Helmutek

Trochu pohádka, dost průhledný a předvídatelný, ale kouká se na to hezky... Natočený je to odlehčeně až s nadsázkou (kupodivu za Kotkovy režie!), i když některý momenty byly už trochu přepálený - třeba taxík by šestiletýho kluka asi těžko takhle bezproblémově naložil a někam odvez. A taky fakt nevim, jakej byt by si kdo moh za 200 000, o kterejch spolu Dyk s Ruppertem mluvěj, v Praze koupit.

Silnej příběh s Geislerovou, jejím (ne)těhotenstvím a hlavně skvělym realistickym koncem - podle mě jeden z nejlepších dílů (společně s Vedlejšíma příznakama /10./ a Na dně skleničky /11.dílem/).

Za mě mezi třema a čtyřma - sice to nebylo tak dobrý, jak mohlo, ale i tak je to zajímavej film. Upřímně řečeno, zbytečně moc lacině na mě působily některý "televizně" pojatý scény - blikání modrym světlem jako zamejšlená iluze blesku; nevěrohodná scéna, kdy Edward jde krást Lambovy spisy a začne si je nepochopitelně číst přímo na místě; forma některejch flasbacků nebo vysvětlovacích vsuvek atd., ale jako celek ten film prostě funguje. Poeovu předlohu jsem neznal, takže ten konec pro mě byl zajímavym a milym překvapenim a dojem z celýho filmu vytáh dost nahoru - člověk samozřejmě nějakej ten háček v tom všem očekává, pokud ale o příběhu dopředu nic neví, tak to rozhodně neni nic, co by se dalo nějak snadno předvídat. A co mě potěšilo možná nejvíc: v tom příběhu vlastně neni kladnejch nebo zápornejch postav - sice to tak po odkrejvání různejch vrstev tý skutečnosti vždycky může chvíli vypadat, ale ve výsledku má každej z účastněnejch svojí historii a svoje cíle/metody, takže nikdy neni ani typickej černobílej klaďas, ani černobílej záporák. A to včetně hlavní postavy. Pravda ale je, že mnohem silnější zážitek jsem po dokoukání měl z námětem obdobnýho Shutter Islandu - i tak ale, takovýhle filmy prostě můžu.

Ten film je na jednu stranu krásnej a námětem víc než zajímavej, na stranu druhou ale už je dalece za hranou toho, s čim dokážu mít spojený jen pozitivní pocity - předevšim je (aspoň pro mě) mimořádně znepokojující a nepříjemnej. Je vlastně hrozně frustrující sledovat všechnu tu špínu, šeď, zmar a bezvýchodnost, je hrozně frustrující sledovat osudy všech těch poškozenejch lidí, kde každej je svym způsobem psychicky znásilněnej a zmrzačenej a tak neustále ubližuje i všem kolem sebe, a kde divák (nebo aspoň já) nevědomky furt doufá v nějakej zvrat, ale ten (stejně jako v životě) přichází jen těžko. Ten film tak teda uplácává takovou kouli hnusu, špíny, zmaru a zoufalství, společně s krásnejma a hlubokejma lidskejma citama, s touhou po lásce a přátelství, s krásnou animací, silnym a dobře napsanym příběhem a skvěle padnoucim soundtrackem, a tenhleten ulepenej polosmradlavej slepenec hodí divákovi do ksichtu - ať si s tim ňák poradí. Pro někoho to sice může bejt jen krásnej zážitek, a zrovna u tohodle filmu opravdu věřim, že tisíc lidí na tom osloví tisíc jinejch věcí, ale pro mě to sledování bylo celou dobu trvajícim balancovánim na hraně mezi depresí a nadějí nebo snad radostí z krásnejch momentů nebo zajímavý formy (originální animace, potlačení barev a celková nálada, pohyb dějem jen prostřednictvím dopisů Mary a Maxe nebo případně vypravěčem...). Film je to na každej pád zajímavej, mimořádně silnej a zážitek z něj mám