Tom Hardy

Stará dobrá klasika, které toho moc nechybí k dokonalosti (osobně bych zrychlil prostřední třetinu). Herci využiti takřka dokonale (jen minimum prostoru pro Jeta Liho zamrzí), akce kvalitní a nápaditá, hlášek dostatek na to, aby měli fanoušci žánru co citovat do Vánoc a vůbec to celé až nečekane hezky šlape od první do poslední minuty. Pokud se jedničce úplně nepovedlo naplnit koncept oživlých osmdesátek, tady to máme v plné palbě. Tradičně zatahá za ucho pár mouder, ale vem to čert. Proč si občas něco nevyslechnout, když to má tak pěknou omáčku? Na čistých pět Expendables 2 nemají, ale pokud jsem jedičce dal lehce lepší čtyřku, dvojce musím dát slabší pětku. Už kvůli Chuckovi.

Nádherná pocta filmařině, která není o tom, jestli „studujete FAMU a díváte se na artovky výhradně v roláku“. Tohle je o lásce k filmu jako takovému a o úctě k těm, kteří stáli u jeho zrodu. Byl jsem dojat. A po dlouhé době uspokojen jak formou, tak obsahem.

Nikoli dokonalé, ale má to k tomu velmi blízko. Harry dospěl a ve svém finále naservíroval druhý nejlepší díl série. Tentokrát už žádná pohádka, ale plnohodnotná válečná vřava. Extra body za to, že tvůrci konečně dali prostor fenomenálnímu Alanu Rickmanovi. Téměř absolutní spokojenost, kterou mírně čeřil jen dabing, debilní 3D (většinu času se film odehrává za tmy/šera a tudíž se člověk musí hodně snažit, aby něco viděl) a otravné odrovnávání důležitých postav mimo obraz.

Úderná a naprosto perfektně obsazená politická satira, u které mi formálně přišlo, že takhle nějak by to asi vypadalo, kdyby se Paul Greengrass rozhodl natočit komedii. Dokumentární styl umocňuje pocit, že to v podstatě není ani moc výmysl filmařů. Jednoznačná kultovka, u které by mi vůbec nevadilo, kdybych se dostal k původní čtyř a půl hodinové verzi. Povinnost pro vyznavače suchého britské humoru a politických kruhů. P.S. Neurotická postava Malcolm Tucker má jasný kultovní status a už kvůli ní si hodlám nakoukat původní seriál. P.P.S. Je neuvěřitelné, s jakou elegancí dokáží Britové fuckovat v naprosto každé větě, aniž by to působilo vulgárně. Je to jen zatraceně vtipné. „This is a government department, not some fucking Jane fucking Austen novel!“

Není nic nebezpečnějšího, než se příliš ponořit do života ve vlastní hlavě. Christopher Nolan servíruje mnohem méně „eye-candy“ podívanou, než by diváci mohli čekat a za 200 milionů dolarů roztáčí kolotoč časové smyčky o několika rovinách, která stojí na přesném načasování. S Temným rytířem to má společné barevné vyznění i ladění hudby, jinak ale stojí Počátek ryze na vlastních nohách… no, na vlastních, je to vlastně takový Matrix 21. století, ale je to podívaná dostatečně osobitá, aby to nevadilo. Nolan je v současné době bez debat nejjistější režisér/scenárista, který umí vzít i obehraná témata a využít je naprosto strhujícím způsobem. Lepší než Temný rytíř Inception není, ale to je asi to nejhorší, co mě na adresu filmu napadá. P.S. Udržet u 148 minut dlouhého filmu pozornost takový způsobem, že si člověk až během závěrečných titulků uvědomí, že se ani jednou nepodíval na hodinky, to je machrovina.

Čistých pět bez kompromisů. Po celou dobu jsem měl pocit, že se dívám na reálný záznam nějaké události, což je u filmu o mimozemšťanech žeroucích kočičí žrádlo a přeměňujícím se hlavním hrdinovi v jednoho z „kreveťáků“ neuvěřitelná machrovina. Blomkamp je obdivuhodný talent, otázkou je, jestli bude schopen podobně úderně natočit i něco jiného (a třeba i jinak). P.S. Fuxoftův boj se zažitým překladem aliena coby vetřelce pobavil. Hned v úvodu projekce bylo novinářům řečeno, že na distribučních materiálech je chybně uveden vetřelec, kdežto ve filmu je užíváno slovo cizinec a překladatel prosí, aby se tím novináři řídili. Schválně, kolikrát někde padne v souvislosti s Districtem 9 slovo vetřelec.)

Chanovo Tenkrát v Americe.

Nic pro ženy (ty tohle prostě nikdy nepochopí:) a rozhodně nic pro abstinenty (kterým to bude připadat nerealistické). Kdo se ale kdy vzbudil v polorozbořeném místě s bandou přátel, aniž by si kdokoli pamatoval to, co všechno k té spoušti vedlo, ten to musí ocenit do nejmenších detailů. Výborné „okno“, jehož nejlepší výhodou je to, že následky nese někdo jiný.

Abrams válí! Lépe přenést fenomén do nového tisíciletí (a k novým divákům) nešlo. Jen jedna malá rejpavá – podobně jako kdysi Martin Campbell v Casinu Royale servíruje Abrams to nejlepší hned na začátku. Úvod má v sobě tolik emocí, že by to mohlo konkurovat Titanicu a jednomu se až nechce věřit, jak rychle lze emocionálně vtáhnout do hry. Pak už se hraje na jiné city – na city nostalgie. Mládí, nepoznamenané Star Trekem, to bude považovat jen za cool podívanou s potřebnou dávku sex-apelu. Starší ročníky ocení veškeré narážky na původní seriál, díky kterým dostávají scény ten správný chuťový ocas. A finále je zničující, herecky i filmařsky. Přesto, na body vede úvodní scéna. P.S. Výběr herců je neuvěřitelně přesný. Jeden by si skoro myslel, že původní posádka prošla počítačovým liftingem…

Podlé, zbabělé, kruté a brilantní. Cesta nesmyslné brutality dlážděná televizním ovladačem. Haneke je ďábel, který se vyloženě baví na úkor diváků. Možná proto ten film mnohé neosloví, je totiž nejen kritikou násilí, ale i těch, kteří ho sledují...