlastní dcery při nástupu pandemie, byl. To vše funguje především zásluhou Pascala a Ramsey, jejichž herecký projev je nadále skvělý (a snad to tak zůstane až do konce série). | Zatímco v první a druhé epizodě hrála prim městská zástavba a ve třetí epizodě pro změnu došlo na venkov a divokou přírodu, tentokrát se diváci dočkají oblíbené formulky "to nejlepší z obou světů" a děj tak zavede obě hlavní postavy zprvu jak na otevřené pláně a do lesů, tak později také do ulic, budov a sklepení. Ztvárnění post-apokalyptického prostředí je s každou další epizodou čím dál tím lepší, přičemž panoramatická sekvence osamělé projížďky autem zpustošenou krajinou a následně stejně zchátralou městkou aglomerací v této epizodě je po stránce atmosféry a výpravy naprosto vynikající a v tomto ohledu dává znovu vzpomenout na neuvěřitelnou podobnost série s herní předlohou. | Akční sekvence jsou sice i zde z pohledu rozsahu i stopáže relativně skromné, ale tak jako ve druhé epizodě jsou podány nadmíru vydařenou a realisticky působící formou. Škoda jen, že všudypřítomné násilí není v tomto případě ukázáno přímo na kameru, což považuji za jistý krok zpět oproti herní předloze, ve které se i tento prvek spolupodílel na celkové síle hráčova zážitku. Nicméně nenápadná narážka na dalšího obávaného nepřítele ze hry z řad nakažených ve sklepě parádně nalákala na příští události, tak snad projeví tvůrci v nadcházejících dílech trochu větší odvahu alespoň v rámci střetů přeživších s nakaženými. | V souhrnu se opět jedná o vydařenou epizodu, která si nadále udržuje kvalitativně nadprůměrný standard nastolený všemi předchozími díly a dále prohlubuje vztahy mezi jednotlivými postavami a uvěřitelnost zdejšího světa. Na další retrospektivní scény, týkající se samotných počátků pandemie, sice bohužel nedošlo, ale možná se něčeho zajímavého z minulosti znovu dočkáme hned v příštím díle, ve kterém dojde na představení, z herní předlohy známé, bratrské dvojice Henryho a Sama, se kterou se v úplném závěru čtvrté epizody Joel a Ellie setkali. | PeZet

6/10 | Marvelu se v prozatím poslední fázi MCU příliš nedaří navázat na kvalitativní úspěch, který sklidil s předchozí řadou filmů, zakončenou famózním kvalitativním i finančním "dvojitým zásahem" v podobě Infinity War a Endgame a výmluvným dokladem tohoto smutného konstatování je fakt, že zdaleka nejúspěšnějším filmem aktuální fáze jak po finanční, tak především po kvalitativní stránce je tak trochu "zahraniční import" No Way Home, na jehož produkci se spolupodílí konkurenční Sony. Na poli výhradně vlastních projektů Marvel přešlapuje v podstatě celou fázi na místě (případně se vrací o několik kroků vzad:-)) a byť je potřeba uznat, že se nebojí riskovat a jednotlivé projekty se pokouší nejrůznějšími způsoby (žánrově, koncepčně, stylově) odlišit, prakticky všechny filmy v rámci této fáze dopadají stran výsledného diváckého zážitku úplně stejně (tj. neslavně), respektive čím odvážnější tvůrčí experiment, tím zpravidla kvalitativně hůře. Pokračování miliardového hitu o kočkovité šelmě zahalené v černém na tom, bohužel, nic nezmění, protože i tentokrát je nejnovější příspěvek od Marvelu typickým zástupcem probíhající (značně rozpačité) MCU fáze, který sice neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne. |  Je pravda, že Coogler (potažmo Marvel) se tady ocitl v nezáviděníhodné pozici a v jeho prospěch hovoří jisté polehčující okolnosti v tom, že náhlým tragickým úmrtím Bosemana, jakožto titulního hrdiny jedničky, se mu celý připravovaný koncept pro dvojku nevyhnutelně rozpadl před očima jako domeček z karet a startovací podmínky pro pokračování tak musely být nuceně změněny. Za normálních okolností by diváci zajisté dostali klasickou dvojku, která by plynule navazovala na originál, aniž by se při tom zdržovala opakovaným profilováním charakteru hlavní postavy a opětovným rozestavováním jednotlivých figurek na šachovnici a to vše za doprovodu tradičního hesla všech pokračování, tj. větší, dražší, akčnější a jak je v dnešní době neblahým zvykem i delší. Bez Bosemana k dispozici nezbylo Cooglerovi nic jiného, než se vydat stejnou cestou jako v případě předchozího filmu a zopakovat si tak příběhový origin (staro)nové postavy, navíc s nelehkým dilematem, která dosavadní postava se v ději nově zhostí role mýtického ochránce Wakandy, k tomu a současně také dále pokračovat v rozehraných událostech jak z původního filmu, tak z ostatních počinů v rámci končící/nastupující MCU fáze, protože "show must go on". | Všechny uvedené starosti