honajz2

Už jsem se začínal bát, že jediný dlouhometrážní film Sadie Benning neexistuje, ale povedlo se mi objevit všechny její práce a mezi nimi i Flat Is Beautiful, takže jsem to konečně měl možnost vidět. A popravdě se mi to netrpělivé čekání maličko vymstilo, jelikož je to zároveň to nejslabší, co jsem od Benningové zatím viděl. Přitom to začne funkčním představením postav (které zde hrají (bohužel naprosto otřesní) herci v kreslených papírových maskách a to včetně nemalého množství dětí) i celé rodinné situace malé Taylor, která žije v ne zrovna funkční rodině. Taky dostane první menstruaci a řeší to na vlastní pěst, což mě zajímalo podstatně míň než Benningovou, ale čekal jsem to od ní, stejně jako nějakou homosexuální postavu, kterou zde je spolubydlící Taylořiny matky a Taylor, jen jsem se vůbec nedočkal vysvětlení, proč mezi nimi je. Každopádně je tam a vodí si tam chlapy, což vede k scéně nesimulovaného gay sexu a ten jsem fakt vidět nepotřeboval. Ale u Benningové jsem byl překvapený na všechno, vzhledem k tomu, že ve svých filmech neřešila skoro nic jiného, než vlastní homosexualitu. Problém je, že zatímco třeba v It Wasn't Love se mi zpracování tohoto tématu líbilo a přišlo velice nápadité, tak tady byl jen zajímavý nápad s maskami (ve kterých postavy dělají DOSLOVA vše) a vše stalo na vykreslení jedné rodiny, které se ale kdesi zaseklo a nikam dál nešlo. Prostě se to zastaví a nijak to nekončí, je to jen jakási návštěva této rodiny, kterou do hloubky nepochopíme, jelikož se tu pro hlubší vývin a psychologii postav jaksi nenašel prostor. Je tam taky spousta motivů (včetně toho, že Taylor si připadá jako kluk uvězněný v holčičím těle), které se taky nijak nepropojí a ani nemají aspoň náznak uzavření. A ačkoli mám rád práci Benningové s tou "kamerou pro děti", tak tady se střídá s klasickou, ale v takové podobě, že je to naprosto nahodilé a postrádá to jakýkoli smysl. Aspoň jsem tu poprvé mohl vidět, že se Sadie aspoň trochu potatila, jelikož tu má nemalou sérii statických záběrů prázdných výloh zavřených obchodů, tvořící prostředí, kde Taylor žije. To se aspoň povedlo a aspoň za to tu slabou třetí hvězdu dám. Za to a za dialog o Bambim, který pronese matka Taylor, když má noční můru ("Tak mysli na něco hezkého, třeba na Bambiho! Máš přece ráda Bambiho, ne? --- "Ano, mám... ale tam na začátku umře jeho maminka... --- "A jo... ale jinak to je hezká pohádka, ne?"), protože ten mě rozesmál nahlas. Slabé 3*

Takhle - ono to je na tři a v jiném rozpoložení bych je asi dal, vzhledem k tomu, že je to jen zmodernizovaná jednička (naštěstí jen stylem a prostředím), ale vzhledem k tomu, že poslední dva dny nemám vůbec dobrou náladu, tak se mi to trefilo do vkusu a přesně něco takhle nenáročného, optimistického a s jasným happy endem, který se nezvrtne v těžkou veganskou agitku (což by byl jediný směr, kterým by Slepičí úlet mohl smysluplně pokračovat, ale vůbec by se mi to nelíbilo), jsem holt potřeboval. Takže dvojce, navzdory tomu, že je zbytečná, víc pro děti a sebevykrádá se, ty čtyři hvězdy nakonec dám. Ono je to totiž fajn, Molly je fajn charakter, staré se naštěstí nezměnily, Šťastná farma je krásně ujetá (vzhledem k tomu masivnímu vymývání mozků) a vlastně jsem dostal to, co jsem čekal, což mi ve chvíli sledování bohatě stačilo. Znova si to asi nepustím a časem možná snížím hodnocení, ale teď je to to poslední, co mě při hodnocení zajímá. Prostě taková ta dvojka, která je jen proto, že prostě je a vy to to tak buď budete brát, nebo to (zcela oprávněně) kritizovat. Slabé 4*

