Frajer42

Potěšilo mě, že je autor člověk, který se do dané problematiky ponořil ze stejného důvodu jako já - ze zvědavosti. Již mnohokrát jsem si vyzkoušel, že člověk je pánem svého těla a myslí dokáže své tělo přimět k neuvěřitelným věcem, které současná věda prozatím označuje jako nevysvětlitelné až magické, i když to má s magií dle mého názoru pramálo společného. Důkazem nechť je kupříkladu to, že se lze ke stejnému bodu dostat ze zcela odlišných směrů a vůbec nezáleží na tom, jaké božstvo a jakou magií ten svůj směr daná kultura obalila. Autor uchopil toto téma zcela nezaujatě. Když se nad tím člověk zamyslí, tak jídlo a pití je nezbytné minimum, které musí mít člověk zajištěno pro přežití, takže ho nutí vstát ráno do práce, či vykonávat jinou formu placené aktivity. Když se člověk oprostí od nutnosti jíst a pít, tak se teprve tehdy stane zcela svobodnou bytostí, kterou přestává být možné si ochočit, protože už pro ni neexistují donucovací prostředky. Dokument nikomu nestranní a pouští ke slovu všechny lidi, které se mu podařilo shromáždit a neodmítli mu poskytnout rozhovor. Z informačního hlediska teda super. Dokument by se mohl klidně jmenovat "Vše, co jste kdy chtěli vědět o bretharianství, ale báli jste se zeptat". Technické zpracování trošičku kulhá a dokument vůbec nepůsobí na svůj rok vzniku, nýbrž na materiál z 90. let. Jak už to se zajímavými a těžce netradičními životními směry bývá, lidé se na ně vydávají z různých důvodů. Jedni z ryze duchovních důvodů (Prahlad a ten alpský jogín) - jediní dva, kteří mě přesvědčili, že dosáhnout něčeho takového je možné, ale chce to jít velmi hluboko do sebe a člověk to určitě nezvládne za několikrát zmíněných kritických 21 dní (s velkou úmrtností) Jen jaksi zapomněli tvůrci zmínit, že Prahlad je velkým milovníkem kávy a nechce se mi věřit, že se alpský jogín občas nenaloká vody z tamních jezírek při ranní koupeli. Každopádně těmto dvěma věřím, a to nejen proto, že je na jejich čelisti moc dobře znát, že už se velmi dlouho do ničeho nezakousla. Zbytek vyobrazených je taková všehochuť. Od domácích experimentátorů, přes vědce až po feministky, které na atraktivnosti tohoto fenoménu postavily svoji kariéru a zajišťuje jim živobytí. Všechny spojuje jedna věc - jen tak mezi řečí se zmínili, že i když jsou naprosto svobodné bytosti, které vůbec nemusejí přijímat fyzickou potravu v pevném ani kapalném skupenství, tak si přeci jen tu a tam dají na snídaní džusík nebo tabulku čokolády - to vám povím, že tohle je brethariánství jako prase. Australanka je podvodnice od podívání, a to člověk nemusí být ani v nejmenším zběhlý psycholog, aby to zpozoroval. Ruska v závěru je poté to samé v rudém provedení. Těm může věřit jen bytost s těžce vymytým mozkem, nebo člověk, který moc věřit podobným věcem chce. Z dokumentu si odnáším mnoho zajímavých myšlenek, které nemám ještě kam zařadit a musejí trošku uzrát i pár zajímavých tipů na několik experimentů. Už z více směrů ke mě přistála myšlenka s prospěšností půstu, s tím, že odmítám hazardovat se zdravím a určitě nevynechám vodu. Jídla se ovšem nikdy nezřeknu, protože to patří k mým úplně nejoblíbenějším aktivitám v životě a zařadil bych to snad i nad sex se ženou, a to dokonce se ženou hmatatelného pulsu. Nechyběl překvapivě ani humor při pohledu na šílené experimentátory čí evidentní podvodnice a podvodníky. Chtělo to trošku potunit zpracování a vyhnout se stereotypu, jinak nemám větší výtky. Každopádně zajímavý počin, který neuškodí vidět vůbec nikomu. Nebojte se jako já ezoterické seance. Autor to celé uchopil opravdu celoplošně, jak to má v podání dobrého dokumentaristy být. Slabší 4 kousky.

