soud90

Co na to říct, stejně jako předchozí X-meni je i Budoucí minulost povedená práce. A jak nemusím filmy našláplé efekty, tohle tvoří výjimku, protože narozdíl od ostatních filmů nepsal scénář stupidní člověk. Žádná postava není zbytečná a jakkoliv jsou příběhy mutantů už všelijak nastavovány, stále je to koukatelné a smysluplné. Nádherně se v tomto filmu urovnají předchozí spory, i když to tak nevypadá po celou dobu a vše do sebe zapadne. Dialogy mezi jednotlivými postavami mají náboj a to už se opět vracím ke scénáři. Nejednou mi během sledování naskočila husí kůže, ať už na základě příběhu samotného, tak místy ve spojení s hudbou. I zvuky byly slušné, repráky v kině občas nezvládaly. To ale možná byla chyba zvukaře v kině. Přestože se dá říct, že v tomto případě stál modelem film Inception, dá se také říct, že jen decentně a nijak výrazně mi to nevadilo. Jiná možnost jak pokračovat už totiž snad ani nebyla. Jsem rád, že jsem se zase po čase v kině díval na hodinky ne proto, že jsem chtěl zjistit, kdy už bude konec, ale právě naopak. Dojem ze závěru mám ten, že je kruh uzavřen a další pokračování by být nemuselo, ale kdo ví...

Po Mementu můj nejoblíbenější Nolanův film. Musel jsem ho ale zhlédnout asi pětkrát, aby mi to došlo. Co se námětu týče, velice dobrý nápad a skvěle zrealizovaný. Každá otázka má svoji odpověď, a přestože ne všechny odpovědi dávají smysl, v klidu jim věříte a užíváte si je. S každým dalším zhlédnutím mě Inception oslovoval víc a víc. Navíc skvělá hudba, kamera (nebo řekněme raději efekty).

Mám rád filmy, o kterých si celou dobu myslíte, že je vše jinak, než to ve skutečnosti je, pak vás navedou na falešnou stopu, na jejímž základě celou svoji domněnku přehodnotíte a to jen proto, abyste nakonec zjistili, že to bylo ale úplně jinak. Super.

Teď jsem se vrátil z kina a jsem z toho filmu na prášky, v dobrém slova smyslu samozřejmě. Nemám slov. Vynikající film.

Tento film lze ohodnotit jedním slovem: skvělý. Může za to vděčit v první řadě perfektním hereckým výkonům Ivy Janžurové, Štěpy a Petra Čepka, Pavla, kteří ztvárnili hlavní postavy románu Jaroslava Havlíčka, jenž v roce 1971 ze stránek knihy na filmový pás převedl, a tím dal těmto postavám život, režisér Juraj Herz, autor dalších, neméně vydařených, filmů. Jedná se o tragický příběh dívky, Štěpy, pocházející z, bohužel pro ni, bohaté rodiny. Bohužel proto, protože ji tím pádem její matka, také výborná Marie Rosůlková, vnucuje ženichy ze stejných poměrů jako ona. Štěpa je však úplně jiná než ostatní a tyto pány svým, pro celé široké okolí, nevhodným chováním, odrazuje. Její matka pochází z Vejrychovského statku, na kterém s, jedním ze svých dvou synů, Janem, žije a hospodaří její bratr, strýc Štěpy. Janův bratr Pavel se dal k armádě, která přivedla Vejrychovský statek na „buben“. Když se Pavel vrátí domů, zahýbá s celým dosavadním děním jak na statku, tak v Štěpině životě. Štěpa se se svým bratrancem sblíží a on, čistě z finančních důvodů, což ona nevidí, ji požádá o ruku. Její rodiče zpočátku odmítají, ale nakonec jim požehnání dají. V tu chvíli to vypadá, že se Štěpa konečně dočkala svého vytouženého manžela a že bude moci odejít ze světa plného přetvářek na její milovaný statek, usadit se, mít děti a žít šťastně až do smrti. Opak je ale pravdou. Krátce po svatbě se stává svědkem hrůzné pravdy, když jí Pavel po jejím neustálém naléhání říká, že s ní nemůže spát a už vůbec ne s ní mít děti, kvůli pohlavní nemoci, kterou si, jako svatební dar, přinesl z vojny. Zde začínáme být, díky bravurním hereckým výkonům, nemoci podléhajícího, Petra Čepka a jeho utrápené ženy, Ivy Janžurové, svědky obrovské proměny, ke které u obou postav dochází. Postupem času se Pavlův zdravotní stav zhoršuje, začíná mít pohybové problémy a co víc, nemoc útočí i na mozek, čímž se z něj pomalu stává chudák, který je pro své okolí pouhý blázen a vyslouží si přezdívku „skákavý hejtman“. Štěpě se tak její sen rozplývá před očima, musí se o Pavla starat, pracovat na statku a pomalu se smiřovat s tvrdým osudem, který její rozzářený výraz ve tváři vymění za výraz utrápený. Pavel umírá v blázinci, kde ho Štěpa s bolestí v srdci vidí naposledy. Vrací se na statek stejně jako na začátku filmu, jen s tím rozdílem, že teď už není šťastná. Kromě hereckých výkonů je třeba si všímat také pěkných kostýmů, které nás, diváky, přenášejí do doby na přelomu 19. a 20. století a působivé hudby, doprovázející tento tragický příběh, za jehož vznik vděčíme Jaroslavu Havlíčkovi po stránce literární a Juraji Herzovi. po stránce filmové.

