Juliane

I v tomto snímku divák nalezne vše, na co je z dalších zástupců žánru zvyklý: nesourodou a ztenčující se skupinku hrdinů, která se v toku událostí učí kooperovat, hláškaře odlehčujícího situaci (tentokrát netradičně v podání lascivního děda, který pamatuje Indočínu:)), vysoký počet zbraní, mrtvol (úplně mrtvých) a zombií (ne tak docela mrtvých). Přesto se však jedná o poměrně netradiční podívanou. Hrdinové a zejména jejich jednání v dané situaci je naprosto uvěřitelné a dokonale odpovídá jejich povahám, které jsou i na tak malém prostoru, jaký žánr poskytuje, dobře vykresleny - na francouzský způsob. Působivě zvolené je také prostředí. Jasných 80%.

Znepokojivé.

Výborné. Pro fanoušky zombie hororů příjemná povinnost, která boří mnho zažitých zombie-klišé. První část snímku je poměrně znepokojující, dočkáme se několika lekaček a výletu do historie. Co ale skutečně chytne a přivaří k sedačce, to je druhá polovina filmu, která svým provedením připomíná skvělou Planet Terror.

Korejská Rosamunde Pilcherová? V druhé půlce jak vyšitá.

Nebylo to vtipné, nebylo to dramatické. Nebylo to... nic. Naprosto sterilní snímek, který nedokáže zaujmout. Pro mě osobně bylo naprosté utrpení sedět u obrazovky a každou minutu prožívat, jako by jich bylo deset. Jestli mě mé budoucí děti budou chtít na sklonku života zbavit svéprávnosti, bohatě postačí, když mě donutí podívat se ještě jednou.

Výborá kamera, střih i hudební složka. Z filmu, který se snadno mohl (i přes silné téma), stát tuctovým, dělají nezapomentelný zážitek. Po přečtení řady komentářů zde na csfd ještě musím dodat, že jsem se necítila být citově vydírána a místopřísežně prohlašuji, že síla snímku tkví jinde než v syrově zobrazovaném násilí.

Nejsem si jistá, zda se jedná o "opravdový" japonský film - spíše bych řekla, že byl od počátku cílen na západního diváka. Přesto dokáže zaujmout jak tématem, tak neuvěřitelně citlivým zpracováním.

Zhlédla jsem pilotní díl a víc už jich vidět nechci. Ne že by byl námět seriálu úplně špatný, ale zpracování mi leze na nervy.

Rovnou se přiznám, že jsem film neviděla celý, přesto si dovolím hodnotit. Filmů jako je tento jsem totiž už pár viděla - a to mi bylo jasné po první minutě. Musím říci, že ještě před pár lety na mě tohle schéma fungovalo mnohem lépe a na hodnocení Edith bych jistě přidala. Tentokrát jsem se ale cítila doslova vydírána.

V devadesátých letech to byl Matrix, dnes je tu Počátek. Mám ráda filmy, které posouvají hranice.