boshke

Jak mi tohle mohlo přes rok ucházet? Měl bych se zamyslet nad svými přáteli... Sice (minimálně) půlku těch lidí, o kterých pan Mikýř referuje, neznám, což však nic nemění na tom, jak si Mikýřovu úžasnou pouť internetem užívám... 100%

Jednička Venoma byla objektivně poměrně nenáročná a relativně špatná, co si budeme povídat. To však nebránilo nejenom mně, abych si ji subjektivně neoblíbil. A tak tu máme dvojku... Paní scénáristka si zřejmě vzpomněla na své angažmá u 50 odstínů šedi, neb zhruba tak půlka filmu by se dala nazvat "Eddie a Venom jako manželé po dvaceti letech". Jejich střídmě dávkované dialogy v jedničce (pojedeme výtahem?, dáme ruce nahoru nebo ne?) byly vtipné, ale nefungují jako nosné téma. Woody Harrelson tu nemá (moc) co hrát, jen se pořád tváří vyšinutě, jeho "dojemný" příběh se Shriek stojí za starou bačkoru. Když se poprvé objeví Carnage, tak jen ten digitální bordel tak strašně sestříhaný, že z toho divák nemá vůbec nic. A finále? Zazvonil zvonec a stupidnímu filmu byl konec... 20%

Je třeba říci, že tenhle seriál na první dobrou šanci divákovi dát nechce. Jako milovníku britcomů mi padl do oka i díky vysokému hodnocení (84%) a oblíbenosti (166.). Po prvním díle jsem si říkal "Krista, co to je a jak to někomu může připadat vtipné?!". Na nějakou dobu jsem ho po pouhém jednom díle odložil, zachránila mne (nebo Dona?) má vlastnost, že (skoro) každému seriálu dám alespoň jednu sérii šanci, než ho spláchnu do hajzlu. Ani po první sérii nepanovalo nadšení, byla to spíš taková setrvačnost aneb "co mám staženo, trvá cirka půl hodiny a můžu si pustit k obědu?"... Seriál je to vskutku atypický, Don je opravdu neskutečné hovado (ano, ostatní komentující nelžou :)), ale postupem času si ho tak nějak nejde nezamilovat, stejně jako další bizarní postavičky jako Goluma nebo Eddieho. A byť jsem si seriál moc užil a rád se na něj někdy podívám znovu, asi bych ho zcela upřímně nikomu nedoporučil. Na to je až příliš specifický... :) 100% (1.-3. série - 100%)

Řekl bych, že bonus "Autoři a herci ze seriálu Terapie sdílením hádají odpovědi na SMS" o stopáži 4:52 byl lepší než celý tento "seriál". Projekt Terapie sdílením se ke mně dostal a při čtení sdílených zpráv jsem se velice dobře bavil, ale vystavět kolem něj celý seriál mi přijde od samotného počátku více než nesmyslné. Rozchodová SMS "Byl jsem s tebou jenom kvůli zadku. Teď už nás nic nespojuje" za mne velice zábavný bizár, ale vystavět kolem toho sedmiapůlminutový "příběh" a čekat na tuto SMS jako na pointu...? Nechápu, kolik velice dobrých herců se tomuto seriálu upsalo; buď za to byly fakt těžký prachy anebo měli všichni ve smlouvách k předchozím počinům klauzuli "v příštím nesmyslu, co vymyslíme, budete hrát, ať chcete nebo ne"... Musím však ocenit pointu dílů Oprava komunikace a Miluju tě... 50%

O existenci pana Mikoláška jsem neměl nejmenší tušení, a tak jsem velice rád, že mi ho paní Holland hezky převyprávěla. Kdyby to nebylo životopisné drama, měl by člověk uvěřit, že je to pravda... 80%

Nemůžu dát přeci odpad něčemu tak šílenému, kde je zároveň polovinu stopáže záběr na mluvící mikrofon. Navíc jsem si rozšířil obzory, protože jsem netušil, že je něco takového možné... 20%