Netvor je pro Schlöndorffa tím, co pro Herzoga Temný úsvit. Nemůžu si pomoct, ale navzdory tomu, že to neplatí až tak a jsou tu i typické Schlöndorffovy scény, tak i tak jsem měl pocit, že koukám na Plechový bubínek pro americký trh. Sice to s Plechovým bubínkem má společnou jen druhou světovou válku, ale obojí o tom pojednává z pohledu Němců, obojí má hlavního představitele divného, co vším prochází a ničemu plně nerozumí a obojí má trpké uvědomění si reality v závěru. Až na to, že tady je hlavní postavou hodně jednoduchý muž jménem Abel, který, byť je Francouz se židovským jménem (!), se postupně dostává až ke cvičení a unášení děcek do Hitlerjugend, aniž by chápal, jak a co vše okolo znamená. Prostě mírně postižený, který za nic nemůže a je vám ho líto jen za to, na čemž sice není nic špatně, ale je to docela laciná výpomoc jak získat divákovy sympatie k určité postavě, zatímco u Oscara v Plechovém bubínku bylo vše mnohem složitější. To tomuto filmu chybí nejvíc - větší hloubka, větší komplexnost, větší propracovanost celého období. Vše je zpracované tak, že si mě to sice získalo, ale mimo pár scén z Hitlerjugend moc nezanechalo. A od Schlöndorffa jsem čekal rozhodně víc, když se tématu druhé světové z pohledu Němců často věnuje. Oproti Temnému úsvitu to pořád není tak "americké" a podstatná část druhé poloviny pro mě byla dost intenzivní, ale i přesto to na víc jak silné tři nevidím. Silné 3*

Dlouhou dobu mi to přišla jako zajímavá pocta alternativní hudební scéně a zároveň docela poutavý (pokus o?) experimentální hudební film nějaké takové skupiny, ale v posledních cca 25 minutách jsem tomu přestával rozumět a konec je tak moc nijaký, že vlastně vůbec nevím, co tím Aojama chtěl říct. Z toho, co jsem viděl, to i přes mé rozčarování ze závěru má k Legendě o Kašparu Hauserovi, jenže Eli, Eli na rozdíl od toho není skoro vůbec bizarní, hudba se nedá poslouchat, když trvá moc dlouho (přičemž jsem si vzpomněl na svůj názor k Johnu Cageovi - zajímavější je vidět, jak tu hudbu tvoří, než jak nakonec zní; což platilo bohužel i tady) a namísto neustálého vršení bizarností má poměrně klasicky vyprávěný příběh, ve kterém se ale nic nevysvětlí a vše se musí brát tak jak je. A Kašpar Hauser je opravdu někde jinde, jen je tomu maličko, maličko blízko oproti všemu ostatnímu. Líbily se mi kompozice záběrů, většinu času mě to bavilo sledovat, hodně se mi líbily lokace, určitá poetika a některé scény (ačkoli většina z nich je takové "cageovské" sbírání zvuků), takže z toho nejsem úplně zklamaný a na pěkné tři to vidím, jen škoda, že se to celé zničehonic zasekne a pak už by bylo vlastně jedno, jaká scéna by byla poslední, jelikož by to působilo naprosto totožně. 3*