Tak tento snímek není nadarmo v rudých barvách. Svoji zemi původu zkrátka nezapře. Kloubí v sobě všechny prvky budovatelských velkofilmů Sovětského svazu. Nechybí neohrožený rudý hrdina, který jen tak při rutinní práci zničí svépomoci dva tanky, a tak byl vyslán na dovolenou (protože kapacita armády si to mohla dovolit) s plnou taškou nejrůznějších dobrot (několik konzerv a slaninu asi z poloviny prasete), protože samozřejmě každý divák ví, že všechny historické prameny se shodují na tom, jaký blahobyt tehdy v Sovětském svazu vládl a že byla radost tam sloužit, protože se všichni měli jako prasata v žitě. Nechybí ani dobrosrdeční sovětští generálové a důstojníci se srdcem na tom nejpravějším místě, kteří jsou na světě, aby vykonávali samé dobré skutky pro své okolí. Ženy i muži byli tehdy reklamou na cudnost a splňovali ty nejvyšší možné morální a mravní požadavky a byli vzorem pro všechny rudé soudruhy. Výpovědní hodnota tohoto snímku je tedy rovna průměrné teplotě v běžné sovětské zimě. Film se mi podařilo získat v nejvyšší dostupné kvalitě. Tato kvalita se ovšem rovnala přiblížně Příjezdu vlaku na nádraží v La Ciotat. Člověk to ovšem soudruhům z východu rád odpustí, protože je známo, že většina financí sloužila tehdy k udržení vysokého životního standardu tamějšího obyvatelstva, takže nezbylo už mnoho prostředků pro zkvalitnění kinematografické techniky. Kromě zmíněných nedostatků to ovšem byla docela milá pohádka ve stylu dobového road movie se sympatickými tvářemi, která byla velmi svižná a potěšila i přátelská stopáž, takže nebylo moc situací, kdy by člověk propadal nudě. Opravdu velmi velmi velmi romantická verze tehdejší situace. Z filmu je cítit, že autor by snad i trošku chtěl podat civilnější příběh, což se mu v rámci některých vztahů snad i daří. Zároveň je ovšem cítit i tlak seshora o alespoň částečné "poruštění" snímku, aby na západě všichni viděli, jak úžasné lidi tam mají a že je jejich režim tím nejlepší na světě. Vznikl tedy poměrně zajímavý kočkopes a já přesně nevím, kam posadit hodnocení, proto dám zbabělé velmi slabé 3 kousky.

Velmi příjemná výprava do malé osady zvané Litomyšl, která je zajímavá zejména z hlediska zkoumání tehdejších zvyků a poměrů ve společnosti. Nejvíce mě zaujalo asi to, že tehdejší svět a mužové byli nepěkně zpomalení ve vývoji. Teprve po třicítce začínali svá studia na místní univerzitě. Sice jsem tuhle dobu, bohudík, nezažil a ani se mi nechce trávit čas internetováním, abych si následně mohl hrát na filosofa, ale předpokládám, že je to ultra píčovina. Krom toho se mi film ovšem líbil. Divák se dozví kupříkladu, jak obtížné tehdy bylo prosadit si a zorganizovat obří ilegální studentský mejdan, nebo že ženy tehdy ještě byly vzorem cudnosti. Doba před rozmachem masmédií byla vůbec zajímavá. Tím, že se k běžnému lidu dostával od vrchnosti jen úzký proužek informací, který bylo snadné seshora kontrolovat a lůza si tyto informace neměla jak ověřit, tak slovo panovníka bylo prakticky svaté. Proto tehdy ještě neznělo slovo "vlastenectví" jako slovo sprosté a tamní mužové byli ochotní bez mrknutí oka položit život za ubohé spory a pochybné zájmy panovníků. Studenti stojí na prahu snad každé větší revoluce. Docela se mi líbil i prudký přechod ze studentským nahánění sukní k válečné vřavě. Krásně to poukazuje na to, jak křehká politická situace tehdy byla. Važme si těch lumpů, kteří jsou ve vládě nyní. Jejich zločiny se týkají pouze transakcí čísel na bankovních účtech, ale nenutí nikoho, aby pro ně prolíval krev a pokládal život. Velmi si cením toho, že se navzdory době vzniku snímek netopí v patosu a působí docela přirozeně a příjemně.

