Helmutek

Drsnej a realistickej rozvodovej příběh s výbornym koncem, kterej je zajímavej myšlenkou, že vítězstvím v těchhle situacích často nemusí bejt jen to, že se ti dva daj zase dohromady, ale i to, že se už třeba spolu dokážou "jenom" klidně a smírně rozvést. A Vyorálek i Vágnerová byli oba skvělí.

Ááááá! Tak tohle byl zážitek - od první do poslední minuty. Skvělej Majer, skvělej Noha - bezvadná dvojka s výrazně dobře napsanejma dialogama(!) a rolema. V tomhle díle jsou dobrý dokonce i ty děti (Majerův syn, jeho spolužačky...). Postavy jsou napsaný skvěle; jsou komplexní, nečernobílý a složitý - ale nejenže je to skvěle zahraný, on je výbornej i scénář, kamera a režie. Dechberoucí a silnej díl s koncem à la Samotáři, podle mě nejspíš nejlepší díl z celýho seriálu vůbec.

Děsivý je, že někdy prostě to, že je to všechno vlastně v pořádku, nemusí stačit - a cesta z toho ven je strašná. Ve výsledku to totiž nejvíc neni o tom, co člověk má nebo nemá, ale o tom, jak se cejtí a jak je na tom vevnitř. Vedlejší příznaky jsou společně s prvnim a následujícim snad vůbec nejlepší díly celýho cyklu. Oba herci jsou naprosto skvělí (Kodetová, Zach), námět je doslova mrazivej, a hudba vč. titulkový písničky nic než výborná (Roman Zach).

Je to pořád "jenom" sport, takže v porovnání s jinejma dílama to lidsky samozřejmě takovou sílu nemá. Vedle třeba Horem Pádem je to ale další zčásti realistická a slušná záležitost z fotbalovýho prostředí, i když i tady se faily bohužel najdou (třeba to jednání na Slavii je udělaný fakt strašně).

Jak se Richard omylem stal hrdinou (aneb morálním vzorem proti své vůli). Tohle pro mě bylo tak příjemný překvapení, že jsem neměl daleko k pěti hvězdičkám. Dokonalý to sice neni - ubral bych třeba trochu toho fekálního humoru (byť zvládnutýho nejlíp, jak to šlo) nebo bych na místě vyměnil Kajnarovou (která v dokonalym a hvězdnym obsazení svou nadrženou afektovaností působila jako pěst na oko), jinak je to ale tak příjemnej a inteligentní film, že už se těšim, až si ho pustim znovu. Až se divim, že neni duo Strach + Epstein profláklejší, a už vůbec nechápu, proč se kdo bál jít s timhle do kinodistribuce. Mě to rozhodně minulo, na film jsem narazil jen díky Epsteinovi, a je to škoda - film má potenciál podle mě velikej. A ten scénář je napsanej tak dobře, že Epsteinovi odpustim i ten nonsens okolo Trojanova způsobu podpisu Charty 77. Jinak absolutní obdiv směrem k výkonům Trojana, ale i Stivínový.

Já prostě tyhle bollyfilmy asi nějak neumim. Nápad a scénář je nejmíň na čtyři hvězdy, zpracování (za mě) nejvíc na jednu. Takže za mě mezi dvěma a třema; nakonec se přiklánim spíš nahoru, protože konec a některý ty myšlenky týkající se náboženství a podobně byly fakt skvělý. Je to ale strašně přehnaný, estrádní, přehrávaný, pitvořící se, přebarvený, přeplácaný, zdaleka ne všichni uměj hrát, taky mě rozčilujou ty postprodukčně přidávaný zvuky, se kterejma to pak působí jak sledování Neváhej a toč - někdo by na to všechno možná řek, že to je prostě Indie, prostě Bollywood, a možná by měl pravdu, ale mně to jednoduše nesedne a jednoduše mi to nepřijde dobrý. To je samozřejmě čistě subjektivní záležitost. Ale nějak od půlky filmu, jak se PK naučil mluvit, to začalo získavat novej rozměr - a to, jak se pak začal stavět tomu tlustýmu papalášskýmu prasopsovi a jak tam pak na pozadí těch různejch náboženskejch otázek a problémů komentoval nejen víru, ale svět jako takovej, tak jakkoli to byla průhledná a trochu přeslazená agitka za svět krásnější, tak to prostě bylo skvělý a sedlo to jako prdel na hrnec (předevšim nosná myšlenka o "wrong number" - špatnym čísle, který si vzájemně dáváme ať už na Boha nebo na lidi kolem nás a pak se divíme, že je něco špatně a viníme z toho nejvíc Boha; o nálepkách křesťan-hinduista-muslim atd., který si zas vymysleli a začali používat jen lidi a s podstatou problému nebo s pravou vírou nemaj nic společnýho... - za to všechno opravdu klobouk dolů). Povedla se kupodivu i ta romantická linka, která neskončila tak moc růžově, jak jsem se bál; ta holka sice byla ošklivá jako noc, ale toho Pakoše jsem jí přál. A písnička 'Love is a Waste of Time' se mi už dokonce normálně líbila! Takže sečteno podtrženo - ta forma mi sice obecně nesedne a na začátku mě to sralo strašně, ke konci mě ten film ale potěšil tim, jakou má hloubku a že nejde o žádnou plytkou a odfláklou komedii, která byla natočená jenom proto, aby na ní někdo vydělal, ale že si na tom scénáři někdo fakt dával záležet - ta zápletka je prostě nejen chytrá, ale hlavně i osvětová.