Poslední bitvou je to inspirované tak moc, až to v mnoha scénách bije do očí, ale je zajímavé, že v něčem je Nakajima lepší a v něčem naopak horší v takovém poměru, že se to skoro vyrovnává. Poslední bitva má silnější atmosféru, hlubší poselství (no... spíš "hlubší"), profesionálnější pojetí (ale After the Apocalypse je zase nezávislý film, takže to není úplně mínus) a výraznější závěr, zatímco After the Apocalypse je civilnější, má přiměřenější stopáž, funkčnější vyprávění a navzdory té silné inspiraci naštěstí jiný konec. Poslední bitva mi sedla přeci jen o něco víc (nejspíš i kvůli tomu, že byla první a ve své době radikálně jiná), ale stejně jako u ní si i tady myslím, že je to zajímavá zkušenost na jedno zhlédnutí, než cokoli jiného, A vyprávění pouze skrze obraz mě těšilo u obou filmů, ačkoli to je i ten největší klad, jaký oba filmy měly. A abych je nějak rozlišil, tak After the Apocalypse dám trošku slabší hodnocení. Slabé 3*

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.32 - LOTYŠSKO - Horor na pomezí psychologického a surrealistického (vzhledem k početnému množství scén nočních můr), který je výrazně inspirovaný gially a Fulcim a to nejen vizuálně, ale bohužel i scénáristicky, takže se tu všechny postavy chovají dost hloupě. O ně ale nakonec tolik nejde, stejně jako o příběh, protože kdyby ano, tak je to výrazně kratší, jelikož je tu spousta dlouhých scén, které kromě působivého looku nic jiného v sobě nemají. Většinou jsou sice atmosférické, ale celkově je sráží dolů právě délka a postavy. S tou psychologií je to taky složitější, jelikož je to celé o tom, jak se nevinná a čistá holka dostane k úchylnému malíři, který ji zhypnotizuje a dělá jí i horší věci a ona se z toho pak naprosto psychicky zhroutí, malíře si představuje jako obřího hnusného pavouka a zachraňovat ji začne až chlapík z farmy, který se zjeví jak princ na bílém koni. Ve zkratce, holka pozná chlapa, ten ji zneužívá a pak se snaží přijít na to, že ne všichni jsou takoví. Téma je to sice slušné, ale nikam dál nebo hlouběji se nevyvíjí, jen prostě nějak skončí a to naštěstí napínavou a funkční scénou v sauně. Takže to celé stojí na psychologickém základu, který ale skutečně psychologický moc zrovna není. Škoda, že to nemá dotažené víc prvků, protože jinak je to ambiciózní a umí to nabídnout i pár solidních scén, byť tou nejvýraznější asi u každého bude znásilnění obřím pavoukem. Ono to zní divné, možná směšně, ale ten pavouk je mnohem větší a záběry na něj jsou taky detailnější než bych čekal. S tím si tvůrci dali celkem práci a je to poznat. 3*

Dobová atmosféra, dobový film, dobová hudba, dobové postavy, dobové naprosto všechno. Rychlá auta, adrenalin, atraktivní herci, půvabné ženy (což je největší klad filmu), sem tam nějaké kozy (což je druhý největší klad filmu). Jeden náznak sexuální scény, boj s konkurencí, jednoduchý příběh, jednorozměrné postavy, nic víc než o potěšení z jízdy zde nejde a ani v tom není přesah. Jestli by se Cronenbergova tvorba ubírala tímto směrem, kdyby si jeho atypická a úchylná díla nenašla fanoušky, tak by podle mě dost rychle zapadl, nebo by se z něj stal průměrný komerční režisér. Cronenberg měl rád rychlost, to je v nemalém počtu jeho filmů poznat (a v Crash nejvíc) a v tomhle zakázkovém díle poznat taktéž, akorát je to celé šíleně ploché a s minimem pamětihodných scén. Myslím, že ty, které podobný typ filmů baví, to oslovit dokáže, ale mě jen to zrovna nebere a Cronenberga mám rád hlavně pro to, čím se proslavil. Tohle do jeho tvorby sice svým způsobem zapadá, ale je to na míle vzdálené od toho, s čím si ho svět spojuje. A myslím, že se není čemu divit, že je Fast Company prakticky neznámé, protože je to jen další z dobových filmů, který nemá co víc nabídnout. Odvádí dobrou práci pouze tehdy, pokud od něj víc než tohle nečekáte. Není to špatný film, ale mě neměl moc čím oslovit. Lepší 2*

