Anderas

Co to je tzv. moderní láska, o tom nám Hollywood ve své romantické demagogii bude moct velkolepě vyprávět ještě dlouhá staletí. Co je však láska skutečná a co to jsou city a jak vypadá opravdové lidské srdce, o tom bude vždy jen zarytě mlčet. Krásu a křišťálovou průzračnost lidských vztahů lze však díkybohu hledat i jinde, nejlépe co nejdál od Ameriky. Je pravda, že filmů jako My sassy girl nevzniká v Koreji každoročně zrovna málo a že se od sebe málokdy nějak zásadně liší, jejich výhoda oproti západní mašinérii však spočívá v tom, že jsou pravdivé. Ano, maximálně naivní, náhodou přecpané, zato však skutečně romantické a hodnotné, dokonale úpřimné, lidské, překrásné a vrcholně zábavné. Takové filmy jsou pak dokonalým důkazem toho, že polovina stopáže průměrné romatické komedie nemusí být nutně vyplněna samoúčelným a zbytečným sexem, že partnerské problémy semtam zasahují i o dost hloubš než k vykonstruovaným a správně "moderním" peripetiím s nevěrou a také, že opravdová láska nemyslí jen na sebe. Kdyby všechny filmy světa vypadaly jako My sassy girl, byť by jich mělo být milión, mohl bych spokojeně umřít s vědomím, že soudobý člověk má přece jen ještě pořád alespoň kousek smyslu pro krásu a hodnotu.

Tak a Troškův "um" je definitivně v prdeli.

Chápu sice, že to není seriál tak úplně pro mě, ale tak když už náhodou občas zapnu televizi, nemusím se hned nutně pozvracet. Na druhou stranu věčné filosofické disputace o hovně u cesty a nedopečeném koláči na stole jsou vždy tak dokonale dementní až je to k smíchu. Nebo k pláči. A nebo k smíchu, podle toho jakou máte zrovna náladu. Nicméně spíše než za minutu slyšet 300 naprosto zbytečných slov bych raději těch 300 obdřel jako dávku olova z rotačáku.

Celé je to tak desně divné, až je to skoro dobré. Znáte to ne? Vtipy jsou tak děsně trapné, až jsou celkem vtipné, výprava tak komická až skoro povedená, kostýmy tak úchylné až jsou skoro výborné a Svěrák jako vypravěč tak sterilní a mimodimenziální až se tam skoro hodí. A tenhle film celý je tak děsně primitivní, nezábavný, nudný a ubohý až mám chuť říct, že se povedl. Inu, někdo má prostě talent.

Zajímavý pokus české produkce, který nedopadl nutně katastrofálně. Naopak mne nejednou překvapil progresivním a velmi neplytkým zpracováním. Nejlépe dopadl zřejmě vodník. Co z dokonalé balady značná část populace nepochopila je zde podáno pěkně propečené a okořeněné tzv. na lopatě (i když možná až moc), patřičně dobarveno nadmíru kvalitními hereckými výkony, hudbou a spádem děje. Dobrá je určitě i svatební košile, ale tady je patrná už lehká nedotaženost. Hůře dopadla kupříkladu polednice, neboť Polívka je vskutku k smíchu, a nejhůře v mých očích odskákal zlatý kolovrat. Neptejte se mě proč, prostě byl špatný. Mezi tímto rozpětím je pak ten zbytek, více či méně podařený. Jako celek to určité není špatné, nevím jak by se tvářil Erben, ale já jako jeho častečný vyznavač se s ohledem na české poměry tvářím spokojeně....ale rozhodně to šlo ještě líp.

Možná jsem tentokrát ke svému oblíbenci nespravedlivý, ale to co nakonec vyplodil, má dle mého názoru úroveň toho nejprůměrnějšího českého fláku z jakékoliv pohádkové produkce. A ačkoliv je tu jeho rukopis stále patrný, protentokrát se doslovně jedná o jakýsi trademark, který se už nesnaží dále cokoliv rozvíjet. A to mne právě u Švankmajera poněkud zklamalo. Nechci tímto jeho kus degradovat na bezmyšlenkovitou pohádku, ale i po přečtení množství Švankmajerových pojednání o vlastních filmech nenacházím nic než co je patrné už od začátku. Snad se nakonec i on chtěl projednou odpoutat od svých mnohavrstvých surrealismů, ale jednoduchou humoreskou a samoúčelnými absurditami se snížil možná až příliš nízko. Škoda je to veliká, Švankmajer je pro mne nicméně stále velký mistr.

A je to tady, hrůza hrůzoucí, ovšem stále s nevinným obalem pohádky pro děti. Však ono bude hůř.

Zahodil jsem velkou tabulku čokolády. Jsem na ni závislý ale vím, že teď na ni minimálně měsíc nesáhnu. Prostě se mi v půlce filmu zhnusila v ústech, musel jsem ji vyplivnout. Drogy jsem nesnášel odjakživa, měl jsem chuť zvracet pokaždé, když jsem si představil stříkačku a bílý prášek, nesnášel jsem lidi, kteří je neustále zlehčovali, ale proč? Proč si takové svinstvo jako drogy zaslouží jakýchkoliv chvál, byť dočasných? Když dozněly poslední tóny geniálních smyčců Kronos kvarteta a poslední titulky zmizely do prázdna, zůstal jsem sedět dalších deset minut bez hnutí. Celý film, děj, spád, hudba, prostě všechno dohromady to vytvořilo tak silnou emocionální bombu, že jsem měl pocit, jako bych ve filmů byl já sám a že všem těm zoufalstvům musím sám čelit. Veselý úvod, idylka a pohodlný život, čím se liší od pekla na zemi? Pokaždé se zmítám hnusem, když domyslím osudy všech těch lidí, kteří se denně vydávají stejnou cestou, je mi jich líto a zároveň mám zlost, k čemu to všechno je? Ale kdokoliv mi odteď řekne, že drogy jsou fajn..

Sem tam smích, sem tam pláč, jindy zase zlost, agónie, letargie a eufórie. Smršť pocitů přehnala se přesemne během filmu, na konci jen poupravím zmrzlý úsměv na tváři a vzápetí se umědomím: Právě jsem viděl jakýsi film, o čem byl? To už sice nevím, ale zábavný byl dost, alespoň tedy když mi bylo 12. Já měl ale tu smůlu (vlastně spíše tenhle film měl tu smůlu) že se mi dostal do rukou ještě o nějaký ten růček později. Z neznámých důvodů 50-60% vtipů vyprchalo kamsi do éteru a celé to nabralo nádech jakési nehorázné stupidity. Jistě, je to parodie, ale i být stupidní se musí umět. Už to nechci nikdy vidět abych nemusel s hodnocením ještě níž, ale abych nebyl tak kritický, nápad to mělo a až na pár vyložených trapáro-nechuťáren to byla parodie jak se patří. (Bohužel)

Ha, ha, ha