Pompeius

Z kvalitního režiséra se stal definitivní slouha komunistického režimu, který se nestydí točit agitky nulové úrovně. Propagandistická vyprávěnka o důležitosti vůdcovství, poslušnosti a sebeobětování protkaná efektními záběry. Aneb čínská příprava na třetí světovou válku.

Film mne zaujal především proto, že je původem z mé milované Litvy. A rozhodně nejsem zklamán. Je to originální příběh se zvláštní atmosférou podtrženou nepochybným vypravěčským talentem režisérského dua. Je však takový nedopovězený a spoustu věcí odbývá jen v náznacích, což je škoda.  Poněkud odfláknuté jsou ty genetické modifikace, obzvláště ta kontaminující špína, ve které holčička své experimenty provádí.

Vulgární a primitivní, často trapné, ale místy se u toho dá zasmát. Na rozdíl od seriálu. A ty vtipy jsou občas i propracovanější. Takže dávám o jednu hvězdu více než seriálu.

Po řadě skvělých "normálních" filmů si Cronenberg po dvaceti letech střihnul podivnost ve vizuálním stylu eXistenZ. No, atmosféru to má, ale je to fakt jen "sběratelský kousek" pro milovníky podivna, což já nejsem.

Hodnocení celé trilogie: Cesta z města **, Cesta do lesa *** a Cesta domů ****.  Vorel na konci devadesátých let natočil zmatenou a nesourodou vyprávěnku s esoterickým nádechem, která - dejme tomu - měla nějaký režisérský rukopis, spočívající hlavně v trapnosti a neumětelství. Ale z pokračování už vykřesal skutečný film s atmosférou, příběhem i pointou a třetím dílem dospěl k hořkému vyvrcholení jménem život. Hávem bludů předkládaných dvěma generacemi zrzavých esoteriček nakonec do popředí vystupuje nehezké poznání o těžkém a někdy až zoufalém životě v "lůně Matky přírody". Speciální dík za syrové zobrazení alkoholového moru, kterým je venkov prožraný do hloubky.

Scénáristicky výborně vystavěný námět i příběh, jen ta všechna krev, co asi měla být vtipná... tak nebyla. A výrazně to ubíralo příběhu na uvěřitelnosti. Kvalitní film to srazilo na úroveň debilní řachandy pro puberťáky. Bohužel.

Strašlivá propagandistická sračka.

Tak tohle mi sedlo, snad proto, že jsem novinář (bývalý) a pocítil jsem díky filmu silnou nostalgii a vděk vůči tomu nevděčnému, důležitému a úžasnému řemeslu. Forma je, jak u Andersena bývá, kouzelná, se spoustou skvělých nápadů a detailů.

McKay umí fakt vtipně glosovat, má smysl pro absurdno a dokáže vystihnout a filmařsky popsat společenské trendy nebo chování určitých skupin lidí. Ale moc tlačí na pilu, takže mu z toho vždycky vyjde taková agitka se slabším závěrem nebo rovnou ztrácí tempo už v polovině filmu. Stejný případ jako Vice nebo Sázka na nejistotu.

Z braku film neupleteš. Legrační na tom je, jak by DC moc chtěli rejžovat jako Marvel, ale ten lépe a hlavně včasněji zabrnkal na diváckou strunu a DC se jen zadýchaně snaží dokázat, že má v zásobě taky spoustu přihlouplých postaviček v pláštěnkách. Snyderův Director's Cut to trochu vylepšil, ale ve výsledku to pořád znamenalo jen více pláštěněk... 4 hodiny pláštěnek... To fakt ne...