naprosto jedinečnej a doznívající i spoustu dní po zhlídnutí. Co mi ale nesedlo, byť to ve výsledku do celkový tý atmosféry filmu asi docela pasuje, byly ty podivuhodně častý fekální humory (nebo aspoň fekální motivy) - často mi přišlo, že jsou prostě jenom zbytečný, jenom navíc. Co mě naopak bavilo moc, to byl nekonečnej sled všech možnejch a hlavně nemožnejch bizarností a abusrdit, kterejma byl celej film vlastně prošpikovanej (zabití toho pouličního umělce klimatizací, naložení s výhrou v loterii, Overeaters Anonymous a jejich "God hates fat people", čokoládový hot dogy nebo třeba celá dějová linie se sousedkou Ivy...), a netradiční je vlastně i ten jejich korespondenční vzath - jestli se dá označit za přátelství, tak jen proto, že pro to nemáme lepší slovo. Každopádně metodou frustrační kompozice sestávající z prvků očekávání a prvků zklamání se dostaneme až na konec filmu, kde navzdory všemu přece jen nějaký to Slunce vysvitne - a klobouk dolů, ten konec je skvělej a je všechno, jen ne přeslazenym hepáčem nebo kýčovitou moralitkou.

Protože pohodička je nakonec stejně nejjednodušší - jak řikal polární medvěd, "ono by to v přírodě asi bylo hezký, kdyby to tak bylo, ale bejt za mřížema je vlastně asi lepší, protože dostanete nažrat, zatimco jinde jsou zvířata i dny bez žrádla." A steak ti taky jinde nedaj, že jo. Ten filmek je skvělou sérií rozhovorů se zvířatama v zoo, a co že na ten pobyt tam vlastně řikaj. A parádní je i ta animace (včetně lip sync!), což na dobu, kdy tady ještě dobíhala Husákova éra, je vlastně obdivuhodný.

"Mlask, líb, ach, kousni mě! Ne, miluju tě moc na to, abych tě kousnul! Ne, já to chci! Ne, to ti nemůžu udělat!" bla, bla, bla... Ne, to neni Stmívání, to je Coppolův Dracula. Člověk by čekal, že režisér Apocalypsy a Kmotrů si musí s Draculou poradit skvěle a že pro někoho, kdo čet knížku, to musí bejt prostě jasný must see. Navíc tam přece hraje Oldman, Reeves, Tom Waits, Hopkins, Wynona Rider a vykozí se tam (mimo jiné) samotná Bellucci - tak v čem by moh bejt problém? Bohužel v téměř všem ostatnim. Coppola chtěl evidentně natočit cosi ve stylu temně hororový poetiky třeba takovýho Střihorukýho Edwarda, vyšla z toho ale jenom podivná a fraškovitá slátanina, která s věrnou adaptací knižní předlohy nemá vůbec nic společnýho - a každej, kdo tvrdí, že jo, tak by měl přestat lhát, že knížku kdy čet, nebo, když už si z ní nic nepamatuje, si jí přečíst znova. Protože nic z tý noblesy a květnatosti, nic z toho krásnýho a povznášejícího literárního zážitku z knížky ve filmu prostě nezůstalo; postavy, který měly bejt hlavně romanticky vznešený, zbožný a ctnostný, jsou tady jen nevýrazný nicky; přátelství a vztahy, který byly v knížce povýšený na hodnotu nejvyšší, tady vůbec nevyzněly; zajímavost jednotlivých postav (zářnym příkladem je van Helsing - ve filmu nic než pošahanej podivín a polosenilní pošuk) jakoby neexistovala a všichni hlavní přátelé (Jack, Quinsey, Arthur, Jonathan) tak jsou vlastně plochý charaktery na jedno brdo; ženský, který měly bejt oddaný a milující, byť jednou bezprostřednější a naivnější (Lucy) a jednou zodpovědnější a uvědomělejší (Mina), tu byly jen vilný a bezcharakterní děvky; a samotnej Dracula, kterej v knížce měl bejt ve vší svý děsivosti nic než pragmaticky