Recenze (876)
Mamas & Papas (2010)
Zajímavé téma zpracované nazajímavým způsobem. Ukáže se nějaký probém s potomky a pak už se jede podle schématu, na plátně se děje přesně to, co očekáváte, žádné překvapení, žádné podivování. Tak trochu nuda.
Vraždy prokletých (1997) (TV film)
Plavý kůň jako detektivka funguje téměř celou spopáž skvěle, jen ke konci filmu se vloudil jeden zrádný záběr, který odhalil divákovi pointu dříve, než se k ní dopracuje detektiv-amatér. Dál už je to jen čekání až detektiv odhalí to, co divák ví. Ale i tak je to napínavý film s poměrně dobrými herci.
Babí léto (2001)
Vlastimil Brodský byl prostě úžasný, jeho herecký projev byl úžasný, repliky vtipné i melancholické a úžasné. Celý film je vlastně úžasný a zároveň neskutečně smutný. Ale trojice Brodský+Zázvorková+Zindulka z něj udělali něco víc než jen smutný povzdech nad končícím životem.
Murder at the Gallop (1963)
Tlustá slečna Marplová na koni, to je největší zážitek z filmu. Kdyby se všechny tyto podivné adaptace neodvolávaly na Agathu Christie, užila bych si je mnohem víc. Margaret Rutherford je spíš parodií slečny Marplové, ale přesto pobaví.
To je vražda, řekla (1961)
Margaret Rutherfordová mě hned na začátku jako slečna Marplová vyděsila, ale postupem času jsem přišla na chuť jejímu humoru a nakoc to byla příjemná podívaná. Sice to není nejlepší představitelka slečny M., ale je jednou z těch lepších. A pak tu jsou vedlejší postavy, které byly skvělé, zvlášť starý despotický patriarcha a malý škodolibý Alexander.
Schůzka se smrtí (1988)
Peter Ustinov není David Suchet ale naštěstí ani Antoine Duléry. Před tímto zpracováním jsem viděla francouzský způsob zpracování Agathy Christie, možná proto mě Peter Ustinov nevadil tak, jako obvykle. Vedlejší postavy byly sympatické /nesympatické, přesně podle požadavků scénáře a vyšotřování taky hezky odsýpalo. Ale jak říkám David Suchet to není.
Vraždy podle Agathy Christie - Pět malých prasátek (2011) (epizoda)
Tak tohle je zaručeně nejhorší zpracování A. Christie, nejen že je zde dementní Larosiére, ale na rozdíl od ostatních dílů s tímto "géniem" je zde i nesnesitelný. Lamion se chová jako patolízal a vrahem je jiná postava než v předloze. Celé vyšetřování je nahodilé, divák odhalí vraha dřív než "génius" (a to i přes to, že je jím někdo jiný, než si divák znalý předlohy myslí). Ztráta času.
Vraždy podle Agathy Christie - Malé vraždy Agathy Christie: Vraždy podle abecedy (2009) (epizoda)
Jsem vážně vděčná, že si tvůrci vymysleli vlastního detektiva, vidět Hastingse v homosexuální scénce by mě asi připravilo o klidný spánek. Strašlivé prznění předlohy i anglické verze s D. Suchetem je opět místy komické a místy žalostné.
Na forbíně TM (2012) (pořad)
Občas to funguje, občas ne. Bohužel je Matonoha příliš závislý na zábavnosti hostů. Ale aspoň neskouzává do trapné nudy, jak je v českém rádobyhumoru obvyklé.
Kanadská soda (2011) (pořad)
Kanadský smysl pro humor je místy trapný, místy geniální, ale ta genialita převažuje. Výjimečně má distributor pravdu "slov netřeba, stejně byste je pro smích neslyšeli".