Finskej

Bez Ivana Trojana by to asi moc nešlo. Naštěstí tu ale Ivan Trojan je a z celé záležitosti udělal neuvěřitelnou jízdu s řadou velice vypečených hlášek.

Jako pohádka více méně nepoužitelné, dětem pusťte něco jiného. Jako specifická fraška pro dospělé, kterou rozverně s gesty rozevlátého haura ve stylu "nakonec to v podstatě mám na háku i na špekáčku" proputuje princ Vaculík s kamarádem Kubcem, je to příjemný podkres pro nějakou činnost. Protože z hlediska scénáristického je to teda velkej, hodně velkej bizár a neuvěřitelnost. Je až nepochopitelné, že to scénárista a režisérka mohli myslet vážně.

Mno... Ehm... Jak bych to jen... Snaha se cení. A oceňuji i to, že ti, kdo pohádku "vymýšleli," evidentně viděli Stardust a evidentně se jim líbil, potažmo připadal dobrý a použitelný (protože ho vykradli, jak jen to šlo). Vrcholem višničky na dortíku jsou pak postřehy a la "koukám na českou pohádku a nikoli snahu o americký paskvil" nebo případné chvály na originalitu - to už si jeden říká, kam až vyznavače národnosti coby kvality zavede dobře mířená mýlka :-) P.S. Stardust není americký, ale americko-britský paskvil :-)

Přímočaré, milé, svižné, vtipné. Možná by se to obešlo bez několika výstupů přidané zlokomické zápordvojky, ale i ty se díky minimální účasti řečené dvojky dají přežít. Jinak pohodová pohádka. Lehce roztržitý král-intelektuál a chytrá dívka z lidu, zřejmý recept na úspěšný šťastný konec koukatelný i pro dospělé, protože ve výrazu i v dialozích nepochybně chytřejší než polovina současné (naší televizní) produkce určené pro dospělé.

Naprostá paráda, má důvěra ve schopnost lidstva natočit něco koukatelného se poněkud obnovila. Z hlediska filmařského provedení naprosto profesionální a přitom je to inteligentní, o něčem a dění historicky věrné, takže tam nemusí blábolit nějaké pseudomudrující duchaprázdné výmysly, protože mají z čeho čerpat a probíhají realistické situace. Už dlouho jsem nebyl z prvního dílu něčeho tak nadšen, uvidíme, jak to půjde dál.

Mohlo by to být mnohem, mnohem lepší, kdyby logika dávala smysl. Jenže ona nedává a to ještě o kousek víc než věci, které obvykle nedávají (smysl).

Pohádka začíná tím, že starý ovčák zpívá písničku. Ta má tak ukrutně neuvěřitelný text, protože počty slov nesedí do verše, že je neuvěřitelné i to, že herec dokázal tento text, v němž občas drmolí slova bez mezery jako jeden blok dvojnásobnou rychlostí, zpívat, aniž by s výkřikem utekl z natáčení. Dál už se v podstatě nic neděje. V Kategorii "čím vším nás občas dokážou překvapit studiovky" tato patří do šuplíku "no to teda, jednou a dost!"

Všechny problémy jsou dány prostou skutečností: nejedná se o film, ale (zbytečně dlouhé) morální ponaučení.

Jako je to lepší než většina pohádek po roce 2000 (protože od té doby nám panuje doba pohádkového temna), ale zároveň vlastně nic moc - což smutně ilustruje, jak hluboce dolů nám ta laťka klesla. Nepochopitelné míchání motivů z židovských pohádek/pověstí (několika) s pohanskými prvky, které nedává žádný logický smysl, je vlastně jakýmsi popisně vystihujícím rysem celé záležitosti. A vyvážit a převážit už po pak nemůže ani zajímavá pointa, ani vyšší úroveň řemesla a herectví, než u dalších pokusů z posledních let.

Pohádka to není, zato je to docela prča. V podstatě humoreska v téměř operetním kabátku (jen beze zpěvu) pro dospělé. Nicméně do hlavy bych tomu, koho ta slátanina napadla, vidět nechtěl :-)