Nautila

S tímhle eugenickým námětem by se dalo skvěle pracovat, byla by to dobrá komedie se zajímavým základem, ale pánové to tady zase utopili ve vyčpělých vtipech, fekálním humoru a trapnosti. Zajímavé je to, že se film vlastně vysmívá a trká do sých vlastních diváků, do cílové skupiny s tímhle druhem humoru. Otázkou je, zda to pochopí. Ale to je tak všechno.

On je to film vlastně vcelku průměrný, ale je tam s naprostou bravůrou a hrůzností ukázáno, co dělá nenávist, neporozumění a strach. Weisz, jako silná a uvědomělá žena, které proto muži, dychtící po moci, podkopnou nohy, to zvládla skvěle. A zničení Alexandrijské knihovny je vskutku emotivní.

Bohužel hodně špatný dokument, žádné velké nebo nějak objevnější informace nepřinášející. Komentátor snad celých padesát minut opakuje to samé, akorát v jiném slovosledu a člověk se nedozví o nic víc, než mu řekli v dějinách v prváku (vážně!)

Trochu slapší, než Black Books a hlavně zezačátku mi vadila ta kopíračka dříve jmenovaného seriálu. Zkrátka, zase jeden Ir, bláznivá ženská a blb, plus pár vtipů opravdu zaznělo stejným způsobem i v BB. Pak to konečně přešlo a už se jelo. PS: Richmod rulez!

Uf, čekala jsem to horší. Hned, co se objevily první skicy, jsem si říkala, jakej strašnej cukrkandlovej kýč to bude. A po traileru jsem málem dostala infarkt. Naštěstí, film není tak brutální, jak to prve vypadalo, cukrkandl je tam pěkně naředěnej, že se děcka nabaží, ale břicho je bolet nebude. Bohužel děj je nijaký a místy to dost nudí, u postaviček mi hodně vadila ta disneyovost, opravdu vypadaly, jako kdyby vypadly z Disneyho kreslených filmů a o nějaké Burtonovosti či originalitě se nedá mluvit. A Johnyho Deppa jsem zezačátku měla chuť praštit. Byl opět až příliš Deppovský a po tolika filmech s jeho stejným vystupováním už to dost leze na nervy. Naštěstí se to pak nějak rozplynulo. Burton to není, ale děcka svou porci dostanou, i když po pár hodinách zapomenou.

Naprosté seriálové překvapení a dokonalost mezi dnešní produkcí, přízrak z čistého... pekla. Směs mnoha různých inspirací, mnohdy by se dalo říct i vykradačka, která ovšem původnímu zdroji dává nový rozměr a ukazuje ho v hlubších souvislostech. Tvůrci kombinují všechno možné - krvavé zločiny a násilnou minulost, která prosakuje některými místy Ameriky napříč generacemi (Richard Speck, Charles Manson, masakr na Columbine High School, únosy UFO, experimenty na lidech a mnoho dalších), různé děsivé 'urban legends' a prvky z děl cizích (Rosemary's Baby, A Clockwork Orange, The Shining, Twin Peaks nebo Trierovo Riget). Splétá tísnivou síť příběhů a charakterů, kdy se minulost a budoucnost nevyhnutelně ovlivňují a žádný čin nezůstává bez odezvy, ale ukládá se do daného místa jak jizva v geologické vrstvě. Postavy, ať už mrtvé či živé, jsou k této ráně lákány jak můra světlem, která si ovšem až pozdě uvědomuje, že jí hoří křídla. Charaktery v tomto seriálu jsou snad ukázkou těch v součastnosti nejvrstevnatějších a nejkomplikovanějších postav, s mnoha tvářemi, z nich žádná není jednoznačná. A přesto žádná tvář není navíc či na efekt. Velký úžas, když jsem si uvědomila, že seriál drží především výborně napsané ŽENSKÉ postavy, což je v žánru něco málokdy viděné. Na technické stránce snad není ani nejmenší flíček - výborná kamera, světlo, kulisy, fantastické herecké výkony (brilantní, BRILANTNÍ Jessica Lange!!), scénář se zvraty v tu pravou chvíli... snad jen k jinak výborně vybranému soundracku mám osobní připomínku, kdy mi vadilo přílišně rušivé zařazení tracků z jiných děl (Twisted nerve z Kill Bill, Draculovský soundtrack nebo i Shawova Nightmare, která mi rezonuje s Bioshockem), i když chápu potřebu tvůrců takto diváka odkázat. A musím vyzdvihnout použítí stejného hereckého štábu z první řady i v řadě druhé, kdy herci hrají v mnohých aspektech postavy podobné a přesto jiné, a ještě k tomu zasazené v hlubší minulosti. Temno a časová komplexnost se tak ještě prohlubují a divák získává dojem, že to sahá až někam k prapočátkům a minulým životům. (Karma is a bitch, baby!) Vše sedí jak hrnec na prdel a jen zesiluje spletitou, ale logickou temnotu, která bubnuje až někde hluboko na lidské podvědomí a kolektivní strachy a viny. Protože prohnilé základy našich domů, postavených na půdě tvořené rozloženými těly obětí našich zločinů, které usilovně ignorujeme, stejně jednou spadnou.

Promítnuto ve škole vrámci plenéru...a celá třída ztichla. Skvělý náhled, který by byl působivý i beze slov. Hudba: Fred Frith.

Vizuálně bezesporu krásné, atmosférické, se spoustou výborných nápadů jako je práce s písmem apod. Jenže je to celé tak strašně zdlouhavé, jednoduchý příběh, stokrát viděný, čtený a znalý je vyprávěn přehnaně doslovně a se spoustou zbytečných detailů, bez kterých by se to obešlo a divák by měl větší možnost zamyšlení se. Zvláště, když je jasné, jak příběh dopadne a vy jen čekáte, kdy už se k tomu konečně dostane. Všechny ty skvělé nápady, symboly, stylizace a znovuoživení techniky němých filmů se pak utopí v té zbytečně dlouhé stopáži.

Film s Máji, co o nich vůbec není. Když jsem se ale odprostila od toho, že bych měla očekávat film plný Májské mytologie, jejich zvyků apod., přijala vše indiánské jen jako kulisu k naprosto obyčejnému příběhu, film začal bavit a já si ho náležitě užila. Zezačátku mi také hodně vadilo, že to vypadalo jak natočené na rodinnou digikameru, ale po necelé půl hodince jsem to přestala vnímat. Velkým plusem je hudba, řádně atmosférická a přesně pasující do prostředí džungle.

Rumburak - Idol mého dětství.