Mikeel

Dějově mnohem lepší než jednička - drží si to prakticky stejnou úroveň jako druhý knižní díl, který byl jednoznačně nejlepší ze série. Takže je tu vlastně stejná paralela, tedy více akce, míň kecání a pubertální romantiky, ačkoliv se to tradičním klišé zkrátka nevyhne. Co bychom však chtěli, pohybujeme se v žánru young adult a tento žánr má svá jasná specifika. Trocha patosu a romantiky do něj zkrátka patří a v Rezistenci se naopak ještě drží na uzdě. Přiznám se, že z knížky jsem si pamatoval už velmi málo, snad jen tu základní příběhovou kostru. Netuším tedy, jak moc se film drží předlohy. Pokud úzce, tak teprve ve filmu vylezlo, jak je celý příběh prostý, neukotvený a pořád se jen někde běhá, odněkud utíká a nemá to v podstatě žádný větší přesah (ano, vím, že jsme stále v žánru young adult). Ale pokud se oprostíme od nějakých nálepek či předsudků, Rezistence je vlastně velmi zábavný film, který má jen jednu jedinou ambici, a to bavit. To se mu naštěstí daří lépe než prvnímu dílu.

Spousta mým známých po Skyfall naříkala, že se prý nejedná o plnokrevnou bondovku - prakticky žádné muchlování s bond girl, žádné martiny, zkrátka celý ten bondovský archetyp byl podle nich narušen. A po Spectre slyším vzlyky, že to nebyl nijak zvlášť výjimečný film. Lidem se očividně nejde zavděčit. Když dostanou neklasickej film o Bondovi, nelíbí se jim to. Když naopak dostanou naprosto klasickou a zábavnou bondovku, jakou Spectre bez pochyb je, peskujou úplně stejně. Je pravda, že Spectre kvalit Skyfall nedosahuje ani zdaleka, minimálně podle mého mínění a vkusu. Ačkoliv je děj ještě víc soustředěn na samotného agenta 007, nemá takový tah, temnou atmosféru a zajímavou zápletku jako Skyfall. O to víc je však přímočařejší, co se týče té kýžené akce a bondovských stereotypů. Navíc je to pořád vrchol akčního žánru. Pro Craiga se jedná o důstojné finále, které spojuje všechno jeho působení v sérii a dělá za ním kvalitní tečku.

Kultovní věci jsou ošemetná záležitost, protože tradičně rozdělují populaci na skalní fanoušky a pak na ty, kterým je to úplně ukradený. A mě Star Wars jsou úplně ukradený. Z novější trilogie jsem viděl sice vše, ale z té původní jen první epizodu. Dějově mě totiž Hvězdné války absolutně ničím neoslovují. Jsou mi ukradené osudy Luka, Hana, Leii nebo Obi-Wana. Jediné, čím mě tak tahle sága může zaujmout je vizuální stránka a nějaký - snad mi to bůh odpustí - obecnější a hollywoodštější scénář, který bude přístupný i těm, kteří jsou kultem Star Wars nepolíbeni. A Síla se probouzí je přesně takovým filmem. Vizuál, který je pro diváka druhé dekády 21. století poživatelný a dobrá akce, osekaná o scénaristické propady či libůstky, kterými byly předešlé filmy napěchované až k prasknutí. Ale pokud budou další pokračování Star Wars vypadat takto, vůbec nemám problém na ně jít do kina. Pravda, nic hlubšího to ve mě nezanechá a skalní fanoušci možná taky nebudou překypovat blahem, ale aspoň se nebudu nudit takovým brutálním způsobem, jako u všech předešlých epizod.

Já nemám absolutně problém s pozitivně laděnýma filmama, kde jsou k sobě všichni až nepřirozeně milí, zdvořilí a laskaví. Vlastně jsem po dlouhé době takovou sluníčkovou injektáž potřeboval a zhruba do dvou třetin jsem si jí i užíval. Ale pak to začne bejt až moc přeslazený a je z toho jen uslzený patos a chlácholení a přehršel šroubovaných životních mouder. A to je škoda. Kdyby Stážista dokázal udržet všechny ty emoce na uzdě, byl by prostě milým filmem, který pohladí po duši. Jenže je spíš takovým dospělým pohádkovým kýčem.