U Jufita je vždy těžké říct, jestli ho čeká zmatený blábol, nebo překvapivě propracovaná a originální sci-fi. Serebrjanyje golovy, byť je spíš takovým mostem mezi obojím, za mě mělo (naštěstí!) blíž ke skvělému Prjamochožděnije. Že to bude "to lepší od Jufita" se asi dá poznat už jen podle toho, že se zde víc mluví (což u Tati, umřel Děda Mráz a Ubityje molnijej nebylo a obojí jsou zmatené bláboly), divný vědecký experiment je nám známý už od začátku včetně jeho metody a taky se tu odehrávají čtyři dějové linie, z čehož se tři v závěru protnou. Škoda, že ta čtvrtá z prostředí fakulty časem naprosto zmizela, čekal jsem v ní aspoň dodatek ke všemu, ale on tu obecně je největším mínusem závěr, který je strašně zmatený a vlastně z něj jen definitivně vyleze myšlenka, která nás provází celým filmem - návrat člověka k přírodě nemůže proběhnout skrze moderní vědecké metody. Z celé Jufitovy trilogie zvrhlých vědeckých pokusů je tahle taky nejhorší v tom, jak svoji sci-fi teorii podává. Trio vědců se tu snaží zkřížit lidské a rostlinné buňky (a to konkrétně ze stromu) skrze přístroj vypadající jako železná panna, který po zapnutí člověka v něm probodává a asi na základě ran a třísek v lidském těle má dojít k mutaci...? V Prjamochožděnije a Ubityje molnijej jsou vědecké teorie aspoň takové, že se jim dá věřit, stejně jako experimentům s nimi spojenými, zatímco tady už to celé je až moc divné a pro neznalého tvorby ruského undergroundu to může působit až směšně (byť na amatéričnosti Gvozdi to nemá ani náhodou). Já to dokázal brát, spíš se nechal pohltit temnou a tajemnou atmosférou, která tu na mě zapůsobila podobně jako v Prjamochožděnije a těšil se, kam se vše vyvine. Jufit pak ale udělá debilitu v tom, že nejzajímavější a vlastně jedinou propracovanou postavu nechá umřít (a btw, nechápu tu jeho posedlost uakzovat minulost postav skrze procházení fotek, v Prjamochožděnije jsem to ještě bral, jelikož to gradovalo, ale tady je to spíš laciná snaha jak si vypomoct) a že celý děj silně zpomalí, aby pak přešel ke svému typickému zmatku a prostě to nějak (ne)uzavřel. A jelikož strašně nerad cokoli vysvětluje, tak ani moc nechápu, co byli zač ti nemluvní šupáci, kteří pořád leželi na zemi a když už, tak se vzájemně unášeli nebo se chovali jako děcka. Finále je totiž podivná retrospektiva docela krátkých časových úseků, která toho i tak nechá dost otevřeného a tak těžko říct, jestli tihle vzešli z výsledků experimentu onoho tria, nebo něčeho předchozího. Byť mě teda víc mate, co se stalo s ženskou a vousáčem, resp. proč a kdy té ženské hráblo, když celou dobu působila nejracionálněji. Jakoby tam chybělo pár scén a tohle bylo jen torzo, ale vím, že je to jen mylný pocit, jelikož Jufitovy filmy takto nejasně vypadají často. A ačkoli mi nijaký závěr dost pokazil dojmy, pořád tu nacházím podstatně větší množství kladů, než u Jufitových zmatených blábolů a z tohohle si hlavně budu ještě dlouho pamatovat, o co tam šlo a hlavně že tam o něco šlo. Jo, a pomalu po poli a lese chodící, zombie chůzí připomínající chlapi, samozřejmě taky nechybí! To už je holt takový symbol Jufitovy tvorby. 3*