si mohl Coogler (potažmo Marvel) ušetřit prostým přeobsazením titulní role (s čímž v minulosti neměl žádný problém, viz Norton vs Ruffalo, případně ve vedlejší roli Howard vs Cheadle), ovšem z úcty k Bosemanovi tak nakonec neučinil a po zhlédnutí filmu musím konstatovat, že to možná provést měl, protože film trpí na nevýraznou hlavní postavu (jak hereckým podáním, tak příběhovým uchopením) a na nezajímavou dějovou linku, která k ustanovení dané figury do pozice Bosemanova nástupce vede, přičemž obě tvůrčí rozhodnutí, kdo konkrétně a za jakých okolností oblékne nový kočičí kostým, už nepochybně padají na Cooglerovu hlavu. | Nedotaženost filmu začíná už prologem, ve kterém se Wright pokusí nemocného a umírajícího Bosemana zachránit, což se jí pochopitelně nezdaří a tento neúspěch se má, podle všeho, následně přetavit v trauma hlavní postavy, se kterým se v dalším průběhu vyprávění bude ze strany tvůrců patřičným způsobem pracovat. To se ovšem ve zbytku děje prakticky nestane a kdyby celý prolog ve filmu vůbec nebyl, tak by to ve výsledku vyšlo téměř nastejno (respektive ušetřilo by to pár minut stopáže). Co je důležitější, podstatnou část stopáže není moc jasné, kdo se oním maskovaným superhrdinou vlastně stane a divák musí přečkat dvě hodiny čistého času (!), než je mu tato, vcelku zásadní, informace ze strany tvůrců sdělena a hlavní postava se divákům předvede v celé své kráse, tj. v nové verzi kostýmu (který je vzhledově nic moc) a především v akci (která je tady takový obvyklý standard na poli podobných komiksovek). O tom, že se tak její vystoupení v celém filmu smrskne na účast v jedné "digifest" potyčce dvou soupeřících armád a poté už jen ve finálním mano a mano souboji s hlavním záporákem, ani nemluvě. Marvel už dlouhou dobu ve svých filmech bojuje se syndromem "máme postavy, kterým se nemůže nic stát (protože s nimi počítáme i do budoucna) a při tom děj, ve kterém se svádí bitvy o osud světa/vesmíru/alternativních realit" a bojuje s ním samozřejmě i zde (jak to na konci příběhu dopadne s hlavním záporákem je tudíž jasné ještě před tím, než se poprvé objeví na scéně). | Navíc Wright v hlavní roli na to, utáhnout velký komiksový blockbuster, herecky/charismatem prostě nemá a je ve filmu zastíněna v podstatě všemi ostatními kolegy okolo, od Bassett, přes Gurira (která imho z celého obsazení vychází nejlépe), po Dukea, i ten Jordan v pár minutovém cameu (škoda, že v ději nedostal více prostoru) podává přesvědčivější výkon než ona. Huerta jako hlavní záporák je hodně slušný a to navzdory nepostradatelnému "leteckému" vybavení z komiksové předlohy, což možná působí jakž takž obstojně na papíře, ovšem ve filmu to vypadá docela směšně. Freeman je zde vysloveně jen do počtu a nová posila v podobě Thorne na tom není o moc lépe, nicméně hlavní úkol, a totiž představit postavu publiku a k tomu v nějakém slušivém železo-mužském kostýmu (který je vzhledově nic moc), byl splněn, takže více se asi očekávat ani nedalo. | Coogler to nijak výrazně nezachraňuje ani po řemeslné stránce. Štědrý rozpočet na filmu příliš poznat není, Coogler zato nešetří s velevýznamnými slow-mo záběry, jejichž nepatřičnost až otravnost dosahují pomalu, ale jistě mezních hodnot a v neposlední řadě jsem u (nepůvodní části) OST už dlouho neměl takový pocit, že doprovodné songy tak silně nekorespondují k ději a totálně vytrhávají diváka z koncentrace/narušují celkovou atmosféru filmu, jako právě zde. Na druhou stranu tempo je, přes nadměrnou stopáž, relativně slušné, nějaké povedené scény (bitka na mostě, podvodní sekvence) se tady také najdou, s Bosemanovým odkazem se pracuje citlivě (vzpomínkové logo Marvelu připomínající jeho památku skrze scény z předchozích vystoupení Bosemana v MCU je možná to nejlepší na celém filmu:-)), hlavní záporák je docela fajn a potitulkovka naznačuje potenciálně zajímavý vývoj nadcházejících událostí, takže celkově jde o obstojný divácký zážitek. | PeZet

