HawkeyeSaw

Skvělý seriál k zamyšlení nad funkcí a efektivním nastavením státní správy natočený s neuvěřitelně humornou nadčasovostí. Prvně viděn celý v rámci nočního ministerského maratónu na Právnické fakultě O:-)

Mexická jízda ve formátu českých devadesátek v prostředí jižních Čech. Na jednu stranu z toho čiší úžasnej letní zážitek, ale čím víc se blíží konec filmu, tím je film tíživější v očekávání nevyhnutelného konce.

Po perfektním rozjezdu prvních tří dílů jsem byl nadšen. Následující díly zaměřené již více na jednotlivé postavy na úkor prostředí celého hotelu už trochu ubraly na působivosti, stále si ale udržely skvělou kvalitu díky hereckým výkonům představitelů Dejvického divadla. Trochu mě zklamal závěr, ale přesto za Ivana Trojana a poslední televizní roli Jana Kašpara nemohu jít pod Čtvrtou hvězdu!

Po několika málo úvodních dílech jsem si říkal, že je na scénáři zřejmý rukopis odborníka, i když výsledek je po právní stránce poněkud žalostný. Po shlédnutí dalších dílů jsem však již měl pocit, že tento pořad je ve své úrovni naprostro katastrofální a s reálným projednáváním soudních sporů nemá téměř nic společného. S přetrpěním dosledované poslední díly už spíše z důvodu očekávané komičnosti mě utvrdily v tom, že tenhle pokus ostravského studia neměl nikdy spatřit světlo světa. Výsledkem tohoto pokusu je naprostá degradace úrovně české justice, která je vyobrazena s neuvěřitelnou mírou amatérství. Veškeré dokazování výslechy svědků a obžalovaných je vedeno převážně nepřípustnými kapciózními a sugestivními otázkami, aniž by to někomu v jednačce vadilo; u civilního sporu jsou účastníci rozesazeni po vzoru řízení trestního a dala by se jmenovat řada i mnohem vážnějších prohřešků. I mimo jednací síně jsou dialogy psané naprostro nesmyslně a nereálně. Útěcha, kterou zde umínil Gemini o tom, že tam aspoň netlučou kladívkem, pak v kontexu vyznívá hodně slabě.

Při hodnocení tohoto filmu je nutné se oprostit od jeho poměřování s divadelní scénou, zároveň je však třeba brát v úvahu, že se nejedná o typické filmové zpracování, ale o převedení dokonalého Schönbergova muzikálového ztvárnění Bídníků na filmové plátno. Film je určen pro ty, kteří s tříhodinovou dávkou téměř nepřerušeného zpěvu počítají a kvůli které do kina jdou. Na celém zpracování je třeba hodnotit jako skvěle zvládnutou kameru a několikaminutové záběry bez střihu pojící se s vynikajícím hereckým výkonem. Fantinino utrpení a její I Dreamed A Dream je jedním z nejsilnějších zážitků filmu a herecký výkon Anne Hathaway považuji za skutečně nejrealističtější. Stejně tak scény, efekty a celková vizuální podoba je skutečně jedinečná, těžko překonatelná a dává příběhu rozměr, který mu není schopna dodat sebenákladnější divadelní scéna. V průběhu celého filmu však pro mě zklamáním a místy až utrpením bylo katastrofální nezvládnutí pěveckých výkonů, zejména ze strany představitelů mužských rolí a to obzvláště hlavní dvojice. Les Misérables je po pěvecké stránce jedním z nejnáročnějších muzikálů a účinkovat v něm nemůže jen tak někdo. V tomto případě pěvecké kvality herců při jejich výběru stály zjevně silně mimo kritéria ,,konkurzu". Samozřejmě nebylo nutné obsazovat hlavní role muzikálovými špičkami, hereckého výkonu zde bylo zapotřebí mnohem více než v divadelních inscenacích, nicméně elektronicky dotahované pěvecké ,,výkony“ u některých herců celé zpracování neuvěřitelně podkopávaly a působily velkým amatérismem až neschopností, což je obrovskou ranou pro celý muzikál, v němž prostě člověk, který zpívat neumí, nemá co pohledávat. I když někdo, jako například můj spolubydlící, může díky skvělým hereckým výkonům po pěvecké stránce lecos odpouštět, tak značná disproporce v hereckém a pěveckém výkonu je v případě takovéhoto muzikálu nepřijatelná. I přes to hodnotím plným počtem pro celkovou realizaci, pro sborové výkony a zejména pro sóla Fantine a Éponine.