Až moc klasické a předem jasné, se slabou atmosférou a nepropracovanými postavami. Přitom to začne solidně a atmosféricky, jenže z Delona je pak drsňák za každou cenu, který nemá složitější charakter a až na scény veškerých smrtí ve filmu, které jsou natočené naprosto excelentně a nečekaně, je zbytek filmů takový nijaký. Přitom to dost pravděpodobně odvádí dobrou práci a ty, co tenhle typ francouzských kriminálek rádi vyhledávají, to nejspíš potěší, ale já si nemůžu pomoct, nechalo mě to naprosto chladným a vůbec nevím, jestli si na to časem ještě nějak konkrétněji vzpomenu. A to to natočil Deray, od kterého mě nadchl Motýl na rameni... a málem k smrti unudil Bazén. Tohle mi, teoreticky, skončilo někde na půl cesty, takže do budoucna vím, že u Deraye si nemůžu být jistý ničím. Neurazilo mě to, silná místa to má, ale spolu s tím mi to přijde dost nevýrazné... Slabé 3*

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.31 - ŘECKO - Taktéž jsem neviděl Časožrouty, z jejichž záběru je tento experiment stvořen, takže taky nemůžu dostatečně posoudit, nakolik je tahle verze odlišná od originálu, kolik do něj přidává scénáristicky svého a kolik z toho pojetí je jen experimentem udělat stejný film jinak. Aspoň jsem si ale mohl v hlavě skládat originál a zkoumat, jak moc vytváří nový film, přičemž jsem dospěl k názoru, že mu Maragkos zůstává věrný, ale vše okolo pana Toomeye víc zveličí a děj usekne tam, kde by se teoreticky normálně useknout dál. Jestli to tak nevím, je to jen teorie, ale bavilo mě k ní dospívat. Samotný film mě ale také dost oslovil. Při skládání originálu jsem totiž taky dospěl k tomu, že originál musí být šíleně televizní béčko, které má spoustu stěžejních scén spíš směšně nedůvěryhodných. Jenže tady je vše sled vytištěných černobílých jednotlivých obrazů , který je postupně (a opět po jednotlivých snímcích, každý papír zvlášť) deformován postupným trháním či mačkáním určitých částí nebo naopak skládán vytrženými kusy scén a do toho zní přesný originální zvuk včetně přesných dialogů. Celé to tak získává úplně nový look, který díky absenci barev a výrazné práci s detaily tvoří nesmírně podmanivou atmosféru, která z jinak průměrného příběhu dělá skutečně napínavou a působivou podívanou. Má to své chyby - nechápal jsem třeba části, kde víckrát vidíme stejnou situaci z naprosto stejné pozice (což bylo hlavně na začátku), pak taky části, kdy se papír mačkal zbytečně a vyloženě na efekt (nález a ochutnávání jídla na liduprázdném letišti) a ještě snaha udělat z pana Toomeye hlavní postavu moc nedopadla, jelikož stále působí jako nesympatická vedlejší postava určená k likvidaci,  na kterou se jen trochu víc směřuje pozornost než na ostatní, ale nebýt krátkého vysvětlení ke konci, nemělo by to tam ani smysl. Jinak je to ale opravdu propracované a je radost vidět tu detailnost a pracnost za tím vším, podobně jako u Vlčího domu, kde se podle mě ale vše povedlo ještě lépe, byť je to zase naprosto jiný experiment, ale spojuje je přímé ukazování pracnosti výroby - jen tady není tak explicitní a občas se na ně odkáže jako na obrazový fór. Škoda jen, že tenhle typ filmů (nejspíš kvůli autorským právům) bývá naprosto neznámý a dostupný jen pro ty největší fajnšmekry, kteří mají to štěstí na něj někde a nějak narazit. Tohle by si rozhodně zasloužilo větší pozornost. 4*