Mngwa

Jedna hvězdička za Víznera. Změříme teplůůůtku ... ?

No .... nemůžeme mít jenom normální filmy, že ano. Nízké hodnocení nedávám kvůli naprosté ujetosti kompilace, ale spíše kvůli množství "vaty". V celém záznamu je několik zajímavých a nápaditých věcí, které jsou ale přebité hromadou divných a smysl nedávajících animací s drmolením ve francouzštině, které mě vůbec nebavily. Mohlo to být udělané jinak a lépe.

Málokdy se mi stane, že bych u filmu usnula. Ale tohle byla opravdu síla. To poslední, co si z filmu pamatuji, je asi pětiminutový záběr G. Depardieu, jak si maže chleba s máslem a potom jsem už byla v limbu. Občas jsem se probudila, zjistila jsem, že se nic neděje a znovu jsem usnula. Nesrozumitelné dialogy, táhlý děj, nezajímavé postavy. Doporučují jako terapii pro nespavce - stoprocentní efekt. PS: Jinak fascinuje mě, že Gerard Depardieu nabyl takových rozměrů, všechna čest. Nakynul teda slušně .. a pak že víno je prý zdravé.

Kupodivu mi nejvíc vadil Dustin Hoffman, kterého jinak můžu. Pokaždé, když jsem viděla ten jeho telecí výraz, nemohla jsem se ubránit smíchu. Scénku, kde se to telátko potápí v plné výzbroji v bazénu, jsem vůbec nepochopila a měla jsem z ní šílený záchvat smíchu. Ona vůbec první cca půlhodina je úžasně komická, Dustin Hoffman se jen poflakuje před kamerou, tváří se, jako kdyby právě přiletěl z jiné planety a občas hodí nějakou hlášku. A když ho svádí jeho teta, tak se zmůže jen na neustálé škemrání: "Ano paní Robinsonová, né paní Robinsonová, paní Robinsonová né." Srandy kopec, podpořen vydatně podivným českým dabingem, který ještě znásobil Hoffmanovu přitroublost. Prostě kouzlo nechtěného. Potom se ale bohužel zdařilá komedie zvrhla v bezbřehou nudu, kterou jsem sledovala jen na půl oka. No a konec .. o tom nebudeme mluvit. Absolvent byl pro mě velkým zklamáním, jednu hvězdu dávám za neskutečně hloupý, ale neskutečně vtipný začátek.

Asi se mnou není něco v pořádku, ale nebyla jsem schopná se na film dodívat. Hlavní hrdina řekl za celou dobu asi dvě věty a jinak jen smutně koukal do prázdna. Ať už někomu zrovna vrážel čínskou hůlku do oka, nebo byl s nemocnou manželkou, pokaždé zcela postrádal jakoukoli mimiku až na občasné tiky ve tváři. Těžko si k takovému chlapovi vybudovat sympatie. Jediné, co mě zaujalo, byl zmrzačený policajt na vozíku, který začal malovat. Tato vedlejší postava mi kupodivu připadala podstatně reálnější a zajímavější než ultratvrďák Nishi. Jenže to bylo bohužel málo na to, abych vydržela až do konce. Depresivní a úmorné. Asi prostě nejsem na japonské filmy.

Právě jsem zjistila dvě věci. První je, že nemám ráda Dennise Hoppera a ta druhá, že nemám ráda Davida Lynche. Rozhodně nemůžu říct, že by Modrý samet byl vysloveně špatný, ale prostě .. nezabrala jsem. Uřvaný úchyl Frank mě spíš iritoval, než znechucoval. Znechucená jsem byla především lapsy v ději a v chování postav. No která ženská by se okamžitě nezamilovala do chlapa, kterého nachytala jak ji šmíruje ve skříni? Všichni se chovají .. divně. Což je ostatně jeden ze základních znaků filmů od Davida Lynche. Všechny jsou divné, čím více tím lépe. Popravdě od určité chvíle už mě držela nad vodou jen zvědavost, jak to celé skončí a Isabelle Rossellini - jediný světlý bod. No aspoň že jsem pochopila o co jde, což se nedá říci o jiných Lynchových filmech.

Postapokalyptický low-cost. Začátek je sice poněkud útrpný, ale vyplatí se vytrvat, kouzlo opuštěnosti a beznaděje zdevastovaného světa na mě dýchlo až v druhé polovině filmu, kde už se navíc objeví i nějaká ta akce. Chlápek ve skafandru je spíše takový antihrdina, místo aby hrdinně čelil poletujícím ufounům, tak se neustále hroutí a je samé "fuck, fuck,.." Svým způsobem příjemná změna oproti filmovému klišé neotřesitelného ramba. Na začátku dost nesledovatelný, ale své ultranízkorozpočtové kouzlo postupně odhalující zajímavý zážitek. Jenže, velký průšvih je mluvený projev, rozuměla jsem asi tak dvěma třetinám textu - Johnův hlas je elektronický a ještě ho občas přebíjí ne zrovna příjemný hudební doprovod. Což je dost blbé, vzhledem k tomu, že monology jsou docela podstatnou částí filmu, která má významně přispívat k atmosféře.

Ugh. Tak tohle je ten nejlepší argument pro trest smrti, jaký jsem kdy viděla. Co s takovým? Strčit do basy - zbytečné, šance na nápravu je nulová, ten chlap je sám se sebou očividně spokojený, má roztomilou rodinku, dobrý džob a tak vůbec. Už dlouho mě nic tak neznechutilo. Na druhou stranu jsem se k tomu kýženému znechucení dopracovávala přece jen docela dlouho a těžce, značnou část filmu se totiž nic zásadního neděje. Chápu, že to tak má být a jednotlivé skutečnosti vycházejí na světlo postupně, ale přesto jsem byla chvílemi už trochu nervní a oči mi ujížděly směrem k hodinkám. Ovšem poslední třetina to jednoznačně napravila, opravdu to se mnou hnulo.

Kolik těch Wayansů vlastně je? No ale k filmu - mě se to kupodivu líbilo. Humor Wayansovic klanu je poněkud svérázný, takže tak trochu chápu rozporuplné hodnocení. Černohumorné a chvílemi zcela nepokrytě fekální vtipy každému nesednou. Jenže na mě Dance Flick, narozdíl od větší části ostatních diváků (soudě podle místního hodnocení), prostě fungoval. Některé scénky mě totálně rozsekaly, např. flashdance, teplá show nebo číslo Sugar Beara a po skončení závěrečných titulků jsem se na ně prostě musela podívat znovu. Jednoznačné napravení reputace Wayansů po hrůzném Někdo to rád blond. Jen tak dál!

Já jsem si vždycky myslela, že jsem divná, ale potom jsem viděla Adamova jablka a zjistila jsem, že jsem vlastně trapně normální. Příběh je jedna velká bizarnost, ve které figurují neonacista, pošahaný kněz, arab, který má potíže se sebeovládáním, tlustý úchyl, těhotná hysterka a samozřejmě jablka. Většinou mi ujeté a trhlé filmy nevadí, dokonce to beru jako pozitivum, ale tento mi z nějakého důvodu až tolik nesedl, nevím. Všichni ti magoři si neustále něco nalhávali, což už samo o sobě je mi hrozně nesympatické. Největší magor ze všech byl ovšem kněz, který měl na svoje zblbnuté ovečky kupodivu pozitivní vliv. Až když mezi ně přišel nechutně normální nácek, začalo se to všechno nějak bortit. Vlastně už ani nic víc napsat nemůžu bez spoilerování. No, nuda to rozhodně nebyla, ale já na tohle asi nejsem.