MissJ

MissJ

Česko
Filmová pavědkyně

homepage

34 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
    • 21.7.2017  18:38

    Trošku podhodnocený film. Natočen v 70. letech, ale atmosférou i hudbou evokuje spíše osmdesátky. Nefunguje ani jako sci-fi, ani jako detektivka, zápletka je (stejně jako v knize) jednoduchá, včetně rozuzlení, které je svým způsobem šokující, ale je podáno takovou formou, že vás vlastně nepřekvapí. Sci-fi prvků je přítomno minimum. Film je působivý přesně v těch ohledech, které knize chybí: chladná a mrazivá atmosféra hor ve spojení s Grünbergovou hudbou vytváří zvláštní sevřenou, místy až tísnivou náladu, která prostupuje celým dějem. Herci jsou, podobně jako postavy v knize, nevýrazní, což jen přispívá k celkové odtažitosti, ale v tomto případě je to jen ku prospěchu. Samotný hotel jsem si při čtení představovala jinak, ve filmu je mnohem temnější a modernější, já si ho představovala jako omšelou stavbu se starobylým interiérem. Celkově film působí neosobně, jako by se vůbec nesnažil vytvářet dojem na diváka. Líbí se mi vtípek bratrů Strugackých (jestli nechcete přijít o překvapení, dál nečtěte): v knize Snewar volá služebnou Kajsu, aby Glebskému odnesla zavazadla. V tu chvíli se objeví bernardýn Lelius. Glebski si myslí, že je to Kajsa a říká: "S obrovským zájmem bych byl sledoval, jak bude tenhle pes s ženským jménem vytahovat mé kufry, ale to už mě majitel pevnou rukou táhl do hotelu." Ve filmu pak tašku opravdu odnáší Lelius a Glebski ho pobaveně sleduje. Nevím, jestli to Strugačtí takto zamýšleli, nebo jestli jsem si to domyslela já sama, ale pro mě to byl jeden z mála momentů, kdy film "prolomil ledy".

    • 6.7.2017  00:50

    Odzbrojující zážitek. Moje první setkání s filmy Benedeka Fliegaufa a totální trefa do černého. Po záběru se stanem a začátku následujícího (jezero) jsem nabyla dojmu, že do seznamu žánrů by měla být doplněna komedie. Těžko říct proč, ale především v druhém případě (kombinace klidné vodní plochy, rybáře na loďce, přelétávajících ptáků a ženy s kočárkem) jde pro mě o jednu z nejvtipnějších záležitostí. V čem tkví její kouzlo, to nedokážu dekódovat, ale stačí mi vidět pouhou fotografii tohoto záběru a už mi cukají koutky. Takhle je to vlastně s celým filmem. Pokud bych měla hodnotit jednotlivé (vzájemně neprovázané) části, plné hodnocení bych určitě neudělila, film jako celek je ovšem nedostižný. Část s jezerem s přehledem dominuje, paradoxně nejpůsobivější je hlavně to, co se stalo mimo obraz...vysvětlení je ponecháno na divákovi (pokud má o něj zájem). Právě možnost vlastní interpretace a to, že v jejím důsledku může mít film nekonečně mnoho vyznění lišících se jak divák od diváka, tak i u jednoho diváka v rámci více zhlédnutí, mi přijde na celém filmu nejvíc fascinující.

    • 28.3.2017  16:31

    Vypravěčův komentář vystihl i mé rozporuplné pocity z tohoto díla, jehož hlavním problémem je slabá vypovídací hodnota. Dvě hvězdičky jsou za celkový dojem, některé momenty byly pětihvězdičkové: především ve chvílích, kdy dá režisér konečně prostor samotnému Topolovi a jeho myšlenkám, dokument se rázem dostává na jiný level (třeba jeho úvaha o otevřenosti a otevírání se, se kterou souzním). Většina dalších motivů - záběry ze zkoušky, školní třídy, nakladatelství, křtu knihy...to vše mi přišlo nezajímavé a povrchní. Scéna s panenkou aspoň pobavila: "Z vočiček jdou slzičky, když je teda dost napitá..."^_^

