husokachna

V procesu změny názoru.

Právem kult a bez debat úžasně nadčasový film. Kdyby tomu v druhé půlce maličko nespadl řetěz a kdyby nebyla vedle té geniální a bezchybné půlky první, trošku nedotažená, tak bych dal hvězdiček deset. Takhle dám maličko slabších pět a jsem strašně rád, že jsem si tenhle rest doplnil a dokonce na plátně. Smál jsem se, trpěl s Dustinem, zamiloval se a moc si to užil. Duo Simon/Garfunkel je parádní třešnička na dortu.

Na začátek musím říct, že to zestárlo minimálně. Samozřejmě pominu-li triky a výpravu. Ale herecké výkony a celkově vyznění filmu je neskutečně svěží, těžko pochopit, že Ikarie vznikla před téměř šedesáti lety. Jediná výtka je nakonec velmi subjektivní, protože jsem čekal (a doufal) v trochu víc filozofična, mystična a nějaký mind-fuck. Mít to trochu víc ze mnou nepochopeného a ne zcela doceněného Solarisu, slintal bych blahem. Takhle jenom musím smeknout před kvalitní sci-fi peckou, která ve své době musela být totální bombou a která je tak parádně napsaná a zrežírovaná, že se z toho člověk až dojme. Začínám podezírat Pavla Juráčka, že byl opravdu neuvěřitelné nadaný scénárista a že je obrovská škoda, že nemohl pracovat víc. Navíc je to ze začátku i docela vtipný a strašně civilní. A jediný, co mi nakonec přišlo trochu k smíchu byly futuristické taneční kreace, které jsou ale zase tak dobře natočený, že se člověk pousměje, ale z děje ho to nevytrhne. Prostě dlouhý příběh krátce (= anglofilně-překladatelská vsuvka), pokud doplňovat filmovou historii, tak takto! Čtyři silně vyzařující temný hvězdy.

Němci jeli Marvel stajl dávno předtím, než to bylo cool. A tak jsem musel Valérii vysvětlovat, proč ten Vinnetou nezná toho Old Shatterhanda, když ještě v pátek V pokladu na stříbrném jezeře byli kamarádi, a proč tam není ten srandovní pán, co chytal ty motýly. Takže tenhle origin trochu motá dětem hlavy, ale jinak je to pořád stejně pěkná pohádka jako kdysi. A tak i přes to, že v tom umře půlka divokého západu, pořád to na člověka působí víc než cokoliv jiného jako hra na indiány. Kdysi dávno nám tuhle představu Vinnetou vštípil do hlavy tak, že když jsme v lese stříleli z luků, cítili jsme se přesně jako ve filmu. A teď po letech, při sledování Vinnetoua, se cítím přesně jako ten malej kluk, co chtěl být náčelníkem Apačů, a kruh se uzavírá. Nedokážu nezaujatě hodnotit objektivní kvality filmu, protože je to pro mě navždy krásná vzpomínka na barevné dětství, krásný kýč, který tvořil mě a který jsem tvořil já.

Ufff, píšu to pět minut po dokoukání a tak toho asi moc nenapíšu. Nejsem schopnej se na film podívat objektivně, protože vždy když vidím něco takového, jsem vtažen a přestávám vnímat vše, kromě děje. Je to pecka, s minimem prostředků, velmi civilně pouze díky vynikajícím hereckým výkonům, se člověk přenese osmdesát let zpět a velmi sugestivně si prožije všechnu nespravedlnost a hrůzu té doby. Ano, tohle je opravdu Válečné Drama.

Začátek je uhrančivý, romantická linka mi po dlouhou dobu svou zvláštní magií a bezvýchodností učarovala. A i když chápu, proč tam musela být linka z minulosti, úplně mě tahle část nevtáhla. Konec se pak tak zvláštně rozplizne a alespoň pro mě, se kouzlo z části vytrácí (a právě naopak, konec může být pro někoho právě nejlepší). Nic už pro mě potom nebylo tak silné, jako věta z první třetiny filmu - "To by to bylo moc jednoduché." Radši bych byl, kdyby se film ubíral víc směrem dvou milenců, kteří se z nepochopitelných důvodů, nemohou od sebe odtrhnout, ale z důvodů čistě pochopitelných musí. Takhle nezbývá než souhlasit s xxmarťouxx, že v mnoha ohledech je v dnešní době tenhle film nejzajímavější jakožto studijní materiál (parafrázuji). A chápu, že v padesátých letech, tohle musela být pecka. A jsem rád, že jsem to viděl. Poctivé 4 atomové hřiby.

Wau, šedesátiletý filmový senior a napínal mě k prasknutí. Odhlídnu-li od hereckých výkonů, kdy každý jeden je lahůdka sám o sobě a stačil by, a zkusím popsat, co se mě na Today for the last time nejvíc dostalo. A to fakt, jak precizně se (nevím jestli díky scénáři nebo díky režii), podařil zachytit ten pozvolný a mnohdy bezstarostný pokles na dno, který s sebou chlast přináší. Nejlíp to jde vidět na postavě ing. Dandy, který s úsměvem pomalu přichází o postavení a téměř o rodinu, aby vše po cestě bagatelizoval a navenek nepřipouštěl problém. Žádné monumentální scény, prozření, antické drama. Jen nenápadné tušení rodiny, malé krůčky směrem dolů, kdy člověku nedochází, že se něco děje, dokud není pozdě. Tahle stránka "zrodu alkoholika" na mě z plátna úplně dýchala a já marně hledám důvod, proč tomu dát čtyři hvězdičky.

Už je to bohužel outdated, nikoliv však triky a výpravou, ale scénářem, dramaturgií a stylem vyprávění...teď jsem velmi subjektivní. Objektivně je to ale na dobu, kdy to vzniklo, bomba a závidím těm, kteří na to mohli koukat tenkrát v kině s otevřenou pusou. A ta atmosféra, která občas vystupuje z papírových kulis...na to musí být člověk génius.

Úžasný, kolik dramatu se vejde do jedné místnosti. Ubírám půl hvězdičky za postavy, které jsou někdy až příliš ploché a jsou spíš vyjádřením stereotypu.

Pro mě dnes už trochu outdated a naivní. Víc než napětí na mě tedy zafungovala lehká komediální stránka, "osvěžující" a úsměvný šovinismus padesátých let a výlet do starých časů. Celá zápletka na mě působila, jako když si dětí hrají na vraždu a detektivy, a moc nepomohly ani šedivé vlasy (paruka, barva?) hlavního podezřelého, které mě strašně vytrhávaly z děje a dokreslovaly určitou "divadelnost". Je to sice blbost, ale opravdu pokaždé mě rozhodily :-). Přes všechny výtky, téměř dvě hodiny utečou jako voda a na 70 let starý film je to neskutečně svěží. Dávám čtyři zlomené končetiny, tak trochu i z úcty ke jménu.