Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (870)

plakát

Vinnetou - Poslední výstřel (1965) 

Poslední díl Mayovské trilogie,která spolu s "Pokladem na stříbrném jezeře"tvoří zlatý fond filmů té doby a to nejlepší,co bylo podle knih Karla Maye natočeno.Pak to začlo mít bohužel sestupnou tendenci.Tady tomu naštěstí ještě tak není a tak nás kromě opět nádherné krajiny,hudby a kamery,opět osloví naši staří známí,tentokrát s novým padouchem,kterého si skvěle střihl Rik Battaglia.S knihou to má společného tentokrát alespoň pár styčných bodů a je to opět film plný romantiky,dobrodružství a čestných a statečných hrdinů,z nichž tentokrát jeden umírá.Ano,Karel May nechal jednoho ze svých hlavních hrdinů zemřít,nejen kvůli emocím,ale také kvůli onomu poslání"jeho srdce a činy s námi zůstávají navždy",neboť byl hluboce věřící a chtěl předat ono životní poselství.Konec je opravdu velmi smutný a při retrospektivě po Vinnetouově smrti brečel každý a kdo tvrdí,že ne,tan lže.Je to pro mě jeden z nejsmutnějších filmových okamžiků,které jsem na plátně viděl.A přesto(nebo právě proto)se k němu vracíme a budeme vracet,protože jde o jeden z nejlepších dobrodružných filmů v té nejryzejší podobě.U mě jasných 100% a jen je mi trochu smutno,že takhle kvalitních Mayovek není ještě o něco víc.Tak alespoň,že máme ty čtyři,ne?

plakát

Vinnetou (1963) 

První díl hlavní Mayovské trilogie,ve kterém dva největší hrdinové divokého západu uzavírají bratrství.Přesto,že kniha je na plátno přenesena jen rámcově(i když hlavních synopsí se drží)a je tu spoustu chyb(jak logických,tak vizuálních),je to prostě klasika,ke které se nedá nic namítat.Ano,dnes by čelila neúprosné kritice,ale tehdy si nikdo puntičkářsky nevšímal chyb,nýbrž čistého příběhu obou hlavních hrdinů a jejich společných dobrodružství.A kdo nechtěl být Vinnetou nebo Old Shatterhand ať zvedne ruku?No,samozřejmě nikdo.Není to jen nostalgická vzpomínka,je to skutečně čistá legenda,jejíž morální kredit a smysl pro čest překonává generace a staletí.Nemohu dát nic jiného než 100%,protože se na to budem dívat zas a znovu a budem spokojeni.P.S.Stejně legendární jako oba hlavní hrdinové je i hudba Martina Böttchera.

plakát

Vše o mé matce (1999) 

Opravdu silný příběh matky a syna,kde syn náhle umírá velmi mlád a matka se vydává zpět po svých stopách.Almodóvar režíruje s gustem a všechny postavy jsou ve filmu výborně napsané,zahrané a režisér jim opravdu rozumí,ať jde o ženu,muže či transvestitu.Nabízí se tu zajímavý mix postav(ostatně jako v každém filmu Almodóvara) a ten mix a příběh je opravdu radost sledovat.Je dojemný,silný,patřičně dramatický i samozřejmě Almodóvarsky podivný.A ta podivnost není tentokrát vnucovaná,ale je součástí děje a vyprávěna s citem,jemností a nadhledem.Jeden z mých nejoblíbenějších filmů Almodóvara,který občas a velmi mistrovsky brousí až na hranici citového vydírání.Film je také moc příjemně a krásně snímán a vyprávění je tu nedílná součást příběhu.Dávám jasných 100% a tahle sonda do ženské duše je opravdu bravurní.

plakát

Pohádky tisíce a jedné noci (1974) 