4/10 | Na papíře to nevypadalo vůbec špatně - provařená černo-bílá premisa po vzoru klasiky z 60s Guess Who's Coming to Dinner, ještě k tomu "vylepšená" o slibný náboženský prvek, jehož situačně komický potenciál je značný, před kamerou se vedle sebe postavily dlouholeté komediální jistoty v podobě Hilla a Murphyho (přičemž nelze opomenout také Duchovnyho), tudíž o spoustu nekorektního humoru a trefnou satiru na současnou sociálně-spravedlivou společnost neměla být nouze a za kamerou (respektive psacím stolem) režijního debutanta Barrise jistil režijní skoro-debutant Hill, jehož pár let stará autorská prvotina se docela povedla, takže šance na zábavnou romcom žánrovku tady rozhodně byla. Namísto pobaveného úsměvu (natož upřímného smíchu) ovšem film u diváků (jako už poněkolikáté) tak akorát vyvolá polemiku nad nezvládnutou/absentující dramaturgií panující v Netflixu, protože výsledkem je nudná, nevtipná, zdlouhavá a šablonovitá žánrová marnost, místy přecházející až v zoufale bolestivou křeč. | Hill zde předvádí svou tradiční charakterovou škatulku, ovšem v mnohem méně vtipné, sarkastické, vulgární a sexistické verzi, než je u něj obvyklé, což je zklamání. S London navíc mezi sebou nemají v podstatě žádnou chemii a jejich partnerský vztah ve filmu působí, že existuje jen proto, že to tak stálo ve scénáři. Zatímco třeba v Knocked Up se tomu, jak se názorově/hodnotově/společensky nesourodá dvojice dá dohromady, věnuje skutečně významná část stopáže, tady po prvotním setkání následuje střih "o půl roku později" a prakticky až do konce filmu se divák nedočká smysluplného vysvětlení, proč jsou ti dva vůbec/stále spolu. Korunu tomu pak dává "povinné" usmiřovací finále, ve kterém si, štěstí potomkům nepřející, rodiče dojemně uvědomí svou chybu a přestanou svým ratolestem stát v cestě, přicházející stejně nečekaně a nevěrohodně, jako celá ve filmu popisovaná romance. A co hůře, Murphy je při vzpomínce na všechny jeho stand-up výstupy u takto, na jakékoliv vtipné situace, vděčného tématu proklatě nevyužit a Duchovny je zde, bohužel, vysloveně už jen do počtu. Fakt, že veškeré rasové/náboženské/genderové rádoby vtipné konfrontace ve filmu spadají do kategorie bezzubé/odbyté/směšné/trapné v čele s klíčovou scénou v podobných žánrovkách a totiž s rodičovskou seznamovačkou při obědě/večeři, je pak už jen smutnou vizitkou všech zúčastněných. Zkrátka viděno a obratem zapomenuto:-(. | P.S. Pokud někoho zajímá uvedené téma (romantická dvojice vs rodiče vs nejrůznější předsudky), tak udělá nesrovnatelně lépe, pokud ty zdejší dvě hodiny čistého času stráví opakovaným sledováním legendární obědové scénky Hill vs Ice Cube v 22 Jump Street (s neméně legendárním kancelářským dodatkem k tomu), která je vtipností, načasováním, dialogy i hereckými výkony úplně někde jinde, než tenhle streamovací nedodělek. | PeZet

8/10 | V rámci série sice naprosto nepodstatný/nadbytečný epizodní filler, který (jak už to tak u typických fillerů obvykle bývá:-)) jen navyšuje celkovou stopáž, aniž by vlastní děj jakkoliv posunul vpřed, ovšem po stránce emocionálního zásahu a síly diváckého zážitku jeden z nejlepších fillerů v sériích obecně, pokud ne přímo ten úplně nejlepší. Kdo by to byl předem tušil, že se něčeho podobného diváci dočkají zrovna ve videoherní adaptaci, která staví především na nelítostném a nerovném boji s nakaženými a ostatními přeživšími v post-apokalyptickém prostředí. Nicméně i přes vysoké kvality, kterými třetí epizoda rozhodně disponuje, je potřeba mít na paměti, že jde stále jen o filler, který skutečně podstatným událostem v sérii jen zbytečně umenšuje, už tak omezený, devítidílný prostor. | Už před premiérou první epizody se proslýchalo, že oproti herní předloze nebude série klást až tak moc silný důraz na akční stránku věci ve prospěch soustředění se na jednotlivé postavy a budování vztahů mezi nimi a obecně na dramatický aspekt celého vyprávění spíše z hereckého hlediska, než z toho fyzického (s ohledem na angažování Mazina a jeho předchozí počin Chernobyl se to dalo tak trochu předem očekávat), současně s tím také v sérii dojde k rozvedení některých dějových linek nad rámec herní předlohy (epizodický formát je k tomu více než vhodný) a k přepracování určitých příběhových prvků (vcelku logicky, protože to co funguje příslušným způsobem ve hře, pochopitelně nemusí fungovat stejně adekvátně v sérii), což s sebou pro vybranou skupinu diváků, důvěrně znalých předlohy, nevyhnutelně přinese nějaké ty kontroverze, případně rovnou negativa. | Pokud se pomine fungování zdejšího fikčního světa stran způsobu, jakým se houbová nákaza šíří mezi obyvatelstvem (lidské kousnutí namísto houbových spor) a řada retrospektivních sekvencí, poodhalujících samotné počátky pandemie (na které dojde i tentokrát, byť nově jen formou mluveného slova), tak se Mazin s Druckmannem ve třetí epizodě poprvé skutečně výrazně (pro někoho možná až zásadně) odklánějí od herní předlohy (respektive příběhu) a pouští se tady v rámci série na dosud neprobádané území, což je na jednu stranu obdivuhodné a na druhou stranu až-tak-úplně-nikoliv. Zatímco totiž ve hře se Joel a