fredisek

Předpokládám, že Nikolaev ani scenárista nezamýšleli vytvořit z tohohle námětu komedii...udělali. Větší frašku aby člověk pohledal. Copak o to, kýč jsem čekal, ale ne tak laciné, škrobené, chytrácké dialogy (tu tunu filozofie pak korunuje oslovení "brácho" mezi Cyrilem a Metodějem...scenárista si z nás dělá dobrý den, nebo co?). Pocta našim kulturním kořenům? Leda tak výsměch. Kostýmy, scénografie průšvih. Plastikovější než celý Hollywood. Proč mají Češi pocit, že k historickým dramatům patří patos, spisovnost a bohorovnost? Cyril s Metodějem byli taky lidi. Tohle z nich udělalo polobohy a bohužel...modly, ehm, to se jaksi míjí účinkem, ne? Pokus o metaforu se Sofií mě taky dostal...jak by asi Konstantin v řečtině řekl, že si vybere Sofii, jelikož to znamená sofii? Tenhle pokus o film by nemělo zbaštit ani dítě na prvním stupni základky. Trochu civilnosti do té národní hrdosti a možná se dopracujeme alespoň částečné uvěřitelnosti. Hlavně že štáb procestoval půl Evropy, stejnak tu máme u Arabů velbloudy a kdekoli na jihu palmy. Klišé je tu strašně moc. Škoda. Hlavně scénáře, to je katastrofa, navíc nepřehledná.

Antonia ztratila manžela...třikrát. Zemřel, pak přišla na to, že měl milenku a potom se z milenky vyklubal milenec. Příběh s ohromným potenciálem, který by ždímal kapesníky. Bohužel režisér, byť se očividně snažil dostat do Almodóvarovy rudé a modré, skončil u béžové a šedé. Příběh je skvělý, zpracování bezradné. Jako by nevěděl jak příběh uchopit a jak protnout životy postav. Antonie mi tak bylo líto, ale její utrpení mi bylo docela cizí. Hudba mnohdy neseděla (úvodní scéna z muzea). Bohužel takovéhle "maličkosti" pro mě film zbrzdily. Jako by byl Ozpetek rozhodnutý film natočit a pak si řekl, že ubere páru, aby se někdo náhodou neurazil...

Como lo sabía, como lo sabía, como lo sabía! Konečně jsem to viděl a konečně můžu říct, že jsem to věděl, že to bude skvělý film! Nezajímá mě, nakolik je Allen v Evropě turistou (ostatně on bude turistou kdekoli mimo Manhattan), Vicky Cristina Barcelona je pak totiž zábavným průvodcem po Barceloně, dává na hromadu všechny ty stereotypy známé o Španělech a konečně i Španělsku. Penélope Cruz jako hysterická exmanželka a Javier Bardem jako macho ibérico, no proč ne, hlavně když to funguje.

Film, který stojí (a padá) na hereckých výkonech. Kidman je prostě geniální. Ale stačí jedna skvělá herečka na celé drama? Příběh nulový, což by sice nevadilo, ale aspoň bych čekal nějaký zvrat na závěr, nějaké řešení, rozuzlení. Takhle je to obraz utrpení, ve kterém ale mnohdy chybí emoce. Pro mě málo a chvílemi neskutečná nuda.

Cpát do příběhu sex je prostě zoufalství, cpát příběh do sexu je ale genialita.

Největší brzdou a stejně tak největší předností filmu je to, bez čeho by se drama Gatsbyho ražení mělo umět obejít. Výtvarná stránka. Luhrmann chtěl spektákl, má ho, svět chce spektákly, má je. Gatsbyho show must go on. Některé scény jsem si užíval a stále si opakoval.....prokrista, jaktože má ten Luhrmann tolik vkusu, stylu, citu pro eleganci i kýč?! Gatsbyho párty byly fenomenální, třpytky, Moët, charleston. Bohužel film se vleče, Mulligan víc sluší sebejisté ženy než naivky á la Daisy, DiCaprio přehrával a Maguire se nesnesitelně culil. Vztah Daisy a Gatsbyho byl jen těžko uvěřitelný, nebyly v něm emoce. Luhrmann sice přehnal dekorace, interiéry, kostýmy, ale zapomněl přehnat pocity. To, co předváděla Kidman s McGregorem v Moulin Rouge, Dicaprio s Mulligan prostě nezvládali. Moje hodnocení zvyšuje můj nekonečný obdiv k Luhrmannově stylu. Nekopíruje zaběhlé směry, on (a jeho tým) je transformuje, přibližuje je současnosti. Art déco tu dosáhlo opulentní dokonalosti. Gatsbyho palác jako z pohádky od Disneyho, křeslo s reprodukcí Fragonardovy Houpačky, chrámové varhany celé zlaté. V tomhle je Luhrmann génius, ve vyprávění příběhů už takový přeborník není.

S***a, a teď to myslím velice pozitivně. Bavilo mě to od začátku do konce, vyšší cíle ten film ani neměl...než bavit. Neokouzlil mě, to ne, ale své kvality má. Jenom si říkám, proč teď v Americe chtějí, aby všechny Francouzky vypadaly (nebo aspoň měly mimiku) jako Marion Cotillard.

Není tam motiv, který by nebyl klišé, a přesto to funguje. Trochu výsměch našim tužbám a potřebám. Trochu plačtivé drama, které neskrývá, že chce být dojákem pro manželské páry. Příběh o tom, co by společnost chtěla, abychom chtěli, a co vlastně chceme my sami...

Keep the Lights On musel vyhrát Teddy Award jedině proto, že tuhle cenu dostane i hlavní postava ve filmu. Jinak to nevidím. Nudné, roztahané, nesrozumitelné, splácané. Právník je smažka, co nosí hipster plátěnou tašku, a jeho přítel ukníkaná chudinka, která má filmovou vizi a velké srdce. Příběh rozkladu jednoho vztahu. A dál? Nic. Dialogy žádný zázrak, zpracování nijaké. Tady se ukazuje, jak vyčůraná queer kinematografie může být. Kdyby byl tenhle snímek o muži a ženě, producenta bude hledat těžko, protože nic nového nepřináší, leda vás vyděsí, když zjistíte, že utrpení jednoho vztahu může trvat málem deset let (a stejně se nic moc nevyřeší). Od filmu očekávám originalitu, pokud to není zrovna blockbuster, tady jsem na ni čekal marně.

Máš zlomený srdce, co na to tvůj kardiolog? Konverzační drama, které lehkou beznaděj (scenáristovu i protagonistů) zachraňuje rozdělením obrazu na dvě části. Prolínají se tu, nebo míjí, jak chcete (a jak to zrovna ukazují záběry), docela obyčejné příběhy, které udělaly ze své průměrnosti hlavní hvězdu večera a podařilo se. Conversations with Other Woman má blízko divákovi, přestože se vám asi nestane, že budete mít takovou vyřídilku, až na kdovíčí svatbě potkáte svou starou (dobrou) lásku.