Mnohem chytřejší a důmyslnější film, než by mohlo být na první pohled zjevné. Jakkoliv pateticky to může vyznít, V hlavě není pouze animákem, který pobaví a důkladně si pohraje s emocemi, lze v něm najít i celkem znatelnou psychologickou zápletku, která ho velmi povyšuje nad spoustu disneyovských pohádek. Námět je skvěle propracovaný, stejně jako prostředí lidské mysli, každá emoce je osobitá, úsměvná a svým způsobem i sympatická. Dotaženo do posledního detailu, tedy až do krátkých gagů v závěrečných titulcích, kde jednoznačně vede náhled do hlavy kočky - příště prosím celý film jen o ní! :D

Nekonzistentní sra*ka, která chce být drobnokresbou několika lidských osudů, což se jí ani zbla nedaří. Námět a ústřední zápletka nejsou dostatečně poutavé a obsazení je otřesné - většina herců totiž nedokázala oddělit divadlo a film, a tak dělala moc nepřirozeného povyku, který na stříbrné plátno, navíc do takto (ne)stylizovaného snímku zkrátka nepatří a ani v něm nefunguje. Krainová tomu všemu paradoxně vévodí - nehraje totiž vůbec, resp. to co dělá se nedá nazvat hraním. A tak její postava ve výsledku vychází z toho panoptika jako nejvíc přirozená a bez zbytečného patetického afektu.

Já mám nesmírné štěstí na to, že se u duchařských hororů bojím téměř vždy. Takže mě Annabelle až tak hrozná nepřišla. Jasně, místy se tu vedou tupé dialogy, navíc je tenhle film vrcholnou přehlídkou všech duchařských klišé - blikajíci telka, míhající se stíny, sem tam nějaký démon a ďábelský smích... Prázdnou obsahovou stránku však povyšují zvukové efekty, tma a hudba - a to na mě prostě stále funguje.

Na české poměry je Až po uši nadprůměr, je krásně natočený, má skvělé obsazení, ale samotné příběhy asi nikoho na lopatky nepoloží. Jsou vcelku ordinérní a obsahově průměrné. Scénář, ač není tak pitomý, jak jsme u většiny českých skvostů zvyklí, občas šustí papírem a ne všechno vyznívá přirozeně. Na zábavnosti seriálu to ovšem nijak neubírá.

Muzikál, který měl skončit asi o půl hodiny dřív, než zcela ztratil tempo a dech. Věřím tomu, že na divadelních prknech může Into the woods celkem solidně obstát, ale ve filmu vyleze, jak strašně prostý a hloupý je scénář. A to bohužel nezachrání ani současná herecká elita. Velkým problémem taky je, že úplně nevím, čím chtěl tento muzikál být - pokud klasickou rozvernou a úsměvnou pohádkou, byl místy docela drsný.

Teda, už hodně dlouho mě žádnej film takhle nenaštval. Ne, že bych byl nějakým skalním fandou týhle trilogie, ale opravdu nemám rád, když se film tak rapidně odlišuje od knížky. A nemyslím nijaké kosmetické úpravy nebo že se něco vypustí, ale to, že se děj upraví tak moc, že hlavní záporačka málem umře už na konci prvního dílu, ačkoliv se v knížce na tom místě ani nenacházela. Vážně mě už dlouho nic nezvedlo tak ze židle. Divergence neni bůhvíjak promyšlená literární perla, ale v knížce to aspoň dává trochu smysl. Jinak je film jak knížka přes kopírák - roztahaný, k akci dojde až na konci, ale díky bohu je to okleštěný o pubertální "twajlajt" výlevy hlavní hrdinky a o zbytečnou romantiku, díky který knížka od dystopie sklouzávala fakt ke Stmívání . Jinak je to stejně přímočaré a díky tomu poměrně svižné, na jedno zhlédnutí neurazí.