Ο φόβος
The Fear
Režie:
Kostas ManoussakisScénář:
Kostas ManoussakisKamera:
Nikos GardelisHudba:
Giannis MarkopoulosHrají:
Elli Fotiou, Spiros Focás, Anestis Vlahos, Elena Nathanail, Mairi Hronopoulou, Alexis Damianos, Giorgos Sifis, Theodoros KatsadramisRecenze (14)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Úvod mě příliš nezaujal. S výjimkou Anny totiž nebylo s kým sympatizovat, neb všechny postavy byly něčím divné a nepříjemné. Otec alkoholik a děvkař, „milující“, zahořklá matka, adoptovaná, hluchoněmá pánbíčkářka…všechny ovšem strčil do kapsy úchylný šmírák Anestis, který neměl do čeho píchnout (doslova?) a podněcován hloupým kamarádem stalkoval všechny ženy v okolí (jakože na takhle slizkou a odpudivou postavu člověk nenarazí každý den…postupně mě však začal bavit). A díky pečlivě budované výborné atmosféře (plné dusna, napětí a předzvěsti něčeho zlověstného), mě film do sebe vtáhnul, zvlášť od naturalistické pasáže ve stodole (výrazná, značně zneklidňující a často i disharmonická hudba na tom také měla svůj podíl). Dále jsem si užil „chutnou“ večeři (je libo ryba?), napjaté setkání v poli a dobře vygradovaný konec s tancem, kdy čekáte, zda viníkovi rupnou nervy. Černé svědomí totiž vyvolává strach (příznačný název filmu), který už nemusí zmizet, protože prozrazení visí ve vzduchu…Za mě solidní 4*. ()
Šílený strach, horko přímo hmatatelné, zvláštní "úsporná"hudba dává tomuto filmu takový divný přístup k životu a smrti. Nikomu se nedalo fandit, protože všichni věděli a mlčeli. ()
Dusnem prosáklé drama s kriminální zápletkou v prostředí odlehlého venkova staví na silné atmosféře, která hodně vychází z autentických reálií i minimalisticky působivé kamery (...už jen ty záběry na odraz pachatele v jezeře, uff!), a s hlavním incidentem přechází až do nepříjemného psychothrilleru. Oproti prvnímu sledování Bergmanova Pramenu panny s podobně drsnou klíčovou scénou jsem v tomto případě vůbec netušil, co mě v průběhu filmu čeká, ale už od začátku mě upoutalo svébytné vykreslení zaostalých reálií, způsobu života i členů rodiny, které spolu se záhadou kolem nezvěstné služky dává znepokojivě tušit, že se odehraje cosi nekalého. Manoussakiův Strach není typickým krimi filmem, spíše rozehrává psychologické drama v kruhu několika postav, jejichž další počínání a psychiku výrazně ovlivní kriminální incident v rodině, i ohledně postavení se k problému, jehož vyplouvání na povrch může navždy změnit život a pověst celé rodiny. U závěrečných scén ze svatby jsem si vzpomněl jen na jeden další film s takto napjatým vyvrcholením v podobě zábavného veselí, které u diváka se znalostí kontextu a s prostřihy na další děj vyvolává oproti většině postav úplně kontrastní účinek strhujícího napětí... je zajímavé, že i ten druhý film je řecký a navíc ze stejné doby! (Den, kdy vyplavaly ryby). I přes zařazení do neo-noiru na nějakém tom zahraničním serveru má Strach naprosto ojedinělý styl i atmosféru, u nichž jsem neměl pocit žádné západní inspirace či snahy přispět do konkrétního subžánru, naopak převládl pocit ryzí osobitosti vycházející ze specifického prostředí, což si ve výsledku pouze cením. [80%] ()
Každý sa v tej rodine niečoho bál, ale Anestis ten sa bál všetkých a všetkého a jeho tanec to krásne naznačil. Ťaživú atmosféru umocňovala nepríjemná hudba a záverečná scéna filmu bola vskutku dokonalá. ()
Letní sedlácké drama. Takové dávné Je třeba zabít Sekala, ovšem s jinými motivacemi. Výborná režie, kamera, hudba, střih. Nenudíte se ani chvíli, ačkoliv příběh vzdáleně trochu připomene Steinbeckovy O myších a lidech. V komentáři přecházejícím filmu se hovoří o ve své době soft pornu. Já bych tak daleko nešel, je tam toho velmi málo vidět. Těžká řečtina, u které mi nestačily ani řecké titulky. ()
Významný grécky film potešil svojou stavbou príbehu a nekompromisným pohľadom na zaostalý vidiek. Sledujeme rodinu kdesi na usadlosti, ich konflikty, skryté vášne i nevôľu vysporiadať sa so zločinom. Film je poctivou ukážkou vzťahov, a záverečné scény sú natočené bravúrne a pre diváka istým spravodlivým zadosťučinením. Režisér natočil len tri filmy a prekvapil ma vyzretou filmárčinou. Štvrtá recenzia. ()