Je to sice trochu vítězství formy nad obsahem, ale vlastně mi to moc nevadí proto, že to 1) držej skvělí herci a 2) ta bezprostřední optika jedenáctiletýho kluka funguje i bez nějakýho pitvoření nebo přehrávání u dětskejch herců jinak tak častýho. Něco je samozřejmě trošku přitažený za vlasy (třeba ty tajemný vejlety pana otce nebo to, že v reálu by se mu na tu kameru jenom těžko každej pořád usmíval /včetně holek/, jen těžko by to nikdy nikomu nevadilo, jen těžko by mu už dávno kvůli tomu někdo nedal dělovku atd.), ale jako takový uhlazeně pohádkový vyprávění o "obyčejnym" životě z bezelstně naivního pohledu ve světě rozkoukávajícího se kluka je to super a mně se na to koukalo moc hezky. // No, to bych napsal za sebe, jenže pak jsem si přečet recenzi od Fily - a musim uznat, že jsem se nechal opít rohlíkem a teď už mi ten film zas tak skvělej nepřijde (jako sebeshazující důkaz tady nechávám i ten svůj první dojem, haha). Ne vždycky s Filou tak úplně souhlasim (např. u Wilsonova) - nejsem totiž tak úplně přesvědčenej o tom jeho pohledu na film jako na umění, který "má především vyprávět dobře motivované, logicky soudržné příběhy a vytvářet uvěřitelné světy": Souhlasim s tim bezezbytku u vážnejch a vážně míněnejch, seriózních filmů, do kterejch spadá samozřejmě i Pojedeme k moři (proto uznávám to svoje opití rohlíkem), ale stojim si za tim, že některý filmy vážnou nebo seriózní ambici vůbec nemaj, nechtěj mít a buď si chtěj jenom hrát, nebo si z něčeho dělat srandu - což pak už záleží na vkusu, účelovosti vs. odůvodněnosti, trefnosti, nebo na otevřenosti diváka k tý filmem podávaný hře (což je podle mě případ právě třeba toho Wilsonova); teda minimálně pro mě to tak je. Uznávám ale, že v případě Pojedeme k moři je ten rádobypoláčkovskej styl spíš vějičkou na diváky a zástěrkou pro nedomyšlenost dalších zákonitostí a nakonec i uvěřitelnosti celýho vyznění - a mezi nachytaný se hlásim i já. Neberu si ten hezkej pocit po zhlídnutym filmu (a spoustě lidem tenhle dojem nebo nálada určitě bude stačit), ale je v pořádku mít nároky mnohem vejš. / Nakonec teda mezi 2 a 3* (původně bych dal 4*).