    • 21.6.2015  09:50

    "Účel světí prostředky" nepatří mezi má oblíbená rčení, takže jsem rozpolcena v hodnocení. Buñuel pro dosažení efektu využívá lidí i zvířat...neříkám, že se ty situace - smrt dítěte, pád kozy - nemohly v reálu odehrát, přesto s tím "naaranžováním" scén vnitřně nesouhlasím...ačkoliv Buñuel se inscenaci ani nesnaží skrývat, díky čemuž film působí parodicky a surreálně zároveň. Na druhou stranu jeho "vážná" rovina je právě tak silná a přiznávám, že mě samotnou film nenechal chladnou ani o století později, obzvlášť když si uvědomím, jakou vypovídací hodnotu má i v současnosti. Bylo by zajímavé pro srovnání zhlédnout dokument "De gevangenen van Buñuel" Ramóna Gielinga, který se vydal po stopách Buñuela na stejné místo o téměř sedmdesát let později.

    • 8.4.2015  17:47

    CAVATINA! Po tolika letech viděno znovu. Válečné filmy nevyhledávám, ale Lovec jelenů, i když hluchá místa má (a lov nesnáším), mě jako celek opět dostal. Nejspíš budu v menšině, ale jako lepší a líp zvládnutou vnímám první, "americkou" část (atmosféra ocelářského města, dechberoucí krajina Heather Meadows...prostě taková ta omáčka kolem). Robert De Niro - ano, ale pro mě film tzv. "udělala" Meryl Streep v roli Lindy, která vyvažuje dominantní mužský prvek a je tady nádherná, jen září. Díky ní je Linda jedna z nejhezčích ženských filmových postav (podobně na mě v roli "čekající ženy" zapůsobila Mercedes Ruehl jako Anne v Králi rybáři; ačkoliv její živočišnost stojí v porovnání s éteričností Meryl skoro v přímém protikladu, připomněla mi ji). Z jaké studny emocí a pocitů musela brát...v jejím případě zjevně bezedné.

    • 6.1.2015  05:20
    Den delfína (1973)
    ***

    Navzdory hodnocení působivý film (předlohu jsem zatím nečetla, ale brzy to napravím). Jeden z těch, na které se nezapomíná. A to přesto, že obyčejně filmy s mluvícími zvířaty nemůžu vystát. Bohužel politický rozměr filmu uškodil. Dokud je děj izolován na ostrov, film místy vypadá skoro jako přírodovědný dokument. Jakmile je do zápletky naroubován rádoby napínavý motiv s únosem, mění se do parodie na sebe sama. Zachrání to až smutný závěr s památným záběrem, kdy Alfa pochopí situaci a zachmuřen odplouvá. George C. Scott v hlavní roli je výborný: I saw this dolphin on television and he counted from one to eight in English.--Really? I didn't see that...Po přečtení knihy je druhé zhlédnutí jisté.

    • 29.11.2014  16:21
    Pouto nejsilnější (TV film) (1974)
    **

    Prostě ne. Snažila jsem se naladit na pomalé tempo, ale po úvodní půlhodině, v níž nejdramatičtějším momentem byl okamžik, kdy Richard vytahoval Sophii smítko z oka, mi bylo jasné, že tohle nebude můj šálek čaje. První polovina filmu je vyloženě ubíjející, ve druhé už to bylo lepší. Film se snaží o sofistikovanost, ale na mě působil úzkoprse a připomínal mi spíš telenovelu. Domácí scény jsou nadbytečné a zabírají místo na úkor hlavní dvojice. Navíc obsadit do rolí "obyčejných" lidí Lorenovou s Burtonem je podivný tah. Za mě konstatuji, že remake Leanovy klasiky byl ztrátou času.

    • 2.8.2014  19:13
    Miracle Mile (1988)
    *

    Votřes. Doufala jsem v podobný zážitek jako u After Hours...doufala jsem marně. Jediný, co bych vyzdvihla, je hudba Tangerine Dream. Díky ní film prvních 40 minut dokonce jakž takž funguje (jsem zvědavá, jak dopadne samostatný poslech). Zbytek hrůza (s jedním nečekaným momentem: hláška "Hey, Landa, if I told you, you had a beautiful body, would you hold it against me?, která mi připomněla skeč z MP). Za dlouhou dobu s přehledem nejhorší ženský herecký výkon, co jsem viděla.