Skvělý film, zobrazující silný příběh mladého, trochu problémového ira, který po příjezdu do Británie zaplatil, stejně jako celá jeho rodina, právě za to, že mu v žilách koluje irská krev. A když v Británii zuří bomboví atentátníci a zrovna se ve městě objeví ir, proč ho nezavřít, a rovnou na doživotí. Tyto dva národy se zkrátka nikdy neměli rádi.

Osobně tento film považuji za jednu z nejlepších českých komedií ze života. Stručně jde o rodinu Homolkových, jejíž členové by v jednu chvíli pro druhého udělali cokoliv na světě a ve chvíli druhé by se nejraději sežrali. Jde o šesti člennou rodinu, nejstarší manželé, jejich syn se ženou a jejich dva malí synové. A těchto šest lidí spolu žije v pražském bytě 3+1, ve kterém se odehrává většina filmu. Malý byt, rozhádaní obyvatelé a pár zamčených dveří stačí k tomu, aby vznikla komedie, na kterou jen tak nezapomenete a s chutí si ji za nedlouho pustíte znova. Jaroslav Papoušek tady z minima vykouzlil maximum.

Když vidíte pod filmem podepsaného Stevena Spielberga, lze dopředu říci, že to nemůže být špatný film. Alespoň v případě Jurského parku to tak je. Využití počítačových efektů, které byly v té době dá se říci v plenkách, umožnilo znovuzrození tvorů, kteří obývali naši planetu před stovky miliony let. Ale jak to již bývá, když si člověk hraje na přírodu, příroda oplácí dvojnásob. Stejně je to i v tomto filmu. Nejprve úžas, radost a obdiv a nakonec křik, strach a nebezpečí. Tak by se dal popsat průběh tohoto filmu. Průkopník počítačové animace a zároveň skvělý film.

Pěknej, klasicky kreslenej, film s pěknou hudbou a pěknym příběhem. Pěkný je ovšem trochu slabší slovo :-).

Tento film je po dějové stránce velmi zajímavý a připomíná mi trochu Forresta Gumpa. Má s Benjaminem hodně společného. Je to postava, která od narození trpí určitou vadou, kvůli které ho ostatní odsuzují. Naučí se s ní však žít a užívat si života plnými doušky. Získává během života řadu rozličných zkušeností a provází ho jen pár nejbližších přátel. Jeho nevlastní černošská matka, která ho od narození vychovávala, pár známých z práce a jeho životní láska, se kterou se setkává vždy v různých etapách svého života. Narozdíl od Forresta však tento film popisuje celý Benjaminův život od narození až do jeho smrti. Maskéři se na Bradu Pittovi skutečně vyřádili, výsledek však stojí za to. Skvělý příběh, skvělé herecké výkony, skvělý film, líbil se mi.