uvažující netvor snažící se "přežít", tady byl najednou hystericky afektovanou postavou červený knihovny nadrženě klátící všechno kolem. To, že si to Coppola udělal podle svýho, to mi nevadí, koneckonců jen ať - ale když je to prostě špatný a ty změny jsou jen k horšímu, tak nevim, proč bych to jeho "autorský pojetí" měl nějak omlouvat. Ani by mi tolik nevadily ty přehnaně a přiznaně přebarvený a stylizovaně polodivadelní kulisy, ani by mi tolik nevadily ty úsměvně působící (ne)triky; pokud ten celek ale ve svym provedení pak působí jen jako takovej ten kýčovitej 3D holografickej obrázek (třeba západu slunce se skákajícím delfínem) na stěně nějaký tetičky Emílie; když ty triky jsou tak blbý, že třeba Jonathan prchající z Draculova hradu padá ze stěny ne dolů, ale do pravýho úhlu, protože to evidentně natáčeli vleže a natočený o 90°; když na sebe nenavazujou střihy a polovina dialogů nebo scén je jen slepencem bez nějakýho vysvětlitelnýho významu nebo motivů chování postav, tak už mi to prostě vadí. Ne proto, že by mi vadilo, že si to režisér chtěl natočit po svym, ale proto, že ten film prostě jako celek nefunguje a nedrží pohromadě - že třeba nedává žádnej smysl odklon od samotnejch motivů Draculy z komplexních a nepřízemních na prvoplánově sexuální, kde ho v podobě nějaký opice Coppola nechá náruživě prznit kolem sebe všechno, co má díru, a kde vysávání obětí je až na druhym místě. Pak to totiž nezachrání ani doslova hvězdný obsazení, který se samozřejmě snaží jak může - pokud ale postavy maj hrát ten scénář, kterej maj; pokud maj odřikávat ty repliky, který maj; tak pak to nespasí ani Hopkins s Oldmanem, ani Wynona Rider s Tomem Waitsem, ani kozy tří upírskej nevěstek s Belluci v čele nebo věčně obnažující se Lucy. I divadelnějc pojatej projekt se dá dělat vkusně a nepřepíčeně; ani tehdy se postavy při vzájemnejch dialozích nemusej hystericky (rádoby rozervaně) a teatrálně chytat za klopy kabátů a lemy šatů. Pak to totiž nezachrání ani spousta dobrejch nápadů (např. Draculovy stíny, i když zrovna tohle je exemplárnim příkladem popření jednoho z hlavních principů knížky), protože jsou provedený prostě fraškovitě; nezachrání to ani spousta přinejmenšim zajímavejch vizuálních motivů a scenérií, nezachrání to ani nic než průměrná a extrémně návodná hudba, na kterou místní davy pějou mně nepochopitelný a podle mě naprosto neopodstaněný ódy. Zkrátka - film se sice drze jmenuje Bram Stoker's Dracula, ale nevěřte tomu - na dojem z filmu se vyserte, i kdyby z nějakýho záhadnýho důvodu neměl bejt špatnej a zkuste si Stokera přečíst; zážitek z knížky bude v každym případě nesrovnatelnej, protože literárně jde zcela objektivně o jeden z beletristickejch klenotů všech dob. Je to něco podobnýho, jako kdybyste nečetli Pána prstenů a viděli jen adaptaci natočenou Ed Woodem kříženym s Burtonem, když se snažil napodobit co nejvíc z filmu Evil Dead. WTF moments: To rejdění jazykem kolem plastovejch bradavek Jonathana bylo fakt už jak z nějakýho béčkovýho erotickýho filmu osumedástejch let. A jak byla Mina vybraná skvěle (i když bohužel, Wynona neukázala), tak Lucy se teda těžce nepovedla. A že by si Coppola u toho Jonathanova pádu do pravýho úhlu bral inspiraci z postupů Eda Wooda typu "To je v pohodě, toho si nikdo nevšimne"?

