fredisek

Nejkrásnější báseň na světě (romantici, strčte si fňukání za klobouk). Člověk musí být aspoň trochu magor, snílek, pako, vyvrhel (alespoň předstíraný vyvrhel), aby Kvílení docenil. Film úžasně zpracovává nejen styl básně přes ty báječné animace, ale navíc ji dává do kontextu doby, je tam trochu životopisu Ginsberga, trochu beatnického hulákání, trochu dramatu ze soudní síně (kde se mi moc líbilo, jak jsou zpátečníci výsměšně zobrazení a s nimi se hádá právník, co by mohl hrát i Supermana, kdyby na to přišlo). Skvělé.

Jako když Discovery Channel přepnete na odpolední vysílání Primy Cool. Nenadchlo. Úžasné po výtvarné stránce, ale mám tady podobný problém jako s opěvovanou Lazarovou. Moc dlouhé záběry, málo děje, dialogy by se daly sesumírovat na tři á čtyřky. Jediný, kdo tady vyjadřoval nějaké emoce, byl počítač, což je sice zajímavý paradox, ale na něm příběh vystavět nelze. Navíc soundtrack...znělka České sody (nebojte, vím, kdo měl tu hudbu dřív, ale i tak mě to akorát rozesmálo) a Cimrman (Straussův valčík je možná pro Američana exotika, pro Středoevropana plesová rutina a patent na dvoudílné plavky od největšího českého génia)...mě zlikvidoval. Kubrick mě jednoduše nebaví. Ještě zkusím Clockwork Orange, ale vzhledem k tomu, že jsem odložil knížku po dvaceti stranách, pustím to, až budu mít nějakou sebemrskačskou náladu.

To se vám tu boří stereotypy, co? Proč by postava Bonda nemohla podporovat mezinárodní den žen? ZAMĚŇUJETE POJMY FEMINISMU A EMANCIPACE...což je všeobecný průšvih české veřejnosti. Už kvůli tomu, jak je Bond šovinistický, jaké je to macho, nebo chcete-li symbol mužnosti, byl dobrý tah zapojit ho do takovéhle kampaně. Přiměřeně provokativní, zároveň minimalistické a střízlivé. Samozřejmě...Craig na jehlách žádná velká podívaná, ale účel to splnilo...mluví se o tom (a lidi to štve, což je potřeba, možná je začne štvát i ta nerovnost).

Krom filmu jsem absolvoval i besedu s tvůrci, která trvala stejně dlouho jako promítání, a nelituji. Bez doteku je konečně český film, který není primárně "český". Už dlouho mě vytáčejí provinční témata českých filmařů (ne že by zneužívání dcery bylo kdovíjak světoborné, ale aspoň to není zneužívání dcery "za minulého režimu"). Chlupáček nezažil komunismus, takže všechno to normalizační pofňukávání jde mimo něj a já, byť ve mně zcela pochopitelně hlodá trocha závisti "je mu osmnáct a už točí filmy, wtf?!", musím říct, že na takovýhle film jsem čekal dlouho, ale dočkal jsem se. Hurá. Námět mě moc neoslovil, o to víc jsem překvapený, jak skvěle zpracovaný ten film je. Správná míra stylizace a správná míra civilnosti. Jestli Bez doteku rozproudí krev v docela chudokrevné české kinematografii, jedině dobře. Konečně film, který není upgradem seriálu jako adaptace Viewegha, a přitom se nebojí provokativního tématu.

Tak násilná snaha (naprosto bezvýsledná) o art se vidí jen málokdy, a i ten kousíček originality ve finále zabíjí táhlé scény "lidi, bulte", které spíš ale člověka natěší na závěrečné titulky. Dialogy jsou jako z jazykového kurzu pro mírně pokročilé a všichni tři herci působí, jako by je sebrali na castingu, který se pořádal v okresním kulturáku (nic proti ochotníkům, ale před kameru by měl jít někdo, kdo umí vyjádřit emoce, aspoň trošíčku, Mark byl mouchy snězte si mě, jeho nevlastní čínskou sestru mouchy už dávno sežraly a jejich nový italský přítel se tak dlouho učil americkou výslovnost, až zapomněl hrát). Námět má potenciál, člověk by u toho mohl řvát do halelůja, jenže Ciao je sice k pláči, ale ne ke smutnění. Na kýženou otázku "Did you love him?" divák čeká hodinu a stejně z toho nic není. Dávám přednost filmům, kde nemusím přemlouvat postavy, aby se už konečně k něčemu odhodlaly. Jinak, jak píše HollyW, po tom, co člověk zhlédne britský Weekend, kdejaké queer drama mu zkrátka nevoní.

Umění pro umění. Doslova. Příběh nulový (vlastně to nejzajímavější z něj autoři vložili do závěrečného oznámení o pokračování života protagonistů), dramatičnost oscilující mezi kuchyňskou hádkou a spadnutím do louže. Zkrátka nic moc. Jediné, co táhne film nahoru je zpracování. Záběry/obrazy sklouzávají do kýče, který je ovšem nádherný. Zprvu mi to připadalo jako výprodej sekce dekorací v Asko nábytku, ale s určitým odstupem mi dochází, že kontrasty odstínů zelených s jasným oranžovým světlem a zrzavými vlasy Andrée k sobě báječně sedí a dokáží udělat dojem. I když je to film, který de facto nemá hlavní postavu (Renoir senior ho žere Renoirovi juniorovi a tomu ho zas bere Andrée), nic se v něm neděje a prakticky v něm o nic nejde, aspoň vypadá opravdu dobře.

Háemko jde dopředu. Po gumové Laně přišlo se šampónem Beckhamem. Slečinky jdou do kolen a pánové budou mít pocit, že Ritchie s reklamou na spoďáry dostává tu správnou kultovnost. Spolupráce HaM s celebritami vychází a může být nápaditá. Po přešlapující Laně je tu utíkající Beckham, k tomu Don't Stop od Foster the People a známý režisér. No proč ne. Pobavilo mě to.

Putin asi věděl, proč zakázal adopce ruských dětí do Ameriky, hahaha. Nejzajímavější na tomhle filmu je animace u závěrečných titulků. Námět rozhodně dobrý, ale neskutečně utahaně zpracovaný. Chtělo by to míň krve, požárů, viktoriánských holčiček a naopak víc psychologického mučení, duchaplnějších dialogů a absenci přebytečné stylizace.

Tenhle film je případem, kdy je se snímek stane kultem, jelikož ho natočí kultovní režisér. Nic úchvatného jsem v tomhle počinu nenašel a to bezradné finále mě dost otrávilo.

Zklamání. Film se nikam neposouvá, žádná z postav nemá prostor (ne že by si ho nějak zasloužily, všechny jsou naprosto standardní a kopírují stereotypy), jedině zpracování (bohužel) tolik omleté situace je zajímavé. Prolínání několika realit, které se nakonec spojí v jednu, společně s dokumentárním stylem vytvářejí ze snímku něco víc.