Luxusní svěží a vtipná výprava mezi opičky. Ani po 40 letech od vzniku snímek neztratil vůbec nic ze svého naprosto osobitého šarmu. N!xau je neuvěřitelný sympaťák a hraje, jako by mě nad sebou bič otrokáře. Překvapivě snímek ovšem funguje i v rámci dalších dějových linií z bílé fronty. Snímek je plný hravých nápadů a nasadil tak ďábelské tempo, že divák prakticky nedostane příležitost od začátku do konce vydechnout. Tolik bláznivých nápadů člověk v jednom filmu jen tak nevidí. Prostředí, kde se vše odehrává je úplně nádherné a nechybí ani místní mýty - například ten o nosorožcích a ohni. Velice příjemné překvápko a určitě se časem vrhnu i na druhý díl. Chápu, že na 50. zhlédnutí už to nemusí být ono, ale pro nás, kteří mají to štěstí a televizi nesledují je to opravdu velmi svěží záležitost. Krásné 4 kousky posílám na černý kontinent.

Pokud vám v žilách neproudí modrá krev, tak jděte do píče, protože tenhle dokument není pro vás. Tenhle dokument patří nám a je určený k tomu, abychom si zde nad ním hromadně navzájem pohonili naše monstra. Je to oslava fénixe, který povstal z popela a dostal se raketou na Mars. Moc jsem úspěch klukům přál, protože to srdíčko tam zkrátka bylo. Libor Zábranský je opravdu velmi schopný borec, co se týče práci na ledě i mimo něj. Je skloubením srdíčka s velkou profesionalitou a věřím, že neřekl své poslední slovo. Kvality dokumentu po technické stránce jsou skoro až zalostné, například hudba byla úplně katastrofální, ale dokument těží z velmi atraktivního tématu a velmi dobrých archivních záběrů. Celé je to obstojně sestříhané a dostatečně dobře to funguje jako vzpomínkové video na jednu velmi příjemnou kapitolu českého hokeje, což v tomto případě snad i příjemně strávenou emotivní hodinku bohatě stačí.

"Teprve až pokácíte poslední strom, až otrávíte poslední řeku, až ulovíte poslední rybu, přijdete na to, že se peníze nedají jíst." Určitě nedoporučuji na dokument koukat, pokud se o vás pokouší jakýkoli náznak únavy. Hypnotické záběru doplněné hypnotickou hudbou nebudete mít nejmenší šanci přečkat bez zamhouření oka. Taktéž nedoporučuji pro všechny odpůrce artu, protože ho tam bylo dokonce i na mě trochu moc. O záběrech nelze říct, že by byly krásné, protože zobrazují dost odporné věci. Jednotlivé pasáže a sdělení jsou sama o sobě dobré, ale jako celek se neubráním pocitu určité nekonzistence. Jako kdyby bylo málo dobrých záběrů a tvůrci museli něčím nějak smysluplně naplnit stopáž. Člověk se tedy nedovídá nic moc nového a ani ta forma není nějak dobře ucelená. Každopádně, věřím, že k nějakému stupni zamyšlení dokument diváky určitě díky zvolené formě přeci jen přiměje, takže záměr dokument nakonec splnil. Za sebe dávám 3 kousky.

