GrooveJump

Horror ? Thriler? - Kdeže - komedie, krátká, svižná a nápaditá. Připouštim že mám trochu zvrácený humor, ale tohle mi během úterní osamělé půlnoci zvedlo tak náladu, že jsem se skrz "uchylácký" kukuč Leelanda Palmera (Ray Wise) a jeho hlášek (Lauro Lauro :) alá twin Peaks) kolikrát hodně rozhýbal své bránice. Hledáte občas nenápadný, kvalitní, vtipný nenáročný a originální film s tou nejkratší možnou metráží? Jestli ano, tak tady je...

Režisér opět rozšířil řadu finských filmů, které systematicky poukazují na tiživé fragmenty současného Finska, zatahující obyvatele do depresetvorných sociálních situací. Z tohoto hlediska je film až moc šmrnclý Kaurismakim (což nesnižuje věrohodnost a pochopení pro vnitropolitickou soc. situaci Finska, které v nedávné historii nemělo smysluplnou sociální reformu). Tvoří tím jakýsi orginální filmový model sociálního dramatu, který je pro kinematografii tohoto severského národa typický.Teno výlet do černých zákoutích kapitalismu však využívá ohraný chronologicky proházený systém děje a až možná přehnaně masturbuje nad pravdivostí tzv. tojjedinosti (stále se opakující schéma příčiny - události -účinku). Sám divák vlastně tu jeho "drsnost" úplně nezbaští (vidí tam spíše starou známou, hard-citovou severskou zhovadilost), ale s mrazem v těle pozoruje jednotlivé verbální a neverbální emoce herců, které působí přirozeně geniálně a které vyplývají právě z této "drsnosti". Vlastně ho utvrdí v tom, že film má svojí nadprůměrnou kvalitu a jedinečnou tvář. To mu pak i odpustí, byť pravdivé, ale "filmáčově" fádní finální moudro...

Hezký obrázky to jo, primeřenost artu a filozofie taky gút, ale cosi tam pořád vázne...

:-(...

Oslava aristokracie, ve které divák několikrat tančí a zpívá na hraně vysoké děravé střechy, a kdy riskuje střemhlavý pád do závisti, či lítosti. Film s velkou koncentrací malých a geniálních detailů, u kterých Vám přijde, že každé živé a neživé "křoví" je zfilmováno s výjmečnou pečlivostí. A návaznost na původní dokument? - Nemám výhrad a souhlasím s posledním výrokem Edith (mother), kdy zcela lakonicky odmítne novináře z New York times...

Přiznám se, že jako člověk s částečným zápalem pro Joy Division, jsem byl, navzdory působivým černobílým obrázkům, zklamán z děje. To co v Nonsrop párty stihly za třicet minut, se zde (zápletka s Ianem - u něhož nacházím společné duchovní pohyby a pochyby, kromě fatálního resumé) zde táhlo něják dlouho. Ani tajming písně Love Will Tear Us Apart, na kterou sem horlivě (a asi nejenom já) čekal, mne příliš nenadchl. Každopádně zhlédnutím filmu si doplníte hudební, ale i všeobecné vzdělání, což umí nabídnout málokterý film s tématem života "prokletých" múzických géniů doby nedávno minulé a ještě si procvičíte "manšesterskou" slangovou anglickou hatmatilku....

njn, na tohle nebudu mít nikdy odvahu....

Kamaráde, potom nádherným dárku, který si mi tak nečekně vrazil, sem měl chuť se ti okmžitě revnžovat. Dlouho sem bádal jak. Ale nkonec sem si říkal, že si dám jeden z tvojich oblíbenejch filmů. Zkouška ohněm, která dopadla na výbornou. A Štědrej večer (noc) byl k tomu tajming jako stvořenej. Respect kámo, tohle je Film, kde klišé mde in Love má svoje jasné a přirozené místo věrohodně za každé sociální diagnózy, kterou může člověk během vánoc zažít. Věř mi, že tenhle biják nám za to stojí, vlstně i Vám ostatním.....

Nádherná kamera, v závislosti na prostředí, které se prezentuje v arménsky ukňouraných a věrohodných barvách, především díky přírodním a lehce industriálním zákoutím, které mám rád, nejenom na Kavkaze, ale i v jakkékoliv exotičtěji laděné zemi ve východních měřítkách, využívá veškerý svůj potenciál. Ale tato vizuální exprese celý film neudělá...

Film nepostrádá věrohodnost, ale plně by mi postačila poloviční metráž. Spousta zbytečností, kterým se krátkometrážně laděné filmy, pravidelně uváděných na festivalu Jeden Svět, s lehkostí vyhýbají. Ale samo o sobě Mongolský film zaslouží pochvalu, byť polodokumntárně natočený :).