honajz2

Námět za všechny prachy, u jehož finální podoby by mě zajímalo, jestli je i parodií žánrových filmů z osmdesátek nebo jen blbým osmdesátkovým filmem snažícím se parodovat blbé žánrové filmy z 50. let. Je to dost na hraně a ačkoli bych to rád bral jako dvojí parodii, chybí mi k tomu jasnější vodítka a větší parodický ráz. Kvůli tomu mám problém své hodnocení nějak uchopit, takže se to hvězdičkami snažím dát přesně doprostřed, ačkoli mi to nejde zrovna lehce. Jsou tam povedené scény, pak taky scény, které jsou na hraně blbého fóru a parodického fóru, celkově mě to nenudilo, ale jelikož jsem to nedokázal plně brát jako parodii, vytáčelo mě stupidní počínání ústředního tria, které muselo každého zhypnotizovaného zastřelit i poté, co věděli, jak jedince z hypnózy dostat, což by samo o sobě bylo dobré jako parodie, ale zároveň to jako parodie nepůsobilo... Prostě je to natolik osmdesátkové, že se nedá říct, jak moc si tvůrci z dobových žánrových filmů stříleli, nebo prostě jen vytvořili další z nich. A jelikož na tom vše stojí a padá a na ničem jiném Remote Control nestojí, nebudu se v tom už pitvat. Špatné to není, dobré taky zrovna ne, slabé tři jsou ideální hodnocení. Slabé 3*

Objektivně skvěle natočený i napsaný film, který má solidní náběhy na psychologický žánr, ale osobně mám problém s jeho odtažitostí. Vlastně bych všechny mnou viděné řecké filmy dokázal dělit jen do dvou kategorií - podivnosti s jedním bizarním nápadem, který se ale nevyvíjí (což je prakticky vše od Lanthimose mimo Alpy a pak ještě L) a chladné arty, které sice většinou mají něco do sebe, ale zanechají ve mě hlavně neurčité pocity (což jsou Alpy a vše ostatní). Jediná výjimka byli experimentálně poskládaní Časožrouti a Řek Zorba, kterého si pořád docela dobře pamatuji. Tady se ale obávám, že mimo dvě skvěle vytvořené a mrazivé scény (znásilnění, závěr - a tady je to hlavně zásluha střihače) si z toho víc pamatovat nebudu, jen chlad, který jsem z toho celkově cítil.  A že tam jsou scény, které jsou naopak intenzivní (taky jsem už dvě zmínil), ale funkční byly samy o sobě a celek v mých očích moc nezachránili. Že to celé vygraduje tak, jak vygraduje, mi nevadilo a naopak se mi to do vytvořené ponuré atmosféry hodilo. Neměl bych asi ani problém tu čtvrtou hvězdu dát, ale jelikož jsem viděl Pramen panny (na který jsem si při sledování často vzpomněl) a O myších a lidech (na což jsem si vzpomněl v souvislosti se sexuálně neuspokojeným a možná lehce postiženým synem inklinujícím ke stalkingu) a obojí ve mě zanechalo silnější dojmy (Pramen panny obzvlášť), nevidím zatím pro čtvrtou hvězdu důvod. Nebo aspoň ne teď. Silné 3*

Šulíkův filmařský styl je zde znát hlavně díky častému natáčení v exteriérech a také využívání krásy přírodních lokací a záběry v nich nechávat delší jen kvůli tomu. Díky tomu se to aspoň trochu vymyká klasickým televizním filmům, ale bohužel je to jediná výjimka, takže to sice je dobře napsané, ale taky poněkud mdlé, nevýrazné a výraznější scénu jsem si tu taky zrovna nenašel, ačkoli na ně náběhy samozřejmě jsou. Rozhodně mě ale potěšilo, že Šulík film o umírání pojal bez vydírání a spíš se soustředil na Palovo usmiřování s ostatními, aniž by do toho neustále vkládal, že brzy umře. Vlastně se to tu zmíní s příchodem doktora, pak to všichni vědí, ale až do konce se v tom nikdo pateticky nepitvá - a to je podle mě správná varianta, jak takový formát podat. Rozhodně lepší a funkčnější, než v drtivé většině takových filmů. A vlastně jen tenhle fakt tomu z mé strany zařídil čisté tři hvězdičky, byť jakýkoli oficiální Šulíkův film mi přijde výraznější a lepší, ať už u něj mám jakékoli hodnocení (tedy s výjimkou Slunečního státu). 3*

