Nautila

Díky tomuhle jsem se začala zajímat o anime. Pak jsem pomalu začala anime seriály nesnášet - všechny jsou stejné a ta japonofílie, co tak letí...no, začalo mi to lízt krkem. Přesto tohle jediné přetrvalo. Už od 12. let, co jsem to poprvé viděla na Vivě, v šílené, mně zcela nesrozumitelné němčině, až doteď. Tenhle serál má zkrátka svoje kouzlo. Neobvyklá animace, spousta krvavě červené barvy, obrovské díry v hrudnících po stříbrných kulkách, bílý úplněk na červené obloze, naprosto dokonalý soundtrack, co obstojí jako hudba i samostatně, a hlavně- šílenost. tohle slovo je v Hellsingu zásadní. Všechny postavy v seriálu jsou skvělé charaktery, každý je jedinečný a každého si po svém zamilujete, všichni jsou totiž tak ..hmm..tak boží? In?....Takto to zní asi směšně, ale skutečně, kdo viděl, chápe. A hlavně- všichni jsou naprosto šílení. Své protivníky milují, nenávidí, šíleně se smějí při zabíjení, šíleně ječí při vydávání rozkazů, užívají si každou krutost s úchylnou, až sexuální rozkoší. A že je seriál nedokončený a rozdrobený, co se týče děje? Vem to čert, ten, kdo četl mangu, si leccos domyslí. A já jdu znova a znova střílet a sekat a řvát s fešákem Alucardem, Alexanderem Andersonem a Lady Integrou.

Těžko hodnotit tak starý film, když dnes jsme zvyklí již na něco naprosto jiného. Když se však člověk uvolní a pustí do sebe pouze ten uchvacující vizuál, je to zážitek, který přetrvá ještě dlouhou dobu.

O tvorbu tohoto režiséra jsem se nikdy nezajímala, ale tenhle film na mě silně zapůsobil díky svému tématu už po prvním promítnutí, od té doby jsem ho viděla ještě čtyřikrát a přesto stále nacházím nové a nové věci. Sama mám podobnou zkušenost jako hrdinka filmu, vřele tedy film doporučuji všem, co ví něco o regresích a minulých životech. Pro "obyčejné" diváky to asi bude film dost nesrozumitelný. >plus úžasný soundtrack od skladatelské bohyně Jocelyn Pook.

Když se to vezme logicky, je to velice průměrný horror těch let. Příběhově nic nového, stále stejná linie a prostředky. Přesto, vypneme-li logiku a necháme se unášet hustou atmosférou gheta, děsivým hlasem Tonyho Todda a úžasnou znělkou, je to zážitek ještě na dlouhou dobu. Navíc je v celém filmu silně cítit ten rukopis Clivea Barkera, tenhle styl strachu umí jen on.

Budu nejspíš černá ovce, ale mě to bavilo. Zatraceně mě to bavilo. Není to sice až taková zábava jako Kill Bill, ale zase to u mě bylo lepší než Hanební parchanti. A lepší než Rodrigezův díl Grindhousu. Příběh je samozřejmě klasicky jednoduchý a béčkový, tak jak to má být, dialogy perfektní a pěkné divoké dívčiny. A právě to poslení je největší lákačka tohohle filmu. Co se týče kluků, je jasné proč. Ale já jako holka...proč tedy? Zkrátka mě bavilo pomstít se tomu parchantovi, smát se a ječet, užívat si krásy, plkat o nesmyslech a jízda v rychlém autě. Svoboda!

