Sabsimplex

Režisérem tohoto filmu z roku 2003 je světově známý a výnikajicí režisér Tim Burton. Kromě toho filmu má na kontě spousty známých a výborných filmů jako například Střihoruký Edward, Batman se vrací, Mars útočí, Ospalá díra, Mrtvá nevěsta, Planeta opic a Alenka v říši divů, který je jeho zatím nejnovějším filmem. Starší ale přesto oslnivý Edward Bloom (Albert Finney) za mlada v podání (Ewan McGregor) velmi rád vypráví poutavé a živé historky. Všichni mají jeho historky moc rádi a užasle ho poslouchají, kromě jednoho člověka, jeho vlastního syna (Billy Crudup). Ovšem jednoho dne Edward onemocnění, což jeho syna přiměje k tomu, aby se o svého otce začal trochu více zajímat. Proniká do neuvěřitelého, kouzelného světa, který dokáže diváka velmi upoutat, dalo by se říci i přímo připoutat k sedadlu. Scény jsou velmi poutavé a jelikož se většinou nejedná o reálné příběhy, nikdy nevíte, jak se budou vyvíjet. Hudba je ve filmu vhodně zvolena a příjemně ho doprovází. Kostýmy jsou zde velice důležitým prvkem a podle mého názoru je to jedna z nejpoutavějších věci v tomto filmu. Osobně bych klidně tento film zařadila mezi nejhezčí a nejpovedenější z filmů Tima Burtona. Film je vhodný jak pro děti, tak i pro dospělé diváky.

Tento film natočil mladý, český režisér Petr Zelenka. Jde vlastně o filmovou interpretaci románu od Fjodora Michajloviče Dostojevského, Bratři Karamazovi. Film je pojat velmi netradičně, protože to není jen nějaký záznam této hry, ale prolíná se do něj i několik jiných příběhů. Herecký soubor mladých herců přijede do staré, polské továrny, aby si tam zahráli tuto hru. Ovšem není to jen tak, že by tam přijeli a zahráli. Herci tuto hru začali hrát nejprve v jejich civilních oblečeních a postupně si začali oblékat třeba jen košili, poté přidali i sako a tak dále, dokud skoro na konci filmu nebyli zcela upraveni. Herecké obsazení dokázalo zaujmout nejen svou procítěností. Hlavní role – otce se zhostil vynikající český herec Ivan Trojan. Jeho syny ztvárnili herci: Radek Holub, David Novotný, Martin Myšička a Igor Chmela. Hlavního hrdinu vedlejšího příběhu, kterému se nedávno přihodila obrovská tragédie a ze kterého se stal nejvěrnější pozorovatel a divák celé divadelní hry, si zahrál polský herec Andrzej Mastalerz. Velmi zajímavým prvkem objevující se ve filmu byl prostor pro hraní. Nehrálo se totiž jen na pódiu, ale hra se odehrávala po celé polské továrně. Film Karamazovi získal v roce 2008 ocenění českého lva za nejlepší český film a podle mého názoru naprosto zaslouženě.

Filmů o homosexuálech existuje nespočetně, ale tento, který byl spíše natočen ve stylu dokumentu je přece jen od těch ostatních odlišný. Tento film zrežíroval američan Gus Van Sant. Než se dopracoval k natáčení velkých filmů (natočil například film Psycho) točil reklamy či videoklipy. Film je natočen podle pravdivé události či spíše příběhu o muži, který se snaží za každou cenu o zrovnoprávnění gayů a lesbiček. Tohoto muže, jménem Harvey Milk si zahrál vynikající a velmi charismatický, americký herec Sean Penn. Jeho osud zpočátku sdílí jeho životní partner, kterého ztvárnil také americký herec James Franco, jehož můžeme znát například ze všech tří Spidermanů. Po jejich rozchodu se na nějaký čas zapletl s velmi psychicky nevyrovnaným mužem (Diego Luna), který nakonec spáchal sebevraždu. Na počátku je jen on sám a postupně si získává davy stoupenců, kteří za ním stojí až do konce. Film detailně sleduje průběh Harveyho života přibližně po jeho 10 posledních let. Mezi záporné položky musím zařadit pocit, že některé scény jsou až příliš zdlouhavé, což může být poněkud náročné pro diváka se soustředit. Ovšem úplný konec byl zpracován velmi zajímavě a dojemně, myslím, že nejvíce dokázaly zapůsobit fotografie a informace o tom, jak dopadli skutečné osobnosti podle kterých byl film natočen.