(1.série) Na Případech je krásně vidět, že pánové režiséři společně se scénáristama přesně věděli, co chtěj natočit, jaký to má bejt a jak to má působit, a podle toho to taky vypadá. Seriál si nehraje na nic, čim neni, a ani se nesnaží konkurovat všem těm kriminálkám Las Vegas a spol. Jasně cílí na českýho diváka a chce ukázat policejní a detektivní práci v PČR pokud možno takovou, jaká (aspoň já tomu věřim) je - bez příkras a oproštěnou od všeho toho ať už ideologickýho nebo hollywoodskýho marastu, kterej s timhle žánrem většinou máme spojenej. Vychází ze skutečnejch případů a skutečnejch způsobů odhalení, čimž se liší třeba od Hříšných lidí točených na Markovy povídky, jinak je to ale jejich víc než seriózní nástupce. Herci jsou vybraný skvěle (ať už moula Vladyka, ze kterýho si všichni jen dělaj prdel, nebo zkušenej a rozvážnej Polívka, klasicky přesvědčivej Vetchý nebo světáckej Stach, kterej by si zasloužil, aby se už o něm konečně vědělo trochu víc, ale i ten polonechutnej Hanuš jako jejich správně protivnej šéf...) - ta partička spolu funguje bezvadně a úplně přirozeně. Kupodivu dobře vybraný jsou i herci ať už více nebo méně významnejch epizodních rolí - málokdy se stane, že by to nepůsobilo přesvědčivě (výjimky ale jsou - třeba zoufalá Něrgešová, Meduna nebo Kovář). A hlavně to na mě působí tak syrově a opravdově, že mi vůbec nedělá problém věřit, že celý to detektivování vypadá nějak takhle - že se vozej v obyčejnejch služebních fabiích a šéf na ně ještě furt prská kvůli benzínu, že v jejich kanceláři je to spíš hnusný než jakýkoliv jiný, že maj starý počítače a nějaký sofistikovaný vybavení nemaj veškerý žádný, že na ně furt tlačí šéf, kterej je drcenej svym šéfem, médiama a kterej je donucenej politikařit, že jsou často nucený případ řešit rychle na úkor jinejch problémů, prostě že to celý neni nějaká tajemná a dobrodružná práce, ale spíš samý papírování, byrokracie a politika. Občas se koná i správně černej humor (např. nahlášená rozřezaná ženská v butiku, ze který se nakonec vyklube jen fotka, pošťuchování Sršně/Vladyky a ostatních...). Za mě je to víc než příjemný překvapení a krimi seriál, kterej rozhodně má svoje místo v popředí všech podobnejch TV projektů. (2. série) Druhá série už o poznání víc trpí na ochotnicky (a často bohužel i hůř) hraný epizodní role, což bylo něco, co v prní sérii fungovalo bezvadně. Tady to už občas trochu skřípalo, ale nic dramatickýho to taky nebylo - jen si toho člověk už prostě všimne. Hlavní pětice ale nadále zůstává skvělá a ta parta dohromady funguje výborně. Míň už se řešej rodinný problémy jednotlivejch policajtů, ale to nijak na škodu neni - jen se to prostě téměř výhradně odehrává na tý "pracovní" úrovni. Korejs se tady definitivně odkopává jak pičus a podrazáckej hajzl, aniž by v jeho prospěch hrály nějaký významnější polehčující okolnosti - jde si přes mrtvoly za "svym" a neštítí se u toho moc ničeho. Ale Hanuš ho hraje naprosto fantasticky. Trochu rozporuplně ale na mě působil Chmela - prototyp postavy je to skvělej a do seriálu to přineslo novej rozměr, Chmelovi samotnýmu jsem ale občas měl problém věřit nebo rozumět. Za mě to je jenom lehce slabší než první série (ta mi přišla přeci jenom víc kompaktnější bez nějakejch větších výkyvů). Potěšil mě poslední díl, kterej byl víc než důstojným ukončenim seriálu a rozloučenim s postavama, a to, že to tvůrci nijak nenatahovali a že byli schopni v nejlepšim přestat - s klidnym svědomim to tak můžu označit za skvělej a na český poměry těžce nadprůměrnej detektivní seriál. WTF moments: Karta z rejstříku osob jistého pána se jménem Morava Luďek (4. díl, pátrání po laborantech) - s tim vyhledáváním v rejstříku osob si teda opravdu mohli dát větší práci (napsat jméno do nějakýho rádoby policejního "vyhledávače" uloženýho na ploše, kliknout na Vyhledat a pak nenápadně dát alt+tab do excelovský tabulky s viditelnym proklikem windowsovských náhledů spuštěných aplikací, to moc profi neni). A v Tescu můžou těžko zjistit, kdy a kde prodali nějakej jeden konkrétní kuchyňskej nůž - čárový kódy jsou na všech stejný. Jo a misogynie není nenávist k opačnému pohlaví, ale jen k ženám. V druhý sérii - ve zprávách, který si v prvnim díle pouštěj v kanceláři na televizi, je dole na obrazovce vidět stavová lišta, takže je jasný, že si pouštěj video a že nejde o vysílání. Ve druhym díle Kozák (Vetchý) slavnostně a sebevědomě prohlásí, že protože utíkající zloděj nerozcinkal cinkátka, tak že rozhodně musí měřit míň než 166 cm (nebo kolik) - to tam ten zloděj jako nemoh proběhnout třeba nějak skrčenej? To s tim byl hotovej nějak rychle...

