Nautila

Nemůžu než jinak než pět *. Proč? Dvě slova: Geoffrey Rush. Jeho výkon je opravdu uchvacující a já se cítím, jak ty ženy z filmu, co mu propadly. Markýzova osobnost mu padne jak ulitá a je vidět, že si to celý film náležitě užívá. Za zmíňku rozhodně stojí i další postavy, Joaquinovi i Kate to v kostýmech sekne, a už dlouho jsem nepotkala film, kde by mi byli všichni hrdinové sympatičtí. Postavy se vyvíjejí zcela přirozeně vzhledem k událostem, přesto nespadají do stereotypu a kýčovitosti. Pravda, i když jde o příběh o de Sadovi, je ve filmu perverzních scének a řečí podstatně méně, než jsem očekávala, v tomto směru bych i přitvrdila. Nebýt toho výkonu Rushe, byly by to dobré tři *. Ale s ním....

Přistihla jsem se, že si to pouším už potřetí v krátké době, takže už tu musím něco napsat. Už úvodní prolog a titulky vtáhnou člověka natolik, že jsem nebyla schopna se až do konce velké bitvy na chvíli odtrhnout. K tomu nádherná hudba, kde místy zazní i elektrické kytary, což v kompletu zní opravdu monumentálně. Typická Lynchova zdlouhavost a jakési monology tu nejsou na škodu, dávají příběhu tu správnou šťávu a naladění. Prostřihy Paulových snů jsou úžasné, intuitivní. Celá ta stylizace a triky, na pohled zastaralé, těžké a neohrabané v tomhle výborně fungují, kromě štítů a polystyrenových kamenů mi tam nic nevadilo. Spíš naopak, leccos připomíná staré Verneovky. Píseční červi jsou strašliví a nádherní. Skvěle vybraní herci, baron Harkonnen je správně nechutný, všechny ženy krásné, samotný Muad'Dib přesvědčivý a jeho malá sestřička...no ta je zkrátka kouzelná. Celkově se film zdá strašlivě dlouhý, jako bych u něj proseděla čtyři hodiny, avšak po celou dobu nespouštím oči z obrazovky a se zatajeným dechem poslouchám a směji se radostí pokaždé, když je tu vítězství, pokaždé, když Muad'Dib jede na písečných červech. P.s. Knihu jsem před filmem četla, i přesto, že ve filmu toho samozřejmě mnoho chybí, jsem naprosto spokojena. P.p.s. Vřele doporučuji soundtrack, skladby jako Paul Meets Chani, Main title nebo Big Battle jsou poklad.

Nemůžu jinak, tohle bylo dokonalé. Když jsem Carrie četla, představovala jsem si plno scén naprosto stejně jako mi to později ukázal De Palma. Sissy je úžasná, nechutná, okouzlující a děsivá. Bohužel, je to jediná opravdu vykreslená postava, všichni ostatní by si zasloužili více prostroru. Ovšem kapitola z plesu nemá chybu, okamžik, kdy Carrie stojí na pódiu, patří u mě mezi nejsilnější scény hororu. Jen mi bylo velmi líto absence velkého finále, kdy se Carrie vrací domů za výbuchu benzínových pump a kroutících se drátů eletrického vedení. Konec mi přišel tedy braný jaksi šmahem, klidně bych tomu přidala čtvrthodinku.

Gratuluji Samu Raimimu za to, že po všech těch Spidermanech ještě nezapomněl na to, z čeho vzešel. Skvěle se dokázal atmosférou filmu navrátit do hororů let 70./80., se všemi jeho prostředky a dokázal je dotáhnout k naprosté dokonalosti. Je cítit, že Raimi je ve své kůži a že si toho řádně užívá. Dokáže gradovat napětí formou už plnokrát užitou, v jeho podání se ale stává neokoukanou a vždy překvapující. Nevzpomínám si ve filmu ani na jeden okamžik, který by mi vyloženě vadil. Bavím se od začátku až do konce. Scénky ,jako bitva kancelářskými potřebami, vyvolávání duchů a pomsta na hřbitově, bych si nejraději pouštěla stále dokola.

Tuhle pohádku jsme milovala celá rodina a je to moje jediná pohádka, kterou můžu i přesto, že se v ní nevyskytují žádní zlí čerti, čarodějnice nebo kouzelníci. Skvělé písničky, milý vtip i krásné prostředí, kdy se projdeme z lesů přes kláštery a vesničky až k pouštím a sultánovým palácům. A asi jediná role Mariána Labudy, kde mi nebyl nesympatický. Ó, jak já jsem si potom přála být loupežníkem. Zkrátka- "Pod dubém, za dubém, tam si na tě počíháme....."

Asi jsem Gilliamův člověk, protože tenhle film se mi líbil a rozhodně ho nepovažuji za nejhorší dílo tohoto režiséra. Je ale pravda, že stopáž je přehnaně dlouhá. Jedna hodina mi připadala jako tři, přesto jsem toho nelitovala. Bylo to jako dlouhé nedělní dopoledne, které se vám jako dítěti také táhne, přesto je ale krásné. Na tenhle film je asi potřeba být trochu dítě a nebo se na něj dívat v nějakém opojení. Já budu asi ta první varianta, protože jsem si každou Jodellinu fantasii užívala s ní. Navíc, i když někdo není zrovna příznivcem Gilliamových fantasmagórií, musí ocenit alespoň úžasnou Jodelle Ferland, protože to se jen tak nevidí, aby jedna malá holka utáhla celý film sama. Její výkon je uchvacující a z nejmladších herců se jí může rovnat snad jen Spielbergova Dakota Fanning. Zkrátka dívčí šílené snění, lehce erotické i děsivé, nevinné a pořád gilliamovské. Miluju to.

Sakra, nostalgie....

Film, co se mi strefuje do noty. Na nic si nehraje a nemyslím, že by chtěl nějak poučovat a moralizovat. Jen reflektuje to, co si dnes mnoho lidí přeje, mnohokrát o tom ale ani nevědí. Příjemný humor, pěkné prostředí a vizuál a Luba Skořepová je jako babka "kořenářka" na jedničku s hvězdičkou. Klidně si ho pusím opakovaně a budu snít, jak by bylo fajn zavést znovu směnný obchod, žít bez přebytku hloupostí, česat jablka a trhat bylinky.:)

Podle mého je toto zatím nejlépe zfilmovaný Peter Pan. Kam se hrabe Spielberg nebo Disney. Je to milé, krásně pohádkově barevné a kýčovité, všechny postavy jsou přesně tím, čím by měli být a záporák je zkrátka 'cool'. Skvělá volba na nedělní odpoledne pro ty, co rádi zapomenou na dospěláckou kritiku a střízlivost, a chtějí se vrátit do dětství. Přesto, i přes tu stylizaci, to není tak lehké trávení. Hook je totiž (konečně!) ztvárněn jako opravdový krutý zloduch, co doopravdy propichuje, topí, mučí a manipuluje. Rovněž, nemůžu si pomoct, ale celé to bylo takové...lehce erotické? Juh!

Ať žije Jules Verne, ať žije plnovous Miloše Kopeckého, ať žijí operní šašci v punčochách a absurdní humor!