    • 11.5.2014  07:33

    Druhé zhlédnutí, fascinace tímto dokumentem zůstává nezměněna...The smoke builds a stairway for you to descend You come to my arms May this bliss never end Awake or asleep every memory I'll keep When I'm deep in a dream of you Then from the ceiling soft music comes stealing We glide in a lovers' refrain You're so appealing that I'm soon revealing My love for you over again Cigarette burns me I wake with a start My hand isn't hurt but there's pain in my heart But we'll love anew just as we used to do When I'm deep in a dream of you

    • 20.4.2014  13:51

    "I am Paddle to the Sea. Please Put Me Back in the Water." Bill Mason podruhé a opět trefa do černého. Ze dřeva vyřezaný indián v kánoi na osamělé cestě k moři. Film zacílený na dětské diváky je natočen z velké části z pohledu indiána, který během dlouhé cesty projde všemi ročními obdobími, než dosáhne svého cíle - Atlantského oceánu. Dřevěná hračka je ideálním průvodcem - nemluví, nepřemýšlí, neanalyzuje...prostě jede dál a místo aby strhávala pozornost na sebe, nechá diváka sledovat okolní prostředí a mimoděk ho upozorňuje i na negativní jevy v něm probíhající. Mám jedinou výtku: ve chvílích, kdy do děje vstupuje komentátor, film trochu ztrácí kouzlo a naopak zní nepříjemně "výukově". Jinak velmi sympatický film. A záběr, kdy se otevírá obří zdymadlo a miniaturní kánoe jím proplouvá, nemá chybu.

    • 31.3.2014  17:47

    Snad nejhezčí dětský film, co jsem viděla. Nezapomenutelný pan Petárek v podání Františka Pacholíka. A nádherná Liškova hudba - nostalgická, smutná, veselá, hravá, humorná i strašidelná - poslouchám v nekonečné smyčce. Nejlepší moment: scéna s pohřebnickou šálou:)

    • 13.3.2014  16:02
    Ark (1970)
    ****

    Nečekaně působivý film, v podstatě krátkometrážní verze Silent Running. Okolní svět je v dezolátním stavu a starý muž ve snaze zachránit "starou zemi" buduje skleník, ve kterém pěstuje v "nové zemi" již zaniklé rostliny a chová zvířata. Přesně tenhle typ ponurých filmů s šedivou atmosférou je můj šálek čaje. Rozhodně by si to zasloužilo delší stopáž.

    • 28.2.2014  14:21

    S výjimkou závěrečných momentů, u kterých mě poprvé za celý film opravdu zamrazilo, tohle neberu. Chlápek rozbalí v rakvi kancl a rozjede světelnou show. Pokud místo napětí a obav o hrdinu čekám, kdy vytáhne z písku nabíječku, něco je špatně. Nudilo mě to. Uvěřitelnost příběhu nestojí za řeč a stupidní scénář mu nasazuje korunu (proč si svítí zapalovačem na osvětlený displej mobilu?; proč přepíná mobil zpátky na vibraci, když mu řeknou, že zvonění spotřebuje míň energie?; proč nožem nevylomí prkna a nepokusí se vyhrabat ven?...a kde pořád bere kyslík, když polovinu času svítí zapalovačem a pak dokonce založí ohýnek?...to je blbákov).

    • 26.2.2014  07:20
    Garden, The (2008)
    *****

    "Válka o fazolové pole" v reálu, na rozdíl od filmu se smutným výsledkem. Losangeleská zahrada v mikroměřítku zhmotňuje jeden případ, který je součástí celosvětového fenoménu. Snaha bojovat demokratickými prostředky proti neprůhledné moci, prolezlé korupcí, se jeví jako beznadějná. V boji s větrnými mlýny farmáři zdolávají všechny překážky, které jim úřady staví do cesty (včetně podmínky zaplacení víc jak 16 milionů dolarů během pěti týdnů...což dokazuje, že v tomto případě ze strany vlastníka půdy nešlo o peníze, ale jen a pouze o demolici zahrady za každou cenu), aby se nakonec dočkali hořkého vystřízlivění. Inspirativní dokument.