Tématem tohoto filmu, který zrežíroval Stephen Daldry pocházející z Velké Británie je příběh mladého chlapce a lásce, kterou prožívá se starší ženou. Je to sice hlavní téma filmu, ale také se zde objevuje další zajímavé téma, a tím je osud ženy, která pracovala jako nacistická dozorkyně. Všichni na ni koukali jako na vraždící monstrum, které ničeho nelituje, ovšem ona v tom neviděla nic tak příliš špatného, protože přece jen plnila rozkazy, které jí byly uděleny. Mladého chlapce ztvárnil velice nadaný herec David Kross pocházející z Německa a uznávaný anglický herec Ralph Fiennes ztvárnil toho samého chlapce ale už v dospělém věku. Původně v tomto filmu měla získat hlavní roli Nicole Kidman, ale kvůli svému těhotenství musela tuto roli odmítnout. Hlavní hrdinku tedy nakonec ztvárnila Kate Winslet, která podle mého názoru je sice herečka skvělá, ovšem do tohoto filmu se poněkud nehodila. Bohužel nepůsobila příliš opravdově, tudíž to jaksi narušovalo celý průběh filmu. Hudba lze ohodnotit velmi kladně, myslím, že se díky ní perfektně podařilo udržet napětí ve scénách, které napjaté byly, či naopak jemná hudba napomáhala divákovi upustit slzičku při dojemných scénách. Kulisy a prostory objevující se ve filmu byly podle mého názoru věrohodně stylizované do poválečného Německa, přesněji Berlína.

Tento film vyprávějící neuvěřitelný příběh šesti-členné rodiny zrežírovali rovnou dva režíséři, a aby toho nebylo málo, tito režíséři jsou i manželé. Jonathan Dayton pochází z Kalifornie stejně jako jeho žena Valerie Faris. Začínali jako režiséři videoklipů celkem známých hudebních kapel a poté se dostali i do filmového průmyslu. Malá miss sunshine lze doporučit těm, kteří hledají film na zasmání či odreagování. Tématem filmu je příběh malé holčičky, která nesmírně touží po korunce krásy a její rodiny, která se rozhodne jí v tom naprosto podporovat a dokonce i provázet dlouhou cestu do města konání soutěže. Už jenom samotné složení rodiny napovídá k tomu, že tento výlet nebude probíhat normálně. Otec rodiny (Greg Kinnear) se snaží učit ostatní lidi, jak dosáhnout pracovního úspěchu, ovšem on sám úspěšný není. Matka (Toni Collette) je nezaměstnaná a stárá se o celou rodinu. Jejich malá dcera (Abigail Breslin) je posedlá získáním korunky krásy, pubertální syn (Paul Dano) se chce mermomocí stát vojákem a proto se rozhodl několik let nemluvit. Do rodiny se připojí bratr matky (Steve Carell), který má sebevražedné sklony a dědeček (Alan Arkin), kterého vyhodili z domova důchodců za šňupání kokainu. Je to velice poutavý a jednoduchý příběh se skvělými hereckými výkony, který rozhodně stojí za shlédnutí.

Jedná se o velice zajímavý animovaný příběh, týkající se osudu mladé dívky pocházející z Íránu. Film zrežíroval Francouz jehož jméno je Vincent Paronnaud spolu s Marjane Satrapi, podle které byl příběh vytvořen. Stejně jako animovaná hrdinka filmu se narodila v Teheránu a velmi ji ovlivňovaly politické situace v Íránu. Stejně jako animovaná hrdinka filmu se ve čtrnácti letech vydala na popud rodičů studovat do Vídně, poté se vrátila do Teheránu a nakonec zakotvila ve Francii. Mimo nádherných animací, které po celou dobu trvání filmu neztrácely ani trochu ze své poutavosti se ve filmu také objevují pozoruhodné scény, které jsou velice vtipné, ale rázem na tuto veselou scénu naváže scéna pochmurná. Je to dobrá cesta k tomu, aby byl divák upoután k filmu po celou dobu jeho trvání. Film je také velmi originální co se týká tématiky, protože se jí zabývá hodně málo režisérů. Spousta lidí vůbec netuší jaká je životní situace lidí, kteří žijí v Íránu a jestliže se někteří přestěhují například do Evropy, pohlížejí na ně jako na nebezpečné a divné lidi. Ukázkový příklad podobné situace se objevuje například ve scéně, kde je zrovna hlavní představitelka ve Vídni a nemá kde bydlet. Všichni se jí vyhýbají a kdyby jí nebývala našla policie ve vážném stavu, zemřela by.

Film pochází z dílny tchajwanského a světově uznávaného režiséra jménem Ang Lee. Tento film patří mezi jeho nejúspěšnější díla. Je zde kladen velký důraz na čínské bojové umění, který má ve filmu velký prostor. Ovšem se v něm často objevuje půvabná krajina a velice poutavý příběh o nejedné lásce, což film vyváží spolu s bojovnými scénami. Tudíž se film dokáže zalíbit i něžnému pohlaví, které, jak soudím hlavně podle sebe, válečné či bojovné scény ve filmech moc často nevyhledává. Plusem k bojovým scénám také může být fakt, že to nejsou klasické, krvavé bitky, ale mají jakousi prestiž. I když bývají poněkud zdlouhavé, dokážou zaujmout svou netradičností, zvláště pro Evropany. Také to rozhodně není typ filmu u kterého by vám postupně padaly víčka, než upadnete do hlubokého spánku, protože neustálé napětí a energie vyzařující z tohoto filmu vám to prostě nedovolí. Velice zajímavým prvkem jsou pozoruhodné kostýmy herců, které diváky provázejí po celou dobu filmu. Opominout bych neměla ani hudební vložky, které jsou snadno zapamatovatelné a hlavně které se do filmu velice hodí. O to se zasloužil vynikající čínský skladatel jménem Tan Dun. Tygr a drak získal celkem čtyři Oskary z deseti nominací a to za nejlepší zahraniční film, nejlepší hudbu, nejlepší výpravu a nejlepší kameru.