Ellie při svém strastiplném putování setkávají pouze s paranoiou/osamělostí trpícím Billem, který je svým nevypočitatelným chováním donutí se poprvé semknout, přičemž osud zesnulého Franka zůstává jak pro ně, tak pro hráče tajemstvím, zde se podstatná část vyprávění věnuje svéráznému soužití Billa a Franka v průběhu věků v melancholicko-romanticky-tragickém podání, aniž by se s nimi Joel s Ellie vůbec potkali, tudíž na jejich vzájemný vztah nemá tato zastávka na cestě žádný vliv, o dramatických a divácky vděčných událostech, spojených s uvedeným setkáním ve hře, které zde pak logicky absentují, ani nemluvě. | Nicméně přes fakt, že se třetí epizoda dějově vydala ve velké míře trochu nečekaným směrem, tvůrci nezapomínají divákům připomenout, že se stále pohybujeme ve fanoušky důvěrně známém světě, hned několika příběhovými prvky, zrcadlícími herní předobraz. Po zpustošené městské zástavbě se konečně dostáváme do volné přírody a na stejně chátrající venkov. Zdejší post-apokalyptická iluze je nadále vynikající a je vzrušující s každou novou epizodou odhalovat další a další výmluvná svědectví o konci lidské civilizace. Motiv, pokud možno opatrného, průzkumu prostředí s cílem najít/získat nějaké zásoby/vybavení a zejména munici (což nejednou skončí střetem s nakaženými/přeživšími) představuje ve hře důležitou součást hratelnosti a zde se jej povedlo zdařile přenést na obrazovku. Scéna s nakaženým, uvězněným ve sklepě, pak pěkně demonstruje, že byť je Ellie ve své podstatě stále dítě, pokud to situace vyžaduje, dokáže být stejně chladnokrevná a nemilosrdná, jako v tomto světě musí být všichni, kteří hodlají přežít. | Prim ve třetí epizodě ovšem hrají příběhové peripetie partnerské dvojice Billa a Franka a přestože jde pro fanoušky hry o neplánovanou a nutno přiznat i nevyžádanou odbočku, z pohledu celkového zpracování a diváckého zážitku, který divákům doručuje, funguje tahle nevšední post-apokalyptická love story výborně. Nepochybnou zásluhu na tom mají hostující Offerman a Bartlett, jejichž civilní herecké výkony napomáhají tvůrcům představit divákům malinko odlišný, ovšem neméně pozoruhodný a poutavý, náhled na celosvětovou pandemií zdevastovaný svět. Některé pasáže jsou až nečekaně dojemné (celá sekvence "poslední den v životě"), jiné naopak vtipné (setkání s Joelem a Tess - fajn nápad, jak Torv nakrátko vrátit zpět na scénu), nebo napínavé (noční přepadení opevněného obydlí skupinou přeživších), přičemž závěrečná atmosférická scéna s titulním songem, vracející příběhovou linku série zpět k událostem známým ze hry, dává celé Billově a Frankově společné životní cestě hořkosladkou tečku. | Celkově se třetí epizodou hezky ukázalo, že se Mazin a Druckmann i v rámci tak populárního (publikum) a prioritního (studio) projektu nebojí stran vyprávění a použitých motivů experimentovat a přes relativní přímočarost předlohy jsou schopni přijít s kreativními způsoby, jak diváka v sérii ne/příjemně potěšit/překvapit. Podařilo se a je to zajímavá zkušenost, ale příště už by bylo záhodno se opět soustředit na to podstatné, čím se tato značka na herním poli proslavila. | PeZet

5/10 | Trailery docela jasně naznačovaly po stránce produkčních kvalit skromnější verzi loňské, ve všech směrech zaměnitelné, žánrovky The Lost City a to nejen tím, že neohrožená Lopez/Bullock při svém boji s anonymní a malinko neschopnou bandou pirátů/žoldáků v exotické lokalitě stráví většinu filmu v jedněch slušivých, postupem času (na všech k divácké potěše určených místech) se rozpadajících, šatech v doprovodu Duhamela/Tatuma v roli neschopné silnější polovičky/snaživého sidekicka, ale i celkovým pojetím ve stylu nenáročné romanticko-komediálně-dobrodružné záležitosti z ranku žánrových klasik (kterýkoliv Indy, The Mummy a pochopitelně Romancing the Stone), přičemž bude své, minimálně na papíře, mnohem méně hvězdné obsazení divákům v akčních scénách vynahrazovat eRkovým ratingem a možná obecně svižnějším tempem (vzhledem k trochu střídmější stopáži). | Dobrou zprávou je fakt, že co trailer sliboval, to výsledný film víceméně dodal a pokud někomu ke slušnému zážitku stačí výše uvedený koncept ("dva ne/známí lidé si k sobě, navzdory nepříznivým okolnostem a nebezpečnému okolí, ne/ochotně hledají cestu"), bude při sledování filmu v podstatě spokojen. Tvůrci se sice drží zavedených dějových škatulek poměrně důsledně, ale příležitostně si dovolí vyrukovat s určitou příběhovou variací (ústřední dvojice je dlouholetý pár, tudíž se vzájemně důvěrně zná a nemá problém spolu hned od začátku