    • 25.2.2014  17:11
    Chronopolis (1983)
    *****

    Abstraktní film s konkrétní hudbou:) Ne, tady končí veškerá sranda, protože tohle je dokonalost, která mě naprosto uchvátila (ovšem je potřeba mít správnou náladu). Od počátku je jen na vás, abyste se s viděným popasovali po svém, Kamler i obyvatelé Chronopolis mlčí...ale na jejich slova dojde. Nebešťané jsou za prvé vševědoucí a za druhé nesmrtelní, ovšem díky tomu zároveň apatičtí (čímž divákovi - nevědoucímu smrtelníkovi - můžou občas lézt pěkně na nervy); tráví čas čekáním na něco výjimečného, co je vytrhne z letargie...Pokud jde o mě, na procházku do Chronopolis se budu pravidelně vracet, ale obávám se, že zasloužené pozornosti se tenhle skvost už nedočká (do nedávna byl vydán jen na VHS, které navíc nebylo k sehnání). Ráda bych viděla i delší verzi, ale Kamler ji prý zakázal, takže se nejspíš nezadaří. Poznámka na okraj: v roce 1982 vyhrál cenu za nejlepší dětský film, což mi přijde přinejmenším kuriózní. Hudba: Luc Ferrari

    • 30.12.2013  17:43
    Šoa (1985)
    *****

    Monumentální dílo. Hned na úvod zazní nepochybná pravda, na níž je celá výpověď založena: "Je to nesdělitelný příběh"; ovšem Lanzmann dokázal neuvěřitelné. To, že film po devět a půl hodiny udrží pozornost, je to nejmenší a beru to jako docela přirozený fakt..a to fakt. Ztratila jsem pojem o čase; poprvé jsem se odtrhla od obrazovky, jen abych zjistila, že uběhly víc jak tři hodiny. Lanzmann našel zřejmě jediný přijatelný přístup k tématu. Kousek po kousku vytváří mozaiku, která se nakonec zjeví v celé své hrůznosti. To vše se přitom odehrává vnitřně v mysli diváka, ne na obrazovce (archivní záběry nebyly použity). Právě absence dobových záběrů vězňů a obětí (pro mě nemorálních, pořízených za cenu dalšího ponížení, které nemám právo sledovat) je z mého pohledu nejdůležitější. Kapitola sama o sobě je Lanzmann a jeho kategorický, občas až agresivní přístup. Jeho někdy až nejapné otázky padají na úrodnou půdu, a to zejména v případě výpovědí "bývalých" esesáků, kteří tváří v tvář na první dojem naivnímu Lanzmannovi získávají "převahu", ztrácejí zábrany a projevují se naplno. Lanzmann dokonce přímo přiznává svou lež (ohledně slibu anonymity), aniž by se ospravedlňoval; nechává na divákovi, aby si utvořil vlastní názor. Pro příští generace (včetně mé) jeden z nejlepších příspěvků na téma holocaust. Hvězdičkové hodnocení ztrácí na významu, přesto uděluju svých nicotných 5*.

    • 22.12.2013  12:51

    Kouzelný příběh, ačkoliv (pro mě) ani napodruhé ne úplně strhující. Další z filmů, které bych někdy ráda viděla na hodně velkým plátně...mininotebook zde přece jen není to pravé filmové ořechové. Zhlédnuto "na doporučení" Luise Buñuela, jinak bych se k tomuto u nás neznámému dílku pravděpodobně nedostala. Ve své autobiografii ho zmiňuje i Gabriel García Márquez. Kameraman Joseph August je pro mě hlavním pilířem filmu, který díky němu vypadá jako malířská plátna, výjevy ze sbírky starých pohlednic a výlet zpět časem do zimního New Yorku 30. let dohromady. Zvláštně, těžko popsatelně to na vás působí. Pak je tu krásná Jennifer Jones, které bez problémů uvěříte, že přichází z jiné doby i její proměnu z dívčí po ženskou. Negativem je nadužívání Debussyho hudby, a to až do stadia předávkování; v pozadí zní v podstatě celou dobu, ač v různých aranžích.

    • 10.12.2013  15:42

    Krásný film. Prostý romantický příběh z dávno ztracených časů mě zasáhl víc, než bych čekala. Cybulski byl jedinečný herec. Zde je i spoluautorem scénáře. Při psaní se prý inspiroval vlastním zážitkem, a když sleduju jeho herecký výkon, moc mě to nepřekvapuje (nezapomenutelná scéna, jak hraje potmě scénku s cigaretama). Restaurovaná kopie k vidění na Youtube kanálu filmového studia KADR.