Film jménem Nebe nad Berlínem, který režíroval němec Wim Wenders měl světovou premiéru roku 1988. Je to velice pozoruhodný a zvláštní film, jehož hlavním tématem je láska. Damiel, který je anděl se hluboce zamiluje do cirkusové akrobatky jménem Marion a dokonce se i kvůli ní vzdá svého andělského původu. Hlavní představitele filmu ztvárnil Bruno Ganz původem ze Švýcarska a Solveig Dommartin, která se narodila ve Francii. Když probíhá scéna s anděly, vše je na plátně černobílé a naopak barevné, když na scéně žádný anděl není. Tento efekt dodává filmu jakousi tajemnou atmosféru, která ovšem vždy nemusí působit příjemně. Negativní účinek také může mít fakt, že skoro všichni herci hrají poněkud strnule, dalo by se říci bez emocí. Musím říci, že film natočený od amerického režiséra Brada Silberlinga, Město andělů, který je natočen právě na motivy tohoto filmu je více emotivnější, poutavější a zajímavější. Také bych neměla zapomenout ohodnotit hudební vložky filmu. Ty byly většinou doprovázené zpěvákem australského původu, Nickem Cavem, který si ve filmu dokonce i zahrál, překvapivě zpěváka v jednom berlínském klubu. Nevím zda tento film doporučit. Zajisté má originální podnět a zajímavé zpracování, ale bohužel kvůli zmíněné strnulosti a bezemočnosti herců film působí až příliš depresivně nebo možná i dokonce v některých scénách nepochopitelně.

Tento krátký animovaný film je rozložen do tří ještě kratších filmů. Nejkladněji musím hodnotit film číslo jedna, pojmenovaný věcný dialog. Bylo fascinující sledovat nejen muže, kteří byli složeni z jídla, nádobí či papírových věcí, ale hlavně jejich vnitřní ničení. Diváky dokážou upoutat velmi netradiční scény, ve kterých například nůž a vidlička rozcupují celé kuře, klíče rozvrtají hlávkový salát nebo rozevřená kniha zničí pokličku na hrnec. Věci, které se v tomto prvním filmu objevují všichni velmi dobře známe, ale to co ty věci v tomto filmu dělají je až překvapivé. Hudební vložky se do první části hodí a dokážou odlehčit atmosféru. Část druhá, která se jmenuje vášnivý dialog může být pro diváky jaksi nepochopitelná. Vystupují v něm dvě figuríny muže a ženy, které se napřed milují, a poté se očividně nenávidí. Příčinou jejich nenávisti mohl být kousek hlíny, který vznikl po jejich milování, ale není dost jasně poznat co má znamenat. Proto tato druhá část alespoň pro mě zůstává poněkud nepochopitelná. Část poslední nese název vyčerpávající dialog. Kromě rozptylující hudby, která může chvílemi působit nepříjemně se jedná o zajímavý a poutavý krátký film. Zpočátku vše do sebe krásně zapadá, jako například zubní kartáček z pusy prvního pána a zubní pasta z úst druhého pána. Ovšem postupné míchání nemíchatelných věcí vyvolává zmatený nebo i nepochopitelný dojem.

Film jménem Casablanca zrežíroval Michael Curtiz, který se narodil v Budapešti. Je to dramaticko-romantický film, který se odehrává v dobách druhé světové války. Hlavním hrdinou tohoto filmu se stal americký herec Humphrey Bogart, který za roli v Casablance byl dokonce nominován na Oskara. Dokázal se sice tvářit poněkud přísněji, ale bohužel jsem mu nedokázala uvěřit, že se vůbec někdy zamiloval do Ilsy. Tu si zahrála herečka Ingrid Bergman, původem ze Švédska, která se mi zase naopak zdála poněkud přecitlivělá, což nakonec také působilo nevěrohodně. Posledního hrdinu ztvárnil muž jménem Paul Henreid, který se narodil v Rakousko-Uhersku a poté přesídlil do Ameriky. Podle mě tento muž předvedl nejlepší herecký výkon. Ztvárnil Victora Laszlu, který měl podle scénáře mít český původ, ovšem jak si sami všimnete, jméno zní poněkud maďarsky. Myslím, že milovníky nejnovějších a moderních filmů tento, který byl natočen roku 1942 příliš nenadchne, podobně jako mně. Buď se ve filmu odehrávaly scény dramatické, které na mě působily až přehnaně nebo naopak scény romantické, troufla bych si říci scény ,,přeslazené‘‘. Hudební vložky pro mne byly rychle zapomenutelné a tudíž se o nich nemohu více zmiňovat. Tento film z osmi nominací na Oskara získal nakonec tři, a to za nejlepší film, režii a scénář.