fredisek

Blomkvist tlustší a nesympatičtější než v prvním díle. Nenapínavé a málo hrozivé. Lepší televizní film, který podobně jako jednička zabrousil do soap opery, ve které ale tekla krev. To by vůbec nevadilo, spíš naopak, kdyby to bylo ale dohnané do nějakého extrému. Tady se to nejnapínavější docela vytratilo a finále skončilo ve frašce - ta nonšalantně zaseknutá sekera v koleni to zabila....

Adaptace by neměl zakazovat Kundera, ale King!!! Krvavější Beverly Hills. Odpouštím všem těm chroustalům popkornu, které jsem musel v kině snést (artová kina asi věděla, proč Carrie do svého programu nenasadí, tohle je totiž čisté béčko), jejich smích. Některé scény Carrie byly přinejmenším směšné. Nemastní neslaní herci, dokonce i Moore svoje obsazení asi chápala jako melouch (má to za potřebí?). Další snímek, který potvrzuje, že adaptovat Kinga je neskutečně těžké. Absolutně neděsivé, charaktery jalové, fanatismus matky mizivý, zloba Carrie nedostatečná, nucené přibližování se vkusu náctiletých. Carrie je najednou hororem pro teenagery, kde zobrazení fanatické matky může elegantně korespondovat s tím, když vám vaše matka zatrhne špacírovat po venku, abyste domů nepřišli nalitý. Drama, neskutečně smutné a intenzivní, jaké vytvořil King, se tu zkroutilo do unylého pseudohororu, který je úsměvný...a to je jaksi špatně. Přidávám jednu hvězdičku za The Naked and Famous a Passion Pit v soundtracku, ale i tak si připadám, že Carrie nadržuju.

Možná, že se mi americká verze i zamlouvala víc. Příšerně nesympatický představitel Blomkvista a nemastná neslaná Lisbeth. Průměrný thriller, jehož finále smrdělo telenovelou.

Mama pracuje se vším, co horory zabíjí (opakované a výrazné zobrazení monstra, děsivé historky z minulosti, ještě děsivější děti ze současnosti, nešťastní blázni, zvídaví psychologové). Jí to ale pomáhá! Dokonale vystavěná atmosféra, perfektní představitelé dětských rolí, skvělé lekačky. Kvalitně udělaný horor, který sice není nijak originální, ale funguje. A to je to hlavní. Těžko už někdo natočí The Others nebo Kruh, ale může pracovat s tím, co už v Americe, Japonsku a Španělsku vymysleli, a dosáhne stejně dobrého výsledku. Sice jsem se chvíli bál, že nakonec děti skončí ve střídavé péči Mamy a Annabel, protože se děj vyvíjel všelijak. Až do konce jsem nevěděl, jak to všechno skončí. Oceňuji to gothic finále, které možná za pár let a pár upgradů animačních programů bude působit lacině, ale teď tomu tak není, proto ty velkorysé počítačové hrátky perfektně zabírají. Chtěl jsem strhnout hvězdu za tu tajnůstkářskou archivářku ze začátku filmu, ale to bych Mama křivdil, zbytkem to dotáhla na dechberoucí zážitek, kdy jsem jen dával dlaně před obličej a hlídal se, abych neječel.

Nucená komedie, kterou měla zlehčit narace v úvodu i ve finále. Příběh jednoho večera, který se nevydařil. Jako divadelní hra by to fungovat mohlo (stačí porovnat Boha masakru na jevišti a na plátně a je jasně vidět, že cpát do filmu ukřičené scény a řvoucí afekt moc nelze, i když to dělá Polanski), ovšem jako film už hůř, kvůli hádkám, kterých je snímek plný. Ty pak akorát tahají za uši. Co se ale Le Prénom upřít nedá, je fakt, že byť film řve z plna hrdla, dokonce i něco říká. Jakkoli nejsem cílovou skupinou takové komedie (už kvůli tomu, že mi vybírání jména pro potomka zatím jaksi nehrozí), bavil jsem se. Sice mě z toho lehce bolela hlava, ale bavil jsem se. Francouzi komedie umějí, i když pracují s poněkud klišé námětem.