Upřímně řečeno, já si neumim představit, jak by to mohlo bejt natočený nějak výrazně líp - výtky zde mnohých asi trochu nechápu (až třeba na promyšlenou analýzu Sportovce, která smysl dává). Jasně, dalo se to udělat jinak (stejně jako jakejkoliv jinej autorskej projekt, zvlášť týkající se situace, která neni dostatečně a objektivně zdokumentovaná /proces bojů uvnitř kostela/) a nějaký dílčí historický nepřesnosti tam asi taky byly (i když mě do očí teda žádná nebila), ale to přece jsou i v Atentátu a taky to nikomu nevadí. Jasně, nemuselo tam bejt třeba tolik tý romance (to mi, pravda, trochu nesedlo, ale nakonec kdo ví - ženská je za všim, tak proč by Ellisův pohled musel bejt jednoznačně nesmyslnej?), ale ze všeho nejvíc mi asi vadila ta "česká" angličtina, stejně asi jako kterýmukoli dalšímu Čechovi. Ale to je jenom náš, českej problém, pro kohokoliv jinýho by český dialogy žádnou extra přidanou hodnotou nebyly - a, ruku na srdce, opravdu je to tak důležitý, aby tohle bylo důvodem, proč by to žádnej zahraniční štáb točit neměl? Právě naopak, já osobně jsem rád za každej takovejhle výkřik, po kterym se zvyšoujou šance, že se o českejch věcech začně mluvit i jinde než jen v Č(S)R. A příběh operace Anthropoid rozhodně takovou událostí celosvětovýho významu je, tak proč si nechat utíkat hvězdný hollywoodský obsazení (a buďme upřímný - nejen obsazení, ale i celou realizaci! U nás na to sice můžeme prskat horem dolem, ale my jsme podobnej film natočili naposledy před víc než padesáti lety) jen kvůli spornýmu požadavku na autentickou češtinu? Aspoň v tom jazykovym ohledu byli tvůrci konzistentní - jakejkoli mluvenej a znělej projev byl anglicky (až na to "kurva" apod.), ale nápisy, ulice, text novin atd. (kromě např. telegramů) zase zůstaly v češtině. Všechny tadyty výtky jsou ale v porovnání s celkovym vyzněnim filmu marginální a můžou bejt důvodem, proč tomu nedám 5*, ale rozhodně ne ničim zásadnějšim - nevim, proč bych měl hodnotit níž, za mě se to povedlo výborně. Nemyslim si, že je nutný poměřovat, zda je vejš Sequens nebo Ellis - koneckonců, proč? Každej to pojal jinak a mně osobně se jinak líbí i každej ten film. Sequens možná byl přesnější v detailech (a třeba taky ne - já historik nejsem, tak kdo ví), ale ani on se nepřesnostem nevyhnul a třeba ten atentát samotnej na mě působil nepoměrně líp v Ellisově podání než v Sequensově - to klidně může bejt čistě subjektivní dojem, ale to je přesně o ten důvod víc, proč můžem bejt rádi za další zpracování a další pohled z trochu jiný perpsektivy. A ten konec, záverečná přestřelka a boj do poslední vteřiny, to je něco neskutečně silnýho - navzdory tomu, že člověk celou dobu samozřejmě ví, jak to dopadne, efekt ani zážitek to nijak nesnižuje (a i tohle je mimochodem moment, kde na mě Anthropoid působil silnějc než Atentát). Upřímně řečeno to pro mě byla taková řacha, že jsem na to všechno myslel ještě pěknejch pár dní - na tu zoufalost, bezvýchodnost, beznaděj, strach v absurdnim prostředí války, kde život ani spravedlnost nemá hodnotu a kde člověk neví, jak to všechno dopadne a jestli vůbec to všechno, o co se možná snaží, má nějakej smysl. Stejně