Jakožto zapřísáhlý milovník road movie jsem byl zvědavý na dva herce (které mám rád) z dob, kdy jednomu z nich prakticky ještě kapalo mateřské mléko z držky. Po zhlédnutí rozhodně převládá zklamání, protože navzdory nedlouhé stopáži je snímek až nezvykle stereotypní a nudný. Taktéž si situace žádala, aby tu kurvu hrál někdo alespoň trošku hezký, když už nebyl po ruce nikdo talentovaný. Volbu Selma Blair považuji za velký omyl. Ostatní vedlejší postavy jsou ve většině případů taky příšerné, ale těm to člověk odpustí, protože se mu často neserou před oči. Co se týče technických stránek, tak je film zbabraný snad ve všech ohledech, takže nejjednodušší bude vynechat rozepisování a odsoudit za neschopnost režiséra. Jakákoli koukatelnost snímku začíná a končí a dvojici hlavních hrdinů. Z jiného důvodu nemá smysl chtít tento nezdařený film vidět. Když zkusím být extrémně hodný, tak za každého z kluků dávám jednu slabou hvězdu.

Moc nechápu nad čím zde tolik diváků onanovalo. Snímek to nebyl zlý, ale žádná velká hitparáda. Vyobrazení nedaleké budoucnosti mi přišlo přinejmenším odfláknuté. Na straně jedné vidíme obrovský progress na poli medicíny a kolem ní je vyobrazen svět prakticky totožný s tím dnešním. Situaci zachraňuje poměrně svižný děj (když si odmyslíme úvodních 30 minut) a velmi sympatické černobílé duo složené z jednooké opičky a bílého sympaťáka. Jistě by mě byla bývala potěšila i účast kočky Carice van Houten, kdybych ji byl býval poznal, a to i přesto, že zde hrála opravdu ultra nesnesitelnou píču, kterou bych za manželku nepřál ani nejhorším nepříteli. Zklamalo mě naopak obsazení Alice Braga, která není moc dobrá herečka a ani moc hezká herečka, ale zřejmě mužské plodníky překouřit dovede s bravurou. Solidní jednohubka, která funguje coby zábava a vyniká zejména svými akčními scénami. Slabé 3 kousky.

Spoilery! Úvodních 15 minut mě kurevsky vyděsilo, když jsem neviděl naprosto nic jiného, než debilní taneční kreace za zvuků podstatně lepší hudby. Co se týče samotného příběhu, tak se mi líbilo, že byl mnohovrstvý a nejednalo se o lineární cestu k cíli s plytkými charaktery, nýbrž se tvůrci pokusili o něco jako děj a docela se jim to povedlo. Snad s jedinou, leč velmi vážnou výtkou k totálně prokouknutelné a milionkrát otřepané zápletce s bojovou mistryní předstírající slepotu. Taktéž jsem nepochopil, co na ní bylo tak krásného a okouzlujícího, když vypadá jako miliony dalších rákosniček, protože mám podezření, že Číňané se již nerodí běžným způsobem, ale jsou sériově vyrábění v laboratořích. Kulhající logiku závěru filmu bych tolik nekritizoval. Logiku velmi často postrádá i láska a tohle je film především o lásce. Nejlepším z celého filmu jsou samozřejmě poměrně časté bojové scény, které jsou sice, jak je dobrým činským zvykem, brutálně přestřelené, ale na efekt působí moc dobře. Vidím to s přihlédnutím na vynikající vizuál s hodně přivřenýma očima na velmi slabé 3 kousky.

Mozkové závity mi kmitají na plné obrátky, když přemýšlím, jestli jsem někdy vlastně viděl lepší filmový muzikál. Jednotlivé aspekty zkrátka fungují. Má to zajímavý příběh, je to vtipné a plné luxusně napsaných a dobře zahraných postav (Steve Martin v roli sadistického zubaře byl geniální a mini účast Billa Murrayho v roli masochistického pacienta byla také úžasná) i hudba je prostě skvělá a dokonale vyvážená s hranými pasážemi a mé tělo mělo chuť tančit, a to mnohdy nemá ani s dvojkou v krvi. Výtku mám snad jen k posledním 15 minutám, které nebyly bůhvíjak zajímavé. Všem divákům, kteří trpí byť jen nepatrnou fobií ze zubařů důrazně doporučuji film vynechat. Ostatní se pravděpodobně budou luxusně bavit (pokud nejsou idioti bez vkusu). Opravdu velmi milé a naprosto nečekané překvapení.