Zatímco zbytek Česka zdrhá do Prahy, jeden pražský gay se rozhodne, že se bude cítit svobodněji na venkově...moc smyslu to fakt nedává. Sláma se tady ale konečně dostává k příběhu, kde vám z postav není vyloženě šoufl, ale je jich vám líto. Pokus o evropsky laděné drama (vypadá takhle běžný statek v české kotlině, asi těžko, co?) doplněné o pekelně populární motiv rovnosti. Všichni jsme si rovní a přitom je každý originálním kouskem matky přírody. Víme, děkuju pěkně. Když už se nějaký český režisér rozhodne vstoupit na rozžhavené uhlíky queer kinematografie, čekal bych, že tu kontroverzi (jakou to v ČR stále vzbuzuje) dožene do opravdové kontroverze, ať už bude gaye hájit, nebo ne. Takhle je Venkovský učitel prostě o tom, jak je těžké být na kluky, zkrátka nedotažený motiv, který se navíc tváří jako jeden z těch hlavních. Co mě iritovalo opravdu hodně, byly kostýmy. Rok vzniku 2007, rok, kdy se film má odehrávat...? Možná to byla laxnost a možná taky přehnaná snaha o to ukázat, že tady sejde jedině na pocitech protagonistů. Nemastné, neslané, neteplé. Představitel Chlapce opravdu moc talentu nepobral a hádám, že ho všechen, co kdy měl, vyčerpal na tu zlobří scénu v hospodě. Přesvědčivost na nule. Použití Známky punku do soundtracku zlotřilost proti vkusu.

Asi patřím k té hrstce, co má radši Allenovy evropské filmy. Manhattan mě nedostal. Zábavné, ale nic moc k tomu. Perla jen jedna - o věrnosti tučňáků a katolíků.

Pár dobrých vtipů a jedna Carmen Maura blbost nezachraňují. Karikatura, která se utopila sama v sobě. Zmatečné, nedomyšlené, infantilní a hlavně nerozhodné. Utahujeme si tu z gay svateb, nebo je chceme podpořit, nebo prostě chceme natočit prvoplánovou komedii a hádáme, že takováhle stupidní španělská odpověď na britské komedie v duhových barvách nám ten film prodá? Tohle je případ toho, kdy se španělská nátura zvencne a zbyde z ní jen ta ztřeštěnost a nic moc k tomu.

Nechutně výživná půda pro stereotypy. Od Heleny lehké zlepšení, ale rozhodně ne nijak výrazné. Český sitcom si za sebou táhne břemeno (a hergot velké) lidovosti. Nova zkrátka točí sitcomy pro svou cílovku, jenže tím akorát své diváky dehonestuje. Nechává je tak tam, kde asi zcela dobrovolně jsou - zavalení obyčejností. PanMáma je sice oplzlý a sprostý (což by mohlo naznačovat jistý pokus o kousavost), ale pořád si jede cestou, kterou se sitcomy Novy ubírají...totiž neříkat nic zajímavého, nic progresivního, nesmyslně se vměstnat do naprosto neuchopitelného obecného vkusu a ideálně přiživit stereotypy a předsudky. Otázkou je, co znamená obecný vkus a hlavně čemu se lidé mohou smát? Znamená to snad, že instalatér musí mít východní přízvuk, aby bylo jasné, kdo nám spravuje hajzly? Znamená to, že gay musí mít víc estrogenu než má kdejaká Paris Hiltonová na nákupech? Pak se divíme (nebo možná ne a o to je to horší), že nám tu fakt lidi z východu hajzly spravují a že gay rovná se kuřbuřt, co srká jeden manhattan za druhým. PanMáma je chvílemi vtipný, to se mu vzít nedá, ale vyčítat se mu dá - a zcela oprávněně - že je většinou příšerně hloupoučký, prvoplánový a ... hloupoučký.

Z filmu, který jasně musí být klišé, vzešlo...klišé. To, co předvedl Gus Van Sant s de facto stejným námětem v Restless, je mnohonásobně lepší. Jeho Restless je dostatečně nad věcí a přitom vprostřed dění. Now Is Good je odvarem pro mladší publikum, zvláště to dámské - na Jeremyho Irvina se prostě hezky kouká a Dakota Fanning zase není taková sexbomba, aby jí tu rakovinu nemohl nikdo uvěřit. Místy skvělé dialogy, místy průměrná romantika, místy pokus o hutné drama, místy oblačno. Finále prázdné, ano život je o okamžicích, to nám dokazuje kdejaké fotoalbum, třeba i to facebookové, nepotřebuju, aby mi to opakoval film s tak závažným tématem. Konec je čistě účelový (stejně jako výběr hudby - zremixovaná Lana del Rey a Ellie Goulding? Kdo je asi největším fanouškem těchhle dvou...no samozřejmě že pubertální cílovka) a očekavatelný ve způsobu zpracování. Všichni víme, že Tessin život skončí, ale jak, to ne. Čekal bych větší nápaditost a větší úlohu Adama. Takhle je to rodinný film o rakovině (vypadá to tak blbě, jako to zní).