Stážista

Kdyby se to uchopilo za lepší konec, mohla z toho být dobrá komedie. Takhle to byla jen neškodná blbost. Jediní De Niro a Hathaway byli OK, zbytek hereckého obsazení jako kdyby vůbec nevěděl, co dělá. Hathaway hraje moderní mamču-podnikatelku, která nemá čas ani na to, aby si pořádně vytřela zadek, takže když přijde do její firmy De Niro jako stážista v důchodu s dlouholetými zkušenostmi, pomalu jí začne docházet, že pro ni může být přínosný. Pro nenáročné diváky zaneprázdněné životem, kteří si potřebují jednou za čas odpočinout a vypnout mozek je to vlastně ideálka. Bohužel logika si tady bere dovolenou, takže náročnější divák si nejspíš bude klepat na čelo. Spoust scén je úplně zbytečných, chybí jakýkoliv humor a jediné pozitivum byla asi minutová scéna, kdy De Niro vzpomínal, jak pracoval ve stejné budově, kde teď sídlí firma Hathaway. Naopak fat, že De Niro kývnul na tuhle roli mi nenechal spát. Taková legenda a tady je ponížen na bodrého staříka, který musí hrát po boku hereckých prken. How mighty have fallen. (21.02.2024)

Už nějakou dobu jsem chtěl přestárlého Stážistu vidět, ale nějak jsem se k tomu pořád neměl. Robert De Niro je bezpochyby žijící herecká legenda, která zahraje jakoukoliv polohu a i na stará kolena, neskutečných 40 let od legendárního Taxikáře, zvládl ztvárnit sympatického a pracovitého vdovce, kterému člověk věří cokoliv. Naproti tomu je zde Anne Hathaway, které jsem ani za ty roky prověřeného a doceněného herectví nepřišel na chuť, ovšem zjevně se tam pomalu dostávám. Vlastně jsem se celé dvě hodiny dobře bavil, užíval si a smál se některým vtipným situacím. A býval bych této skvělé feel-good jednohubce napálil i pět, kdyby...kdyby ten film neudělala žena. Tedy hlavně, kdyby jej, pro mě neznámá, Nancy Meyers nenapsala. Rozhodně nemám nic proti emancipaci a asi bych se filmem dále nezabýval, jenže to by z výsledného kousku nesměl být cítit jistý pach teatrálnosti a naivity. Během první poloviny to plyne tak nějak bez povšimnutí, jenže v té druhé se stalo tolik naivních, a v jednom případě až křečovitě naroubovaných, zvratů jako vytržených z červené knihovny. (Spoiler : konkrétně jde o to rádobydojemnou omluvu v kanceláři, tomu jsem vážně nevěřil.) Zřídkakdy v komentáři rozebírám jednotlivé pasáže, ale zde jsem si nemohl pomoct..ovšem toto je jen drobnost a i tak jsem se dobře bavil a snímek si za pár let rád zopakuji. PS : Více minut pro Rene Russo pro příště prosím! ... 8/10 (10.02.2016)

Nancy opět nezklamala. Další milá a úsměvná vztahovka, která má všechny atributy její tvorby. Vyrovnaný scénář plný úsměvných okamžiků, emotivních dialogů, momentů, které donutí k zamyšlení i sympatických postav, které si prostě nemůžete neoblíbit. Luxusní a postavám dokonale padnoucí obsazení, a režii, která se nepředvádí, ale soustředí na příběh a poskytuje každé hlavní postavě, i mnohým vedleším, dostatek prostoru. Natočit laskavý lidský film, který by si na nic nehrál a dokazal pohodu a úspěvnost vybalancovat nad propastí kýče není snadné, ale Nancy to opět zvládá stejně bravurně jako Philippe Petit na laně mezi Dvojčaty. Navíc jsem ve věku, kdy se dokážu stejně dobře vžít do pocitů stárnoucího Bena ze staré školy, do pocitů věčně nestíhající Jules, kterou drtí neustály tlak a stres, i do pocitl Matta, který chybuje ač miluje. Takže o to víc se mi film dostal pod kůži. Samozřejmě i díky Annie a De Nirovi, kterí jsou oba výteční a jejich interkace jsou dokonalé. (21.08.2016)

Po Alu Pacinovi nalezl svou Druhou mízu i Robert De Niro. A já jsem z toho naměkko. Čistý a upřímný příběh, kterému nemám co vytknout, protože film tu hraje až druhé housle, a to kdo ví jestli. Ben je dědek, jakým bych jednou chtěl být a Jules holka, jakou chci mít. Na mistrovství světa ve hře očí by tihle dva rozsápali i sedmihlavou saň, dvě hodiny s nimi byl ten nejkrásnější čas strávený letos v kině, a to mi věřte, že tam jsem často. (31.10.2015)

Moje očekávání rozhodně nebylo vysoké. Na nějaké hodnocení už kašlu delší dobu, a abych byl upřímný, díval jsem se asi jen kvůli Robertovi. Možná kvůli jeho zašlé slávě a možná taky, že jsem já naivní a důvěřivý tvor čekal jeho zmrtvýchvstání z popela. Ani ne, co se týče jeho herectví, jež je pořád na vysoké úrovni, ale spíše štěstí na filmy, které se mu poslední dobou vyhýbá mílovým obloukem. Čekal a zase se nedočkal. I když je Robert pořád dobrý, prvních třicet minut slušných, nestačilo to. Čím, víc se na obrazovce objevovala Anne a ten její naprosto šílený úsměv, měl jsem sto chutí si pustit plyn, nebo tenhle film hodit z okna. Samozřejmě, že jsem vyměkl a ve výsledku jsem se dočkal pouze další z mnohé řady, mdlých, předvídatelných a podprůměrných, amerických komedií. Je mi jasné, že už se dalšího Taxíkáře nedočkám, nicméně aspoň jednou za čas by to něco slušného chtělo. Už jen vzhledem k téhle herecké legendě….. (26.01.2016)