(1.série) Na Případech je krásně vidět, že pánové režiséři společně se scénáristama přesně věděli, co chtěj natočit, jaký to má bejt a jak to má působit, a podle toho to taky vypadá. Seriál si nehraje na nic, čim neni, a ani se nesnaží konkurovat všem těm kriminálkám Las Vegas a spol. Jasně cílí na českýho diváka a chce ukázat policejní a detektivní práci v PČR pokud možno takovou, jaká (aspoň já tomu věřim) je - bez příkras a oproštěnou od všeho toho ať už ideologickýho nebo hollywoodskýho marastu, kterej s timhle žánrem většinou máme spojenej. Vychází ze skutečnejch případů a skutečnejch způsobů odhalení, čimž se liší třeba od Hříšných lidí točených na Markovy povídky, jinak je to ale jejich víc než seriózní nástupce. Herci jsou vybraný skvěle (ať už moula Vladyka, ze kterýho si všichni jen dělaj prdel, nebo zkušenej a rozvážnej Polívka, klasicky přesvědčivej Vetchý nebo světáckej Stach, kterej by si zasloužil, aby se už o něm konečně vědělo trochu víc, ale i ten polonechutnej Hanuš jako jejich správně protivnej šéf...) - ta partička spolu funguje bezvadně a úplně přirozeně. Kupodivu dobře vybraný jsou i herci ať už více nebo méně významnejch epizodních rolí - málokdy se stane, že by to nepůsobilo přesvědčivě (výjimky ale jsou - třeba zoufalá Něrgešová, Meduna nebo Kovář). A hlavně to na mě působí tak syrově a opravdově, že mi vůbec nedělá problém věřit, že celý to detektivování vypadá nějak takhle - že se vozej v obyčejnejch služebních fabiích a šéf na ně ještě furt prská kvůli benzínu, že v jejich kanceláři je to spíš hnusný než jakýkoliv jiný, že maj starý počítače a nějaký sofistikovaný vybavení nemaj veškerý žádný, že na ně furt tlačí šéf, kterej je drcenej svym šéfem, médiama a kterej je donucenej politikařit, že jsou často nucený případ řešit rychle na úkor jinejch problémů, prostě že to celý neni nějaká tajemná a dobrodružná práce, ale spíš samý papírování, byrokracie a politika. Občas se koná i správně černej humor (např. nahlášená rozřezaná ženská v butiku, ze který se nakonec vyklube jen fotka, pošťuchování Sršně/Vladyky a ostatních...). Za mě je to víc než příjemný překvapení a krimi seriál, kterej rozhodně má svoje místo v popředí všech podobnejch TV projektů. WTF moments: Karta z rejstříku osob jistého pána se jménem Morava Luďek (4. díl, pátrání po laborantech) - s tim vyhledáváním v rejstříku osob si teda opravdu mohli dát větší práci (napsat jméno do nějakýho rádoby policejního "vyhledávače" uloženýho na ploše, kliknout na Vyhledat a pak nenápadně dát alt+tab do excelovský tabulky s viditelnym proklikem windowsovských náhledů spuštěných aplikací, to moc profi neni). A v Tescu můžou těžko zjistit, kdy a kde prodali nějakej jeden konkrétní kuchyňskej nůž - čárový kódy jsou na všech stejný. Jo a misogynie není nenávist k opačnému pohlaví, ale jen k ženám.

Když neměl práci, tak si Lou Bloom si spočítal, co mu jde nejlíp, a rozhod se, že se stane dodavatelem videoreportáží místní televizní stanici. Nespokojí se ale jen tak s něčim, má to pečlivě promyšlený, zanalyzovaný a rychle se učí, takže míří cílevědomě vejš a vejš - a nezastavuje se před nikym a před ničim, ať už morálně, lidsky nebo fyzicky. A člověk jenom trne, čeho všeho je v prosazování svejch cílů schopnej, jestli pro něj existuje aspoň nějaká hranice... Už dlouho se mi nestalo, že by mě nějakej film už po nějakejch deseti minutách vtáhnul a až do konce nepustil tak jako právě teď Nightcrawler. Gylenhaal je prostě borec a to, co tady předved, to je něco neuvěřitelnýho - takhle nechutnou a děsivou, přitom svym způsobem ale i charismatickou postavu už jsem dlouho neviděl. Dívat se na Nightcrawlera bylo místama až nepřijemný, z toho jeho chování a obrysů uvažování mi občas fakt běhal mráz po zádech - šílenství a fanatismus v očích, krutě slepej kalkul, ta jeho dikce a vůbec způsob vyjadřování... Z lidí jako je Lou mám opravdu upřímnej strach. Skvělěj film, pro mě mezi 4 a 5* - možná bych uvítal, kdyby konec přinesl ještě něco trochu novýho.