Poklidný japonský kyberpunk (!!!) a optimistické postapo v jednom, které vypadá, jako by ho točili Jufit s Benningem, přičemž by do toho víc kecal Jufit, ale v nejlepší letech a pomalu chodící mutanty vyměnil za samostatně se pohybující černou krabici (výstižněji to asi nepopíšu). Aneb film, který je sice jen jednoduchou historkou hodící se třeba do Twilight Zone a který nechce své poselství rozebírat detailněji (jelikož by se tam asi začal rozpadat), ale zároveň film, který je funkčním slow cinema s vhodně vybranou ambientní hudbou a magií ticha, krásně zarámovanými statickými záběry a působivou atmosférou a také film, který sice vizuálně s ničím novým nepřichází, ale svým zpracováním a nápadem se stává ojedinělým a originálním dílem. Sice bych brzdil s označením "zcela nový typ science fiction", klidné a optimistické postapo vzniklo minimálně už na konci devadesátých let, akorát jako anime. Zajímavé ale je, že obojí je z Japonska a tohle navíc kyberpunk. Výsledek je tedy docela banální, ale přesto dost působivý, takže záleží na každém, jak si dojmy z něj přebere. Pro mě převažují pozitivní. 4*

Námětem slibný thriller, který ale jede jen na půl plynu - a bohužel po všech stránkách. Filmařsky to Merenda sive umí, ale nic výraznějšího nenabídne a obsahem je to naprosto stejné, jelikož je to vystavěné ne zrovna nejlíp. Úvod je zbytečně dlouhých, konspirování a "Hitchcockovský" ráz přijdou nesmyslně pozdě a závěrečný zvrat mě sice mírně překvapil, ale vzhledem k jeho dovršení jen překombinovaně uzavřel již, svým způsobem, uzavřené. Takže to bohužel je film, který bych dal do kategorie "neurazí, nenadchne" a to i přes to, že atmosféru měl, zajímavé a rozpoznatelné postavy taktéž a ani nemůžu říct, že by mě nechal až tak chladným. Jen z toho mám pocit, že proč si znova pouštět tohle, když existuje x podobných a lepších thrillerů. Aspoň lokace ale byly na jedničku, ty zasněžené hory, které by vypadaly černobíle i v barvě, atmosféře tajemného sídla, ze kterého není úniku, rozhodně výrazně pomohly. 3*

V mnoha scénách geniální parodie na červené knihovny, jejíž jediný problém je v tom, že Frič plně nevyužívá potenciál parodie. A teď nemluvím o těch shůry přidaných dodatcích, že je to parodie a že to tvůrci nemysleli vážně, ale o místech, kde to prostě je poněkud hluché a ne tak trefné, jak by mohlo. Ve zkratce - mohlo to být parodické ještě víc, i na rok vzniku. Ale všechna ta teatrální přehrávání, ty neuvěřitelné zvraty v závěru, aby všechny postavy skončili buď šťastně v páru nebo se aspoň zlepšily, ty trefné hlášky ("No to já nevím, film byl tehdy ještě němý." ----- "Změnilo to barvu, ale pro jistotu mu dáme dvě lžíce." - "Bacha, je to jed!" - "Vidíte, ještě že jsem byl tak opatrný!" - z toho jsem umíral smíchy), které se v mnohých takových dílech berou smrtelně vážně nebo ty filmařské nápady typu žebříku do nebe... to prostě geniální to je a to se prostě ocenit musí. A i přes dostatečně nevyužitou dvouhodinovou stopáž to rád uvidím znova a znova a znova... 4*