    • 3.11.2013  08:08

    Když Abuela Grillo zpívá, přichází déšť. Pro Bolivijce ožehavé téma privatizace vodních zdrojů v symbolickém, dojemném zpracování. Nechybí ani připomínka protestů v Cochabambě. Voda jako veřejný zdroj nebo produkt ve vlastnictví nadnárodních koncernů? Privatizační snahy zaobalené do příslibu přístupu k vodě všem jedincům bez rozdílu konkrétně v Bolívii dopadly tak, že nejchudší komunity byly z poskytování služby vyloučeny úplně, protože by vodu nebyly schopny zaplatit. Privatizace tak snížila dostupnost vody a měla úplně opačný účinek. Poznámka na okraj: Už i v EU jde o aktuální problém...zatím proběhla petice, která měla, jako již tradičně, minimální propagaci v médiích (na rozdíl od individuí jako Peter Brabeck-Letmathe). Tleskám tomuto animáku.

    • 13.10.2013  14:22

    Co věta, to perla. Hodně vtipná záležitost, na druhou stranu s humorem dost svérázným. Každá z postav, byť je její prostor sebemenší, má několik hlodů hodných zapamatování. I díky tomu mi každá z nich přirostla k srdci. Nepřekvapí, že nejinteligentnějšími charaktery jsou kostra ("Hi Betty") a Animala, žena stvořená ze čtyř lesních zvířat ("Tip, tip, tip, tip, tip")...lidé plápolají na opačném konci stupnice("I'm a scientist, I don't believe in anything."). K tomu jen dodám, že tentokrát jsem si naběhla s mým zvykem nezjišťovat si dopředu o filmu podrobnosti, nabyla dojmu, že jde o sci-fi z 50. let a pár minut v něm bláhově setrvala. Nechť to je důkazem svědčícím: 1) o mém IQ 2) o tom, že Larry Blamire odvedl obdivuhodnou práci a Lost Skeleton není pouhá parodie, ale k dokonalosti dovedená pocta pravěkým béčkovým sci-fi a jeden z nejlepších špatných filmů (plus ideální film na pokec s přáteli).

    • 5.10.2013  17:24

    Jsem nadšena, pět hvězdiček jak vyšitejch! Oslovilo mě to na všech frontách. Magický realismus, příběh s poselstvím, parádně napsané i zahrané postavy (v knižní předloze Johna Nicholse je jich víc jak 200), humor, originální hudba...a ty panorámata:)...takto namíchaný koktejl můžu kdykoli. Konečně jeden veskrze pozitivní film, který účinkuje jako spolehlivý životabudič.

    • 3.10.2013  19:20
    The Intruder (1962)
    ****

    Nerada bych předem vyzrazovala cokoliv z děje, takže upozorňuju na !SPOILERY!...Kvalitní a s ohledem na dobu vzniku odvážný film na téma zrušení rasové segregace v amerických školách, respektive jaké rozbroje zavádění rovného práva na vzdělání do praxe způsobovalo v nedávné minulosti v "civilizované" společnosti...ale jeho záběr je mnohem širší. Byl natočen v době, kdy desegregace probíhala v plném proudu (historické okénko: po odstranění segregace v ozbrojených složkách, ve státních školách a v dopravě byl v roce 1964 přijat Zákon o občanských právech a o rok později Zákon o volebním právu, kterými byla segregace prohlášena za nelegální). Na rozdíl od jiných tematicky podobně zaměřených děl je v mnohém nepředvídatelný. Zaujal mě William Shatner jako Adam Cramer; zprvu mě jeho postava dokonale zmátla...o to víc znepokojena jsem z něj pak byla (viz scéna proslovu). Skvěle zvládnuté byly i davové scény; z davu se vyloupne několik charakterů pokrývající široké spektrum bělošských "hrdinů": od hnusné rasistické tlamy až po rafinovanější typy - zajímavou postavou je Tom McDaniel v podání Franka Maxwella. Nedefinitivní závěr, který nastoluje víc otázek než zodpovídá (a dává tak i dnes prostor k úvahám), signalizuje nejistou budoucnost. Z dnešního pohledu je film významný spíš jako dokument doby, protože téma je v daném podání již neaktuální...i když (Film je znám též pod dalšími názvy: Shame, The Stranger a I Hate Your Guts! Předloha: Charles Beaumont - Vetřelec)

    • 1.10.2013  19:15

    Netypická Chandlerovka, typická Altmanovka. Altman sabotuje zápletku seč může (nebo přinejmenším si jí nevšímá) a prochází mu to dokonale. Druhé zhlédnutí jsem záměrně odkládala až po přečtení předlohy; až teď jsem si tak mohla obé vychutnat, i když pořád ne naplno. Už intro s kočkou (On má holku a já mám kočku...) dává tušit, že nepůjde o otrockou adaptaci, tento dojem sílí s každou další scénou (moje nejoblíbenější: Marlowe chvátá za autem Eileen) a jestli jsem pořád v koutku duše doufala, že se Altman "umoudří" a Chandlerovy předlohy se aspoň v něčem přidrží, tak závěr mě dodělal. "Nesedne každému" zde platí víc než kdy jindy. It's okay with me.

