Caym

Ne že bych po zhlédnutí chtěla, aby Hobita natáčel Toro, ale kouzlo to mělo. Lehké, hravé, barevné, akční, místy parodické a klišovité, prostě správná komiksovka. Kousek Pána Prstenů, kousek Star Wars a Star Treku. Kdo chce, najde si spoustu jiných paralel. Elfí podzemí jako vystřižené z Lórienu, u bitvy na začátku už chybělo jen "jedna za druhou podléhaly svobodné země Středozemě..." a u koruny pro změnu "jeden pro krále elfů, druhý pro - moment, to nejsou prsteny?". Není to v originalitě snímku, ale v tom, jak si dokáže pro sebe ukrást jiné náměty a přeladit je do své barevné kombinace. A nejspíš je to i tím, jak "roztříštěně" se film tváří - žádné únavné sledování hellboye a jeho pohnutek mysli, ale správně rozložená dějovost mezi všechny postavy.

Fuck Bruce Willis. Za vtípky, citace, Courteney Cox, Hayden Panettiere, Adama Brodyho a Annu Paquin. Samoparodie, která může pobavit, herecky potěšit, ale jako teenage-hollow vyvražďovačka i lehce nudit. Stabathon jako tribut Vřískotu? Why not. Pokud ale nejste skalní fanoušci, ruce pryč.

Projekce v Espace Dorleans jsou za trest. Hučící klimatizace, z venku dunící hudba, titulky, které z posledních řad nemáte šanci vidět, zvuk, který přes ten všechen bordel není slyšet, takže poslední možnost: odezírání ze rtů. Po hodině a půl byl čas to zabalit. Nevím, jestli se zvukem/s titulkama by film dával větší smysl a byl "o něčem", ale takhle jsem měla dojem, že sleduju producírování blond slečny v krajkových kalhotkách, blond týpka s vybělenýma zubama, slečnu "charisma" a neustálé kecy typu "drž se scénáře, hele, ona tě balí, ale já ji nebalím, natočíme to znovu?". Než jsem odešla z "kina", vyslechla jsem si trefnou větu jednoho z herců, co hrál herce: "Who wrote this shit?"

Takhle to dopadá, když se na plátně sejde poetika Harolda (a Maude), Woody Allenovský humor, dokumentární sekvence jako z Mr. Nobody a IT vtípky. Neříkám, že jsem se u filmu nebavila, ale na můj vkus to byla až moc velká mozaika všech možných filmových vzorů. Jako by Oliver neměl svou vlastní tvář, ale pouze si půjčoval cizí styl a výrazové prostředky. Bohužel pro Olivera je potřeba na plátně mít nejen dobrý scénář, ale i osobité vyznění - a to mi chybělo. Dívat se na Harolda topícího se ve vaně je divné. Stejně tak divné je pozorovat ztuhlou rodinku v obýváku, kterou Harold, pardon, Virgil Starkwell, teda Oliver, popisuje jako v Seber prachy a zmiz. Chyběly už jim jen ty masky Grouche Marxe.

Přiznávám se: během začátku jsem asi na čtvrt hodiny usnula, čímž pádem jsem se ocitla v pasti: Jacky, ten chlápek od "D" a ostatní byli muži beze jména a mně chvíli trvalo, než jsem si poskládala výsledný obrázek. Jakmile puzzle zapadly, už se čekalo jen na jedno: až týpek od "D" zvládne svůj úkol (být dobrý kámoš) a Jacky se půjde zblízka podívat na svou vyvolenou. A to čekání už mě tolik nebavilo. V neděli večer v televizi ano, jinak ne.

Nijak objevné téma, nijak objevně zpracované, ovšem herecké výkony hodné čtyř hvězdiček. Deprese a ostré přechody z klidových do brutálních scén, člověk a jeho nejhorší povahové rysy.

během hovoru se vytrácelo prvotní napětí, až zbyl jen telefon ležící na polštáři a pocit, že Muskala nikdy nevěděl, kam se s příběhem chce dostat

Propojení reality/filmařské reality a scén z natáčeného filmu jako by křičelo "Americká noc!". Bohužel neupřímný smích hlavní herečky mě znovu a znovu přesvědčoval o tom, že ani jedna z verzí zachycených na plátně není "reálná". Jednotlivé přechody někdy působily příliš odděleně, pár scén nepodstatně a zpočátku výborný nápad začal ztrácet dech.

"Co to kurwa jest?" - dvanáct minut, kluci si sprostě zanadávali, zasmáli se, já jsem si jen zanadávala - zajímalo by mě, zda ta super role malého chlapce nepoznamenala, psychicky

Obě postavy něco hledají, obě jsou šílené, společně si pomáhají získat víc životního prostoru, kyslíku, sebedůvěry i důvěry v lidi a svět. Nakonec překonají všechno, co jim kdy zabraňovalo vidět dál než za zdi domu, ve kterém žijí. Michael Di Jiacomo vytváří dialogový snímek nabitý vtipem i emocemi. S citem se chápe postav, které by společnost označila za "šílené" a odvrátila od nich tvář. Před očima diváka je nechává navzájem ničit bariéry, které si celý život pracně utvářely. Ukazuje, jak důležité je někoho potkat, s někým něco sdílet, a to i za cenu toho, že nakonec skončíme úplně jinde a s někým jiným. Kolumbus přece taky hledal Indii a našel Ameriku. Není důležité, co člověk hledá, důležité je, že vždycky něco najde.