Když si po pár měsících ani nepamatuju, že jsem to viděl, a divím se, co to dělá v mých hodnoceních, tak to asi bude o něčem vypovídat, ne...? 60%

Jako vždy v Makedonii mne čekal maraton tureckých telenovel s tchýní, tentokrát mne čekaly Горка земја (Bir Zamanlar Çukurova), Мојата ќерка (Kızım), Ангели (Kırgın Çiçekler). V Мојата ќерка mne strašně vysírala pitomá Öykü, jakkoli je její představitelka očividně populární i z jiných kvalitních tureckých produkcí. Eskapády jejího domnělého tatínka a jeho bráchy sice poněkud primitivní, ale někdy celkem úsměvné. Горка земја zase nabídla jakýsi pseudohystorický turecký venkov s velkými statky, služebnictvem a samozřejmě znesvářenými rodinami, které se již staletí nenávidí, i když už neví proč; asi proto, že se jejich otcové navzájem postříleli nebo něco takového. Ангели nás pro změnu zavedly do dětského domova, kde spolu žije pět (pseudo)sester, které se milují až za hrob a navzájem podporují, avšak jen do chvíle, než mezi ně vstoupí nečekané dědictví. No prostě nervy drásající nervák. Všechny telenovely spojují již tradičně "vynikající" herecké výkony a prvotřídní makedonský dabing, kdy celý seriál namluví tři lidé bez jakýchkoli emocí. Takže bratru standard za 80%

Jako vždy v Makedonii mne čekal maraton tureckých telenovel s tchýní, tentokrát mne čekaly Горка земја (Bir Zamanlar Çukurova), Мојата ќерка (Kızım), Ангели (Kırgın Çiçekler). V Мојата ќерка mne strašně vysírala pitomá Öykü, jakkoli je její představitelka očividně populární i z jiných kvalitních tureckých produkcí. Eskapády jejího domnělého tatínka a jeho bráchy sice poněkud primitivní, ale někdy celkem úsměvné. Горка земја zase nabídla jakýsi pseudohystorický turecký venkov s velkými statky, služebnictvem a samozřejmě znesvářenými rodinami, které se již staletí nenávidí, i když už neví proč; asi proto, že se jejich otcové navzájem postříleli nebo něco takového. Ангели nás pro změnu zavedly do dětského domova, kde spolu žije pět (pseudo)sester, které se milují až za hrob a navzájem podporují, avšak jen do chvíle, než mezi ně vstoupí nečekané dědictví. No prostě nervy drásající nervák. Všechny telenovely spojují již tradičně "vynikající" herecké výkony a prvotřídní makedonský dabing, kdy celý seriál namluví tři lidé bez jakýchkoli emocí. Takže bratru standard za 80%

Jako vždy v Makedonii mne čekal maraton tureckých telenovel s tchýní, tentokrát mne čekaly Горка земја (Bir Zamanlar Çukurova), Мојата ќерка (Kızım), Ангели (Kırgın Çiçekler). V Мојата ќерка mne strašně vysírala pitomá Öykü, jakkoli je její představitelka očividně populární i z jiných kvalitních tureckých produkcí. Eskapády jejího domnělého tatínka a jeho bráchy sice poněkud primitivní, ale někdy celkem úsměvné. Горка земја zase nabídla jakýsi pseudohystorický turecký venkov s velkými statky, služebnictvem a samozřejmě znesvářenými rodinami, které se již staletí nenávidí, i když už neví proč; asi proto, že se jejich otcové navzájem postříleli nebo něco takového. Ангели nás pro změnu zavedly do dětského domova, kde spolu žije pět (pseudo)sester, které se milují až za hrob a navzájem podporují, avšak jen do chvíle, než mezi ně vstoupí nečekané dědictví. No prostě nervy drásající nervák. Všechny telenovely spojují již tradičně "vynikající" herecké výkony a prvotřídní makedonský dabing, kdy celý seriál namluví tři lidé bez jakýchkoli emocí. Takže bratru standard za 80%