    • 1.10.2013  19:09
    Waterwalker (1984)
    *****

    Bill Mason jezdí na kánoi, maluje, uvažuje, při tom natáčí a je z toho jeden z nejkrásnějších dokumentů, co jsem kdy viděla. Úžasně natočený film, u něhož jsem jako divák měla pocit, že jsem jeho součástí...a projížďkou po Hořejším jezeře nikdy nepohrdnu:) Zároveň je to i výlet do vnitřního světa Billa Masona. Navíc ta symbióza obrazu a hudby Bruce Cockburna nemá chybu. Vidět tohle na velkým plátně, tak snad omdlím. K vidění na webu National Film Board of Canada.

    • 3.9.2013  08:10
    Kostnice (1970)
    *****

    Jiný Švankmajer, ale stejně fascinující. Postrádá to typické znaky jeho krátkometrážních snímků. Může to souviset i s dobou vzniku, kdy musely být tlaky zvenčí ještě enormnější než dřív a Švankmajer se musel aspoň naoko přizpůsobit. Jen naoko. To, co se na první pohled zdá jako nezáživný vzdělávací dokument, tudíž z politického hlediska bezpečný, se mění na neradostné svědectví doby. Každá z obou verzí je působivá jinak. Hororová verze s hudbou Zdeňka Lišky mi sedla míň, na můj vkus to bylo už dost silný kafe. Pětihvězdičková je verze s výkladem průvodkyně, která k mrazivé atmosféře přidává černý humor par excellence ("Prosímvás kdo sáhne na kost, dostane padesát korun pokuty."), a dodává dokumentu v dobrém i horším smyslu slova lidský rozměr.

    • 3.9.2013  06:31

    Opět jsem si potvrdila, která allenovka je moje nejoblíbenější...hned ta první, kterou jsem viděla (a už tenkrát, angličtinou nevládnoucí, jsem Tajemnou vraždu zbožňovala). Kdoví, v čem tkví její kouzlo, protože se celou dobu tváří jako obvyklé, ničím nevybočující Woodyho dílo. Především je to můj feel good movie. A pak asi od všeho trochu: mix žánrů, dějiště (podzimní New York), hlášky (Larry, I think it's time we reevaluated our lives.-Larry: I've reevaluated our lives. I got a 10, you got a 6.) a především mimořádný herecký ansámbl, který se navzájem úžasně doplňuje (viz scéna fingovaného telefonátu). Největší pozornost upoutává Diane Keaton a přijde mi skvělé, jak je jí Woody rovnocenným parťákem, nesnaží se jí přehrát a drží se v pozadí až do chvíle, kdy se zapojí do pátrání, film se rozjede a začne být krom jiného i napínavý. Závěrečný dialog to korunuje (You've got to be kidding. Take away his elevator shoes and his fake suntan and his capped teeth...and what do you have?-Carol: You.).

    • 26.7.2013  17:28
    Lilith (1964)
    ****

    Poprvé zhlédnuto na den přesně před deseti lety v rámci Nočního filmového klubu, od té doby jsem to nemohla dostat z hlavy (včetně vynikající ústřední melodie a úvodních titulků). A druhá projekce nezklamala. Lilith by si zasloužila přinejmenším stejnou pozornost jako Hustler. Na povrchu prosluněný, prosvícený světlými barvami, v jádru depresivní, intimní svět sám pro sebe. Nečekejte úzkostlivě realistický náhled života v zařízení pro pacienty s duševní poruchou. Ač to zní trochu podezřele, jde o lyricko-poetický portrét vztahu terapeuta a pacientky. Od začátku klade na diváka poměrně velké nároky v tom smyslu, že po něm požaduje akceptovat na první pohled nerealistické předpoklady. Sama jsem měla velký problém přijmout fakt, že by jako terapeuta přijali válečného veterána bez kvalifikace. Nicméně sám autor předlohy J.R. Salamanca pracoval ve druhé polovině 40. let v Chestnut Lodge, soukromém sanatoriu pro duševně choré v Marylandu (jako jedno z prvních zařízení aplikovalo interpersonální psychoanalýzu při léčbě schizofrenie...nutno dodat, že v té době nebyla diagnostika duševních poruch rozvinutá a diagnóza schizofrenie pokrývala různé mentální poruchy včetně deprese). Zde se spřátelil s pacientkou Joanne Greenberg a své zážitky a zkušenosti později přetavil do románové podoby. (Poznámka na okraj: Greenberg nebyla s knihou spokojena a jako odpověď sepsala román I Never Promised You a Rose Garden, který byl též zfilmován v roce 1977.)

