Rogue

První polovina ucajdaná a nablblá, souboje zmatečné a ničím vyjimečné, do toho romantika po korejském způsobu... hm. Od poloviny se to trochu rozjede, ale i tak se nemůžu zbavit pocitu, že hodina filmu přebývá a zbylá hodina prostě není ničím nadprůměrným. Navíc při tak impotentních akčních scénách už si člověk všimne i postav plastických jak papírová vystřihovánka. Tak nevyužitý potenciál už jsem dlouho neviděla.

Saudkova Muriel ožila...

Best of Kubrick vydestilované do 184 dokonalých minut.

Z Batmanovské série jednoznačně nejlepší, celkově však dost průměrný film, který by se, nebýt fenomenálního Jacka Nicholsona, stal jedním z mých největších osobních zklamání.

Záporný vrchol Schumacherovské sinusoidy.

Po více než roce jsem se rozhodla oživit matnou vzpomínku z THS, kde se mi tento snímek dostal pod kůži a v paměti mi zůstal i s nepěknou vzpomínkou na protivné komediální vložky. Napodruhé se nic nezměnilo, humorná policie otravuje stále stejně, ale už to není důvod, proč tomuto snímku odepřít bodové absolutorium. Protože i přes všechny ty drobné vady si na konci člověk sedne na prdel. Navíc ten přerod z polokomedie do opravdu krutého explotation je boží.

Po pěti dílech není důvod dál čekat na zázrak. Kdyby to bylo před deseti lety nebo od Whedona, tak se zařídím podle názvu, takhle bohužel.

Dodge Challenger jako symbol svobody, vzdoru a mužnosti podruhé.

Argento se vrací o šest let méně senilní než Herz, což evidentně nestačí. Co hůř, nestačilo by to ani na čtyřicetiminutový díl televizního seriálu. Problém není jen v debilním scénáři, ale i v Argentově televizí smrdící režii, kterou předvedl už v Terza madre. A ten Rambo záporák je taky z říše snů... defitivní tečka za giallo žánrem a důkaz, že sedmdesátá léta jsou pryč stejně nenávratně, jako Argentův talent. A navíc to není giallo, ale thriller.

Přinejmenším stejně dobré jak McEwanova kniha. Zázraky se dějí.