Richie666

Nikterak fascinující detektivní zápletka ustupující do pozadí před změtí bizarních postav, zvrhlostí a úchylností. Druhá dimenze příběhu už má o dost filozofičtější charakter, nicméně na závěr filmu přilítnuvší drozd dosavadní divákovu rozpačitost sezobnout nedokáže... Všelijakými ptákovinami typu "průlet kamery trávou až k broukům" či "cesta uchem dovnitř" mě tady pan Lynch až tak neohromil a někde v hloubi mysli se mi povaluje myšlenka, jež zdůvodňuje míru kultovnosti tohoto filmu mírou kultovnosti pana režiséra... Atmosféra je zde hustá a tendenční, ale to snad ještě není všechno, za co se dává vysoké hodnocení. Nechci tím vším říct, že by se mně to vyloženě nelíbilo, to vůbec, ale ty čtyři hvězdičky mi zkrátka nějak nejdou přes klávesnici.

Těžce průměrný snímek, který sice při sledování vyloženě neotravuje, leč chvílemi má tendence nudit. Absence hudby, ničím nepřekvapující děj rozvíjející tuctovou myšlenku a jediná vtipná scéna na závěr... 50%.

Čekal jsem od toho mnohem víc. Většina povídek spíše nudí nežli baví, a i v těch lepších Vám musí nejprve sednout styl humoru...

Pustil jsem to a než jsem si stačil dojít pro křupky, tak už byli na střeše..! :-) Zkrátka škoda mluvit, tohle tvůrci prostě nezvládli. Vždyť remake slavného příběhu, který každý zná, musí obsahovat něco originálního; nechápu, proč byl tento film vůbec natočen.

When I was a little kid, my mother told me not to stare into the sun. So once I was six, I did...

Danny Boyle mě svým prvním zmateným počinem zrovna příliš nezaujal.

To se tak jednou ubohost s demencí dohodly, že vydělají nějaké peníze... A vznikli Rafťáci.

Dosti avantgardní a amatérské; přesně nevím, co si o tom mám myslet...

Poměrně dosti složitě koncipovaný scénář, který až zbytečně často nakusuje přílišné detaily, jejichž vysvětlení je k případné pozdější nelibosti diváka ponecháno do značné míry napospas jeho fantazii, tvoří z tohoto snímku vcelku slušný oříšek co se chápání týče a nabádá tak ke spoustě retrospektivních otázek, na které nalezení odpovědí není zrovna jednoduchou záležitostí. Časté prolínání se několika příběhů v podobě neustálého pohybu po časové ose tam a zpět na přehlednosti daných událostí taktéž nepřidá a na scénu posléze nastoupivší postava nezištného, mýty oplývajícího Kaizera Sozeho, má tendenci zastínit divákovi i ten poslední svit naděje, že se ve svém dosavadním zmatení - mimojiné i z převelkého množství jmen a postav - nakonec dočká prozření „vlastně tak logického sledu informací“. Konečná a možná kupodivu celkem lehce stravitelná pointa této výživné podívané se tedy zdá býti značně osvobozujícím rozuzlením připodobitelným například ke konečně jakž takž rozžvýkanému kousku prorostlého masa, které se Vám už už jej chtě vyplivnout podařilo spolknout, až Vás to samotné překvapilo, ačkoli jste to ale vlastně více či méně čekali nebo v to alespoň doufali. Proč tedy dávat tomuto nadmíru spletitému ději s na jednu stranu vcelku překvapivou, ale na stranu druhou ne až tak jedinečnou pointou, pět hvězdiček?! - Podívejte se a uvidíte.

Zrůdné!