bigjames

Krásné (nejen) africké ženy, které svou tvrdou prací a odbornými znalostmi pomáhají chránit poslední ostrůvky živé přírody. Co víc si přát?

Čekal jsem na nějakou další adaptaci poměrně dlouho a jsem spokojený. Steven Zaillian pojal látku po svém a dost odlišně než Anthony Minghella v mnou milované verzi příběhu z roku 1999. A na mě to zapůsobilo. Jiné než radostná, odvázaná atmosféra, ve které Jude Law tančí a zpívá, je v plné záři slunce a s ním všichni okolo něj, až najednou nastane brutální obrat. Ripley naopak od začátku servíruje lehce ponurou a vážnou atmosféru, plnou nedůvěry, která se zejména v osobě Marge formuje od prvotního setkání s Tomem. Černobílý obraz tomu všemu samozřejmě umně pomáhá. Kamera je jednou z největších předností tohoto díla, do velké míry tvoří vyprávění mezi řádky právě práce s kamerou - všechny ty záběry na temná umělecká díla, zkroucené obličejové grimasy italských soch, detaily popelníku, chodníku, výtahu, kočky...zapadá to do do sebe parádně. Hudební doprovod jsem nevnímal nijak výrazně, byl přiměřený a hezky dokresloval atmosféru. Zaillian se soustředí prakticky výhradně na postavu Thomase, hodně času trávíme s ním a jeho motivy, myšlenkami a nakonec i činy. Dává to smysl, zvlášť když obsazení někoho tak charismatického jako je Andrew Scott, je další trefou do černého. Herecky skvělé. Co už mě trochu mrzelo bylo, že prostoru pro vedlejší postavy bylo opravdu málo. Marge ho trochu dostává v druhé polovině, ale to vlastně musí a na to, že Dakota Fanning předvádí také výborný výkon, je to škoda. A Freddie Miles je jasně nevyužitá příležitost. Minimálně mohli ukázat víc krátkých epizod, ještě více naznačujících opovržení, které k němu Tom musel chovat. V již zmíněném filmu tuto roli Philip Seymour Hoffman totálně zandal a ten potenciál byl i tady, Eliot Sumner jako důstojná náhrada, což se koneckonců ukázalo i ve scéně, kdy hledá Richarda v římském bytě. To bylo hodně intense. Občas mi přišlo, že tomu bohužel trochu dochází dech a všechna ta atmosféra a pomalé vyprávění mě mírně začíná uspávat a že úplně nestačí do toho jednou za čas hodit vidle nějakým dramatickým momentem. Adaptace velmi zdařilá, pro mě osobně 2. nejlepší z těch co jsem viděl, přestože se to dalo určitě vytáhnout ještě trochu výš. A účast Johna Malkoviche na závěr byla pěknou, ale hlavně chutnou třešinkou na tomhle dezertu. La Porta!

Tak spolu s Rye Lane pro mě zatím překvapení roku. Ne že bych od Barbie nic nečekal, ale byl jsem lehce opatrný a zároveň díky povedené kampani docela natěšený. Ryan Gosling zábavný jako nikdy dřív, Margot samozřejmě super a celé to mělo takový občas trochu abstraktně zvláštní, ale veskrze pozitivní vibe. Obsazení vedlejších rolí také velice povedené (zejména Will Ferrell). Téma feminismu, rovnoprávnosti atd. rozhodně není zpracováno jednostranně a naopak se snaží o komplexní pohled na věc z různých úhlů pohledu, jakkoli je to ve 114 minutách možné. Některé scény slavnostních projevů či ne úplně povedených dialogů sice lehce narušují tu téměř dokonalou flow, na které si film ujíždí, ale to jsou naštěstí jen maličkosti. Greta Gerwig natočila hodně solidní snímek. A pokud se člověku podaří se na tu vlnu naladit a užít si to, tak může odcházet z kina zpět do reálného s věta a říct si: "I Am Kenough".

Je to po všech stránkách velice kvalitní film a Cillian je famózní. Ale v mém osobním žebříčku Nolanových děl to zůstane daleko za Interstellar, Inception, Temným rytířem nebo i Mementem. Prospělo by my tomu čas od času nějaké oživení, přišlo mi to lehce profesorské. Ale jak říkám, pořád daleko v nadprůměru dnešní filmové tvorby.

Není to tak hrozné jak by zdejší, podle mě výrazně podstřelené celkové hodnocení, mohlo naznačovat. První polovina filmu dokonce slušná, snaha o práci s kamerou (některé záběry z výšky apod. jsou vyloženě pěkné) a herecké výkony odpovídají a rozhodně nejsou tragické. Je to celkem nuda, v závěru se to samozřejmě rozsype pod tíhou absence logiky, která je tak typická pro tento druh filmu. Ale existuje mnoho snímků s tímto tématem, které jsou po všech stránkách absurdnější. Dostal jsem, co jsem čekal. Napětí 0.

Guy Ritchie nezklamal, ba zcela naopak. Hustou atmosférou prodchnuté drama z nádherného prostředí simulujícího Afghánistán je výbornou podívanou, ať už díky brilantnímu technickému zpracování a kameře, již zmíněné atmosféře a přirozenosti, s jakou snímek plyne nebo hereckým koncertem charismatické dvojice Dar Salim - Jake Gyllenhaal. Akční scény jsou natočené velmi dobře a v jistých chvílích jsem se neubránil myšlenkám na Black Hawk Down nebo Sicario. Politických komentářů se film zdržuje, pouze vypráví příběh dvou (ne)obyčejných mužů z různých světů, které osud spojil dohromady v těžké době. Tak jako se to stalo v jiných kulisách a časech už mnohokrát.

První polovina velice nadějná, v té druhé to šlo žel absolutně do hajzlu. Nelogické, nudné a v hlavní roli s nesympatickou herečkou, která to neutáhne.

Velice příjemný snímek. Ústřední dvojice (Vivian to moc sluší) je výborná a má přirozenou chemii. Hudební doprovod naprosto skvělý. A mám moc rád britské filmy a specifickou atmosféru, kterou přinášejí. Tady to krásně funguje i v komornějším podání.

Naprosto geniální díl. Darius a jeho dějová linka mě ohromně bavila, už úvodní scéna v obchodě byla skvělá. I Paper Boi a Earn s Vanessou se ocitli v dost zajímavých situacích. Musím ocenit tu tvůrčí kreativitu, díky které dokáže Donald v tak časově omezeném prostoru přinést zábavnou jízdu, která má ale zároveň umělecký přesah a je tak trochu meta.

Není samozřejmě náhoda, že Hiro Murai režíroval i This Is America. V této epizodě je ten podobný vibe v jisté konkrétní pasáži dost cítit. Každopádně hodně zajímavý díl, dost jsem se bavil. "Soulja Boy just better watch his back, that's all I know."