fredisek

Když se rozhodnete odkráglovat všechny muže, kteří vám stojí v cestě k vaší matce....tomu se patrně říká mateřské pouto. Kdyby to netočil Almodóvar, tak to bude čistý odpad a kýč. Jenže on to Almodóvar točil. I tak je to pro mě jeho nejslabší kousek. Jinak samozřejmě červená je červená a červená je Almodóvar a jeho styl je neoddiskutovatelně dokonalý.

"Musíš těm kravám stlát pořádně, ať nespí na tvrdym." -- "A to ti nevadí, že JÁ spím na tvrdym?" -- "Tož, ty nedojíš." ... Tož, tohle vydestilovaný zoufalství mě dnes ráno zastihlo v televizi. Obdivuju vidláky, že se tam přihlásí, a obdivuju ty odbarvený nebo prsatý dámy, který do toho jdou. Jestli sní o venkovské idyle, tak to aby se spíš přihlásily do Vražd v Midsomeru.

Co je "silný příběh"? Precious je silný příběh. Moje alergie na tohle úsloví bere za své. Precious je rozhodně jeden z nejlepších a nejvýraznějších filmů, které jsem kdy viděl. Skvěle zpracovaný příběh, který je neskutečně smutný, ale ne beznadějný...

Žádný kýč a hlavně mě to baví i po letech (dle mé matky jsem na tom v dětství ulítával), takže tak.

Lepší než knižní předloha, u níž jsem byl rád, že má sotva dvě stě stran. Ale ne o moc. Ve filmu se mi sice moc líbila ta kombinace výrazných a šedých barev, což zavánělo příjemným kýčem, ale to bylo asi tak všechno. Chvílemi afektované a pak zase přehnaně nezúčastněné a navíc to promlouvání do duše na závěr. To mě vytočilo už u knihy. U filmu tomu nebylo jinak.

Honoré rád šokuje. Vemte jednoho pornoherce, pár dalších odvážlivců k tomu, Chiaru Mastroianni, natočte to na foťák (nebo kdoví na co) a říkejte tomu art. Žádný zázrak, ale hromada provokace. Jestli existuje umění pro umění, tak s tímhle filmem žije i provokace pro provokaci. Hlubší smysl v těch nahých scénách asi nemá cenu hledat. I tak se Honorému podařilo vytvořit dojem, že stálo za to Homme au bain natočit. Je to o vztazích, jakkoli zvrácených, a těch není v kinematografii nikdy dost. Film je o hledání ideálního vztahu přes maraton nevydařených známostí na jednu noc, nebo deset minut.

De Maupassantův Duroy je floutek, který má všechno pořádně promyšlené, je to hajzlík a svůdník. Pattinson je jalový odvar z knižního Duroye. Ten film je tak placatý, emocionálně, příběhově, že byste na něm mohli stavět domečky z karet a i ty by byly zajímavější. Dramatická scéna s inflagranti Umou Thurman je sice skvělá, ale tak intenzivní je osamocená. Miláček má být dramatický, vášnivý, drzý, oplzlý, naturalistický (to hlavně, propána!), jinak jsme se sekli žánrem. Tohle je hezká podívaná pro slečny, co rády Pattinsona, muck. Thurman nebo Scott Thomas to nezachrání (to je jen zbožné přání - když vám kulhá scénář, režie a vlastně i výprava - třeba vzhled té štětky: Lautrec hadr, ale jen hadr -, do cíle se ani nedoplazíte). Bel Ami úspěšně ruinuje de Maupassantova Miláčka a dělá z něj romantickou slaďárnu, co se snaží vystrkovat růžky. Ehm. Takhle ne. V Miláčkovi se romantika omezuje na sex a semtam nějaké to poblouznění. Snímek je na úrovni televizního filmu (co se nedopatřením dostal do kin). I kdybychom alibisticky řekli, že film je jen na motivy Miláčka, pak v něm pořád bude chybět ten nejdůležitější motiv - přímost.

Až teď jsem si uvědomil, kolik propagandy v tom filmu je. Se vší úctou k Werichovi, tohle bylo moc, i když samozřejmě nevím, co ho k něčemu tak příšernému, jako je finální scéna druhého dílu, donutilo. Dřív jsem snímek bral jako pohádku, dnes to vidím jinak, a zajímalo by mě, proč to pořád televize vysílá, zvlášť když důchodci jak známo mají selektivní paměť a jak známo chodí k volbám nejčastěji...

To si takhle žijete v San Franciscu, bojujete s démony, abyste spasili svět, a do toho řešíte děti a jestli jste dali do pračky prádlo. Fantasy pro mamči v domácnosti. Ale když jsem se vracíval domů tak v jednu odpoledne (kde ty časy jsou?!) a pouštěl si televizi, jelikož tehdy ještě internet tolik neletěl, tak jsem to pochopitelně sledoval. Dnes si říkám, kolik ztraceného času mě to stálo. Hodně.

Blanarovičová? A v Bohnicích casting nedělali? Bych se divil. Neupřímné, zbytečně rozjívené, ve výsledku unylé, nepohádkoidní, romantika tam taky skřípe, příběh vrže, výsledný dojem je hromada šrotu.