    • 13.7.2013  11:26
    Smyslná orchidej (1989)
    odpad!

    Smyslná orchidej zavání na sto honů. Oproti ní je 9 1/2 týdne umělecké dílo, které aspoň dokáže navodit atmosféru. Je nemožné k tomu přistupovat seriózně. Absolutní trapas. Nejlíp z toho nakonec vychází Carré Otis, která vlastně žádný herecký výkon nepodává (působí tam naopak dost lhostejně, což byl asi jediný správný přístup k roli), ale na její (tehdy ještě) přirozenou krásu je radost pohledět. S Mickey Rourkem byli pěkný pár, nicméně do filmu se jim nepodařilo přenést ani náznaky smyslnosti. Pozoruhodně prázdný film. Finální scéna je jeden z nejvtipnějších momentů (samozřejmě myslím tu jízdu na motorce:).

    • 13.7.2013  08:37

    Shrnuto v jedné větě: je na co se DÍVAT. Viděla jsem původní verzi s podělaným "happy end" závěrem (director's cut se liší v několika scénách včetně závěrečné a vyznění filmu je temnější). Hned na začátku mě dostala mrazivá úvodní scéna...slušně mě roztřásla. Vizuál, který je sám o sobě fascinující, už jen pro něj stojí film za vidění. Původně jsem měla pocit, že důraz kladený na vizuální stránku je v nepoměru s pozorností věnovanou obsahu - scénáři, po druhém zhlédnutí už si to nemyslím. Hlavní důraz je sice kladen na atmosféričnost, ale nevyváženost není natolik výrazná, aby měla tendenci pohřbít celý film. Mannův vytříbený styl mi nesedí vždy, podobně jako třeba u Terry Gilliama. Terryho filmy mám moc ráda, ale občas se jeho fantazie "utrhne ze řetězu" tak, až mi vadí přílišná nerealističnost. U Manhuntera jsem si uvědomila, jak Mann onu fantastičnost zvládá vybudovat z reálného základu (míst, lidí) a že je pro mě jednodušší naladit se na stejnou vlnu. První polovina je lepší, s nástupem Francise Dollarhydea osobně na scénu se napětí začne vytrácet. Největším překvapením byl pro mě Brian Cox. Mohl být skvělý Hannibal Lecktor, jen nedostal šanci to naplno ukázat. Využil omezeného prostoru a přinejmenším vypadá přesně tak, jak jsem si Lecktora představovala (srovnání s Hopkinsem postrádá smysl, tomu patřil celý film). Hudba: tak napůl - Rubiniho skladby jsou výborné (hutné syntezátorové zvuky, to je moje), zbytek soundtracku už dost vyčpěl. Nepřesvědčivý je ale jen při samostatném poslechu, ve filmu funguje docela dobře.

    • 10.7.2013  17:47

    Tak po tomhle mě ve výtahu hodně dlouho nikdo neuvidí. Jinak příjemné překvapení (ačkoli nejsem úplně oddaný divák podobných bizarních děl). Debutový snímek a hned takto originální počin. Mám slabost pro filmy, které se odehrávají na minimálním prostoru a výtahová kabina navíc působí správně klaustrofobickým dojmem. Inspirace Buñuelem (Anděl zkázy) a Lynchem (Mazací hlava) je zřejmá, Haradon ale nijak nekopíruje. Fakt, že (ne)herci podávají docela amatérské výkony, je podružný, protože důležitější než herecké výkony je podle mě jejich typové obsazení, a to se povedlo na jedničku. Poznámka: na podobné téma vznikl v roce 2008 rumunský film Elevator.

<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace