Tom Hardy

Nečekal jsem nic a dostal takřka všechno. Nebýt nízkého ratingu, neměl bych de facto za co strhávat body. Ano, je to hrozně oldschool, vrcholně zapracovala nostalgie a všechno už jsme viděli jinde. Ale tak čistou žánrovku, která by podobně důsledným způsobem zpracovala své téma, to už jsem neviděl léta. White House Down je film propadlý časem - ukázka toho, jak se točilo počátkem devadesátých let. Uvědomělý záporák se zábavnými poskoky, opravdu vtipné vedlejší postavy, hláškující a zranitelný hrdina, sázka na fyzickou akci a žádné zbytečné kejkle okolo. Lebedil jsem si a zamáčkl slzu pri představě, že je to příběh Johna McClanea Jr.. Tatumovi bych ho věřil bez zaváhání. Jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku a pro mě osobně dost možná nejlepší klon/nástupce klasické Smrtonosné pasti.

Po výborné oddechovce RED Schwentke bohužel dokazuje, že šlo spíš o souhru šťastných náhod než formující se novou jistotu komediálního žánru. Z RIPD je hrozně cítit, že vlastně nikdo (vyjma výborně suché Mary-Louise Parker) nemá cit pro timing, takže se buď ve velkém přehrává (Bridges), podhrává (Reynolds), nebo se herci pitvoří jak v nějaké disneyovce (Bacon). Nápad mixnout Krotitele duchů s Dead Like Me a Muži v černém není marný, ale problém je, že tvůrci de facto nepřidali nic vlastního. Vzali, co fungovalo jinde, neumětelsky to splácali a tím to hasne. Škoda. Mohla to být pecka. Takhle je to (navzdory střídmé stopáži) natahovaná nuda, kde byste opravdu dobré vtipy spočítali na prstech jedné ruky. 30%.

Kovbojové a vetřelci 2. Předlouhá nuda, kterou čeří akorát Depp (vykrádajícího vlastního Sparrowa) a Verbinski ve výborných akčních scénách (které jsou bohužel vesměs jen dvě). Problémem není ani tak podivná pachuť z "přístupného westernu, kde se jí protivníkům srdce a ve velkém se masakrují indiáni" nebo dětinský humor (ten je naopak často až roztomilý), ale skutečnost, že to má neuvěřitelných 151 minut a většinu času se tam moc neděje. A aby tomu tvůrci nasadili korunu, i při téhle extrémí stopáži některé situace prostě drze nevysvětlí (proč byl Tonto na začátku spoutaný ve vlaku, jak se dostal z vězení?). Šavlozubé krvelačné králíky pak považuji za největší zlo v rámci rodinné zábavy (nemá v tom prsty Lucas?). Není to špatný film. Jen je 2x delší, než by bylo třeba. Půlka je zábavná. Druhá nikoli. 50%.

Koncept se s prvním dílem vyčerpal (respektive možnost opakovat podobné okno se stejnými hrdiny) a tak to tvůrci vzali u trojky šalamounským obloukem, kdy se vlastně dohrávají události, které předchozí dvě epizody vyvolaly. Potud dobře. Ale nikdy nebylo patrnější, že samotné postavy jsou (vyjma Alana) de facto nezajímavé a tudíž je hrozně těžké najít motivaci k tomu, proč trojku vůbec sledovat. Nuda to není, protože se hodně střídají lokace a vždy jednou za čas přijde dobře míněná hláška. Vyjma dvou geniálních scén (loupež a invaze do hotelu) se ale většinu času tvůrci plácají od jednoho nuceného vtipu ke druhému. Tohle mělo zkrátka zůstat u jednoho filmu. Další dva jen uměle první pařbu natahují. 50%

Dynamické, akcí nahuštěné, ale možná až moc o hodnotách a akce občas zbytečně přepálená (je jedna věc, pokud táhnete městem trezor a druhá, když Vin Diesel zaskakuje v letu za Supermana). Vyjma toho je ale zbytek špičkovou ukázkou zábavné hollywoodské atrakce, která dokáže v rámci žánru prodat obě pohlaví. Heist akce každopádně slušela Domově týmu víc a wow efekt je nenávrazně pryč. Na sedmičku se nicméně nejde netěšit (modří vědí proč) a pořád je mi tahle za vlasy přitažená reklama na automobilový průmysl (už pro obsazení) zatraceně sympatická.

