Amarcord_1

70% - Geniálně natočená blbost. Jedna z výjimek, kdy zcela nepřesvědčivý scénář vnímá divák pouze okrajově. Pro skvostné herecké výkony a emotivní hudbu Thomase Newmana se totiž omezí pouze na pár myšlenkových útržků z dialogů, či situací. Výsledný dojem je pak: Nasládlý, ale jinak povedený koktejl z pohádky, romantické lovestory, a duchařiny, ve kterém je zapíchnuto paraplíčko z recyklovaného materiálu.

90% - Do kina jsem šel na další díl Simpsonů, tentokrát delší a širokoúhlý. Čekal jsem aspoň tolik zábavy, co se vejde do jednoho tradičního dílu... no a tak se stalo. Kdo se rád baví u Simpsonových, měl by se bavit i při tomto dílu, kde se sice leccos opakuje, ale vem to čert. Děj má spád, nedochází k žádným přiblblým písničkám, a Ned Flenders prý bude nominován na Oskara za vedlejší roli. To by vám, přízemním pozemšťanům, mělo stačit, holoto!

69% - Celkem zajímavý projekt Sin City mi od začátku svou atmosférou zalezl pod kůži. Vizuálně jsem se fakt kochal. Film noir zde funguje tak jak má. Hry světel a stínů, nápadité úhly záběru kamery, stejně jako kostýmy a celá výprava na mě působily velmi netradičním, a přesvědčivým dojmem. Maje na paměti, že se jedná o zpracování komiksové předlohy (kterou neznám), nečekal jsem žádný úchvatný scénář, realistické vykreslení násilí, nebo zajímavou myšlenku. V tomto ohledu mě film ničím nepřekvapil. Možná bych dal i víc hvězdiček, kdyby to bylo trochu originálnější. Filmu chybí kontrasty. V jeho polovině jsem měl pocit, že se zde obehrává ta samá monotónní píseň stále dokola...Před lety jsem hrál jednu žánrově příbuznou počítačovou hru, kde je vlastně vše, co Sin City nabízí již provedeno. A v naprosto stejném kabátě. Hra se jmenuje Max Payne 2. Oproti té hře a jejím animacím nepřichází film s ničím novým. To je možná jen bezvýznamný postřeh, ale v mém hodnocení se odrazil.

95% - Poezie, humor, prvotřídní herectví, Menzel... Neumím správně popsat, co jsem cítil při sledování tohoto filmu. Kdybych se o to pokusil, užíval bych výrazy typu "unešenost, pobavenost, nostalgie, sympatie, touha", rozepisoval se tady o švejkovské filosofii, aneb "kterak ten náš národ všechna svinstva s vtipem přežije", citoval bych Kurase i Heydricha, co kdy o nás napsali, a na závěr bych dodal, že přes to všechno věta "Kam zmizel Mlíkař?" spolu s posledním záběrem kamery tento film symbolizuje. Já se o to ale radši ani nepokusím :o)

99% - La Dolce Vita... Film, který toho řekne tolik, až je pro mnohé naprosto nesrozumitelný. Již začátek předznamenává, jakým směrem se Fellini hodlá ubírat. Za zvuku řvoucí helikoptéry, jež stěhuje sochu Ježíše se bulvární novinář a playboy Marcello neslyší s pohlednými slečnami na střeše, a z „konverzace“ zůstane jen mimika s gesty. Následuje Marcellova odysea s dcerou boháče, a se všemi obdivovanou švédskou herečkou. Doma na něj přitom čeká jeho snoubenka, která je do něj nešťastně zamilovaná, a trápí se. Intermezzo se zjevením Panny Marie... Pohádkový večírek u osvíceného přítele Steinera s úvahami o životním štěstí... Letmé seznámení s dětskou nevinností... Návštěva otce... Každá epizoda má myšlenku, funguje samostatně, a přitom jedna s druhou dokonale souvisí. Název Sladký život získává stále nové rozměry. Vše propojuje neuvěřitelná hudba kouzelníka Nina Roty. Při večírku na hradě divák pomalu začíná spolu s Marcellem cítit frustraci typu „Kam to všechno vede? K čemu to všechno je?“ Hádka se snoubenkou a Steinerův osud pak sice přinese náznak katarze, ta se ale nekoná, protože Marcello svému sladkému životu není schopen uniknout, a v jeho setrvačnosti nalézá své jediné zázemí, svou jistotu, své útočiště Proto Marcello stále neslyší, a i poslední „konverzace“ filmu (ironicky zrovna se symbolem dětské nezkaženosti) končí pouze mimikou a gesty. Tento film u mě roste s každým shlédnutím. Mistrně natočené poselství o sladkém životě! Neumím napsat víc, než Grazie a Maestro Fellini!