tu více, tu méně úspěšně spolupracovat) a nějakého toho překvapení, stran postranních motivací a temných tajemství některých zde přítomných postav, se divák v průběhu děje také dočká. Zbytek filmu je pak složen z tradičních stavebních prvků všech podobných žánrovek, tudíž nechybějí dialogové přestřelky mezi hlavními postavami, rádobyvtipné vedlejší postavy, divácky vděčné scény likvidace bezejmenných záporáků pokud možno humorným (pro diváka) a bolestivým (pro danou postavu) způsobem a pochopitelně dojde řada také na přestřelky, honičky a občasné výbuchy, to vše pak v atraktivním prostředí turisty ne/dotčeného ráje. | Špatnou zprávou je fakt, že dvojice Lopez a Duhamel má přece jenom stran sympatičnosti/souhry/zábavnosti do tandemu Bullock s Tatumem daleko, dávkování vtipných situací (prvotní konfrontace se záporáky v koupelně je zdaleka nejlepší scénou v celém filmu) i akčních momentů (eRkový rating je naprosto nevyužitý a vlastně vůbec netuším, za co jej film získal) je během filmu, bohužel, docela uměřené, naivita/stupidita všech pirátů a to včetně toho hlavního se už pohybuje za hranicí uvěřitelnosti i v rámci daného žánru (ve kterém se na logiku, pravděpodobnost a fyzikální zákony obecně příliš nehledí), vedlejší postavy nejsou dostatečně komické/zajímavé/výstřední na to, aby byly zábavné, hlavní záporák v podání Kravitze je ještě nevýraznější, než byl na stejné pozici Radcliff a k tomu tady citelně chybí nějaká podobná sebeparodická perlička jakou bylo vystoupení Pitta. V souhrnu se tak jedná o skrz naskrz průměrnou spotřebku, která sice neurazí, ale ani nenadchne a z hlavy se divákovi vytratí ještě před tím, než doběhnou závěrečné titulky. | PeZet

6/10 | Jo, jo, když nějaká automobilka vyrobí auto, jehož základní vybavení nezahrnuje brzdy a pošle ho bez obav do světa, protože co by se asi tak mohlo stát nebo vyloženě pokazit:-), tak to může dopadnout jen jedním (pro bezprostřední okolí dost nepříjemným) způsobem. A stejně tak je tomu také s korporacemi, v níž zaměstnancům a kravaťákům přijde jako přímo vynikající nápad vyrobit prototyp sympatického babysitter androida se silou větší, než má dospělý člověk a zevnějškem ala RoboCopLolita (nejen marketingově smrtící kombinace:-)), vybavit jej umělou inteligencí (průběžné sebezdokonalování a dříve nebo později nevyhnutelné sebeuvědomění zdarma v ceně!), okamžitě jej betatestovat na skutečných dětech (zvířata už nejsou v módě a dospělí lidé stojí majlant, tak co kravaťák nadělá:-)) a neobtěžovat se při tom mu do firmwaru během vývoje naprogramovat alespoň základní zákony robotiky (nepodstatné softwarové bugy a glitche má dnes přece kdeco a neexistuje nic, co by nespravil malinký update, nebo ne:-)?). | Režírující Johnstone se k filmu navrací po téměř dekádu dlouhé pauze a čistě po řemeslné stránce tady odvádí standardní práci, jejíž výsledkem je slušná a místy docela zábavná žánrovka, ve které je sice od každého filmařsky vděčného příběhového prvku (strach, drama, akce, napětí, humor) něco, ale vlastně nic z toho není zpracováno dostatečně do hloubky jak co do vyhrazeného prostoru ve filmu, tak co do rozvedení tématu jakýmkoliv neotřelým způsobem (strašidelné scény nejsou až tak strašidelné, jak by mohly být, napínavé scény nejsou až tak napínavé, jak by mohly být, dramatické scény nejsou až tak dramatické jak by mohly být, akční scény nejsou až tak akční, jak by mohly být a tak by se dalo v popisu filmu ještě nějakou dobu pokračovat), takže v souhrnu se jedná o ničím nevynikající, ale na druhou stranu nenáročnou a vcelku obstojnou spotřební záležitost, ideálně vhodnou na jeden víkendový večer. | Film zkrátka působí jako průměrná - celovečerní - epizoda v 90s (respektive v 60s) populární fantasy/sci-fi/hororové série The Outer Limits jen s několika dílčími rozdíly, které ovšem, možná trochu překvapivě, příliš nehovoří ve prospěch Johnstoneova filmu. Daná série se ve většině svých epizod pyšnila na poli zmíněných žánrů již mnohokrát prozkoumanou premisou, očekávatelným/předvídatelným rámcovým dějem, nízkonákladovým zpracováním (většina děje se odehrávala v interiérech, exteriérů bylo nemnoho a nepůsobily nijak honosně) a s tím souvisejícími průměrnými produkčními kvalitami (kamera, střih, hudba, triky, výprava, kostýmy, atd.). | To vše je přítomno i zde, ale zatímco charakteristiky Johnstoneova filmu tímto v podstatě končí, uvedená série nadto divákům nabízela snahu o určitý myšlenkový přesah, nebo alespoň pokus o zpracování tradičního tématu (robotika, umělá inteligence, lidské