fredisek

Všechno, co se tváří jako průser, průserem neskončí, svět nás má rád, jakkoli šlapeme vedle. Takovéhle lehce optimistické příběhy, které hrozí kýčem, ale kýčovité nejsou, tu chybí. Tajnosti mě překvapily, ačkoli se tváří jako čistě exportní záležitost, která až moc okatě ukazuje Prahu od severu na jih a od západu na východ a zobrazuje lidi, co jsou finančně za vodou nebo jsou to vyšinutí ale spokojení bezdomovci (viz to muzikálové číslo), snad aby si na Západě řekli, že tu taky máme designové byty a že máme na taxíky, co pro nás pojedou přes celé město. Obrovský plus pro mě znamená to, že Nellis tu představila a vehementně vnutila Česku (aspoň té většině, co nemá šajnu, kdo byla tahle osobnost) Ninu Simone. Jestli tím pozitivně ovlivní český průměrný (ne)vkus, bůh, buddha i alláh jí žehnej.

Jedno z mých nejoblíbenějších dramat a absolutní vrchol absurdního divadla. Ať si Albee říká, že jeho hry absurdní nejsou, nám nezbývá než věřit, že tohle realita opravdu není, jinak se můžeme jít klouzat. Taylor ztvárnila Martu dokonale. Rozhodně jeden z nejlepších filmů, jaký jsem kdy viděl. Surové drama a ještě surovější komedie.

No dobrá, zajímavý příběh, ale jinak dokumentární klasika, díkybohu bez mentorujících vševědoucích hlasů.

Nejčistší a nejupřímnější (a možná nejzamilovanější) lovestory s úžasnými dialogy a nezapomenutelným soundtrackem a do detailu dotaženým stylem.

Rádoby hlubokomyslná polokomedie o tom, jak je život pes a jak je super se zalovískovat a co z toho může být za průšvihy (které už jsou super o něco, o dost, míň). Až nápadně podobné skvělému 500 Days of Summer, jenže bez Zooey Deschanel a sarkastických poznámek a životních pravd. Chápu, že je poněkud náročné pracovat s emocemi, když má vaše hlavní postava aspergera, ale režisér se aspoň mohl rozhodnout, jestli z toho chce mít komedii nebo drama. Zkusil smíchat obojí a doufal, že to vyjde, vždyť život je hořkosladký, no ne? Navíc mi přijde, že obsazovat do rolí asociálních bloudů herce, co by mohli na obálku lifestylových časopisů, je tak trochu výsměch všem těm upgradům, co člověk ráno zkouší před zrcadlem...nebylo by to poprvé, kdy bluma vypadá jako zakázané ovoce.

Naprosto neuvěřitelně neuvěřitelné. Hororu se člověk zpravidla bojí ve chvíli, kdy si uvědomí, že by se mu to mohlo nakrásně stát. Rozsekají vás skřeti, co vypadají jako opelichaná kočka, co se blbě vyspala? Doufám, že ne. Enormně stereotypní a naprosto učebnicové. Knihovník, co sežral všechnu moudrost světa, tajemný opravář, co NĚCO ví, služebná á la ten slavnej obraz z Zwingeru, macecha, co nakonec není tak zlá, jak vypadá. Originalita téměř nijaká (kromě kreseb, ty byly výborné), vizuálně taky žádný zázrak...neogotický dům, aneb je mi jasné, že takový horor byste těžko vystavěli na panelákovém 3+1, ale klišéovatý zaprášený romantismus už prosím nee. Třemi hvězdičkami (tak vysoko v tomto případě) hodnotím, protože jsem se málem podělal smíchy u scény v knihovně se Sally a skřety, protože je v tom cítit deltorovská idea poctivého hororu, protože představitelka Sally to odehrála naprosto úžasně. Žádný afektovaný spratek, ale civilně podané emoce, důvěryhodnější než Holmes nebo Pearce.

Sex ve městě bez sexu, sarkasmu, města, sem tam vkusu. Předvídatelné, černobílé a Hathaway lehce ochotnická. Meryl Streep je sice spasitelka každého béčka, v jakém se objeví, ale tenhle film z velikosti XL do S prostě nedostala.

Odpornější než Tarantino. Na rozdíl od něj ale vkusně nechutné.

BBV sleduji do chvíle, než skončí znělka, která je skvělá, pak mě to už jednoduše nezajímá (a od chvíle, kdy zrušili události v kultuře, je přepínání sportu mou osobní revoltou)

Ze všech těch "milých hořkých komedií z dob normalizace" pro mě jednoznačně nejlepší. Díky Občanskému průkazu jsem zase o něco radši, že jsem tyhle roky nezažil. Film, který nefňuká, ale který fňukat nutí.