Tak co je tedy nového? I v Íránu existuje sci-fi komedie, ačkoli se to, vzhledem k jejich novovlnné i oficiální (do které Digeh che khabar? spadá spíš) kinematografii, nemusí zdát jako možné. A byla by velice fajn, kdyby se z ní časem nestalo melodrama urputně se snažící utlumit všechny sci-fi prvky a nerozpadlo se jinak konzistentní vyprávění. Především první polovina (ačkoli se to z ne zrovna výrazného úvodu zdá) je nabitá všemožnými gagy a to dokonce spoustou filmařsky i parodicky hravých, odkazujících na slavné evropské i americké filmy a stylově připomínajících československé sci-fi komedie typu Což takhle dát si špenát. Pak tu teda jsou gagy typu "pán uklouzne po banánové šlupce", ale ty jsou naštěstí v menšině, takže i vrstvení gagů je zde funkční. Docela dlouho to vypadalo na zábavnou podívanou, ale ze smysluplného střídání reality a nápadů Fereshteh při psaní scénáře se pak stal stále více unylý chaos, kde více než o komedii jde o to, aby Fereshteh měla za každou cenu vztah. A vše začne jít strmě dolů po nejnápaditějším prvku (ovladač, skrze který jde číst myšlenky i ovládat toho, na koho namíří), jelikož krátce na to smete auto zábavného robotího pomocníka Mobaraka, Fereshteh řeší vyhazov svého chudého kolegy ve středním věku a samozřejmě tu lásku, bez které by se to asi neobešlo. A jelikož je to (dost pravděpodobně) film z běžné íránské produkce, je jasné, že o skutečné íránské společnosti se tentokrát člověk moc nebaví. S tím jsem ale počítal a byl zvědavý na komedii, kterou to bylo, ale bohužel jen do určité chvíle. Celkově to rozhodně není špatné, ale taky nic, co by ve mě zanechalo výraznější dopad něčím jiným, než jen žánrovým zařazením ve spojením se zemí vzniku. Přitom náběh tu byl skvělý, ale to už bych se opakoval. Aspoň že sci-fi to opravdu byla, ať už ovladačem nebo Mobarakem. Jinak rivah si sice hezky přečetl obsah na IMDB, ale víc z toho neviděl a tady je to znát víc než kdekoli jinde... 3*

Takový loutkový Rok na dedine z českého venkova, který má v sobě víc než jen ukázku folkloru. On je to vlastně film o tom, jak se tehdy lidé dokázali bavit a těšit na tyto velké události navzdory nepřízni osudu a smutným událostem - a že to tu s každou další povídkou vychází stále více najevo, u Pouti a Posvícení obzvlášť. Celé to taky je povídkový film, složený z Trnkových krátkých filmů vyrobených v roce 1947, přičemž jsem to čekal (vzhledem k předloze), jen mě zarazilo, že každá povídka tu má vlastní titulky a nepůsobí to tolik jako film, ale spíš jako pásmo. To mi ale vůbec nevadí, na rozdíl od Trnkova vedení jednotlivých povídek, které se ve většině z nich ještě dělí nad podpovídky a kvůli tomu zde chybí jejich větší celistvost. Je to tedy velkolepý a chytře natočený projekt, který si oproti Starým pověstem českým nehraje na víc než by měl, ale stejně jako u něj je takový zvláštně nedotažený. Práce s loutkami je zde ale skvělá, jednotlivé scény jsou působivě vytvořené a natočené, sem tam to má dobrý nápad (loutkové divadlo (v loutkovém světě)) a o to zde šlo především, tudíž je Špalíček povedený loutkový film a za mě i lepší, než Staré pověsti české. Jen mu tedy dám stejné hodnocení jako Roku na dedine, jelikož mi Rok na dedine sedl víc a hlavně ve mě víc zanechal. U Trnky mám bohužel ten problém, že ať od něj vidím cokoli, často to objektivně ocením, ale subjektivně se mi do toho dost těžko dostává a u Špalíčku to dopadlo bohužel stejně, takže mi asi bude zase trvat, než se od Trnky na něco podívám. Slabé 4*

