anti-hil

Nový svět je lyrická báseň na Americkou historii a lásku. Malickův rukopis je tu čitelný jako snad ve všech jeho filmech. Je to krásná, hrozná, tíživá, diváka až ubíjející, ale i život naplňující láska. Zároveň se tu ale nalézá skutečný konfikt, boj, odloučení, násilí. Nový svět je konec starého, který je spojen s přírodou a Malickovými filmově básnickými záběry přírody, slunce, větru ve vysoké trávě, tance, radosti, něhy, soucitu. Nový svět je svět techniky, střelného prachu, mamonu, nevyčerpatelné touhy. V konfliktu dvou protikladů, který je vyčerpán z mnoha úhlů (Farrell mezi svými, zajat indiány, sám s princeznou, princezna v táboře, princezna na Starém kontinentě) Malick vypráví příběh se svým typickým motivem lásky, která je čitelnou Malickovou kritikou Západu a jeho profánního stylu života, útěk od tohoto světa a probuzení k "pravým" hodnotám života, které se nezavdávají se západní touhou po superlativech materiálního charakteru. Perlou filmu je Collin Farrell, který naprosto skvěle odráží Malickovo smutné vyprávění, které diváka téměř hypnotizuje ve svých filmově-básnických záběrech podkreslených překrásnou hudbou. 4,5*

Emília Vašáriová v dramatu o dopadech slávy a pádu. Emília Vašáriová jako slavná herečka a neslavná matka, manželka, sestra, babička, člověk. Eva Nová je drama looserů, kteří se snaží zvrátit zašlé časy. Film looserů, kteří své looserovství předali a/nebo vypěstovali dál, a o boji s ním. Výsosti filmu jsou kombinace detailní statické kamery a herectví Emílie Vašáriové, která dává estetiku zouvání si bot v předsíni, i tíživou hloubku vypití sklenice vody.

Uvědomělý český filmový divák je rozhořčen nad šablonovitým hollywoodským rozvržením filmu. Vesmírný páreček světelného roku Chris Pratt a Jennifer Lawrence jakoby vypadli z vašeho divokého snu o tinder shodě století. Rozhodné zahození Pasažérů jako typicky tuctové (vesmírné) romanťárny by ale bylo ukvapené. Na filmu je zajímavá etická rovina a otázky "tonoucích se", které diváka donutí myslet a přemítat, a ve výsledku je skoro aktivně zapojen do děje. Pasažéry tak nemůžeme zmačkat a zahodit do koše s názvem "okoukané a stokrát viděné." Nenechejme se však příliš ukvapit a řekněme na rovinu, že etická otázka správnosti a ospravedlnosti stáhnutí druhého člověka topícím se je ve filmu příznivě vyřešena a otázky správnosti činu jsou osudově ospravedlněny. Příznivě hodnotím přítomnost pokusu o hlubší myšlenku, tak jako nekřečovité těžiště filmu, které stojí na postupném rozvíjení vztahu obou hlavních postav s vrcholy i pády. Stranou si dovolím nechat technikálie mezihvězdných letů a kosmických plavidel, na nichž podle mě film založen není.

Mezi filmy s gay tematikou, které vesměs spojuje otevřenost sexuálních scén, je Hoje Eu Quero Voltar Sozinho osamělým skvostem. Daniel Ribeiro s neskutečnou lehkostí vypráví jeden z příběhů, které patří mezi literárně a filmově nejprovařenější - první láska mladého člověka. Jaké je však překvapení, když divák není svědkem křečovitosti, nereálnosti dialogů či situací a místo toho je mu dovoleno nahlédnout do každodennosti jednoho slepého mladíka, může sledovat pozvolné probuzení tužeb mladého člověka, je svědkem momentů jeho osamění (scéna ve sprše), ryzí intimity (scéna se zapomenutou bundou), přátelství, nepatologické žárlivosti.

Pro běžného návštěvníka multiplexů bude Under the Skin dokonalé utrpení. Artová stylistika, nejasný příběh, žádná doslovnost, obsahově opakující se scény, dlouhé statické záběry s nervy drásající hudbou, tvoří zasněnou kubricovskou atmosféru, která člověku svírá hruď. Zlověstná nálada filmu vychází z nerozumového strachu z neznámého, který máme chuť polít benzínem, zapálit a utíkat co nejrychleji pryč, z bytostné nelidskosti, která se ukrývá pod kůží Scarlett Johansson. Některé scény zůstanou vryty do mé paměti - setkání se s tou nelidskostí, zneklidňující cizostí ve scéně na pláži, Kryštof Hádek pod hladinou, závěrečná scéna v lese, stoupající černý kouř proti padajícím sněhovým vločkám. Pátou hvězdu nedávám za i pro mne zbytečně dlouhou stopáž.