Nejchlapštější podání ruky v historii filmu...

Byl by z toho další seriál z mnoha na téma "necitelný idiot musí vycházet s lidmi, kteří mu mají pomoci pookřát". Nezvyklý je základ o mrtvé manželce, který se prvních pár dílů zdá téměř nadbytečný a seriál ve svých počátcích až příliš tlačí na pilu humoru. Pak se ale přidá na dramatu a vše dokonale vygraduje scénami, ve kterých se hrdinovi jeho mrtvá manželka zjeví. Těch několik málo intermezz má v sobě tolik pravd a intimity, že mi to celý seriál posunulo o dobrých 10% výše (i proto, že díky nim dostává hlavní postava ohromný šmrnc). Perry se našel a Go On určitě patří mezi to lepší z nových sitcomů.

Jak začít a přitom nevyzradit příliš. Nevědomí má moc sympatický základ. Dobrou polovinu filmu jsem si lebedil nad tím, že někdo konečně ustoupil od snahy metat na diváky tunu líbivých efektů a natočil velkolepou sci-fi, která primárně sází na příběh jednotlivce. Coby milovník Fallouta jsem si navíc téměř fetišisticky užíval celou dobu výpravou, kterou potrhly dokonalé kamerové nálety. V ideálním světě bych teď skončil, dal filmu plný počet a odešel do pustiny najít svůj vlastní osud. Jenže ten scénář. Že plete páté přes deváté a vykrádá asi deset jiných filmů, to je jedna věc. Hlavní problém je, že se to nepovedlo slepit v kompaktní celek. Příběh je lepší nepitvat, každý překvapivý zvrat je lehce odhadnutelný deset minut dopředu a když to skončí, tak si člověk hořce uvědomí, že se vlastně ani moc ve filmu nestalo. Cruise potvrzuje pověst jednoho z největších dříčů Hollywoodu, přesto jsem mu roli chvílemi nevěřil. I přes výtky převládá dobrý pocit z poctivé, i když v rámci scénáře hrubě nedotažené žánrovky. 70% (zaokrouhlenou nahoru za výborný soundtrack).

V zásadě velmi dobře napsaný scénář (od dramatického základu přes jednotlivé scény až po - logické - vyústění) by dost možná skončil v šuplíku televizních inscenací. Fisher Stevens mu ale dokázal dát velmi důstojnou podobu. Kde má fungovat melancholie, tam se divák dojímá, kde má pracovat smích, tam film baví (především scéna „mrtvola je v autě“ se díky projevu Pacina stává téměř legendární). Není to nic nového, ale všechno dohromady tu vzácně funguje (včetně lacinějších fórků) a hlavně – ti herci! A teď nemyslím jen fenomenálního Pacina, který dává vzpomenout na Carlita Brigante, famózně rozpolceného Walkena a požitkářského Arkina. I ti vedlejší jsou do jednoho výborní. Lucy Punch jako ujetá bordelmamá, vždy usměvavá číšnice Alex v podání Addison Timlin nebo záporák Mark Margolis, každý dokázal svou postavu přivést k životu. Sledování Jako za starejch časů byla radost. I když ve mě musela trochu uzrát.

Plastoví vojáčci číslo 2, tentokrát ochuzeni o mladíčka Tatuma, který kapituloval na pozici rychlého odchozího, zato posíleni charismatickou mlátičkou Dwaynem "Rockem" Johnsonem a zkušeným Brucem Willisem. Právě čachry s obsazením jsou asi největší výhodou dvojky, díky čemuž i tak ploché postavy, jako Firefly a "ta sexy agentka v červených šatech" stojí aspoň za zmíku. Akce je adekvátní, i když režisér nezapře své taneční kořeny, efekty takové, jaké se na blockbuster sluší, 3D nerušivé, humor, když už nic, aspoň neurážející a z mrtvých tu krev neteče. Willis je v těch pár čestných minutách, jež mu filmaři dopřáli, víc McClane, než v celé páté Smrtonosné pasti a záporáci jsou zábavní, díky čemuž si nakonec většina diváků nejspíš odnese z filmu o něco lepší pocit, než z jedničky (a to i přesto, že to byla podobná blbina).