Rogue

Prosluněné šedesátky za tónů Simona a Garfunkela. A nejvtipnější použití kříže v historii kinematografie.

Tupé jako jednička, debilní jako jednička, ale se zábavností už je to bohužel horší...

Nekde mezi Solarisem, 2001 a PC hrou.

Quatermain vykrádá Indyho, který vykradl Quatermaina - nevidím v tom nic hrozného. Navíc je to ryzí béčko, na nic si nehraje a vtipy mezi hlavní dvojicí fungují. A není to nuda... ale tedy ten ústřední hudební motiv je od třicáté minuty trochu otravný. Samozřejmě, že je to sračka.

Boření muzikálových konvencí v sedmdesátkovém depresivně halucinogením stylu. Nejlepší nemuzikálový muzikál s dokonalým Royem Scheiderem v roli Boba Fosse.

Dobrá přehledná akce a neotravné 3d drží sto čtyřicet minut nudného Garfielda nad vodou. Alespoň, že Emma Stone je roztomilá... jediná naděje třetího dílu je spolehnout na charisma Dane DeHaana. Vzhledem k tragickým comicsovkám posledních let nadprůměr.

Před sedmi lety jsem tenhle film milovala a i když si teď uvědomuju jaká je to kravina musím mu prostě trochu přidat ;o)

Málo jižně buranské, skvěle zahrané a strašně podivně tlačící na pilu. Jistěže, příběh je to silný, je strašné, že se to stalo, bla bla, ale co z toho, když se všichni chovají divně. Buď měly být postavy vykreslené tak, aby se do nich dalo vcítit, nebo vůbec, protože tenhle paskvil rozhodně nefunguje a poslední půlhodina je lichá úplně. A to vyhýbání se explicitnímu násilí je trapné.

Problém Američana je nejlépe vidět na rotten tomatoes, které ukazují 64% od kritiků a 38% od diváků. Sedmdesátá léta ještě očividně neřekla poslední slovo - chladná a úsporná hitman story o tom, že kněží a prostitutky nejlépe vidí do lidí. Jeden z top filmů letošního roku (který je odsouzen zůstat podceněný), důkaz, že Corbijn je vynikající režisér, a že Rowanovi Joffemu se pro remake Brighton Rock dá věřit. Get Carter jednadvacátého století (ačkoliv podobu je vhodnější hledat u Melvilla). Čistá práce.

Dobrá béčková zábava na sobotní večer.