vědomí, morálka, spravedlnost, společenské zřízení, zákony, duch ve stroji, atd.) nějakým novým/jiným/zajímavým způsobem, častokrát zábavný plot twist a v mnoha případech skvělé finále, které korunovalo příslušnou epizodu překvapivou/neobvyklou/výmluvnou/nadčasovou pointou. Nic z toho tady divák, bohužel, nenalezne a jedinou oblastí, ve které film svého sériového konkurenta převyšuje, je triková stránka, což je (vzhledem k časovému rozestupu obou děl) vcelku pochopitelné. | Příběh i samotný děj nemá, bohužel, diváka moc čím překvapit, protože podobná látka se dočkala zpracování v nejrůznějších filmech i sériích už nesčetněkrát a tvůrci k dosavadní šabloně nedodávají prakticky nic navíc, což je nemilé překvapení a nemalé zklamání zároveň, jelikož scénář zde měla na starosti Cooper, jakožto autorka předloňského, parádního, hitu Malignant. Totéž se naneštěstí týká i technicko-realizační stránky věci a divák se tak ve filmu nedočká žádných povedených kamerových záběrů, nápaditého střihu, nebo nějakých audiovizuálně stylových scén. V traileru proklamovaná taneční vsuvka je v tomto ohledu sice světlá/stylová výjimka, ale ve filmu působí poměrně samoúčelně vzhledem k tomu, že její přítomnost v ději nemá vlastně žádné logické opodstatnění a navíc se ve filmu vyskytuje v přesně té samé podobě, v jaké byla prezentována v traileru (tj. na ploše pouhých pár vteřin). | K tomu ve filmu není nouze o spousty klišé všech podobných žánrovek (když se na začátku filmu objeví na scéně dálkově ovládaný robot, tak je naprosto jasné, jak bude finální konfrontace s androidem na konci filmu vypadat, osud nesympatické sousedky je zpečetěn obratem poté, co se na androida zle podívá, nespokojený zaměstnanec, toho času zloděj know-how, to má taktéž předem spočítané, atd.), konkrétní důvody, jak přesně dojde ke "zkratu" (a z nevinného ochranitelského androida, určeného pro hlídání dětí, se najednou stane záporácká figura, vyznávající koncept "konečného řešení" vůči všem lidem ve svém okolí, přičemž průběžně s tím se ze spotřebního produktu opět znenadání stane ultimátní hackovací nástroj, na dálku ovládající jakékoliv elektronické zařízení v dosahu), nejsou pro tvůrce natolik zásadní/důležité, aby jim ve filmu věnovali alespoň stručný dialog, natož rovnou obsáhlejší scénu a prostomyslnost prakticky všech přítomných postav (od hlavní postavy v roli nezkušené dětské opatrovnice, přes sociální pracovnici až po policejní složky) vůči neotestovanému prototypu s extrémní fyzickou silou (!) a inteligencí (!!) a jeho nekontrolovaných interakcích s dětmi (!!!) je vskutku neuvěřitelná (jelikož není v ději dostatečně zdůvodněna/vysvětlena). | Vyslovenou pochvalu si tak, kromě uvěřitelného zpodobnění zdejšího umělohmotného antagonisty, zaslouží snad jen obsazení. Titulní dvojice Williams a McGraw předvádí zdařilé herecké výkony, zábavnou figuru vystřihl Chieng v roli ukázkově bezskrupulózního/oportunistického/kapitalistického šéfa korporace a taktéž Donald představující Model 3 Generative Androida se náramně předvedla (zvláště v taneční scéně, ve které naplno zužitkovala svou pohybovou průpravu), nicméně zdaleka nejlepší herecký projev má na svědomí rozhodně Davis, která se zhostila elektronicky "vylepšeného" hlasu vzpurného androida. Celkově jde o slušnou práci, ale po více než povedených trailerech jsem doufal v malinko vytříbenější zážitek. | PeZet

8/10 | Pokud to takhle půjde dál, tak Mazin a Druckmann nakonec udělají houbám u diváků podobnou "službu" jakou udělali Spielberg a Benchley svého času pro žraloky:-). I ve druhé epizodě se pokračuje v nastoleném trendu, takže nadále panuje spokojenost. Příběh jako takový je stále v podstatě na začátku, takže vysloveně strhující emocionální momenty zde divák nenalezne (na to dojde řada v pozdějších dílech), nicméně hned několika napínavých, humorných, dramatických a akčních scén se tady divák nepochybně dočká. | Výborná historická předtitulkovka, dále rozvádějící samotné počátky pandemie, je chytrý nápad, jak jednak diváky podrobněji seznámit s hlavním mykologickým antagonistou celé série a jednak sledovat postupný marný boj s nákazou a navazující úplný rozpad společnosti, tedy události, o které byli hráči v předloze bohužel ochuzeni. Ve hře samozřejmě podobný postup (rodinný prolog a následné přeskočení celého průběhu pandemie k současnému dění) dával smysl, protože hráč ovládá konkrétní postavy a nadbytečné cinematic in-game scény by jen zdržovaly od hraní, v sérii naopak dává dokonalý smysl se uvedeným záležitostem věnovat. Je