Těžká amatéřina, která ale má docela napínavý příběh a umí skrze kameru a echt osmdesátkovou hudbu navodit atmosféru, díky které se dají ignorovat ochotnické amatérské výkony a častý výskyt mikrofonu v rámu... aspoň zpočátku. Atmosféra sice zůstane (ačkoli mě někdy jen bavilo počítat, kolikrát uvidím mikrofon), ale vývin ústředního příběhu je s každou další minutou příliš připitomělý a jen béčkově (céčkově filmařsky) kopíruje tehdejší slavné sci-fi o mimozemšťanech, včetně E.T.ho. Naštěstí si to nehraje ani na nic přelomového, ale ani tento fakt mi nestačí k tomu, abych tomu dal vyšší hodnocení. Zvlášť, když sem tvůrci neustále cpou odkazy na to, že natáčeli v Hollywoodu, ale tyto odkazy zde nemají opodstatnění a smysl ani parodický, ani jakýkoli jiný. Takže je to typický produkt své dekády, který očekávatelně zapadl. Lepší sice než mnou nedávno viděné Endangered Species, ale opravdu ne o moc. Lepší 2*.

Dát tomu nižší hodnocení než tři hvězdy ani nejde, jelikož Angelopoulos mistrně pracuje s výstavbou dlouhých záběrů, má je detailně promyšlené a není v nich zbytečné vteřiny, jelikož i dlouhé koukání kamsi nebo dlouhé mlčení zde má svoji pointu. V tom mě Krajina v mlze naprosto nadchla, přinesla nejednu silnou scénu (za mě vede asi ta s kamionem, kde se děje něco naprosto hnusného a přitom nic není vidět a pocit z toho je o to intenzivnější) a Angelopoulos s kameramanem Arvantisem a střihačem Tsitsopoulosem mají i dokonalý cit pro temporytmus, takže tu vše filmařsky nádherně ladí dohromady. Bohužel scénář je artový kalkul, který za sebe skládá spoustu působivých scén, jež se ale celistvě rozpadají. Inspirace Fellinim nebo Bressonem jsou zřejmé, ale tihle dva mají naprosto odlišný styl a spojit ho dohromady chce pořádnou odvahu a píli, aby to tak vůbec šlo. A tady to zrovna nešlo, jelikož střídat absurdně (až) komické scény, jejichž pointa je především v té absurditě (houslista, slepice) s depresivními a pomalými je opravdu nekonzistentní. A zasadit do putování tehdejším depresivním Řeckem (aspoň to jsem z toho vyvodil, o historii Řecka moc nevím) dvě malé děti z toho dělá v závěru samoúčelnou depku. Takhle se onen záměr zobrazit tehdejší náladu státu upozadil před příběhem dvou děcek cestujících do Německa za otcem a rázem z toho je něco jako Muška s globálním přesahem, který ale zůstává hlavně Muškou. Prostě děti na sebe strhnou pozornost v jakémkoli filmu víc, než vše ostatní a přitom by se do takového přesahu více hodili dospělí herci. Takhle se ani nedivím, že je to pro některé vyděračské, protože minimálně scéna z koněm rozhodně je a pro citlivější povahy jich tam bude ještě víc, zatímco to podstatné díky tomu pomalu zanikne. A ačkoli i použití dětí má svůj smysl (budoucnost národa), zanikne i ten. Je to škoda, protože filmařsky je to opravdu skvost, ale ostatní je nevyvážené. 3*