Ve filmu se příliš nemluví, ale emoce tady přímo křičí. V pohledech těch, co nesou svůj podíl viny, v očích té, co promluvit nemůže, i té, co nesmí. V záběrech kamery na obilní lán, jezerní hladinu i rybí večeři. I skřípavá hudba ví, co musí nastat. ()
Kostas Manoussakis nabízí divákovi dusné psychologické drama na řeckém venkově, příběh jedné divné rodiny na odlehlém hospodářství je tu vyobrazen poměrně dost syrově a působí reálným dojmem, což míním jako pochvalu.. Hlavní postava žádné sympatie neprobouzí a předpokládám, že to tak má být, nicméně zamyšlení nad tím, jak asi chlapec vyrůstal, v jakém prostředí, nevlastní matka, otec na baterky, prostě dysfunkční rodina, absence lásky či porozumění, to mi zůstane pár dní v hlavě.. ()
Objektivně skvěle natočený i napsaný film, který má solidní náběhy na psychologický žánr, ale osobně mám problém s jeho odtažitostí. Vlastně bych všechny mnou viděné řecké filmy dokázal dělit jen do dvou kategorií - podivnosti s jedním bizarním nápadem, který se ale nevyvíjí (což je prakticky vše od Lanthimose mimo Alpy a pak ještě L) a chladné arty, které sice většinou mají něco do sebe, ale zanechají ve mě hlavně neurčité pocity (což jsou Alpy a vše ostatní). Jediná výjimka byli experimentálně poskládaní Časožrouti a Řek Zorba, kterého si pořád docela dobře pamatuji. Tady se ale obávám, že mimo dvě skvěle vytvořené a mrazivé scény (znásilnění, závěr - a tady je to hlavně zásluha střihače) si z toho víc pamatovat nebudu, jen chlad, který jsem z toho celkově cítil. A že tam jsou scény, které jsou naopak intenzivní (taky jsem už dvě zmínil), ale funkční byly samy o sobě a celek v mých očích moc nezachránili. Že to celé vygraduje tak, jak vygraduje, mi nevadilo a naopak se mi to do vytvořené ponuré atmosféry hodilo. Neměl bych asi ani problém tu čtvrtou hvězdu dát, ale jelikož jsem viděl Pramen panny (na který jsem si při sledování často vzpomněl) a O myších a lidech (na což jsem si vzpomněl v souvislosti se sexuálně neuspokojeným a možná lehce postiženým synem inklinujícím ke stalkingu) a obojí ve mě zanechalo silnější dojmy (Pramen panny obzvlášť), nevidím zatím pro čtvrtou hvězdu důvod. Nebo aspoň ne teď. Silné 3* ()
V malé řecké vesnici jako by se zastavil čas už před staletími. Ženy, zahalené od šátku až po lem sukně do černé, dál pečují o domácnost a svým manželům, vracejícím se večer z taverny, jdou raději z cesty. Bohatší sedlák si cestu domů zpestří návštěvou bordelu, ale "pšt", o tom se nemluví... Ono se vůbec o ničem nemluví... Jsou jasně daná pravidla, pochybný kodex cti a snaha všechno "nepatřičné" utajit a ukrýt. SPOILER! Kdyby ten zaostalý, zakomplexovaný chudák nešťastnou Hrysu "jenom" znásilnil, asi by to nikdo neřešil, jenže on ji zabil, a takovou "ostudu" si rodina nemůže dovolit! A tak je potřeba ukrýt stopy a všechno zakamuflovat... Kostas Manoussakis se se svými postavami moc nemazlí, je jasné, co si o nich myslí. A za pomocí skřípavého hudebního doprovodu a kontrastu sluncem ozářené poklidné krajiny a dusivé atmosféry zabedněných příbytků pomalu dospěje až do nekompromisního finále. ()
Dedina 60-tych rokov a jej temné tajomstvá. Kde život nemá cenu a svedomie ľudí je zatlačené do úzadia. Kde muži môžu všetko a okolie im ticho toleruje úchylky aj zverstvá. Kde IQ pokrivkáva a EQ absentuje. Tu sa odohráva tento smutný príbeh, ktorý končí svadobnou hostinou, no strach a smútok sú neprehliadnuteľné. Slabšie 4*. Stačí vidieť raz. ()
Nesmelý sexuálne frustrovaný mladý muž to na rodinnom gazdovstve na gréckom vidieku nemá jednoduché. A keďže dostupnosť tlačených ani audiovizuálnych foriem ukojenia chtíču nebola v tej dobe a na tom mieste bohvieaká, nehovoriac o tom, že v rodnom dome nedisponujú ani elektrinou, zostáva mu len pozorovanie okolia voľným okom, najlepšie nepozorovane. Nakoniec mu ale ani to nestačí, popustí teda nahromadené vášne a pudy a výsledok je tragický s dopadom na celú dysfunčnú rodinu. Grécka psychologická krimi dráma, vynikajúca čiernobiela kamera, zaspatá dedinská atmosféra a v nej postupne gradujúce napätie aj za prispenia zvukovej zložky, ktorú obstaráva nervná experimentálna hudba a hlasy domácich zvierat. Štyri pečené ryby. (vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do VRK premietania) ()