80% - Další film po Takeshis, kde Kitano autobiograficky a sebereflexně rozebírá sebe sama. Je to sice zábava, ale Takešiho fandovi neujde skutečnost, že se nám režisér ve své touze po "8 1/2 - efektu" poněkud zamotává do pěstování kultu osobnosti. Kantoku: Banzai! je ledově chladný, ale dobře koukatelný film, který ale zhořkne v momentech, kdy Takeshi zesměšňuje své předchozí filmy, a jejich fanouška tím zraňuje. Scéna s Kikujirovským mimozemšťanem se mě docela dotkla :o) Moc doufám, že se Takeshi vzpamatuje ze svého filosofujícího egocentrismu, a přestane točit filmy výhradně o sobě. I ten nejlepší vypravěč může začít koktat, má-li popsat svůj vlastní příběh...

97% - Slavnosti sněženek mě velmi oslovily. Už začátek upoutal mou pozornost krásnou hudbou Jiřího Šusta, která jako by mě okamžitě vtáhla do děje, a jako bych díky ní přesně věděl, z jakého úhlu pohledu já, coby nezávislý pozorovatel vše vidím, a jakou mám při tom náladu. Dále se rozehraje překrásná přehlídka lidských malých starostí, jež jsou v dojemných kontrastech střídány záběry na přírodu. Na úplném konci, při stoupání kamery, jsem vždy přeplněn všemi emocemi. Jednak dojetí z nádherného filmu, ale i smutek, že se takové filmy už dnes netočí, a že Jiří Menzel tak dlouho čeká na scénář hodný jeho režisérských kvalit...

50% - Průměrná romantická polévka, která by bez Manciniho songu Moon River a krásy Hepburnové zanikla v moři scenaristicky zdařilejších veseloher. Přeceňovaný film s dosti nesympatickými hlavními postavami, kterým se od začátku prostě nedá fandit (jediný, kdo mi připadal aspoň trochu reálný, byl zde všemi nenáviděný Japonec odshora). Zklamání...

40% - Pár dialogů má sice říz, ale zamáznout dvě hodiny nezáživným a nepříliš originálním příběhem, jehož jedinou přidanou hodnotou je skutečnost, že každý zná Facebook? Opravdu to musí bejt? Připouštím, že mě po většinu filmu děsně iritovala hudba a proto jsem byl otráven dřív, než by se slušelo. Jsem tedy ve svém hodnocení asi poněkud přísný a dost se odlišuji od většiny hodnotících, kterým se Sociální síť evidentně líbila. Ty dvě hvězdy se ale rovnají zážitku, jaký jsem ze sledování měl a s tím nic nesvedu. Promiňte, Davide Finchere, ale já se strašně nudil. UPDATE: Po přečtení informace, že film drží Oscara za hudbu jdu napočítat pomalu do deseti, vypít sklenici vody, uklidnit se a udělat stojku snaze vidět svět tak, jak má být ;o)

99% - První dojem -naprostá magie. Protože jsem tehdy při filmu začal horečnatě přemýšlet o jeho zajímavém tématu, a "co, kdyby se to stalo mně", uniklo mi mnoho detailů. Na podruhé jsem si to užil mnohem víc. Tarkovský zde vtváří dva fascinující kontrasty: Sci-fi dovnitř vesmíru, a sci-fi dovnitř člověka a jeho mysli. V čem jsou si tyto žánry blízké vám hned bude jasné. Velká pastva pro oči (nenapodobitelný režisérův rukopis... voda...), uši (zejména neuvěřitelné mluvící zvuky místo hudby), a duši... (ono mentální sci-fi..).