Akana

Pohrávání si s časovou smyčkou ve filmu je stejně oblíbené jako zrádné. Logika je vždycky děravá, jen jde o to jak moc. Frekvence má těch otvorů tak akorát aby se úplně nepotopila. Nad hladinou jí drží ještě příjemné obsazení a neokázalost. Vkusné i docela napínavé sci-fi. 70%

Od skvělého entrée ranního spáče na odhalované soše přes nejlepší boxerskou sekvenci všech dob (Stallone, De Niro i Vašut prominou) až po nevyděračsky dojemný závěr je to skvostná podívaná. Chaplin dokázal perfektně vyvážit ohňostroj gagů i příběh, který nepůsobí jako narychlo spíchnutý přívěsek, ale skutečná kostra filmu. Jeden z mistrových (četných) vrcholů. 90%

Dávno před Lynchem otevřeli "šokující Španělé" Buňuel a Dalí dveře do prostor, kde to všichni důvěrně známe, ale soudě podle mnoha odmítavých postojů k tomuhle filmu (tehdy i teď) neradi přijímáme snovou (ne)logiku za součást reálného světa, ať už pojmem "reálný" myslíme cokoliv. Možná je ta surrealistická metoda řetězení podvědomých představ pohodlná, možná je těžší vyfabulovat smysluplný příběh. Důležitý je ale dojem, jaký dílo vyvolává. Faktem je, že pro mě tenhle "kraťas" zůstává fascinující hádankou bez univerzálního klíče, vstupenkou do světa, kde fantazie přestává být bezpečná. Není třeba rozumět abych mohl žasnout. 90%

John Schlesinger přispívá do bohaté kolekce filmů bořících mýtus o americkém snu. Jeho charakteristický sociálně kritický osten ale nijak nepřebíjí obyčejně dojemný příběh o přátelství a životním zrání, na čemž mají lví podíl skvělé výkony Dustina Hoffmanna i Johna Voighta. Výborně prokreslený je postupný pád původně naivního (i když on nějaké ty ošklivé šrámy na duši měl už před příchodem do New Yorku) mladíka z venkova do bahna beznaděje. Moment, kdy je okolnostmi donucený k homosexuální prostituci, je jedním z nejsilnějších. Zajímavou pasáží je taky psychedelická party, na níž se Jack s Rizzem spíš nedopatřením ocitnou. K působivé atmosféře přispívá hořkosladká melodie Everybody's Talkin'. I když se tu najdou i zbytečně doslovné pasáže (přepínání programů při milování Jacka s jeho prvním "úlovkem"), Půlnoční kovboj si dodneška uchoval svůj provokativní náboj. 90%

Výpravný historicko-romantický epos, který se možná až příliš tváří právě tak. Trocha střídmosti v emocích a dějové rozmáchlosti by mu jen prospěla. Nicméně podívaná je to pěkná, jen mě prostě nezasáhla tolik, jak měla v úmyslu. 70%

Jeden z vrcholů propagandistického filmu, bolševici si pro svůj účelový výklad onoho puče nemohli vybrat nikoho lepšího než Ejzenštejna. Ideově je to samozřejmě zavrženíhodné, jenže po formální stránce je to natolik parádní, že zkrátka ta tendenčnost nemůže být jediným a dokonce ani hlavním hlediskem. Ve své době to byla naprosto převratná filmařina a ze své působivosti si toho hodně uchovala dodneška, což se týká například práce se střihem. To, co se dneska běžně - a většinou samoúčelně - objevuje v akčních filmech, tedy onu rychlopalnou střihovou skladbu, Ejzenštejn používá výhradně ke zdůraznění myšlenky. Mísí se tu dokumentarismus se symbolickým vyjádřením, což v mém případě vedlo občas k nepřehlednosti, když se mi podařilo jedno zaměnit s druhým. Hlavní je ale, že i když má film dvě hodiny, je němý a historická věrnost je mu cizí, nenudil mě ani chvíli.

Na "malou" evropskou produkci je to výtečně natočený válečný velkofilm. Nepřichází sice s ničím formálně neobvyklým, ale už samotný fakt, že se tahle opomíjená kapitola 2.světové války dočkala důstojného a důvěryhodného filmového zpracování, mě těší. Nijak se netajím obdivem k tomu, jak tenkrát Finové dokázali mnohonásobně početnějším Rusům tak dlouho a tak úspěšně odolávat. Aspoň část z toho, jakou strašnou cenu za to platili, dokáže snímek Talvisota zprostředkovat. Nemá bůhvíjak vypiplanou dramatickou strukturu, v podstatě jsme po delším prologu svědky jen dalších a dalších zoufalých bojových střetů, zimy, strádání a mrtvých, takže to někomu může připadat zdlouhavé. Pro ty kluky v zákopech to ale bylo jistojistě mnohem delší. Kdyby někoho tahle tématika zaujala natolik, že by se chtěl dozvědět i víc, doporučuju výbornou knihu Karla Richtera Hranice placená krví.

První film, který se prostě neodvážím číselně hodnotit. Buď by to byl odpad nebo 5 hvězdiček (a taková hodnocení jsou tu i nejčastější), ale nedokážu se rozhodnout ani pro jednu alternativu a průměr to při nejlepší vůli být nemůže. Plán 9 z vesmíru je ukázkou absolutního diletantismu bez i jen mikroskopického množství autocenzury. Snůška nelogičností, technických kopanců, otřesných efektů a herecké topornosti, jaká by byla směšná i o dvacet let dřív. Ale přesně tím je film zároveň i neodolatelný. Jen nevím, jak bych se na něj díval bez znalosti Burtonovy filmové biografie, která kolem Eda Wooda pomohla vytvořit auru roztomile naivního snílka a geniálního břídila. Nejúžasnější na celém tom "veledíle" je ovšem skutečnost, že to asi opravdu myslel vážně.

Není třeba nostalgií zastřeného pohledu abych došel k názoru, že tohle je prostě skvěle natočený muzikál. Perfektně výtvarně dotažené scény (barvy, světla, choreografie, trojice černooděných kytaristů provázející dějem), nestárnoucí písničky, skvělí herci včetně nečekaně životného komparsu. A i ten příběh, i když dobově podmíněný (dneska si teenageři vyznávají lásku podstatně jinak), zůstává silný a aktuální. Příběh o rovných zádech a o tom, že když se někdo liší, dříve nebo později mu to dav dá sežrat. Prostředky byly samozřejmě tehdy mnohem skromnější než u hollywoodských protějšků, ale zato všechno, co bylo použito, má svojí funkci a působivost. Výborné. P.S. Pucholt mi chvílemi strašně připomínal Mardošu z Tata Bojs. 90%

Teprve ve srovnání s tímhle odfláknutým pokračováním se jednička Osudového doteku zaskví leskem výjimečnosti. Tohle je totiž šedivá rutina bez vlastních nápadů, s nevýraznými herci a potenciálem nanjevýš tak na vyplnění (hodně) dlouhé chvíle. Zbytečnost, která okamžitě po skončení vyšumí. 30%