A já to mám tak ráda, ou-jé. Tvůrcům se pořádně podařilo rozvinout nevyužitý potenciál původního filmu. Všechny postavy jsem si oblíbila, nepřítel je atraktivní, baví mne všechny příběhové linie seriálu, jak o boji proti goaldům, tak oddechové episody a díly s odhalováním minulosti hlavních postav. Jen Teal´c s episodkami o vzpouře a jakémsi vlastnenecví byl neuvěřitelně protivný. Samozřejmě, že seriál má spoustu much, řídí se podle zažitých stereotypů a celkově se nejedná o nic výjmečného. Ale své fanoušky si prostě najde, je v něm něco zvláštního, co prostě baví a láká, byť jen určitou skupinu lidí. Troufnu si tvrdit, že tenhle seriál baví jen ty lidi, co dokáží prohlédnout přes tu klišovitost, která je pro televizní seriál bohužel nutná a dokáží pod tímto povrchem vidět to zvláštní ´víc´. Ono to tam totiž doopravdy je. Seriál se inspiruje v mytologii, nejvíce v Egyptské, ale pak i severské, trocha Aztécké a spoustě jiných, nebojí se experimentovat s 'dänikenovskými' motivy, aletrnativní historií - a hlavně - tolik pravých vědeckofantastických nápadů s časem, dimenzemi, cestování vesmírem, různými druhy existence a já nevím, čeho všeho dalšího - to se v žádném jiném sci-fi seriálu takhle komplexně nevyskytuje. Což je asi to, co mě k seriálu přilákalo a zárověň mě nejvíc baví. Ještě velkým plusem je umění tvůrců dělat si srandu i sami ze sebe, např. díl "Serál Červí díra" a "200", kdy přehánějí a parodují právě to, čím argumentují odpůrci seriálu. Ještě poznámka - hodnocení se nevztahuje na poslední dvě řady seriálu. Těm bych dala tak 3*. A to za strefování se do paradoxů náboženství. Natahované žužu bez vlastní invence, s okopírovanými a trochu přebarvenými nápady z předchozích řad a nesympatické nové postavy, násilně vmontované do příběhu si nezaslouží více. Jo, ale Ba'ala (och!) a 'Dvoustou epizodu' do toho samozřejmě nepočítám.

Hmmm....Simpsni...*slintá*....Nejvíce se mi na Simpsonových líbí, že každý díl začíná jednou událostí, která se vine přes jiné, zcela nepředvídatelné události a pak to skončí zase něčím naprosto jiným, zase nepředvídatelným. A hlavně, tenhle seriál má humor pro každou generaci, děti tam mají své vtipy, puberťáci, dospělí i důchodci tam mají svou porci humoru a narážek. A nikterak násilně. I když nové řady už skřípou opotřebovaností vtipů, furt je to věc, která když se pustí, každý ji má rád a nikomu neubližuje. Kult.

To spojení obrazu a hudby, hra s kamerou a střihem, jedna dlouhá, zběsilá a horká jízda. Šílenost vyhnaná do nejvyšších obrátek.

Před shlédnutím filmu jsem si schválně Dickovu předlohu přečetla, ovšem srovnávat to spolu nemá smysl, film to pojal zcela po svém. Naštěstí. A vznikl kult. Byť mi tu chybělo pár scének, které mě v knize velmi vzaly (mrtvá kočka). Ovšem všechen ten vizuál....ať už jde o špinavé retro-futuristické město, atmosféru plnou modrých světel, byt plný hraček, nebo o samotné postavy. Daryl Hannah je jako porcelánová panenka, úžasná, křehounká a děsivá. Sean Young je zezačátku se svým lehce pin-up účesem kultem už jen sama o sobě. A do Rutgera Hauera bych dnes nikdy netipla, že před všemi těmi ptákovinami, co teď točí, zahrál kdysi něco tak dobrého a fasciujícího, jako roli androida Battyho.

Četla jsem všechny hlídky a přiznávám, že nechápu rozčilení fanoušků-čtenářů nad filmy. Ano, samozřejmě, že co se týče komplexnosti a rozvětvenosti příběhu, filmy se tomu prostě nemůžou rovnat. Taky původní postavy vzaly za své a jsou upraveny k něčemu naprosto jinému. Oba hlídkové filmy beru jako filmy na MOTIVY či z prostředí původních knížek a dál to nerozmatlávám. Protože ty filmy prostě jedou. Konkrétně dvojka mě poslala do kolen, protože takovou jízdu jsem nezažila zatraceně dlouho. Člověk, i ten, co viděl jedničku, v tom musí mít ale pořádnej guláš. Zato člověk, co četl knížky, ten se zorientuje jen v případě, když je ochoten namontovat motivy z knížky na nový příběh. Mě se to podařilo a bavila jsem se. Pustila jsem to několikrát za sebou. Střih, hudba, postavy, prostředí, barevnost....nádhera. Alice a Zavulon jsou perfekní postavy, skvěle zahrané. Je tam spousta scén, které řadím mezi své top: Jízda Alice s upírkem v autě, Zavulon vznášející se s Kosťou před vysokopodlažákem, příchod Inkvizice, zkáza Moskvy.....můžu pokračovat donekonečna.