Cikánka ,,generátor náhodných slov" Jolanda : ,,Neustále jste hrozně truhlila.",,Ze sraček můžete vytáhnout se." ,,Já ráda vařím, protože je to na mě vidět." ,,Nemám kaviáry a holubata nejezdím na Moalorku" / Slovo do křížovky: ,,Moje slovo je holák, holák, holák, to je slovo do křížovky holák, holák, holák, napište si to hulák, hulák, hulák!" / ,,Elektronicky upravená věrnost." A plno dalších hlodů... Lepší show na večery trávené s prokrastinací prostě neexistují 8-)

Nemůžu se připojit k všeobecnému názoru, který tuto sérii označuje za nejslabší. Už samotný začátek odlišný od předchozích sérií tuto řadu rozjíždí poněkud novým způsobem a nejedná se o jedinou novinku, kterou tato řada přinese. Cesty loďkou pro pitnou vodu i na soutěže odehrávající se z velké části přímo na moři a obecně nádherné prostředí Andamanského moře dodávají této sérii jedinečnou atmosféru. Soutěže byly často zaměřené určitými způsoby do místního orientálního stylu a setkávání se s místní kulturou ke konci série bylo také perfektní. Pravda je, že leckteří soutěžící byly skutečně pro pořad slabí, ale zdaleka to neplatilo o všech a souboj dvou věkových skupin měl také něco do sebe. Celkově hodnotím jako jednu z nejlepších sérií.

Nevidím důvod proč dávat odpad. Ano, soutěže byly slabší, v prvních dílech spíše katastrofálně slabé, ale v průběhu pořadu se dostaly na relativně průměrnou ,,survivorskou" úroveň, i když žádná soutěž, která by nějak nadchla se nekonala. Pokud srovnám s první sérií Kdo přežije - Borneo, česká banda měla tedy do začátku mnohem méně materiálu a surovin, pokud si neobstarala vlastní potravu, mohla si dovolit denně sotva pár hrstek rýže, určitě se jí soutěžící ale nemohli ládovat po miskách. Ke konci už skupinka přežívala hlavně na ovoci, po sjednocení týmů na novém ostrově nebylo co lovit, kde se schovat před deštěm a jak uniknout moskytům a krabům, takže soutěžící si zde také užili své, je také fakt, že ke konci začali být soutěžící spíše zdeptaní než navnazení pro závěrečný souboj. Co si však dle mého názoru zaslouží ocenění, je právě ukázka mentality této české skupinky, i když řada soutěžících neměla čím oslovit, několik charakterů se zde našlo a sledování Trosečníka bez předsudků dokázalo zaujmout.

Myslím, že se jedná o nepřekonatelné koncertní ztvárnění tohoto už tak dokonalého muzikálu. Text české části mezinárodní písně Valjeanů v podání Jana Ježka ,,chcem tady žít, už máme bídy dost i běd a svévolí" zasazený mezi norštinu a dánštinu,který se v závěru koncertu ozve, je skutečně jedinečným zážitkem k poslechu; především tedy zaslouží ocenění myšlenka organizátorů na sezvání 17ti světových představitelů Valjeana na jedno pódium.

Dávám 4* jen pro srovnání s verzí z Royal Albert Hall (1995), která přeci jen v preciznosti a provedení koncertní formy 25té výročí předčila. O2 aréna jednak byla zkrátka slabším prostředím, počet členů company byl také výrazně nižší a na koncertní ztvárnění obsahovala scéna dle mého názoru až moc kulis a herecké stránky věci. Tím se inscenace dostala na pomezí klasického muzikálové provedení a nastíněný hybrid byl v tom směru zkrátka trochu slabší, než čistě (pouze) kostýmový koncert z roku 1995. Např. ztvárnění Konfrontace v podání Colma Wilkinsona a Philipa Quasta (1995) stojí proti verzi z tohoto koncertu o několik příček výš, právě kvůli tomu, že do ní nebyl vkládán herecký prvek z muzikálového jeviště, ale šlo čistě o precizní duet. Po hudební a pěvecké stránce jinak celkově i v této verzi naprostá dokonalost, těším na další výroční koncert.