mseet

Neuvěřitelná nálož černého, až šibeničního humoru. Otázka je, jestli se má divák skutečně smát nebo spíš tajit dech. Každopádně jde v mnoha ohledech o neobyčejný snímek (a to jsem byl po první třetině rozhodnutý pro 2*). 70%

Kéž by filmový Hobit vznikl ještě před Pánem prstenů, tedy zkrátka chronologicky tak, jak byla sepsána i literární předloha. Není samozřejmě jisté, zda by po něm vznikla i stejně úžasná filmová trilogie tak, jak ji známe. Spíše je jisté, že by v téže podobě nevznikla. Ale rozhodl jsem se zaujmout více fanouškovské a poněkud alibistické stanovisko, že Hobitovi škodí zejména srovnávání s téměř nedostižnou prstenovou trilogií. Druhým důvodem částečných rozpaků je samotná předloha, která postrádá onu hutnost, osudovost i hloubku pozdější trilogie. Z toho plyne řada více či méně iritujících dojmů: Gandalf, byť je opět hybatelem dění, není tím majestátným a charismatickým čarodějem, k němuž všichni vzhlížejí. Thorin nikdy nebude Aragorn. S početnou partou trpaslíků se neztotožníte tak, jako se čtveřicí hobitů. Velký bledý skřet se může snad významem rovnat vůdci skurut-hai, ale opět neobstojí ve srovnání s temným pánem Sauronem, coby hlavní zápornou postavou trilogie. Zlobři ani skřetí tlupy v čele s rozteklým skřetím králem nesnesou srovnání s Nazgûly, Skurut-hai nebo Balrogem. Radegast působil vyloženě jako parodie a srovnání s enty se snad ani nehodí. Nová trilogie je ovšem teprve na začátku a může se rozvinout v podobně fenomenální ságu jakou je Pán prstenů. Přes veškeré rozpaky je návrat do Středozemě toužebně očekávaným dárkem po všechny fanoušky. A protikladem k výše zmíněným slabinám budiž neoddiskutovatelný komediální talent Martina Freemana (geniální volba), Glumova jeskynní etuda (Hádanky ve tmě jsou již nyní nesmrtelnou scénou) a opět monumentální hudba Howarda Shora. 80%

Situace, v níž se spolu s hlavní postavou ocitáme, je svíravě bezvýchodná. Depresivní. Smutná. Monty udělal osudovou chybu a má za to pykat. Smůla. Zlost a bezdaděj. Ale já jsem z filmu žádnou z těchto emocí až na pár výjimek necítil. Ano, mluvilo se o tom, ale neprožívalo se to tak, aby ta nálada dosáhla z plátna až na diváka. Norton je nevýrazný, Hoffman neměl co hrát, Dawson je unylá. Jediná silná scéna je závěrečná jízda autem doprovázená otcovým monologem. 60%

Několik obstojných vtipů spolehlivě přebije většina těch nevkusných a oplzlých. Tuhle židovsko-arabsko-gerontofilní taškařici lze jen těžko rozdýchat. 35%

Jako romantická komedie to propadá. Většinu času se však hraje na melancholičtější strunu a v této poloze disponuje děj mnohem větší působivostí. Nenechte se mást rozesmátým plakátem, ten naopak odrazuje. Skrývá však nečekaně silný příběh. 65%

Historky z podsvětí po brazilsku, syrové jako čerstvě oškubaná slepice. Karneval kulek, ze kterého mrazí. 90%

"With each crime and every kindness we birth our future." Monumentální ve svém rozsahu i svým odkazem, přesto oslavující ty nejzákladnější lidské hodnoty. Dokonalá mozaika postav, příběhů a osudů okouzlující každým ze svých střípků i jako celistvé zobrazení světa a lidstva. Demonstrace filmového řemesla nejvyšší úrovně.

Change-up má všechny nešvary tohoto typu komedie - naprosto nesmyslný (nadpřirozený) spouštěcí moment celé zápletky, pricip prohozených rolí, blížící se důležitá pracovní událost v ohrožení (snad pokaždé je to fúze), postupné prozření typu "ten život, na který jsem tolik nadával, je vlastně hrozně fajn", vtipy na hranici vkusu, trocha patosu a rodinných hodnot. Takhle to vypadá tak maximálně na dvě hvězdy... Byla tam ale kromě toho všeho také řada povedených fórů a hlášek a člověk se tam občas najde, takže v mezích výše nastíněné škatulky - 70%.

Zase další francouzský klenot. Osobně na ně narážím zřídka, ale když už se zadaří, tak to stojí za to. Slavíci v kleci, Invaze barbarů, teď Poslední den... Kombinace neokoukaných a hrozně zajímavých hereckých typů, stále se vršících osudových facek v podobě dějových zvratů, prostředí, hudby, to celé silně působí a zanechá ten hořkosladký, sladkobolný pocit, který nedovolí dlouho usnout.

Takovýto fenomén by si zasloužil mnohem důstojnější zpracování. První polovina je skoro o ničem, zajímavý je až boj o to, aby Harry Potter vůbec spatřil světlo světa. 60%