Ateina

Tragikomedie o tom, jak jsou ti "nenormální" mezi námi vlastně "normální" úplně nejvíc. Standa a Olinka vůbec nejsou průměrní, ale jejich způsob prožívání vzájemného sbližování se na pozadí příběhů ostatních hrdinů jeví fakt jako ten "nejnormálnější". Spoustu hlášek používám do teď, na film se rád podívám znovu a vždycky objevím něco, čeho jsem si naposledy nevšimla. Zajímavé herecké obsazení, zvláštní zpomalená a lehce ponurá kamera, krásně pojatá jedna noc v jednom městě. "Dáme si kafíčko, maminko?"

Blízké snad všem, co někdy absolvovali lyžák. A je jedno, jestli to bylo v 80. letech, nebo vlastně teprve nedávno. Nadčasovost. I když je to natočené už před třiceti lety, pořád trefné. První část jasná komedie, později spíš sladkohořké drama. Gympláci jsou tak hezky naivní, lehce přitroublí, ale uvěřitelní. A ty hlášky? Kterému současnému filmu se to v dnešní době povede. Dřepkins, "Tedy Viky, ty máš ale péro!" popřípadě vydrž Prťka, vydrž....to už zlidovělo. Jo a baví to i na druhé, třetí a dokonce asi i desáté shlédnutí. Takže super.

Film opravdu navazuje na kultovní jedničku. Tedy spíš se o to snaží. Jediné, co dvojku spojuje s jedničkou je herecké obsazení, a mnohé herecké výkony se mi v jedničce líbily o malinko víc . Jinak téměř vše vyprchalo. Už to nemá tu šťávu, děj se vleče, obsahově se to trochu rozpadá. Přišlo mi, že se film snažil ukázat, co všechno Sněženky a Machři za těch 25 let prožili, že některé jejich povahové rysy ani s prožitými léty nezmizely. Nápad dobrý, což o to. Ale na to plátno se to nějak nepovedlo přenést. Viky má sice pořád "péro", ale už to jaksi nefunguje tak vtipně, jako kdysy.