proto pozitivní, že se Mazin s Druckmannem touto cestou i ve druhé epizodě vydali a nešlo si při sledování úvodu okamžitě nevzpomenout na Mazinův Chernobyl, ve kterém je divák svědkem ekologické katastrofy s podobným, přísně procedurálně-analytickým, odstupem. Doufám, že oba tvůrci budou v tomto konceptu v nadcházejících epizodách dále pokračovat, protože jde o přirozený způsob, jak postupně každým dalším dílem o něco rozšířit dosavadní fikční svět dané hry. | Poslední záběr první epizody parádně nalákal na, ze hry důvěrně známý, post-apokalyptický svět a druhá epizoda v tomto směru slibný potenciál dokázala více než naplnit. Zdejší scenérie pomalu chátrajících výdobytků lidské civilizace a všudypřítomné přírody, která v mezidobí znovu převzala nadvládu nad veškerou, lidmi opuštěnou, krajinou, působí skvěle atmosféricky, naprosto uvěřitelně a patřičně velkoryse. V tomto ohledu jsou zkrátka prakticky dokonalé a skutečně vypadají jakoby vypadly přímo ze hry. | Taktéž vzájemná souhra mezi Pascalem a Ramsey nadále funguje na skvělé úrovni a byť zevnějškem oba svým předobrazům příliš věrní nejsou, nejde o žádný výrazný nedostatek, protože tím podstatným a totiž svým hereckým projevem určitě ano a společně se jim zdárně daří budovat podobnou vztahovou dynamiku mezi oběma postavami, kterou se pyšní herní předloha. Torv, jak se dalo předem vytušit, dostala tentokrát mnohem více prostoru a taktéž jej využila naplno, zvláště její dramatický odchod ze scény stojí opravdu za to. | Očekávaný (jelikož prvotní v této sérii) vyhrocený střet s nakaženými je sice svým rozsahem relativně skromný, ale o to sugestivnější. Ve druhé epizodě má tak divák poprvé šanci si zdejší monstra důkladně prohlédnout, zde konkrétně ve hře obávaného clickera, a ocenit jejich povedený design, spolu s typickou pohybovou choreografií a nezaměnitelným vokálním projevem (ze kterého ve hře běhal mráz po zádech:-)). | Oproti první epizodě přišla řeč i na herní dodatek Left Behind a přestože šlo o docela nenápadnou zmínku, vzhledem k jejímu trochu překvapivému obsahu (tj. zamlčení Riley před Joelem a Tess) lze předpokládat, že se tvůrci k osvětlení toho, za jakých dramatických okolností došlo k nakažení Ellie, v průběhu série ještě (předpokládám, že dokonce opakovaně) vrátí. | V souhrnu je sice druhá epizoda komorní záležitostí jak co do počtu lokací, tak co do počtu zde vyskytujících se postav a stejně tak prezentovaných událostí ze hry, kterým se na ploše jednoho dílu věnuje, ale celková řemeslná i umělecká kvalita, nastolená první epizodou, je tady naštěstí zachována, takže nezbývá, než se těšit na další vývoj událostí (a rozhodně je nač se těšit) a při tom doufat, že současná výborná forma tvůrcům v sérii vydrží co nejdéle. | PeZet

6/10 | Slušná nízkorozpočtová variace (zlí jazykové by asi spíše použili termíny "nestoudná" a "vykrádačka") na Burtonovu nestárnoucí klasiku Sleepy Hollow (ta spřízněnost názvů obou filmů rozhodně nebude náhoda:-)), která nad rámec očekávané žánrové škatulky přidává docela šikovnou provázanost s dílem E.A.P. jako takovým. Fakt, že je film tematicky a do určité míry také svou premisou (E.A.P. v době svého působení na vojenské akademii v roli kadeta vyšetřuje zapeklitý případ (sebe)vraždy v uzavřené komunitě, jen prostředí akademie je v tomto případě nahrazeno poloprázdnou vesnicí uprostřed ničeho) podobný Cooperovu nedávnému kusu The Pale Blue Eye je sice zajímavý, ale dějově se zde tvůrci vydávají trochu jiným směrem, neukotveným tolik v realitě. Použitím nadpřirozených prvků má film mnohem blíže ke zmiňovanému Sleepy Hollow, respektive k literárním počinům samotného E.A.P., které se přímo propisují do vlastního příběhu jak v podobě nejrůznějších odkazů, tak i konkrétních dějotvorných prvků (ptačí všežravec v názvu filmu rovněž není žádná náhoda:-)). | Co je ovšem na filmu hodné pozornosti je překvapivá skutečnost, že v mnoha ohledech, ve kterých slavnější souputník částečně nebo rovnou na plné čáře selhává, jeho skromnější soupeř předvádí více než sebevědomý výkon. Po dekádu dlouhé pauze se k filmu navrátivší Hutton divákům servíruje povedenou žánrovku, ve které funguje tísnivá a paranoidní atmosféra, budování napětí, strašidelné scény, detektivní linka, "šokující" plot twistové momenty, i ty akční vsuvky (byť jich ve filmu není nijak velké množství) jsou ucházející a stopáž toho všeho je tak akorát. Stran obsazení a produkčních hodnot se sice Hatton nemůže Cooperovi rovnat, ale Moseley v hlavní roli není vůbec špatný a Zanetti jako zdejší nevypočitatelná femme fatale má také něco do sebe (a její podobnost s Ricci pochopitelně není vůbec na škodu, i když Ricci je samozřejmě jen jedna:-)), plus po stránce dobové výpravy a kostýmů se rovněž nejedná o nějakou marnou záležitost. Celkově nečekaně fajn zážitek a hodně slušná práce. | PeZet