Sedm orientálních povídek v rukou mistra české animace Karla Zemana.Co napsat víc-pohádky jsou nádherně napsané,skvěle animované a mají úžasnou atmosféru.Celé je to krásně tajemné,chytré a pohádkově dobrodružné.Nejvíc budou nadšené děti,ale myslím,že i leckterý dospělý pookřeje.Zeman je perfekcionista s obrovskou fantazií a proto vše zobrazuje,jak to vidí,včetně násilí a smrti.Prostě to tam patří.Myslím,že je to jeden z nejlepších animovaných počinů vůbec a bylo by dobré tohle ukazovat,aby dnešní mladičká generace viděla,jak vypadají opravdové pohádky,točené mistrovsky a s gustem pro dobrý pocit z filmařiny,nikoliv pro peníze.U mě jasných 100% a hlas Jana Třísky je vskutku nezapomenutelný.

plakát

Planeta opic (1968) 

Jasná a neumírající klasika,natočená podle skvělé knihy Pierra Boullea.Kniha byla pro mě drsnější a místy opravdu až děsivá.Film je na plátno přepsán velmi dobře,je trochu méně drsný než kniha a má úplně jiný konec.Celý film je sci-fi klasika,která je zároveň jedno z nejsilnějších dramat,co jsem kdy viděl.Z celého filmu dýchá neuvěřitelmá atmosféra,podpořená skvělými herci a trikaři(zejména masky jsou opravdu excelentní).Je tu taky vynikající kamera a samozřejmě Goldsmithova hudba,která nemá chybu.Poselství filmu je jasné zobrazení totalitní společnosti a kam až je tato společnost ochotná pro udržení své moci zajít.Taky proto jí tehdejší komunističtí posluhovači(kritici)"vychválili"až do nebes,neb rozpoznali,co se tam skrývá.Mrazivý obraz totalitní moci je neoddiskutovatelný a pojem svoboda tady nachází ten opravdový a pravý význam.Film ani po letech neztratil nic ze svého kouzla a právem patří do zlatého fondu světového filmu.Je na něm ještě jedna zajímavá věc-onen zmiňovaný konec,protože ač se od předlohy úplně liší,je dechberoucí a závěrečnou scénu tohohle filmu považuji za jednu z nejpůsobivějších scén,která kdy spatřila filmové plátno.Dávám jasně nekompromisních 100% a jsem zvědav,jaká katastrofa lidstvo opravdu postihne,neb myslím,že jsme v tomhle smyslu nepoučitelní.

plakát

Můj soused Totoro (1988) 

Další z řady japonské anime studia Ghibli v(jak jinak)Miyazakiho režii.Tentokrát sledujeme příběh dvou sester,které objevují po nastěhování do nového domu úplně nový svět,samozřejmě plný fantazie a kouzel.Další z řady filmů,který v režisérových rukách vizuálně uchvátí a divák se stává ihned malým,hravým dítětem,které si připadá jako ve snu.Příběh tu vlastně není žádný(ani tu není potřeba) a je to vlastně poskládání jednotlivých scén za sebou,v jakémsi dětském rytmu a nadšení.Totoro působí tak odzbrojujícím dojmem,až jsem se divil sám sobě,jak to funguje nejen na malé děti,ale i na mě.Větší radost tu budou mít určitě děti,ale dospělý,který má alespoň trochu fantazie,bude velmi spokojen a možná i nadšen,protože Miyazakiho svět je tady prostě okouzlující,zajímavý,nápaditý a velmi optimistický(rušilo mě jen to nezbytné,pro mě ovšem zbytečné,ekologické poselství se sázením stromů).Vše doplňuje nádherná Hisaishiho hudba a nebýt opravdu"uječeného"japonského dabingu dvou hlavních hrdinek,ani bych nemohl filmu nic vytknout(to dětské řvaní mě chvílemi opravdu rušilo,protože bylo skoro nepřetržité).Celý film je opravdu hravý a pohodový,jen poslední část je vážnější a film tak dostává dospělejší rozměr.U mě se řadí hned za "Princeznu Mononoke"a"Cestu do fantazie".Totorovi dávám jasných 90%(plnou nádrž odmítám dát kvůli tomu ječení) a Miyazakiho fantazie je opravdu bez hranic.

plakát

Cesta do fantazie (2001) 

