tnp101

Říkat tomuhle film se dá ospravedlnit možná tak stopáží a širokoúhlým kino formátem obrazu, ale jinak je to sr*čková televizní záležitost jako řemen. I když nemohu říci, že bych „film“ protrpěl - jednoduchost a naivita je místy zkaženě zábavná a jde cítit, že herci byli na place uvolnění, z principu jde o totální žumpu, která má investorům vydělat prachy a o nějakém umění by se nedalo hovořit, ani kdyby se tu Evička promenádovala nahá. Furt se v našich končinách ale točí i o dost horší věci. 30%

I když jde formálně o moderní filmový dokument, co nic zásadního nepostrádá, inspirace u režiséra Asifa Kapadia je tak očividná, že jsem ho nějak nemohl brát vážně. Ani trochu nepochybuji, že Whitney zpívala od srdce, ale osoby, které ji obklopovali a jsou takřka do jednoho účastníky dokumentu, tak vůbec nepůsobí. Paradoxně mi byl z mluvících hlav nejsympatičtější Whitneynin bývalý manžel, na kterého hází ostatní nejvíce špíny (ale neomlouvám ho), její nejbližší kamarádka Robyn tu pro jistotu není vůbec. Výsledkem je podivné "oslavné" melodrama s až bulvárními prvky, které je sice nepopiratelně informativní, ale kterému se nešikovně vede vyobrazit rodinu Houstonů v tom nejhorším světle. Nejsem si jistý, zda by toto Whitney schvalovala. 60%

Takové nic, co se snaží být vším. Kdo si v tom bude chtít něco najít, najde to, ale přičinění tvůrců je v tomto ohledu minimální. 50%

Vizuálně hezky zpracovaný animák pouze pro menší děti, s tuctovou zápletkou a ne moc vtipným, ale na druhou stranu nenásilným humorem. Zvlášť v dnešní době také oceňuji, že měli tvůrci koule na to, nesnažit se na sílu poučovat o ekologii, genderech a rasismu. 50%

V době vzniku, kdy byla Britney na vrcholu popularity, ty odpady chápu. Po dvaceti letech je to asi ještě víc blbé, ale nejsem zhnusen ani otráven. Spíš jsem se dost nasmál ... 40%

Asi je to tvůrčí záměr, ale tón, kterým jsou epizody podány, je tak bezemoční a minimalistický, že mám při zpětném ohlédnutí pocit, jako kdybych půlku seriálu prospal. Zaobíraná témata vyobrazují problémy jakoby ze života běžných mladých lidí, ale výsledný „mesidž“ je ve většině případů dětinsky naivní. Namísto terapie představuje pro diváka spíše mírnou depresi. 50%

Nebylo by na škodu ubrat nohu z plynu (hodně). Barbie má plno skvělých momentů, ale jako celek ji podrývá neustálá potřeba vyjadřovat se ke všemu, filozoficky a uvědoměle, ale zároveň očividně v mantinelech. Nejsou to myšlenky hloupé, ale jsou koncipované pro diváka s délkou soustředění 10 sekund. Film se jinými slovy snaží, aby divák nemusel moc přemýšlet, ale přesto u něj rychlými dialogy s cizími slovy vytvářel dojem chytrého meta díla s přesahem. Výsledek je tak překombinovaný, že děj nemá žádnou konkrétní myšlenku ani směr a nadměrně často jsem se kvůli tomu nudil. Vzhledem k mánii, jakou film rozpoutal, tvůrci a studio (a algoritmus) ví, co dělají, ale já v Barbie hodnotné a nadčasové dílo, nevidím. A ani po zhlédnutí nevím, komu je určeno. 60% pozn.: Druhá projekce v roli pasivního (spolu)diváka dopadla lépe. Zpětně jsem docenil konkrétní aspekty, které při první projekci prošuměly nebo jsem je prostě nepobral, a i když to nemám ve zvyku, musím vyzdvyhnout povedený český dabing. 70%

Čekal jsem něco úplně jiného. Letmý pohled na propagační materiály evokuje další z řady českých romantických komedií pro ženy a evokuje to i místní hodnocení. Nejsem si úplně jistý, do jaké míry jde o záměr tvůrců a do jaké míry je to tak špatné, až je to svým způsobem dobré, ale nemůžu říct, že se mi to nelíbilo. Divadelní adaptace přenesené na filmové plátno ne vždy fungují a zrovna zde se tvůrcům tu iluzi filmu nedaří vybudovat vůbec, nějakým zvrhlým způsobem se jim ale cíleně či nedopatřením podařilo vybudovat tak divnou atmosféru, že jde místy o regulérně dobrý psychologický horor.

Dokument o přírodě ve velkém městě asi není na první pohled něco, po čem by člověk slintal. Paradoxně jsou ale záběry z Prahy rozmanitější a divácky zajímavější než kdejaký dokument z různých koutů světa, navíc doplněn o příjemný, vtipný komentář. 80%

Technicky nemám co vytknout. Klobouk dolů před tvůrci. Bowie byl skutečně zajímavý člověk a k mému překvapení jsem se v něm často nacházel. Bohužel se vyplnilo, co jsem tak nějak dopředu tušil, a to že si film neužiju tak moc jako někteří. Je to stoprocentně pocitový film. Bowieho muziku/vše ostatní respektuji, ale nikdy jsem mu nepřišel na chuť. Po filmu se na tom nic nemění a emočně to se mnou nehýblo. Jsem si však jistý, že by ho to netrápilo.