6/10 | Tak přece jen se platnost nepsaného pravidla "kdo je bez roušky, ten bude (brzy) bez života" konečně beze všech pochybností potvrdila:-). Sice trochu nenápadná, ale hodně slušná žánrová záležitost, která ovšem bohužel není ve výsledku až tak dotažená, jak by bylo záhodno a jak naznačuje slibná první polovina filmu a v závěru proto malinko lapá po dechu. Přesto však docela příjemné hororové překvapení rovnou zkraje roku, které dokazuje hned několik filmově-teoretických předpokladů. | Předně je dobrou zprávou fakt, hororový veterán Williamson stále ještě neztratil formu a dokáže i po více než 25 letech od svého nejlepšího a zároveň nejslavnějšího kusu a totiž prvního Screamu přijít se slušným scénářem, který není celý jen o tom, že někdo s dlouhým a ostrým nožem v ruce chce někoho jiného bez něj nedobrovolně seznámit se základní lekcí z lidské anatomie. Protože podobných historek jako přes kopírák jsou každým rokem ke zhlédnutí vyloženě tuny a naprostá většina z nich nestojí za jakoukoliv diváckou pozornost. | Dále pak je možné konstatovat, že Hyams je schopen natočit i povedený film za předpokladu, že má k dispozici povedený scénář. Už Hyamsův předchozí počin Alone ukázal, že po řemeslné stránce nemá problém a pokud jsou mu okolnosti příznivě nakloněny (jinak řečeno scénář není vysloveně brak:-)), zvládne natočit nenáročnou žánrovku relativně obstojných kvalit a v tomto případě tomu naštěstí není jinak. | Pokračovat lze pozitivním pozorováním stran technické realizace filmu. Populární metoda roztřesené kamery ve vypjatých momentech důsledně sledující herce z bezprostřední blízkosti (takže sem tam nějaký čas trvá, než se divák zorientuje, co se v dané scéně právě přesně děje) a obecně značně kontaktní souboje přítomných postav s tajemným záporákem mohou skvěle fungovat nejen v akčním žánru (ve kterém se toto pojetí stalo už víceméně standardem), ale i na poli hororu. Záporák dostával pořádně do těla už v sérii Scream (duchovní otec Williamson se tady zkrátka nezapře:-)), ale takového nepěkného zacházení ze strany potenciálních obětí, jakému je nucen čelit zdejší nadšený fanoušek kuchyňského náčiní, se nedostalo Ghostfaceovi snad ve všech dílech Screamu dohromady:-)). | V rámci příběhu se pro změnu opět potvrdilo, že pro povedenou žánrovku nejsou potřeba hordy nezajímavých/otravných vedlejších postav určených k okamžité spotřebě, totiž likvidaci a šikovnému tvůrci vystačí jen doslova hrstka postav na to, aby rozehrál vydařené slasherové divadlo. Stejně pak to, že dobrý záporák nepotřebuje žádnou unikátní masku, aby ve filmu dobře fungoval. | Film je trochu podobný loňskému hitu Barbarian, nebo předloňskému hitu Malignant, respektive když už jsme u toho Williamsona, tak také sérii Scream, přestože Hyamsovi se až takových kvalitativních výsledků dosáhnout bohužel nepodařilo. Hyams s Williamsonem se totiž také pouštějí do určitého žánrového cvičení, které v jistých ohledech boří zažité konvence a v jiných se jich naopak věrně drží. Tudíž se divák v průběhu děje dočká pár příjemných překvapení, nesmí chybět několik povinných jump scare momentů a nějaké ty hrátky s kamerovými úhly a střihem scén se tady také najdou (nejde ovšem o nic, co by stálo vyloženě za pozornost, na rozdíl od zmíněných předchůdců). | Naneštěstí zdaleka ne vše se Hyamsovi podobným způsobem podařilo. Nedávno proběhlá pandemie se do filmu už několikrát tu více, tu méně výrazně otiskla, tentokrát padla volba na horor a tehdejší situace se propsala přímo do pointy filmu, což možná nebyl úplně šťastný nápad, protože motivace záporáka nepůsobí moc uvěřitelně, právě naopak. Kromě osamocené a dost zábavné epizody s autostopem se zde humor nebo popkulturní hlášky nekonají a je to škoda. I proto, že hlavní postava není nijak zvlášť sympatická. Přítomný gore faktor je vcelku fajn, ale na druhou stranu není až tak propracovaný, jak bych od díla, za kterým stojí Williamson, očekával. Stopáž je sice rozumně střídmá, přesto tempo ke konci filmu spíše zpomaluje namísto toho, aby gradovalo a samotné finále stran závěrečné konfrontace přeživších postav se záporákem je malinko odbyté. Šance na skvělou žánrovku sice proměněna nebyla, celkově ale jde o více než slušný hororový příspěvek. | PeZet