Finskej

Mohl to být velký průšvih a dobrá zpráva je, že není. Touto dobrou zprávou ale bohužel dobré zprávy končí. Film je nevalný a může za to především scénář, který je hodně špatný, což ani Jake Gyllenhaal nezachrání. Není důvod se bát film zhlédnout a není důvod film zhlédnout. Radši si dejte originál.

Jednu kvalitu to má: člověk si rázem uvědomí, že ani zmutovanej křižák, ani Shazam si ještě nevybrali nejhůř... Nejméně ostrou pastelku v penále suverénně picknul modrej skarab.

John Cena je jedinec, který donutí člověka k zamyšlení, zda dovede fakt vypadat odpudivěji, než jak mizerně hraje, nebo jestli hraje mizerněji, než jak divně odpudivě se mu daří vypadat. Věci pochopitelně nepomáhá ani scénář blbej jak štoudev.

Teprve po dokoukání si člověk uvědomí, že nekoukal na nějakou vedlejší scénu, ale že dokoukal film. Olga bývala pěkná holka. Zase už se ale naučila anglicky a může mluvit.

Poslední dobou zřejmě probíhá závod o to, kdo natočí film víc "o čem to vlastně je a proč na to koukám?" Další kousek z této série. Tedy až vyjma samého konce, kde si člověk uvědomí, že hlavní hrdinka je naprosto no-ne-chytrá.

Poslední dobou se nějak množí filmy typu „proč to vlastně vzniklo, proč na to koukám a o čem to vůbec vlastně je?“ The Hunger Games: The Ballad of Songbirds and Snakes je jeden další ukázkový exemplář.

Akce je pořád famózní a skvěle natočená – svět JW a jeho vývoj už ale notně připitomělý, takže je vlastně dobře, že série končí. Jako ano, JW potřebuje protivníky v každém díle, nicméně brát je stylem „a když jsi minule (už zase!) porazil bosse ze všech největšího, najednou se - odkud? jak? kde? - vyloup další boss ještě větší (už zase!) a může ještě víc všechno a ještě víc se všema okolo jedná jak s -cenzurováno- a oni mu to všichni bůh ví proč žerou (už zase!)" fakt pitomé je. Zlatá jednoduchost zlounů prvního dílu blahé paměti. Jak postupně v sérii vybudovali scénáristi zločinnou organizaci, dává díl od dílu pořád menší smysl. Což postupně hodnocení dílů sráží víc a víc dolů.

Ke všemu, co už tu lidé napsali, dodám snad jen to, že nemohu být jediný, komu zoufalé pokusy prince o zpěv bolestivě trhají uši. To není jen nezdařené, to je celkem dost špatné a nechápu, jak to mohlo projít nějakou výstupní kontrolou.

Poslední dobou se nějak množí filmy typu „proč to vlastně vzniklo, proč na to koukám a o čem to vůbec vlastně je?“ The Marvels je jeden další ukázkový exemplář.

Člověk se v zásadě dozví, že vedení války bylo v době napoleonských válek naprosto marnotratné z hlediska plýtvání životy vojáků (což už věděl) a že Napoleon zuřivě trtkal Josefínu zezadu, u čehož ona nudila se velice velmi (což nevěděl). Upřímně? Na tu stopáž je to dost málo.