Další z řady japonského anime,kde Miyazaki ukazuje,co znamená fantazie v pravém smyslu slova a ukazuje to na pohádkovém příběhu malé holčičky,která se ocitně v naprosto neznámém,absurdním a podivném světě,o kterém nic neví a nechápe ho.A s ní i divák.Je tu spousta bláznivých nápadů,bytostí a skoro nesmyslů,které dokáže ocenit jen člověk s velkou dávkou fantazie.Vše má totiž svůj význam(většinou skrytý) a každý detail něco znamená.Příběh sám je opravdu velkolepý a stejně tak je i vyprávěn a Miyazaki se nebojí použít cokoliv,aby i otrlého diváka překvapil.Myslím,že to není úplně film pro každého,ale kdo na tuhle cestu s režisérem přistoupí a pochopí jej v plném rozsahu,bude jistě nadšen.Mě osobně film zaujal nejen příběhem,ale hlavně vizuálním zpracováním a nápady.Místy jsem se opravdu tetelil blahem.Dávám jasně plných 100% a nevím,jestli ještě někdy vlezu do nějakého tunelu.

plakát

Princezna Mononoke (1997) 

Klasika japonské animované tvorby,která vznikla pod rukama jednoho z největších mistrů žánru.Hayao Miyzaki se svojí klasickou animací se staré školy tady servíruje divákovi nádherný pohádkově-dobrodružný příběh se vším všudy.Jsou v něm samozřejmě prvky japonské fantasy,je nádherně namalovaný-Miyazaki tady vytvořil opravdu nádherný svět,plný přírody a velkého poselství míru mezi lidmi,přírodou a vlastně celými národy.Trošku delší stopáž na animovaný film,ať nikoho neodradí,neb je pořád na co se dívat a je to skvělá alternativa k ostatní animované produkci a jeden z pilířů světové kreslené tvorby.U mě jasných 100%,bez mrknutí oka.

plakát

Sám doma (1990) 

Dnes už klasická rodinná komedie,která se postupem času stala vánočním klenotem.Praštěná základní myšlenka o zapomenutém dítěti doma dala vzniknout zábavnému scénáři a v rukou mistra rodinných podívaných Chrise Columbuse se proměnila ve velmi zábavnou podívanou pro diváky a zlatý důl pro producenty.Hlavní zásluhu na tom jistě má skvělý Macaulay Culkin,který je opravdu k sežrání,dále pak bezpochyby Joe Pesci jako geniální padouch a pak taky Daniel Stern jako méně geniální padouch.Zábavná atmosféra pastí,které jsou připraveny na lupiče je opravdu budována s gustem a vtipem,takže spousta scén a hlášek je dnes už legendárních(k čemuž u nás pomohl i skvělý český dabing)a divák se baví a směje a baví a směje.Už jsem tohle viděl několikrát a pořád mě to stejně rozesmívá,jako kdybych to viděl poprvé(...."Tys to udělal zase,viď Márve"..."my sme mokrý banditi"...)a to je na tom právě to filmové kouzlo,kromě těch Vánoc,které nás diváky na tom nejvíc baví.U mě jasných 100% a zajímalo by mě,jak tenhle film baví zloděje.

plakát

Osudový dotek (2004) 

Nádherný a strhující film,který je mysteriôzním thrillerem v pravém smyslu slova.Tempo se rozjíždí pomalu,ale dostává se do takových otáček,že se až místy tají dech.Všechny nejasnosti tady postupně zapadají na své místo a díky časovému paradoxu je vše geniálně zpracováno a servírováno divákovi.Brilantní scénář,velmi nápaditá režie a skvělé duo Kutcher-Smart.Je ovšem nutno říct,že ne každý bude nadšen.Film je třeba sledovat pečlivě,všímat si každého detailu a hlavně ho chápat,což je díky změn v čase i příběhu opravdu náročné.Kdo na tu hru ale přistoupí,užije si tenhle film,jako já a protože jsem myslel,že půjde o průměrný film(který u nás šel rovnou na DVD),byl jsem o to víc překvapen a nadšen.Bezesporu jeden z nejlepších filmů žánru s pomalým budováním atmosféry a mnoha překvapeními,z nichž některé jsou vskutku šokující a já zíral nevěřicně s pusou dokořán.U mě jasných 100% a říkám pořád,že cokoliv měnit na historii je nesmyslné a vede to k ještě větším problémům.Tak,jak se věci dějí,se prostě dít mají.Howgh!