jako Sportovec ale i já na konci filmu v tý předtitulkový sumarizaci postrádám v moderních dějinách bezprecedentní tragédii nejen zmíněnejch Lidic, ale i Ležáků, postrádám tam zmínku o následnym osudu Čurdy nebo dalšího zrádce Gerika a dalších členů výsadků, vliv operace Anthropoid na poválečný vnímání ČSR a že to byl jeden ze stěžejních důvodů, proč jsme nakonec byli bráni za vítěznou mocnost (narozdíl třeba od Rakušáků, u kterejch byl ten odpor vůči Nacistům podle Spojenců nedostatečnej) atd. atd. - když už dělat světovýmu publiku chvályhodnou osvětu, proč jí neudělat pořádnějc pár větama navíc? Človek po závěrečný scéně stejně s depkou a opařenej sedí v křesle a čeká, až ten příběh nějak zpracuje a bude se moct zvednut a jít domů - minutka titulků navíc by nikomu nevadila. Podobnej problém jsem ale měl třeba s Hořícim keřem, tak nejspíš prostě jde o mojí naivní představu ideálního stavu. Ke cti český kinematografie a péči o národní odkaz (hlavně teda je to zásluha režiséra jako osoby) je ale vhodný dodat, že osudama dalších výsadkářů, předevšim operace Silver A, se zabejvá Strachův dvojfilm, kterej je skvělej a rozhodně si zaslouží větší pozornost než dosud - obzvlášť teď, když se o tom všem zas díky Anthropoidu mluví víc a je tak vhodný si pospojovávat i další příběhy. WTF moments: Ty kluci by si detaily a úkoly související s atentátem těžko rozdělovali v hloučku na ulici pár minut před akcí; a stejně tak souhlasim s KNTRFKTem s tim, že i já jsem celej film měl problém zpracovávat to, jak lehkovážně o atentátu na Říšskýho protektora s kdekym mluvili. A ten umělej sníh na začátku byl až moc umělej - jakkoliv chápu, že je ve třicetistupňovejch vedrech problém řešit to jinak, tak u takhle výpravnýho filmu je to škoda, protože to bylo fakt vidět.

Škoda tý dlouho předvídatelný pointy - i když je otázkou, co víc se vůbec dá s prostorem nějaký čtvrthodiny zvládnout. Kromě toho je to ale koncert Menšíka a Zázvorkový, na ty je prostě radost se koukat - a dobrá je kupodivu i ta dcera.

Já prostě tyhle bollyfilmy asi nějak neumim. Nápad a scénář je nejmíň na čtyři hvězdy, zpracování (za mě) nejvíc na jednu. Takže za mě mezi dvěma a třema; nakonec se přiklánim spíš nahoru, protože konec a některý ty myšlenky týkající se náboženství a podobně byly fakt skvělý. Je to ale strašně přehnaný, estrádní, přehrávaný, pitvořící se, přebarvený, přeplácaný, zdaleka ne všichni uměj hrát, taky mě rozčilujou ty postprodukčně přidávaný zvuky, se kterejma to pak působí jak sledování Neváhej a toč - někdo by na to všechno možná řek, že to je prostě Indie, prostě Bollywood, a možná by měl pravdu, ale mně to jednoduše nesedne a jednoduše mi to nepřijde dobrý. To je samozřejmě čistě subjektivní záležitost. Ale nějak od půlky filmu, jak se PK naučil mluvit, to začalo získavat novej rozměr - a to, jak se pak začal stavět tomu tlustýmu papalášskýmu prasopsovi a jak tam pak na pozadí těch různejch náboženskejch otázek a problémů komentoval nejen víru, ale svět jako takovej, tak jakkoli to byla průhledná a trochu přeslazená agitka za svět krásnější, tak to prostě bylo skvělý a sedlo to jako prdel na hrnec (předevšim