Anderas

.....hořce jsem zaplakal.

Excelentní sbírka příběhů o srdci Matrixu tak jak jej máme rádi, o lidských chybách a prohřešcích, o vůli a síle jedince, o kráse skutečného světa i o nevyřčených pravdách, jež se týkají i nás. Žádná z povídek nepostrádá smysl, náboj, krásu, poetiku a hloubku jež tak zoufale novým Matrixům chybí.

Osobitý styl a noirová animace vdechuje život této, pro mne jinak ne přilíš zajimavé, povídce. Rozhodně není špatná, jen jsem od ní asi moc čekal a ostatně žánrem noir zatím nejsem nijak zvlášť prodchnut, abych mohl kvalitu tohoto dílka naplno ocenit. Obsahově mi tahle povídka (stejně jako Osiris) oproti zbytku připadala sice hodně dějová, zato málo hluboká a to ji v konkurenci ostatních mírně srazilo hodnocení.

O čem je vlastně tahle povídka, odmyslíme-li si posledních pár vteřin? O prachobyčejném chlapci, který před někým jednoduše utíká. Závěr sice dá celku trochu jiný rozměr a děj Reloaded mírně dobarví, přece jen už nemůže zachránit jinak celkem nudnou podívanou na mladého studetíka, který se snaží uniknout agentům.

Dějiny Matrixu a nebo také budoucnost lidstva. Exaktní posloupnost všech událostí, mrazivá autentičnost lidského charakteru a hrozivě přesná logika celého problému ve mně až příliš vyvolává paranoiu o tom, že takto to skutečně celé může dopadnout. A nejsmutnější na tom je, že si za to člověk může sám a jenom sám. Nechci se dožít doby, kdy budou filmy jako tento platit za historické.

Finální katarze a zúčtování s lidstvem. Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si vzpomenu na heroické nadšení vyslanců země, kteří vypálili slunce, na zoufalý odboj lidských partizánů a na jakousi vyšší sílu, přesto člověkem stvořenou, která svého pána krutě ztrestala za jeho aroganci, krátkozrakost a neprávem nárokovanou všemocnost. Věru, zasloužil si to.

Pointa této povídky je vlatně aktuální i pro náš skutečný svět, kdy se přirozená lidská fantasie prezentuje jako neduh společnosti, kdy se jakákoliv tvůrčí iniciativa, jakýkoliv záblesk imaginace ocejchuje termínem chyba v Matrixu a jako takový je ničen ve jménu racionální civilizace. Jako děti jsme s tím jistě neměli problém, čim jsme však dospívali, tím víc jsme pod vlivem okolního světa otupovali svůj potenciál až se z nás stal nekonenčně nudný prototyp moderního člověka.

Pro evropsko-americké publikum je Osiris po vizuální stránce rozhodně nejstravitejnější ze všem Animatrixáků a rovněž jako jediný přímo doplňuje či navazuje na děj Reloaded. Úvodní bitka má náboj a moc hezky se na ni kouká, útok sentinelů je však po chvíli (a to i při velké krátkometrážnosti) mírně nudný, asi jako "ohromná" bitva strojů v Revolutions. Jednu hvězdu odemne ztrácí proto, že narozdíl od ostatních povídek až moc sází na efekt a prezentaci technologií a i když samotný děj má smysl a návaznost, přeci jen je ze všech povídek nejplytčejší.

Program mě zaujal především velmi přirozenými a hluboce smysluplnými dialogy, polemizujícími o celé podstatě Matrixu, a které byly zároveň jakoby jen tak mimochodem podkresleny velmi zdařilou animací, výbornými nápady a skvělou hudbou. Jelikož však není nic dokonalého, celkový dojem mi ukrutně zkazilo cca 30 posledních vteřin filmu.

Povídka jako z AniAntiMatrixu, neboli jak se vnímání mezi realitami transformuje. Po vizuální stránce je Matriculated tak zdařilý, že se mi nejednou asociovala Alenka v říši divů, čili celkový nádech obrazového vyprávění je rozhodně na 100%. Ostatně to je také důvod, proč mám tuhle povídku tak rád, že totiž nemluví ale uchvacuje, poutá, hypnotizuje a především, že dává prostor imaginaci diváka a nechává ho mnohé domýšlet.