Monoxid

...ale asi jsem to nepochopila.

Oh god... Je to trapný, je to natahovaný a je to napráskaný klišé až po střechu (počkat, byl tam i školní festival? jó, už si vzpomínám). Přesto se na to nejenom dá koukat, dokonce se u toho můžete i celkem pobavit. O moc víc se k seriálu tohodle typu asi napsat nedá. Yamada je naprosto typická hrdinka, pouze s přemršťěným faktorem úchylnosti. Mimochodem, nikdy jsem si nemyslela, že to se mnou zajde tak daleko, ale myslím, že mám OTP.

Eponina zase nejkrásnější!

Cítím se hrozně a neustále pronásledována pocitem, že jsem něco nepochopila, i když je jasné, že tady opravdu není co chápat. Tuhle stránku americké mentality si prohlédnu a děkuju, nechci... I když tu hrozí jisté nebezpečí, že se tak bude chovat čím dál, tím víc obyvatel okolí mně bližšího, než bych si bývala byla přála. Tak po půl hodině sledování už to není ani trochu k smíchu. Možná bych to měla začít studovat a připravit se na... CO TO MELU, kolikrát jsem už slyšela: Srážku s blbcem nevyhraješ!

Tak jsem ji našla, tu hororovou pohádku z dětství! Každou neděli po obědě, když se na obrazovce objevily úvodní titulky a děsivá hudba podvědomě naznačující, že se tentokrát natáčelo ve studiu, doufala jsem, že to není TAHLE pohádka... Malá unesená holčička mi nijak zvlášť sympatická nebyla, ale ty tři babky, které mi zpočátku přišly celkem milé, to byl pro moji dětskou hlavičku opravdu šok. Tak nevím, jestli mám tuhle pohádku dál nesnášet, nebo jestli ji mám chovat v srdci jako klenot, který mi ozářil cestu ven z bahna pohádkové černobílosti.

samozřejmě nejsem tupá zelenina a fillery PŘESKAKUJU...tedy přeskakovala jsem, dokud jsem nedošla na konec, teď už nemám přes co skákat, došla jsem na konec... Přemýšlela jsem, co mě nutí se na Bleach pořád dívat. Jsou to zbraně? techniky? animace? postavy? Nakonec jsem došla k tomu, že nejvíce mě fascinuje Ichigo, hlavní postava - přestože ještě ani nedospěl, zachraňuje svět, lidé mu umírají před očima, on zůstává zásadový, většinou pochopí motivy svých nepřátel, neodpustí nic, co je zamířeno proti jeho přátelům...a zároveň je to naprostý flegmatik, jehož největším snem je mít klidný život... to jsem prostě ještě neviděla:D...A ještě něco: mám pocit, že i s touhle animací to jde do kytek, takže i když jsem si kdysi říkala: Nebudu se koukat na mangu, nebudu, pěkně si počkám na anime... když jsem viděla tohle, vzdala jsem to... bůůů, bůůů, takhle přece Ichigo nevypadááá:(

Přijede záhadný rytíř na bílém koni a všechno obrátí vzhůru nohama...Začala jsem u toho usínat, čekala jsem, kdy přijde něco nového. Přišla skupinka drsňáků oblečená v béžových stejnokrojích, které se jim asi srazily v pračce. To mě rozesmálo.

Klasika, kterou by mohli klidně opakovat dokolečka místo těch otravných věcí typu "Bob a Bobek na cestách". Jako malá jsem vždycky žasla, že jde vyrobit tak úžasný seriál z tak málo čar.

A stejně je na tom nejlepší přízvuk hlavního hrdiny...

No...tohle není můj styl...koukala jsem na to celkem dlouho, vydržela jsem to asi deset minut, ale stále se ne a ne objevit nějaká zápletka...nebo jakýkoliv důvod, proč bych to neměla vypínat. Netroufám si hodnotit. Můj smysl pro humor je jinde. Že bych nebyla pedofil?