nosná myšlenka o "wrong number" - špatnym čísle, který si vzájemně dáváme ať už na Boha nebo na lidi kolem nás a pak se divíme, že je něco špatně a viníme z toho nejvíc Boha; o nálepkách křesťan-hinduista-muslim atd., který si zas vymysleli a začali používat jen lidi a s podstatou problému nebo s pravou vírou nemaj nic společnýho... - za to všechno opravdu klobouk dolů). Povedla se kupodivu i ta romantická linka, která neskončila tak moc růžově, jak jsem se bál; ta holka sice byla ošklivá jako noc, ale toho Pakoše jsem jí přál. A písnička 'Love is a Waste of Time' se mi už dokonce normálně líbila! Takže sečteno podtrženo - ta forma mi sice obecně nesedne a na začátku mě to sralo strašně, ke konci mě ten film ale potěšil tim, jakou má hloubku a že nejde o žádnou plytkou a odfláklou komedii, která byla natočená jenom proto, aby na ní někdo vydělal, ale že si na tom scénáři někdo fakt dával záležet - ta zápletka je prostě nejen chytrá, ale hlavně i osvětová.

Pokud jsou nějaký filmy, o kterejch se dá říct, že maj svojí neoddiskutovatelně jedinečnou a nezaměnitelnou atmosféru, tak je to třeba právě Melancholia. Pro mě teda rozhodně. Je to jako prožívat sen, dívat se na nějaký vidění, jako zfilmovaný fotky Gregory Crewdsona. Ta atmosféra a ten "dojem" z Melancholie ve mně zůstaly doteď, a nejspíš ani nezmizej. Dalo by se rozebírat snad úplně všechno, každá scéna a její význam, a dokonce by mě to i bavilo (smysl 19. jamky, mostek, chování postav), ale teď, s docela významnym odstupem od doby, kdy jsem film viděl, mi dochází, jak by to bylo zbytečný, protože o vysvětleních ten film neni a atmosféru rozkladu, konce, smrti, blížící se apokalypsy a všudypřítomnou nejistotu a strach z toho, co přijde, ten film znázorňuje dokonale. Je to jen o emocích, prožitcích, řetězcích mnoha na sebe navazujících symbolů a odkazů - realita, fakta a nějaký ratio jsou až na druhym místě. Občas je to až kýčovitý, ale autorsky a krásně kýčovitý, aspoň já v tom ten význam a záměr vidim, jakkoli chápu, že někdo další to samý může považovat za prvoplán a tah na sprostej efekt. Každopádně, ať tak nebo tak, audiovizuální zážitek z filmu je stoprocetní, stoprocentně zneklidňující a stoprocentně tíživej. Těšim se na další zhlídnutí, třeba půjdu na 5* - tohle je totiž každopádně film, kterej (mně osobně) jednou vidět nestačí. WTF moments: Ty padající ptáci na začátku až podezřele moc připomínaj scénu z Pumelice lesní moudrosti: Náhoda? Nemyslim si! A co mě ve filmu pak už teda docela sralo, bylo to neustále opakovaný tristanovský Wagnerovo téma - ten harmonickej postup je historicky zlomovej, protože v něm v podstatě poprvý v hudbě západní kultury došlo k rozpadu tonality, tedy k rozpadu toho neochvějně jistýho základu, kterej naše hudba do tý doby vždycky měla, což chápu, že krásně koresponduje s rozpadem společnosti a světa tak, jak je ukázanej v Melancholii, a chápu i to, že to téma je neskutečně krásný a uznávám i to, že do Melancholie padne naprosto skvěle, ale stačí mi to slyšet dvakrát nebo třikrát; pokud to tam Trier opakuje pořád a pořád dokola a dokola, popátý a podesátý, tak už to pro mě trochu ztrácí na kouzlu.