Anderas

Cestou odkudsi kamsi jsem si tuhle hrůznost odkroutil v autobuse, takže alespoň nelituju ztráty času. Od prvního momentu je víceméně jasný další průběh i kadence zvratů, takže zbytek stopáže se můžete bavit počítáním samoúčelných a později absolutně nelogických momomentů ... a napovím vám, je jich HODNĚ. Opravdu si zkuste film v hlavě po skončení přehrát a uvědomit si, kolik nesrovnalostí se hnedle vyrojí. No a ten závěr, podobnou zvrhlost jsem nečekal ani od DJe Carusa. To byla zase jednou jízda...

Tady už je patrná hodně sestupná tendence Trošky, hloupí doufají v přítrž, bystří tuší katastrofu.

Tak a Troškův "um" je definitivně v prdeli.

Syžet snad netřeba komentovat, nečeká nás totiž nic převratného, těšit se však můžeme na dalšího podivuhodného padoucha a charismatického kněze v podání Montgomery Clifta, který podle mne působí velmi uvědoměle a standart filmu zvedá ještě o několik příček výš. Jeho role je ostatně celkově netypická, neboť se jako kněz musí chovat mnohem jinak než běžný člověk a tak ve většině situací jedna jinak než bychom očekávali. Nicméně, začínám být dost háklivý na některé Hitchovy konce a finále I Confess mě také zrovna neodvařilo.

Prožitky ze sledování Tarkovského filmů se daří překonávat pouze prožitky dalších Tarkovského filmů. Jsou z těch, co dokáží zhmotnit jiný svět kolem mne. Jsou z těch, které bez rozmyslu označím za transcendentální. Dotýkají se těch nejniternějších témat s lehkostí něžného políbení. Nastavují nejpravdivější Zrcadlo. Ukazují svět, jaký je i jaký by mohl být. Nachází krásu v každé ošklivosti, podávají záchranu v beznaději. Vykračují z plátna směrem k vám. I vám nabízejí kousek ze své skutečnosti.

Absurdní se stalo realitou, konečně jsem sehnal aspoň pár dílů své někdejší modly. A co vám budu povídat, i po těch dlouhých dekádách je to pořád stejně úžasné:-) Čtyři frajírci s páskou přes oči (já byl Leonardo), mistr Krysa, sexsymbol animáků April a komando dokonalých perverzáků, Wolverinem vykradený Trhač, maniakální mozek (nebo chobotnice?:-)) Krank, dvě zoologické obludy Roxteady a Beabob a absolutně dokonalá úvodní píseňka, škoda že ji nemůžu přes ty písmenka zazpívat. Bože, má tahle genialitka vážně už 20 let???

.....hořce jsem zaplakal.

Film kupodivu nejvíce doplácí na svou dobře myšlenou ortodoxnost vůči knize (i když i o bezvadných úmyslech začínám pochybovat). Označili bychom to za otrocký a dokonale doslovný překlad. Co nefunguje? Tak především ačkoliv se kniha nezdá nijak hutná, myšlenkově je natřískaná až po okraj a to je pro filmový scénář vždy velký problém. Sice je tu podobně jako v Lynchově Duně myšlenková rovina hlavního hrdiny předkládána doslovně v podobě vnitřního hlasu (a musím říct, že působnost je překvapivě veliká), jenže jsou vypíchnuty jen ty nejzákladnější motivy a i to dost neotesaně a uměle. Marně bych teď vzpomínal jak dlouho vlastně děj v knize trval ale rozhodně se natahoval mezi několik měsíců, zatímco z filmu jsem měl pocit, že sleduji jeden krizový den Winstona. Všechno se řítí vpřed jak hromotluk bez mozku, nijak to negraduje, nezachycuje žádné myšlenkové změny a pokroky (ačkoliv přímo na tom kniha stojí) a divák tak vůbec nemá možnost pochopit jediný z motivů a činů postav. Celé stránky úvah jsou zoufale shrnuty jedinou větou ve filmu (viz exemplární příklad scény, v níž Winston poznamená na účet obtloustlé ženy, že je krásná, což v knize předchází dlouhá úvaha a ve filmu bezsmyslný výrok). Celé to pak vypadá, jakoby režisér točil s předpokladem, že diváci předlohu znají. Inu, minimálně dnes to rozhodně neplatí. Možná to teď vypadá, že film haním kvůli malosti vůči knize (neboť ta je nepochybně genální). Dělám to však proto že jako myšlenkové obsáhlý film je 1984 naprosto nekonzistentní, a stejně tak bych ho kritizoval i kdyby žádné předlohy nebylo. Ostatně celá mučící pasáž, jež se v knize roztahuje na bezmála roky a která má tak hrůzostrašnou působnost je podána coby pětiminutový výslech na policejní stanici a téměř přátelské popovídáníčko se starým přítelem. Abych ale pouze nekritizoval, především John Hurt a jeho Winston je fenomenální a vypadá přesně jak jsem si ho v knize představovat (stejně tak i postava O'Briena). Film má v některých místech hutnou atmosféru, kvalitní hudbu a působivé pasáže a rozhodně bych ho tak úplně nezatracoval, prostě jenom není tím čím by být mohl nebo měl. Nicméně právě díky tomuto filmu jsem si uvědomil že pravověrný překlad knihy nemusí být vždy k dobru.

Vtěsnat miliony let historie lidské rasy do necelých tří hodin tak geniálním a vševypovídajícím způsobem se jinak nepodařilo skutěčně nikomu. Nejdokonalejší filmový střih, posouvající časovou přímku o několik tisíc dimenzí dopředu, úchvatná avantgarda György Ligetiho spolu s překrásným vesmírným valčíkem v podání Strausse, sugestivní výtvarné zpracování, nenapodobitelná atmosféra klaustrofobie z nekonečna, vtírající se technologická paranoia jménem HAL a v neposlední řadě dokonale podaný zrod další a další generace činí z tohoto díla jeden z největších klenotů světové kinematografie.